Co by zaměstnavatelé a zaměstnanci měli znát o pracovní době

Stanovená týdenní doba je základní pracovní doba, která činí 40 hodin týdně (v dvousměnném pracovním režimu 38,75 hod. týdně a v třísměnném a nepřetržitém režimu 37,5 hod. týdně). Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. V zákoníku práce je problematika pracovní doby a doby odpočinku upravena v § 78 a následujících.

Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci pracovní doby (odpracované směny, práci přesčas, noční práci, dobu v pracovní pohotovosti). Na žádost zaměstnance je povinen umožnit mu do ní nahlédnout a pořizovat výpisy. Forma evidence pracovní doby není stanovena.

Je známo, že práci přesčas a práci ve dnech pracovního klidu lze nařídit jen výjimečně. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Odpočinek mezi směnami je stanoven na 11 hodin. Zdánlivě jasné a jednoduché, jenže mnoho lidí má nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, zaměstnavatel jim nařizuje přesčasy, a oni si neví rady s tím, co je ještě akceptovatelné a kdy už zaměstnavatel porušuje zákon. A navíc, zákoník práce připouští řadu výjimek. Pracovník například ve skutečnosti pracuje v jednom dni místo 12 hodin i 16 hodin a je to podle výkladů některých právníků ještě v souladu se zákoníkem práce, protože zaměstnavatel může v tomto případě nařídit 4 hodiny práce přesčas, i když zásadám bezpečné a zdraví neohrožující práce to příliš neodpovídá. Ale stále ještě bude dodržen minimální odpočinek mezi směnami, který může být, pokud nejde o zaměstnance mladistvého, ve výjimečných případech zkrácen na 8 hodin a doba týdenního odpočinku z 35 hodin na 24 hodin. S tím, že takto zkrácený odpočinek musí být prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku v následujícím období. Pokud zaměstnavatel rozvrhuje zaměstnancům stanovenou týdenní pracovní dobu nerovnoměrně na jednotlivé týdny, průměrná týdenní pracovní doba se musí vyrovnat za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích (kolektivní smlouva může stanovit až 52 týdnů).

Práce přesčas

Zaměstnavatel může nařídit práci přesčas maximálně 8 hodin týdně a max. 150 hodin v kalendářním roce, ale po dohodě opět lze pracovat i víc (viz § 93 odst. 3 ZP). Zde je nutné podotknout, že prací přesčas je kromě nařízené práce zaměstnavatelem i práce konaná s vědomím zaměstnavatele.

Za práci přesčas přísluší zaměstnanci mzda a příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku (§ 114 zákoníku práce). To platí, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

Zaměstnancům s kratším úvazkem se práce přesčas nesmí nařídit. Zakazuje se zaměstnávat prací přesčas těhotné zaměstnankyně, zaměstnance, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, a mladistvé (§ 241 odst. 3, § 245 ZP).

Někdy si zaměstnanci stěžují, že je zaměstnavatel nutí být na pracovišti o pár minut déle z důvodu osobní očisty, převlékání z pracovního oděvu apod. Zákoník práce toto výslovně neupravuje. Podle vyjádření Státního úřadu inspekce práce dobu určenou pro osobní očistu nelze považovat za výkon práce, protože zaměstnanec během ní nepracuje. Obecně tedy platí, že zaměstnanci mají osobní očistu vykonávat mimo pracovní dobu, tj. po skončení směny. Z toho lze dovodit, že zaměstnavatel může nařídit zaměstnancům opuštění pracoviště z důvodu osobní očisty například 5 minut po skončení směny.

Práce ve dnech pracovního klidu

Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky (§ 91 ZP). Stanovená týdenní pracovní doba nebo dohodnutá kratší pracovní doba zaměstnance se v týdnu, na který připadne svátek, nekrátí. Pokud zaměstnanci v důsledku svátku odpadne směna a zaměstnanec v tento den nepracuje, posuzuje se tato doba jako výkon práce a zahrnuje se do odpracované doby, protože svátek se považuje za výkon práce [§ 348 odst. 1 písm. d) ZP]. Připadne-li naopak svátek na den pracovního volna zaměstnance, nemá to na jeho týdenní pracovní dobu vliv.

Podle ustanovení § 115 ZP platí, že za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce 3. kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Z uvedeného vyplývá, že za dobu práce ve svátek zaměstnanci přednostně přísluší náhradní volno, zatímco u práce přesčas se přednostně vyplácí příplatek.

Přestávky v práci

Zaměstnavatel poskytuje přestávku na jídlo a oddech nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci nejdéle po 4,5 hodinách. Někdy zaměstnavatel poskytuje přestávku například po 4 hodinách a při dvanáctihodinové směně to tedy vychází na přestávky dvě. Čistá pracovní doba je v tomto případě pouze 11 hodin. Aby to bylo pro zaměstnance výhodné, může zaměstnavatel, pokud je přesvědčen o nutnosti poskytnutí přestávky dříve než po 6 hodinách, přestávku rozdělit po čtvrthodinách, aby nemusel zaměstnanci strhávat z pracovní doby hodinu, ale pouze půlhodinu.

Zaměstnancům musí být poskytnuty bezpečnostní přestávky, pokud na ně vzniká nárok podle zvláštních právních předpisů. Poskytují se po 2 hodinách práce, většinou (jinak je to u řidičů) v trvání 5–10 minut. Podle § 89 zákoníku práce se tyto přestávky započítávají do pracovní doby. Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítává se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.

Bezpečnostní přestávky upravují tyto právní předpisy:

• zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů - § 5 - nelze-li vyloučit činnosti jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus, musí být přerušovány bezpečnostními přestávkami;
• zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů – v § 3 - tuzemský dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly je povinen zajistit, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, a tyto doklady byly při provozu v každém vozidle; tato povinnost se vztahuje i na zahraniční dopravce - § 27;
• vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů - § 1 - dopravce zajistí, aby řidič jím provozovaného vozidla uvedl v záznamu dobu řízení, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku, pokud nebyly zaznamenány automaticky; § 3 - doba řízení musí být nejdéle po uplynutí 4,5 hodiny přerušena bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 45 minut, při které řidič nevykonává žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad;
• nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky – příloha č. 1 - bezpečnostní přestávka nejméně 30 minut po max. 4,5 hodinách řízení u zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis;
• nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě - § 19 – bezpečnostní přestávka zaměstnance městské hromadné dopravy nejdéle po 4 hodinách řízení v trvání nejméně 30 minut;
• nařízení vlády č. 361/2007Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů – § 4, 5, 7 – bezpečnostní přestávky při zátěži teplem a chladem; § 25a při práci spojené celkovou fyzickou zátěží a lokální svalovou zátěží, překračující hygienické limity; § 27a při práci spojené se zaujímáním podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních poloh překračující stanovené hygienické limity; § 30 při práci spojené s ruční manipulací s břemenem překračující stanovené hygienické limity; § 33 při práci spojené s monotonií, jakož i práce ve vnuceném pracovním tempu; § 35 při práci se zrakovou zátěží; § 39 - pokud je při trvalé práci, zařazené jako riziková podle zákona o ochraně veřejného zdraví nezbytné nepřetržité používání OOPP k omezení působení rizikového faktoru nebo při trvalé práci, kde musí zaměstnanec povinně používat po celou dobu směny jiné ochranné prostředky určené zaměstnavatelem a tyto ztěžují zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce, musí být v průběhu směny zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž si je může odložit.
• nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů - § 9, § 17.

Porušování v oblasti pracovní doby

Správní delikty právnických osob na úseku pracovní doby jsou uvedeny v § 28 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, a mohou za ně být uděleny pokuty až do 2 mil. Kč. Ze zpráv Státního úřadu inspekce práce vyplývá, že rozvrhování pracovní doby v rozporu s pracovněprávními předpisy se děje často, oblast pracovní doby je také častým obsahem podnětů ke kontrole. Podatelé podnětů upozorňují například na špatnou evidenci o odpracované pracovní době, její pozměňování v neprospěch zaměstnanců, na nezákonné rozvrhování pracovní doby, na neposkytnutí nepřetržitého odpočinku v týdnu nebo přestávky v práci. A rovněž na nezaplacené příplatky za práci ve dnech pracovního klidu, nezaplacení práce přesčas a příplatků za práci přesčas a příplatky za noční práci.

Nedostatečná evidence pracovní doby ovlivňuje možnost prokázání skutečné délky odpracované směny a možné práce přesčas, zasahuje tak i do oblasti odměňování. Není totiž možné prokázat, že zaměstnavatel nevyplatil zákonné příplatky, jak tvrdí stěžovatelé. Neuvádění začátku a konce odpracované směny znemožňuje prověřit dodržování nepřetržitého odpočinku mezi směnami a v týdnu.

V roce 2018 bylo provedeno 2 899 kontrol na základě podnětů směřujících do oblasti pracovněprávních vztahů a celkem bylo zjištěno 5 590 porušení zákoníku práce. V oblasti pracovní doby (zejména § 84, § 90, § 92, § 96 ZP) to bylo 787 porušení.

Oblast pracovní doby je také součástí ročního programu kontrolních akcí SÚIP pro rok 2019.

Použitá literatura:

• Dandová, E. (2015). Maximální možná délka směny. Načteno z BOZPinfo.cz: https://www.bozpinfo.cz/maximalni-mozna-delka-smeny;
• Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce za rok 2018. Načteno z: http://www.suip.cz/rocni-zpravy/;
• Otázky a odpovědi/Pracovní doba a doba odpočinku. Načteno z: http://www.suip.cz/otazky-a-odpovedi/pracovnepravni-vztahy/pracovni-doba-a-doba-odpocinku/.