Navigátor

Jedním ze základních procesů v pracovním právu je uzavírání pracovního poměru. Zákoník práce nestanoví podrobná pravidla pro konání výběrového řízení. Omezuje zaměstnavatele, pouze pokud jde o získávání osobních údajů uchazečů o zaměstnání. Dále upravuje povinnost zaměstnavatele ověřit, zda zaměstnanec splňuje předpoklady a požadavky pro sjednávanou práci a je k jejímu výkonu zdravotně způsobilý (vstupní prohlídka). Rovněž musí zaměstnavatel před podepsáním pracovní smlouvy seznámit zaměstnance s právy a povinnostmi, které mu v případě uzavření pracovního poměru vyplynou.

Zákoník práce umožňuje ve svém §

Zákoník práce ve svém § 35 umožňuje sjednání zkušební doby mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a stanoví přesná pravidla pro to, kdy a jakým způsobem je možné zkušební dobu sjednat, jaká je její maximální délka a kdy se zkušební doba ne/prodlužuje.

Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, pokud si zaměstnavatel a zaměstnanec v souladu s § 39 ZP nesjednají jeho trvání na dobu určitou. Obecně lze pracovní poměr na dobu určitou sjednat nejvýše na 3 roky a dvakrát opakovat či prodloužit (tedy celkem mohou po sobě následovat až 3 pracovní poměry na dobu určitou). Z tohoto pravidla však platí řada výjimek, například pro agenturní zaměstnance.

Změna druhu práce je vždy možná na základě vzájemné dohody stran dle § 40 ZP. Proti vůli zaměstnance je zaměstnavatel povinen jej převést na jiný druh práce v případech vyjmenovaných v § 41 odst. 1 ZP, tj. u některých zdravotních důvodů, na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo v některých případech chráněných zaměstnankyň. Právo převést zaměstnance, opět i přes jeho nesouhlas, pak zaměstnavateli náleží v případech dle § 41 odst. 2 ZP, tj. zejména po předání výpovědi z důvodu porušování povinností nebo nesplňování předpokladů nebo požadavků.

Pracovní poměr je vždy možné ukončit dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dle § 49 ZP. Ochranná doba ani výpovědní doba se zde neuplatní. Dohoda musí být uzavřena písemně, musí z ní jasně vyplývat, že pracovní poměr má skončit a jakým dnem k tomu má dojít (nelze však skončit zpětně). Uvedení důvodu rozvázání zákoník práce nepožaduje, v případě zdravotních či organizačních důvodů zakládajících nárok na odstupné dle § 67 ZP je to však vhodné.

Pokud zaměstnanec poruší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem, nabízí se zaměstnavateli dvě možnosti – výpověď dle § 52 písm. g) ZP, nebo okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Okamžité zrušení je však mimořádným opatřením, které může zaměstnavatel použít pouze tehdy, pokud po něm nelze spravedlivě požadovat zaměstnávání zaměstnance až do uplynutí výpovědní doby.

Zaměstnavatel je zaměstnankyním, které se vrátí do práce před 15. měsícem věku dítěte, povinen na jejich žádost poskytovat přestávky ke kojení. Počet těchto přestávek na jednu směnu závisí na počtu dětí zaměstnankyně, jejich věku a pracovní době zaměstnankyně. Poskytují se pouze tehdy, pokud pracovní doba dosahuje alespoň poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Délka přestávky je ve všech případech 30 minut.

Obecná povinnost zaměstnavatele k náhradě škody, upravená v § 265 ZP, zahrnuje případy, kdy zaměstnanci vznikne škoda porušením povinností. První situací je vznik škody při plnění pracovních úkolů poškozeného zaměstnance nebo v přímé souvislosti s ním, a to bez ohledu na to, kým byla způsobena (ledaže ji způsobil sám zaměstnanec – pak se povinnost zaměstnavatele k náhradě poměrně omezí). Druhou situací je vznik škody i mimo plnění pracovních úkolů poškozeného zaměstnance, pokud ji způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele při plnění úkolů zaměstnavatele.

Zákoník práce upravuje celou řadu záležitostí, o kterých je zaměstnavatel povinen zaměstnance informovat (zejména v § 279 ZP) a které je s nimi zaměstnavatel povinen projednat (zejména v § 280 ZP). Zaměstnavatel, u kterého působí zástupci zaměstnanců, plní tyto povinnosti vůči těmto zástupcům. Pokud u zaměstnavatele působí odborová organizace, má vůči ní zaměstnavatel navíc ještě další informační a projednací povinnosti, upravené zejména v § 287 ZP.

Konkurenční doložka, upravená v § 310 a 311 ZP, je smluvním ujednáním mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, jehož účelem je chránit zájmy zaměstnavatele tím, že omezí po skončení pracovního poměru na dobu nejvýše 12 měsíců výdělečnou činnost zaměstnance, která by měla soutěžní povahu vůči zaměstnavateli. Závazek zaměstnance nekonkurovat musí být vyvážen protiplněním zaměstnavatele - poskytováním peněžitého vyrovnání ve výši nejméně poloviny průměrného výdělku zaměstnance po dobu trvání konkurenční doložky. Za porušení konkurenční doložky se obvykle sjednává smluvní pokuta.

Pracovní posudek při skončení zaměstnání zaměstnavatel nevydává automaticky, ale pouze na žádost zaměstnance. Žádosti je zaměstnavatel povinen vyhovět a posudek vydat do 15 dnů za podmínky, že je tato žádost podána nejdříve 2 měsíce před skončením pracovněprávního vztahu, nebo po jeho skončení. Proti nevydání posudku, ale i nepravdivému obsahu vydaného posudku se zaměstnanec může bránit soudní cestou. Pro podání žaloby na opravu posudku platí 3měsíční propadná lhůta od okamžiku, kdy se zaměstnanec o jeho obsahu dozvěděl.

K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců od jednoho zaměstnavatele (převádějící zaměstnavatel) k jinému zaměstnavateli (přejímající zaměstnavatel) dochází na základě § 338 ZP v případě převodu činností nebo úkolů či jejich částí mezi těmito zaměstnavateli, jakož i v dalších případech stanovených právními předpisy. O tom, že se přechod chystá, jsou oba zaměstnavatelé nejméně 30 dní předem povinni informovat zaměstnance, případně zástupce zaměstnanců. Se zástupci zaměstnanců pak musí přechod projednat. K přechodu dochází automaticky a zaměstnanci přechází se všemi právy, která měli u převádějícího zaměstnavatele.

Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad si zaměstnavatel a zaměstnanec obvykle sjednávají v pracovní smlouvě. V takovém případě musí dodržet pravidlo, že pravidelné pracoviště nesmí být širší než jedna obec. Pokud si strany pravidelné pracoviště nesjednají a sjednané místo výkonu práce je širší než jedna obec, stanoví § 34a ZP přesná pravidla pro jeho určení.

Institut dočasného přidělení upravený § 43a ZP umožňuje, aby byl zaměstnanec svým zaměstnavatelem (zaměstnavatel A) dočasně přidělen k výkonu práce pro jiného zaměstnavatele (zaměstnavatel B), a to aniž by zaměstnavatel musel získávat povolení ke zprostředkování zaměstnání, tedy mimo institut agenturního zaměstnávání. Účelem dočasného přidělení je primárně řešení situace, kdy zaměstnavatel A dočasně nemůže zaměstnanci přidělovat práci a zajistí mu ji proto dohodou u zaměstnavatele B.

Zaměstnavatel nesmí ukončit pracovní poměr zaměstnanců z důvodu přechodu práv a povinností z pracovního poměru, a to ani převádějící zaměstnavatel – zaměstnavatel A, ani nabývající zaměstnavatel – zaměstnavatel B.

V případě, že se ruší zaměstnavatel nebo jeho část, zaměstnavatel ztrácí možnost přidělovat zaměstnancům práci podle jejich pracovní smlouvy. Pokud nedojde k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců na jiného zaměstnavatele, musí zaměstnavatel se zaměstnanci ukončit pracovní poměr na základě § 52 písm. a) ZP, a to buď dohodou, nebo výpovědí. Zrušení zaměstnavatele nebo jeho části totiž není právní skutečností, která by sama o sobě způsobila zánik pracovního poměru.

V případě, že se přemísťuje zaměstnavatel nebo jeho část, ve které zaměstnanec pracuje, mimo sjednané místo výkonu práce, zaměstnavatel ztrácí možnost přidělovat zaměstnancům práci podle jejich pracovní smlouvy. Pokud nedojde k dohodě na změně místa výkonu práce, musí zaměstnavatel se zaměstnanci ukončit pracovní poměr na základě § 52 písm. b) ZP, a to buď dohodou, nebo výpovědí.

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. c) ZP, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Předpokladem použití tohoto výpovědního důvodu je existence organizační změny, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi nadbytečností a organizační změnou.

Výpovědní důvody uvedené v § 52 písm. d) a e) ZP spočívají ve zdravotním stavu či zdravotní způsobilosti zaměstnance, pro něž nemůže dle lékařského posudku dále vykonávat dosavadní práci, a to buď z důvodu obecného onemocnění [§ 52 písm. e) ZP], nebo z důvodu pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo dosažení nejvyšší přípustné expozice [§ 52 písm. d) ZP]. Výpovědní důvod dle § 52 písm. d) ZP je spojen s právem na výplatu odstupného ve výši minimálně 12násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.