Stanovená týdenní pracovní doba

Farnost (Evangelická církev metodistická) má zaměstnance na HPP na pozici pomocník kazatele. Pracovní doba dle smlouvy je 40 hodin týdně a pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně. Vzhledem k tomu, že některé úkony - např. bohoslužby se konají ve dnech pracovního klidu, pracuje zaměstnanec také v sobotu nebo v neděli. O tyto hodiny pak odpracuje méně v pracovním týdnu. Náleží tomuto zaměstnanci příplatek za sobotu a neděli?

Mezi významné výhody zaměstnavatelů, kteří nabízejí práci, je poskytování více pracovního volna nad zákoník práce . I zaměstnanci při výběru zaměstnání přihlížejí k těmto benefitům. Připomeňme si některé „nadzákonné“ formy pracovního volna, které jsou v poslední době aktuální a zaměstnavatelé je nabízejí a hlavně – poskytují. Je nepochybné, že širší okruh pracovního volna má vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, neboť v důsledku delšího odpočinku mají zaměstnanci vyšší odolnost k nadměrným bezpečnostním rizikovým faktorům a schopnost předcházet pracovním úrazům.

  Náš zaměstnanec pracující na DPČ má ve smlouvě uvedenou pracovní dobu: „v průměru 20 hodin týdně". Předem stanoveným rozpisem pracovní doby má stanovené dny většinou takto: v pondělí nepracuje, v úterý pracuje 2 hodiny, ve středu 2 hod., ve čtvrtek 4 hod., v pátek 6 hod., celkem tedy 14 hodin týdně. Za dobu od 1. 1. 2024 do 31. 5. 2024 odpracoval celkem 281 hodin, čímž mu vznikl nárok na 27 hod. dovolené. V červnu bude tyto hodiny čerpat. Jakým způsobem stanovím počet dnů dovolené? Bude to dle rozvrhu pracovní doby, tj. za 1 týden 14 hodin, v druhém týdnu 13 hodin, což je tedy bez 1 hodiny 10 pracovních dnů dovolené? Samotné čerpání dovolené u DPČ se považuje stejně jako u zaměstnance za dobu odpracovanou, čímž by mu čerpáním dovolené v červnu vznikl nárok na další dovolenou?

Naši zaměstnanci pracují ve dvousměnném provozu 7,75 hod. směnu, střídají ranní a odpolední. Stalo se nám, že někteří zaměstnanci pracují pouze ranní směnu - jedno ze středisek nenaplní objednávky na směny obě. Máme asi 200 zaměstnanců ve výrobě, vzhledem k objemu objednávek je dokonce možné, že asi polovina z nich by časem pracovala pouze ranní směnu. Je možné, že někteří střídají ranní a odpolední, zatímco někteří mají pouze ranní, nebo je nutné převést tyto zaměstnance na směnu 8hodinovou směnu?

Je nutné podle zákoníku práce mít vždy určenou pevnou (základní) část pracovní doby, nebo to není? Dle formulace § 85 zákoníku práce se zdá, že ano, ale není to nikde taxativně uvedeno. My bychom chtěli, aby pevná část stanovena nebyla, pokud by to nebylo zákonem nařízeno. 

Společnost zaměstnává 21 zaměstnanců. Jsou rozmístěni ve 3 střediscích. 1 středisko – jedná se o odvoz vody při těžbě ropy a čištění vrtů – stanovená týdenní pracovní doba 37,5 hodiny týdně (zde pracujeme na základě smlouvy, poskytujeme a fakturujeme službu, zaměstnanci jezdí 11 hodin + 2x 0,5 hodiny přestávka, a to 2 dny po sobě a pak 2 dny volno. Zaměstnanci mají docházku od 6 do 18 hodin) 2 středisko – podpůrné činnosti v zemědělství 3 středisko – zaměstnanci zabezpečující provoz včetně kancelářských zaměstnanců Doteď stanovená týdenní pracovní doba v celé společnosti 37,5 hodiny. Chtěli bychom 1 středisko nechat na 37,5 hodiny a 2 a 3 středisko na 40 hodin týdně. Je možné mít v jedné organizaci stanovené dvě týdenní pracovní doby? Je u 1 střediska správně stanovena týdenní pracovní doba 37,5 hodiny?

Máme v pracovním poměru zaměstnance jehož týdenní pracovní doba činí 20 hodin a je rozvržena rovnoměrně do 5 pracovních dní. Ideálně by měl tedy pracovat od pondělí do pátku 4 hodiny denně. Bude se jednat o rovnoměrné rozvržení i v tom případě, když bude pracovat 8 hodin od pondělí do středy a v sobotu a v neděli po 3 hodinách? Celkem opět 20 hodin týdně. Příplatky za sobotu a neděli budou proplaceny.

Je možné proplácet zaměstnanci povinnou 30minutovou přestávku v práci, jako kdyby pracoval? Pokud ano, je nutné toto proplácení sepsat do vnitřního předpisu? A v případě proplácení – musíme evidovat tyto přestávky v docházce? 

Základní informace Závislá práce je spojena s jejím výkonem v určité pracovní době. V ní je zaměstnanec povinen pro zaměstnavatele konat sjednanou práci, v ní zaměstnavatel disponuje jeho pracovní silou a rozvrhuje mu ji až na výjimky do směn. Pracovní doba má svoji délku. Obecně je možné ji rozlišovat ve třech základních typech: stanovená týdenní pracovní doba (tzv. plný pracovní úvazek), zkrácená stanovená týdenní pracovní doba, kratší pracovní doba (tzv. kratší pracovní úvazek). Stanovená týdenní pracovní doba je délka pracovní doby daná právním předpisem, případně ve zkrácené délce sjednaná kolektivní smlouvou nebo stanovená vnitřním předpisem zaměstnavatele.Kratší pracovní dobu zaměstnavatel se zaměstnancem sjednává, nebo k ní dochází v důsledku vyhovění žádosti zaměstnance o kratší pracovní dobu. U zaměstnanců konajících práci na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce zákon s žádnou týdenní pracovní dobou nepočítá (s výjimkou tzv. fiktivní týdenní pracovní doby, která má ale význam výhradně a jen pro zjištění práva tzv. dohodáře na dovolenou). Těmto zaměstnancům může zaměstnavatel rozvrhovat pracovní dobu v délce, v jaké ji v příslušné směně nebo období potřebuje a která se ve své maximální délce vejde do limitů stanovených v ustanoveních § 75 a § 76 zákoníku práce.Viz situace Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby, Sjednání kratší pracovní doby, Úprava pracovní doby (zvláštní pracovní podmínky).

Základní informace Délka pracovní doby souvisí až na výjimky s povahou pracovního režimu, do něhož zaměstnavatel zaměstnance v pracovním poměru zařadil a ve kterém zaměstnanec vykonává práci. Jedním z pracovních režimů je pracovní režim dvousměnný, tedy takový, v němž se zaměstnanci vzájemně a pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.Délka stanovené týdenní pracovní doby (tzv. plného pracovního úvazku) u zaměstnanců ve dvousměnném pracovním režimu činí podle zákoníku práce 38,75 hodiny.Viz situace Délka pracovní doby (obecně).

Základní informace Vedle dvousměnného pracovního režimu definuje zákoník práce ve svém ustanovení § 78 také pracovní režim vícesměnný a nepřetržitý. Vícesměnný pracovní režim je takový, v němž se zaměstnanci vzájemně a pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. O nepřetržitém pracovním režimu lze hovořit tehdy, pokud k vzájemnému a pravidelnému střídání zaměstnanců ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích dochází v nepřetržitém provozu, tj. v provozu, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu.  Délka stanovené týdenní pracovní doby (tzv. plného pracovního úvazku) u zaměstnanců ve vícesměnném stejně jako v nepřetržitém pracovním režimu činí podle zákoníku práce 37,5 hodiny. Specifické pravidlo platí pro zaměstnance městské hromadné dopravy, jejichž délka stanovené týdenní pracovní doby, i když pracují v nepřetržitém pracovním režimu, může činit až 40 hodin týdně (včetně tzv. režijních jízd). Viz situace Délka pracovní doby (obecně), Délka pracovní doby při dvousměnném pracovním režimu.

Základní informace Pokud nepracuje zaměstnanec v pracovním poměru po stanovenou týdenní pracovní dobu nebo po zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu (v obou případech tedy na tzv. plný pracovní úvazek), pak jde u něho o kratší pracovní dobu (tzv. kratší pracovní úvazek) s dopadem do výše mzdy nebo platu.  Kratší pracovní dobu může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat (viz ustanovení § 80 zákoníku práce). V případě, že zaměstnavatel vyhoví písemné žádosti zaměstnance dle ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce (v rámci zvláštních pracovních podmínek některých kategorií zaměstnanců v oblasti pracovní doby), uzavření dohody o kratší pracovní době zákoník práce přímo předpokládá.

Základní informace Existují kategorie zaměstnanců, kterým zákoník práce přiznává zvýšenou ochranu v oblasti pracovní doby, a to tím, že jim dává možnost písemně požádat zaměstnavatele o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby. Pokud tomu nebrání vážné provozní důvody, je zaměstnavatel povinen žádosti zaměstnance vyhovět. Nevyhoví-li zaměstnavatel žádosti zaměstnance, musí své negativní rozhodnutí písemně zdůvodnit. Neučiní-li tak, hrozí mu pokuta od orgánu inspekce práce až do výše 200 000 Kč. Svého práva se může zaměstnanec domáhat žalobou k soudu. Účelem této právní úpravy je umožnit zmíněným zaměstnancům vykonávat závislou práci v pracovněprávním vztahu s ohledem na jejich (omluvitelné) jiné osobní a rodinné povinnosti, tj. skloubit pracovní a rodinný život.

Zaměstnavatel by chtěl zaměstnancům zkrátit v pátek pracovní dobu o půl hodiny na 7,5 hodiny. Ostatní dny zaměstnanci pracují 8 hodin. V pracovní smlouvě mají uvedený úvazek 40 hodin týdně rovnoměrný. Mohu řešit způsobem, že ponechám úvazek dle pracovní smlouvy a každý pátek dle docházky zadám 0,5 hodiny neplaceného volna? Svátky a náhrady v pátek by byly placené 8 hodin, nebo je potřeba upravit pracovní smlouvu na 39,5 hodiny týdně a na nerovnoměrný zkrácený úvazek? Svátky a náhrady v pátek by pak byly placené jen 7,5 hodiny. Zaměstnanci pobírají hodinovou mzdu. 

Zaměstnavatel se dohodl se zaměstnancem (pozice prodavače) na základě žádosti zaměstnance , že mu bude zkrácen pracovní úvazek (na 20 hodin týdně). Pracovní doba bude pevná, zaměstnanec odpracuje každý den 4 hodiny od 8.00 hod. do 12.00 hod.). V dodatku pracovní smlouvy bude uvedeno, že se zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem na zkráceném pracovním úvazku v rozsahu 20 hodin týdně. Je potřeba, aby v dodatku pracovní smlouvy byl uveden důvod, proč zaměstnanec žádá o zkrácení pracovní doby? Zaměstnanec o zkrácení pracovní doby žádá z osobních důvodů, je mu 57 let a nemá osobní potřebu být v práci 8 hodin). Zaměstnavatel jeho rozhodnutí přivítal, protože plánuje omezení prodeje zboží ve své prodejně z důvodu nizké poptávky po zboží.

Jaká je týdenní pracovní doba pro zaměstnance, který pracuje nerovnoměrně, pouze denní 12hodinové, resp. 11hodinové směny, tzn. pracuje i o víkendech a ve svátcích? 

Náš účetní program vykazuje u pracovníků s měsíční mzdou všechny svátky jako pracovní dny. To znamená například nyní za duben, kde je 18 pracovních dnů + 2 svátky, máme v mzdových listech uvedeno, že odpracovali 20 dnů a 160 hodin. U ostatních zaměstnanců s hodinovou mzdou nebo na dohody mimo pracovní poměr mzdový list vykazuje 18 dnů a 144 hodin. Výrobce programu mě přesvědčuje, že je to správně. Vím, že měsíční mzda je stejná, ať je v měsíci 10 svátků nebo žádný, ale evidence by měla být vždy reálná. Pak mám odpracováno 20 dnů, 160 hodin, ale jen 18 stravenek, protože na pracovišti byli zaměstnanci jen 18 dnů atd. Je správně na mzdových listech u zaměstnanců s měsíční mzdou uváděno, že odpracovali dny i hodiny včetně svátků, tedy například za duben 2023, 20 dnů a 160 hodin, přestože fyzicky pracovali jen 18 dnů a 144 hodin?

Zaměstnanec odměňovaný mzdou má se zaměstnavatelem sjednanou kratší pracovní dobu (§ 80 ZP) např. 30 hod/týden s tím, že je pevně stanovena pracovní doba v jednotlivých dnech v týdnu (pondělí 7,5 hod, úterý 7 hod, středa 4 hod, čtvrtek 7,5 hod, pátek 4 hod). Občas zaměstnanec po dohodě se zaměstnavatelem pracuje i nad rámec stanovené pracovní doby v daném dni - nejčastěji z důvodu konání školení nebo občas z provozních důvodů. Lze za takové „napracované“ hodiny nad rámec kratší pracovní doby (KPD) poskytnout zaměstnanci náhradní volno v daném měsíci nebo i v dalších obdobích? Např. v dubnu zaměstnanec odpracuje 8 hodin nad rámec sjednané KPD, za duben dostane měsíční mzdu ve standardní výši (= sjednaná měsíční mzda) bez navýšení, tedy jako by odpracoval svůj sjednaný počet hodin, hodiny „navíc“ se pouze zaevidují. V červenci bude čerpat náhradní volno v délce 8 hod - za červenec se mu mzda nebude krátit i přes nepřítomnost z důvodu čerpání náhradního volna. Je takový postup v pořádku?

Od 1. 1. 2023 máme zaměstnaného řidiče na 30hodinový úvazek týdně, měsíční mzda. Dle pracovní náplně sváží zaměstnance podle předem určeného časového harmonogramu do jednotlivých firem. Jsou mu propláceny veškeré zákonné příplatky za práci v sobotu, neděli, noční atd. Podle evidence docházky, která je nepravidelná odpracoval v lednu o 10 hodin méně než činil jeho úvazek, v únoru opět o 5 hodin méně a v březnu o 8 hodin méně. Za tyto hodiny bylo deklarováno neplacené volno a měsíční mzda tím pádem poměrem ponížena. Co znamená vyrovnávací období? Měl by mu zaměstnavatel např. po určitém období hodiny doplatit jako překážky na straně zaměstnavatele? Nebo se po nějakou předem určenou dobu sledují hodiny a vyrovnávají se případné přesčasy s neodpracovanými hodinami? Jak by to bylo, kdyby odpracoval více než je jeho týdenní úvazek?

Zaměstnanec, má uzavřenou smlouvu na HPP - hodinová mzda, vykonávané práce řidič VZV a nákladního automobilu, dělník na strojovně, lakovně a balírně, montážní dělník, pracovní doba 37,5 hod, místem výkonu práce je provozovna sídliště firmy, pro účely pracovní pozice montážní dělník je místem výkonu práce celá ČR. Cca 2-3x týdně vykonává práce řidiče nákladního automobilu (do Rakouska), zbytek týdne vykonává ostatní práce uvedené ve smlouvě v místě sídliště pracoviště. Dotaz zní, např. pracovní den, ve který vyráží na pracovní cestu do Rakouska, začíná v 6:00, kdy nakládá zboží do kamionu, v 8:00 vyráží, vrací se např. 15:30, tzn. pracovní doba 9,5 hod, u řidičů jsou placené přestávky? Jak tedy proplácet řidiče kamionu když má pracovní dobu 7,5 hod, denně?? Základ mzdy 7,5 hod v hodinové mzdě + 2 hod přesčasu? Nebo z pracovně právního hlediska má být pracovní poměr uzavřen jako 8 hod pracovní doba, aby se „nevyužívalo“ proplácení přesčasů, když většinou půlka týdne jsou cesty do zahraničí, tudíž přesčasy?