Předmětem tohoto článku je rozsudek Nejvyššího správního soudu1), který se blíže zabývá vymezením pojmu pracoviště ve vztahu k povinnostem zaměstnavatele za situace, kdy jej sdílí s jiným zaměstnavatelem. V daném případě pak byla dále zkoumána povinnost zaměstnavatele vytvářet bezpečné pracovní podmínky a povinnost informovat druhého zaměstnavatele o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením.
Uvedený rozsudek věcně primárně vycházel ze skutečností zjištěných při kontrole provedené oblastním inspektorátem práce, když následně na základě rozhodnutí tohoto správního orgánu byla zaměstnavateli udělena pokuta ve výši 90 000 Kč za porušení § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů2), když zaměstnavatel porušil svoji povinnost informovat druhého zaměstnavatele, jehož zaměstnanci plnili úkoly současně na jednom pracovišti s pokutovaným zaměstnavatelem (dále jen „stěžovatel“). Toto porušení spočívalo konkrétně v porušení povinnosti vyplývající z ust. § 101 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů3) (dále jen „zákoník práce“), neboť stěžovatel měl povinnost o přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením zaměstnavatele informovat a uzavřít s ním písemnou dohodu, kterou by pověřili jednoho ze zaměstnavatelů ke koordinaci opatření k provádění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zde je nutno předeslat, že se nejedná o koordinátora ve smyslu ust. § 14 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)4)
Druhý přestupek, kde byl stěžovatel uznán vinným, spočíval v tom, že stěžovatel nezpracoval v závislosti na povinnosti vytvářet bezpečné pracovní podmínky místní provozní bezpečnostní předpis pro provoz kioskové trafostanice, která byla součástí technologického zařízení, jež by obsahoval pokyny pro obsluhující personál, pokyny k manipulaci i bezpečnostní opatření při práci na elektrickém zařízení, pokyny pro montáž, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize jednotlivých zařízení použitých v kioskové trafostanici. Tímto jednání nedodržel stěžovatel zásadu udílení vhodných pokynů k zajištění BOZP podle ust. § 102 odst. 5 písm. j) zákoníku práce5).
U tohoto druhého porušení je třeba zmínit, že ustanovení obsahuje souhrn zásad, ze kterých je zaměstnavatel povinen vycházet při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik a jedná se o transpozici směrnice