I. ÚVOD
Nejstarším stále platným zákonem bez nadsázky tvořícím páteř práva požární ochrany je zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, který je platný od 17. prosince 1985 a účinný od 1. července 1986 (dále jen „zákon o požární ochraně“), kdy ruší zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, v tehdy platném znění. Již přes třicet let tvoří zákon o požární ochraně skelet práva požární ochrany a hasičského práva. Jak je patrno i z preambulní proklamace obsažené v důvodové zprávě k tomuto zákonu: „K důležitým předpokladům úspěšného budování naší socialistické společnosti patří také ochrana socialistické ekonomiky, života, zdraví a majetku občanů. Tento úkol zabezpečuje socialistický stát prostřednictvím celé soustavy orgánů a organizací. Významné místo při plnění tohoto úkolu náleží ochraně před požáry1).“, pochází tento legislativní počin z hlubokých socialistických časů. Zákon o požární ochraně čeří do té doby poměrně stojaté vody práva požární ochrany a navazuje na období, kdy se v sedmdesátých a v počátku osmdesátých let dvacátého století přijímala spíše opatření, která znamenala přínos zejména v tom, že se zlepšila „kádrová situace“ na úseku požární ochrany2), než opatření vedoucí k reálné změně již delší dobu konzervovaného stavu hibernace práva požární ochrany.
II. VÝZNAMNÉ novelizace A REFLEXE AKTUÁLNÍCH PROBLÉMŮ
Jak již bylo zmíněno v předchozím článku, je zajímavým paradoxem, že tento zákon je, s četnými novelami3), platný a účinný až do dnešních dob. Mezi zásadní a zákon podstatně měnící novely lze zařadit zejména zákon č. 203/1994 Sb. ze dne 29. září 1994, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb., který je účinný od 1. 1. 1995. Dále zákon č. 237/2000 Sb. ze dne 28. června 2000, kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, který doprovází další kmenové zákony dominantně upravující právo požární ochrany ode dne účinnosti 1. 1. 2001 až do dnešní doby. Z novodobých novelizací zákonného textu zákona č. 303/2013 Sb. ze dne 12. září 2013, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, který nepříliš zdařile upravuje § 82 a násl. tj. náhradu škody fyzickým a právnickým osobám, která jim vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru, v důsledku opatření nutných ke zdolání požáru, zamezení jeho šíření nebo záchranných pracích provedených na příkaz velitele zásahu nebo velitele jednotky požární ochrany nebo při cvičení jednotky požární ochrany. Další novodobá novela – zákon č. 64/2014 Sb. ze dne 20. března 2014, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím kontrolního řádu – přináší drobné úpravy pojmosloví a postupů kontrolních orgánů – u hasičského záchranného sboru pojmenovaných státní požární dozor4).
Poslední účinnou novelu přináší zákon č. 320/2015 ze dne 11. listopadu 2015, o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), který doplňuje minimalistickou úpravu značně nesystémově vzniklého Hasičského útvaru ochrany Pražského hradu. Dle dikce § 6 odst. 7 citovaného zákona platí, že Ministerstvo vnitra České republiky zřizuje Hasičský útvar ochrany Pražského hradu, který je organizační částí hasičského záchranného sboru a koordinuje činnosti hasičského záchranného sboru a spolupráci s dalšími orgány veřejné správy nebo dalšími osobami v zájmu zajištění ochrany Pražského hradu.
Zákon o hasičském záchranném sboru rovněž do zákona o požární ochraně implementuje část třetí a na dříve uvolněné § 43 až 47 vkládá úpravu čištění, kontrol a revizí spalinové cesty, kterou provádí vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty5). Do části šesté zákona o požární ochraně upravující postih právnických osob, podnikajících fyzických osob a fyzických osob (tj. pokuty právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám i pokuty za přestupky fyzických osob) jsou doplněny tzv. „komínové delikty6) “, dopadající na oprávněné osoby7) nebo revizní techniky spalinových cest, vlastníky nebo provozovatele objektů, kteří jsou právnickou nebo podnikající fyzickou osobou a kteří provozují spalinovou cestu, jakož i na každou fyzickou osobu, která provozuje spalinovou cestu v rozporu s tímto zákonem. Nově upravené problematice spalinových cest8), včetně deliktů s jejich provozem spojeným, by se autor článku rád v brzké době věnoval na stránkách tohoto měsíčníku.
Ve vazbě na doplnění „komínových deliktů“ novela flexibilně reaguje na skutečnost, že celní správa v rámci tzv. dělené správy vymáhá nezaplacené pokuty uložené jinými orgány státní správy. Legislativní změnou se dosahuje souladu mezi konstrukcí úpravy zásad správního trestání podle návrhu zákona o hasičském záchranném sboru a úpravou správního trestání podle zákona o požární ochraně na úseku vymáhání uložených a nezaplacených pokut. Do účinnosti novely měl pak anachronicky a nesystémově pokuty vymáhat sám hasičský záchranný sbor, což byl jeden z historických reliktů poplatných stáří zákona o požární ochraně9),10).
Komplexní změnou prochází taktéž ustanovení § 69a zákona o požární ochraně řešící situaci, kdy právnické osoby, podnikající fyzické osoby11) nebo obce12), které, ač jsou povinny ex lege zřídit jednotku požární ochrany, tuto např. z personálních či finančních důvodů nezřídí. V takovém případě obligatorně musí volit alternativní postupy dle novelizovaného ustanovení § 69a zákona o požární ochraně. Namísto vlastní jednotky požární ochrany je možné zajistit plnění úkolů této jednotky na základě smlouvy mezi povinnými právnickými osobami nebo se státem, který zastupuje hasičský záchranný sbor kraje, nebo zřízením společné jednotky požární ochrany. Obce, které nezřídí jednotku požární ochrany podle § 68 odst. 1 nebo postupem uvedeným v § 69a v odst. 1, jsou povinny přispívat na společnou jednotku podle § 69a odst. 2 hasičskému záchrannému sboru kraje nebo obci, jejíž jednotka požární ochrany je předurčena požárním poplachovým plánem kraje pro uvedenou obec jako první.
Poslední novelu zákona o požární ochraně, kterou můžeme označit jako „Vrbětická13) novela“, přináší zákon č. 229/2016 Sb. ze dne 15. června 2016, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, který je v současné době v legisvakanční době14) s účinností od 1. 8. 2017. Tato neplánovaná novelizace zákona o požární ochraně ukazuje na dva fenomény – první z nich je fakt, že zákony musí být pravidelně revidovány tak, aby reflektovaly aktuální vývoj společnosti a nové vývojové trendy; druhým fenoménem je skutečnost, že velká tragédie je způsobilá změnit právní prostředí snáze, což platí i o významně zrychleném legislativním procesu15) v tomto případě, kdy byli zákonodárci schopni v relativně krátkém čase zareagovat a vygenerovat legislativní produkt adekvátně odpovídající vážnosti řešené problematiky.
Zákon o požární ochraně byl historicky postaven na předpokladu, že nakládání s municí, ale hlavně její uskladňování, bylo prováděno ve zvláštním režimu, zejména Ministerstvem obrany a Armádou České republiky. Tyto subjekty mají své vlastní orgány, kterými se zajišťuje dozor nad dodržováním zvláštních právních předpisů, interních resortních aktů řízení, kterými byla upravována mimo jiné specifická problematika muničních skladů. Armádní muniční sklady jsou dnes standardně provozovány způsobem zjevně dostatečně ošetřeným z hlediska požární bezpečnosti i jejího dozoru ze strany vojenského požárního dozoru. Aktuální mimořádná událost z roku 2014, výbuch muničního skladu ve Vrběticích, však odhalila nedostatky v aplikaci právní úpravy, která nebyla v plném rozsahu využívána v situaci, kdy muniční sklady provozují subjekty, které nejsou přímo v režimu a subordinaci Ministerstva obrany ani Armády České republiky. Jedná se o případy, kdy právnické osoby soukromého práva nebo podnikající fyzické osoby, provozují činnosti v objektech či zařízeních Ministerstva obrany, Armády ČR nebo v objektech jimi zřízených. Taková skutečnost byla pochopitelně v době zrodu zákona o požární ochraně nemyslitelná, ale v dnešní době se jedná situaci nikterak mimořádnou. Tragickou událost v muničním skladu ve Vrběticích je nezbytné klasifikovat jako jednu z nejzávažnějších, která bezprostředně ohrozila životy, zdraví a majetek mnoha osob v širokém okolí; dokonce došlo k omezení vlastnického práva a bohužel i ke ztrátě na lidských životech. Zájmem státu na provedení takových opatření, aby vznik a případně dopad takové události byl minimalizován, je promítnut právě do předmětné „Vrbětické novely“ zákona o požární ochraně16). Na základě analýzy vrbětického incidentu bylo zacíleno na úpravy směřující do následujících oblastí dokumentace požární ochrany – zejména na posouzení požárního nebezpečí a dokumentaci zdolávání požárů. Upraveny byly povinnosti osob s odbornou způsobilostí na úseku požární ochrany, kompetence státního požárního dozoru včetně vytvoření institutu zvláštního požárního dozoru, doplněny a zpřísněny byly sankce. Sumativní evaluace poznatků z mimořádné události ve Vrběticích vedla k nutné změně v procesu odsouhlasení dokumentace zdolávání požárů orgánem státního požárního dozoru, kterou je odsouhlasení dokumentace v zásadě před zahájením činnosti, neboť právě absence této dokumentace významně limitovala záchranné a likvidační práce na místě zásahu a ohrožovala složky integrovaného záchranného systému a armádní jednotky. Bez odsouhlasení této dokumentace, které je novou kompetencí státního požárního dozoru, provozovatel nesmí začít provozovat činnost, jinak se podle zákona o požární ochraně vystaví nebezpečí správního postihu. Současně orgán státního požárního dozoru bude mít právo nařídit provedení úprav v předložené dokumentaci, pokud bude obsahovat nedostatky. Pro urychlení procesu schvalování byl navržen zvláštní postup, který se odlišuje od postupu podle části druhé a blíží části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, který je jednodušší, rychlejší a levnější. V případě, že dojde ke změně dokumentace, musí být předložena dokumentace úplně nová. Jedná se o aplikačně nezbytnou úpravu, neboť dokumentace zdolávání požárů je určena pro přímý zásah jednotek požární ochrany a není možné, aby se velitel zásahu musel seznamovat s nepřehlednou dokumentací. Obdobně je upraveno také posouzení požárního nebezpečí. Jen zde jsou změny, novelizace a opravy vzhledem k charakteru dokumentace přípustné. Osoby s odbornou způsobilostí na úseku požární ochrany, které jsou oprávněny zpracovávat dokumentaci požární ochrany, musí dbát na věcnou a formální správnost, a to pod efektivním sankčním postihem v případě nekvalitně odvedené práce. Definovány jsou i nové skutkové podstaty, které souvisí s novými povinnostmi předat k odsouhlasení posouzení požárního nebezpečí a dokumentaci zdolávání požárů. Významná je i úprava, která napravuje stávající stav, podle kterého není možné postihovat subjekty uvedené v § 85 zákona o požární ochraně. Ve vymezeném rozsahu budou postihovány nově vytvořeným orgánem zvláštního požárního dozoru. Pro specifické oblasti, ve kterých se nevykonává státní požární dozor, se zavádí zcela nový institut „zvláštního požárního dozoru“. Rozsah výkonu zvláštního požárního dozoru je obdobný jako u státního požárního dozoru včetně kompetence, kterou je řešení některých správních deliktů právnických osob nebo podnikajících fyzických osob.
Novelu doplňuje nezbytná intertemporální úprava v přechodných ustanoveních a úprava běhu subjektivní a objektivní lhůty při kolizi s trestním procesem17).
Výše uvedené zásadní a aktuální novelizační počiny měnící zákon o požární ochraně dokreslují jeho vývoj v čase a ukazují, že lze flexibilně reagovat na aktuální problémy v poměrně malém operačním čase; do budoucna lze jen vyjádřit přání, aby zrychlená normotvorba preventivně reflektovala již potenciální budoucí hrozby a nikoli zpětně musela reagovat na proběhnuvší kataklizma či tragédii.
Závěrem bloku věnovaného novelám zákona o požární ochraně je nutné čtenáře informovat, že Ministerstvo vnitra České republiky –Generální ředitelství hasičského záchranného sboru přistoupilo po zásadní novelizaci zákona o hasičském záchranném sboru18) ke komplexnímu přepracování zákona o požární ochraně, přičemž výstupem by měl být moderní právní předpis založený na úspěšných institutech aktuálního zaužívaného zákona o požární ochraně. Přípravu nové zákonné úpravy lze odhadovat na cca 1-2 roky a to bez započtení času nezbytného pro legislativní proces. Tato aktivita Generální ředitelství hasičského záchranného sboru je nepochybně chvályhodným a vhodně načasovaným počinem.
II. systematika
Systematika zákona o požární ochraně již zjevně jen torzně drží původní koncepci a strukturu, ale přesto nelze říct, že by byl zákon zcela nepřehledný či chaoticky uspořádaný. Zákon se dělí do osmi částí, přičemž první a druhá část je dělena vždy na dva oddíly. Zákon preambulně uvozuje úvodní ustanovení a uzavírá neobsáhlá, ale velmi důležitá příloha stanovující kategorie jednotek požární ochrany a obsahující základní tabulku plošného pokrytí, která vymezuje dojezdové časy jednotek požární ochrany do jednotlivých sedmi hierarchicky uspořádaných typů obcí dle vypočítaného stupně nebezpečí obce.19)
První část zákona označená jako „povinnosti ministerstev a jiných státních orgánů, právnických a fyzických osob na úseku požární ochrany“ obsahově povinnosti ministerstev a jiných státních orgánů jen letmo zmiňuje, spíše se jim věnuje jen okrajově, a to ustanovením o zpracovávání koncepce rozvoje požární ochrany a ve vztahu k právnickým osobám, které řídí, a nepříliš určitou proklamací, že plní další úkoly na úseku požární ochrany stanovené na základě tohoto zákona; dále je stanoveno, že ministerstva a jiné státní orgány plní obdobně povinnosti uložené jinak tímto zákonem právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám. Zásadní úpravu přináší oddíl první části první zákona v § 4 obsahující členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí a na to stupňovitě uspořádané povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob. Podle míry požárního nebezpečí se provozované činnosti člení do kategorií bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím, kdy zjednodušeně platí pravidlo, čím vyšší je míra nebezpečnosti provozovaných činností, tím vyšší je soubor povinností a opatření, který musí daný subjekt splnit. Fakticky jsou všem právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám uloženy obecné povinnosti obsažené v § 5 zákona o požární ochraně. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím jsou dále (nad rámec obecných povinností dle § 5) povinny splnit soubor povinností dle § 6 tohoto zákona. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které provozují činnosti s vysokým požárním nebezpečím, jsou dále povinny prostřednictvím odborně způsobilé osoby (§ 11 odst. 1) zabezpečit posouzení požárního nebezpečí20) z hlediska ohrožení osob, zvířat a majetku a plnění dalších povinností na úseku požární ochrany. Povinnostem právnických a fyzických podnikajících osob, jakož i osob fyzických včetně dopadů jejich nedodržování se bude autor článku věnovat v dalších článcích uveřejněných v tomto periodiku. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím jsou dále povinny zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany, plnit podmínky požární bezpečnosti v ní stanovené a udržovat ji v souladu se skutečným stavem21) ; pro tyto subjekty pak platí rovněž nadstandardní dvouúrovňové22) školení a odborná příprava zaměstnanců o požární ochraně.
Dále jsou v prvním oddílu první části vymezeny povinnosti vlastníků nebo uživatelů zdrojů vody pro hašení požárů, kteří jsou povinni tyto udržovat v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky a čerpání vody pro hašení požárů. Vlastníci nebo uživatelé lesů v souvislých lesních porostech o celkové výměře vyšší než 50 hektarů jsou krom povinností lesního práva povinni zabezpečit v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, opatření pro včasné zjištění požáru v lesích a proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti s potřebným množstvím sil a prostředků požární ochrany, pokud tak neučiní Ministerstvo zemědělství podle zvláštního zákona. Dále je v zákoně vymezeno několik relativně samostatných institutů – odborná způsobilost, preventivní požární hlídka, školení a odborná příprava zaměstnanců o požární ochraně, na které navazuje úprava základních povinností fyzických osob, jejichž porušení je zpravidla přestupkem na úseku požární ochrany.
Druhý oddíl části první upravuje pomoc při zdolávání požárů. Definována je osobní a věcná pomoc včetně vynětí některých subjektů z povinnosti poskytnout osobní a věcnou pomoc. Při poskytnutí osobní pomoci náleží poskytovateli náhrada ušlého výdělku a při poskytnutí věcné pomoci pak poskytovatel může nárokovat náhradu výdajů, pokud jsou s poskytnutím věcné pomoci prokazatelně výdaje spojeny.
V závěru oddílu druhého je úprava vstupu na nemovitosti – nevelká svým rozsahem, ale zásadní svým významem, neboť prolamuje četná ústavní práva a základní lidská práva a svobody vymezená Listinou23), jako například nedotknutelnost obydlí nebo ochrana vlastnického a užívacího práva24). Dle § 22 zákona o požární ochraně platí, že vlastník (správce, uživatel) nemovitosti je povinen umožnit vstup na nemovitost k provedení opatření nutných ke zdolání požáru nebo k zamezení jeho šíření, popřípadě k provedení jiných záchranných prací, zejména vyklidit nebo strpět vyklizení pozemku, odstranit nebo strpět odstranění staveb, jejich částí nebo porostů. O potřebě a rozsahu těchto opatření rozhoduje velitel zásahu. Je-li to nezbytně nutné pro účely cvičení jednotky požární ochrany, vlastník (správce, uživatel) nemovitosti je povinen za zákonem vymezených podmínek umožnit vstup na nemovitost.
Část druhá zákona o požární ochraně označená jako „Státní správa a samospráva na úseku požární ochrany“ se v prvním oddílu („orgány státní správy a samosprávy a jejich působnost“) zaměřuje na podrobný popis působnosti, oprávnění a povinností Ministerstva vnitra České republiky, kterou dominantně vykonává Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky25), dále Hasičského záchranného sboru České republiky, krajský úřadů, rad kraje i krajů samotných a obdobně obcí, obecních úřadů a vybraných obecních úřadů26). První oddíl uzavírá v § 30 zákonné zmocnění pro vydávání vládních nařízení27).
Oddíl druhý vymezuje taxativní výčet rozsahu oprávnění státního požárního dozoru včetně pozitivního i negativního vymezení. Specifikuje orgány vykonávající státní požární dozor a specifické velmi přísné oprávnění orgánů státního požárního dozoru k vyloučení věci z užívání, zákazu činnosti a zastavení provozu, které lze považovat za krajní řešení /ultima ratio/ aplikovatelné pokud věc nebo činnost při provozu anebo provoz vyvolávají bezprostřední nebezpečí vzniku požáru a k odstranění tohoto nebezpečí nestačí jiná opatření. O zastavení provozu lze rozhodnout i tehdy, jestliže by byla znemožněna záchrana osob nebo majetku v případě vzniku požáru.
Část třetí se nově věnuje spalinovým cestám, jejich revizím, čištění a kontrolám; stanoví postup při zjištění nedostatků a náležitosti zprávy o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty a zprávy o revizi spalinové cesty, což blíže specifikuje vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty účinná od ledna 2016.
Část čtvrtá označená „jednotky požární ochrany“ detailněji popisuje druhy jednotek požární ochrany, kterými jsou: jednotka hasičského záchranného sboru zřízená jako jednotka hasičského záchranného sboru kraje, jednotka generálního ředitelství nebo jednotka záchranného útvaru hasičského záchranného sboru, která je složena z příslušníků hasičského záchranného sboru určených k výkonu služby na stanicích hasičského záchranného sboru; dále jednotka hasičského záchranného sboru podniku, která je složena ze zaměstnanců právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kteří vykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání; následně jednotka sboru dobrovolných hasičů obce, která je složena z fyzických osob, které nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání; jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku, která je složena ze zaměstnanců právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kteří nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání.
Vymezena je i poněkud atypická vojenská hasičská jednotka zřizovaná ve vojenských objektech, vojenských útvarech, vojenských zařízeních, vojenských záchranných útvarech a u právnických osob založených nebo zřízených Ministerstvem obrany. Popsána je i požární hlídka, která je alternativou jednotky požární ochrany u právnických a podnikajících fyzických osob provozujících činnost se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím.
Část čtvrtá upravuje také povinnosti zaměstnanců podniků a členů dobrovolných jednotek požární ochrany, základní úkoly jednotek požární ochrany, řízení činnosti v jednotkách požární ochrany a odbornou způsobilost a přípravu. V § 73 v popisované části zákona je upraveno poskytování pomoci při zdolávání požárů, kdy je mimo jiné stanoveno, že hasičské záchranné sbory krajů jsou oprávněny v případě naléhavé potřeby při zdolávání požárů soustřeďovat a nasazovat jednotky požární ochrany bez ohledu na to, komu jsou podřízeny, a věcné prostředky požární ochrany bez ohledu na to, kdo s nimi disponuje.
Obdobné oprávnění má ministerstvo při potřebě nasazení jednotek požární ochrany a věcných prostředků požární ochrany z více krajů, při poskytování mezistátní pomoci, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení. Za zmínku stojí i umístění výše nastíněného § 69a s alternativami při nezřízení obligatorní jednotky požární ochrany.
Část pátá krátce pojednává o spolupráci s občanskými sdruženími, veřejně prospěšnými organizacemi a jinými orgány a organizacemi působícími na úseku požární ochrany.
Šestá „deliktní“ část zákona o požární ochraně reglementuje postih právnických osob, podnikajících fyzických osob a fyzických osob, kdy podrobně vymezuje jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob a přestupků fyzických osob, včetně speciální úpravy správního trestání a vymezení sankční škály jednotlivých pokut; nově jsou popsané delikty spojené se spalinovými cestami. Celá oblast správního trestání dozná značných změn dne 1. 7. 2017, kdy nabude účinnosti nová kodexová úprava správního trestání představovaná zákonem č. 250/2016, ze dne 12. července 2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich s doprovodným změnovým zákonem, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Část sedmá upravuje odškodňování úrazů (včetně jednorázového mimořádného odškodnění), pokud k nim došlo u občana při jeho činnosti v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce nebo v požární hlídce, v souvislosti s pomocí, kterou poskytl při zdolávání požáru nebo při odstraňování jeho následků anebo při cvičení jednotky požární ochrany. Při splnění těchto podmínek tuto škodu uhradí stát, obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, pokud poškozenému nevznikl nárok na náhradu této škody již z pracovněprávního vztahu. Upravena je zde i náhrada škody, o které již bylo stručně psáno výše.
Část osmá přináší nezbytná společná, přechodná a závěrečná ustanovení obsahující vymezení povinnosti zachovávat mlčenlivost, ocenění mimořádné odvahy28), vztahu živelních pohrom a jiných mimořádných událostí k tomuto zákonu, úpravu stejnokrojů a funkčního označení29).
Vymezen je rovněž vztah zákona k obecným předpisům o správním řízení, kdy platí, že na řízení podle zákona o požární ochraně se vztahuje správní řád s výjimkou rozhodování podle § 68 odst. 2 a § 73 odst. 3. Stanoviska uplatněná k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou správním rozhodnutím. Stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo územní souhlas jsou závazným stanoviskem podle správního řádu a nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení.
Nesystematicky je v § 88 vymezeno oprávnění osob pověřených plněním úkolů na úseku požární ochrany – konkrétně velitelů jednotek hasičských záchranných sborů podniků, velitelů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a jednotek sborů dobrovolných hasičů podniků a velitelů zásahů, kteří jsou při plnění svých úkolů na úseku požární ochrany oprávněni nařídit v souvislosti se zdoláváním požáru nebo při cvičení jednotky požární ochrany, aby se z místa zásahu vzdálily osoby, jejichž přítomnost není potřebná, nebo aby se podřídily jiným omezením nutným k úspěšnému provedení zásahu. Výše vyjmenované osoby jsou oprávněny nařídit provedení nutných opatření směřujících k odstranění nebezpečí opětovného vzniku požáru.
Důležité oprávnění a zejména mimorozpočtové zdroje přináší § 97 zákona o požární ochraně pro Hasičský záchranný sbor a jednotky požární ochrany, které mohou poskytovat pohotovostní a jiné služby nebo práce za úhradu vynaložených nákladů za předpokladu, že se jedná o práce a služby související se základní náplní jejich činnosti a nedojde k ohrožení jejich akceschopnosti, nebo o obdobnou činnost podle zákona č. 320/2015 ze dne 11. listopadu 2015, o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru)30).
IV. Závěr
Výše je popisován zákon, jehož teleologickým podkladem (smyslem, cílem a účelem) je vytvoření podmínek pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech, který se charakterem jím chráněných společenských zájmů nepochybně řadí mezi nejvýznamnější platné a účinné normativní počiny obsažené v právním řádu České republiky.
Tento článek zevrubně představuje zákon o požární ochraně, který stanoví povinnosti ministerstev a jiných správních úřadů, právnických a fyzických osob, postavení a působnost orgánů státní správy a samosprávy na úseku požární ochrany, jakož i postavení a povinností jednotek požární ochrany. Popisem novelizačních korekcí se snaží popsat zásadní vývojové změny předmětného předpisu reagující na vývoj oblasti požární ochrany. Zvláštní důraz je věnován rozsáhlým, podstatným a zejména aktuálním změnám tak, aby čtenář nahlédl na vývojové tendence a trendy zákona o požární ochraně. Popis systematického dělení zákona představuje zákon a oblasti v něm upravené v komplexním náhledu, přičemž pevně fixuje upravené instituty do jeho struktury. Další texty se budou věnovat popisu jednotlivých dílčích oblastí, institutů a pojmů podrobněji a v kontextuální provazbě na prováděcí předpisy a jiné právní normy.
Závěrem je vhodné akcentovat generální klausuli tohoto předpisu i práva požární ochrany obecně, ve které je nám všem stanovena povinnost počínat si tak, abychom nezavdali příčinu ke vzniku požáru, neohrozili život a zdraví osob, zvířata a majetek; při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí jsme povinni poskytovat přiměřenou osobní pomoc, nevystavíme-li tím vážnému nebezpečí nebo ohrožení sebe nebo osoby blízké anebo nebrání-li nám v tom důležitá okolnost; obdobné platí i o povinnosti poskytnout potřebnou věcnou pomoc. Nechť je tento normativní text nejen právním, ale zejména morálním kategorickým imperativem a korektivem chování každého občana České republiky.