Poslední novela zákoníku práce zavedla s účinností k 1. lednu 2021 do zákoníku práce nový institut – tzv. sdílené pracovní místo neboli job sharing. Klasicky se jedná o flexibilní formu práce, která má vést ke zvýšení počtu kratších pracovních úvazků, které zaměstnavatelé nabízejí, a tedy také k vyššímu počtu příležitostí např. k přivýdělku na rodičovské dovolené nebo skloubení péče o rodinu s pracovní kariérou.
Sdílení pracovního místa jako další alternativní flexibilní formu práce doporučila již před lety přímo Evropská komise a ve svých sděleních vyzývala členské státy urychleně implementovat flexibilní formy práce do „Národních programů reforem členských zemí EU“. Tehdy doporučení EK potvrdila i Národní ekonomická rada vlády (NERV), která působí jako odborný poradní a konzultační orgán vlády České republiky pro oblast ekonomiky a hospodářství., nicméně Česká republika tento institut do zákoníku práce nezavedla především z toho důvodu, že práce na kratší úvazek znamená i nižší mzdu a že za situace, kdy v České republice je minimální mzda stále na jednom z posledních míst v žebříčku zemí EU, by tato forma práce neměla perspektivu.
Sdílení práce je legální struktura z USA, která se poprvé stala známou v německy mluvících zemích na začátku 80. Let.
Tato forma práce je rozšířena a podporována především v Rakousku, Irsku, ale i v Německu. Zde je to však především v souvislosti s možností uplatnit režim plynulého a postupného přecházení zaměstnanců firem do důchodu. Časem se v těchto zemích vyvinuly různé formy job sharingu – job-splitting, job-pairing nebo top-sharing. Job-splitting neboli rozdělení zaměstnání je nejčastější formou sdílení zaměstnání. Jedná se o časové rozdělení pracovního úvazku se stejnými profily úkolů zaměstnanců. v tomto případě není ani třeba spolupráce zaměstnanců, jejich pracovní smlouvy na sobě nezávislé. Naproti tomu job-pairing neboli párování pracovních míst je podobné jako rozdělení pracovních míst, až na to, že zde se zaměstnanci musí navzájem koordinovat, pokud jde o plnění úkolů, sdílejí odpovědnost a společně přijímají důležitá rozhodnutí. Top-sharing neboli špičkové sdílení je partnerský model řízení, rozdělení pracovních míst na manažerské pozice. Tento termín vytvořili v roce 1998 v Německu. V modelu špičkového sdílení sdílejí manažeři do určité míry odpovědnost a přijímají důležitá rozhodnutí společně, jako