Tento článek se zaměřuje novelu zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, která je součástí nedávno přijaté novely zákoníku práce, a která nabude účinnosti 30. července tohoto roku. Jakkoliv se svým rozsahem nejedná o rozsáhlou novelu zákona o inspekci práce, obsahuje několik důležitých změn.
Obsah novely zákona o inspekci práce nasvědčuje tomu, že má spíše charakter legislativně technické novely, nikoli však všechny změny jsou spjaty se samotnou novelou zákoníku práce. Ostatně jednou z nejvíce viditelných změn, ačkoli má z části jen kosmetický charakter, je uvedení dikce jednotlivých ustanovení zákona o inspekci práce do souladu se zákonem č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Již na tomto místě je nutné poznamenat, že nedávný nález Ústavního soudu1) způsobil, že změny v oblasti zániku odpovědnosti za přestupek budou mít významný dopad do samotné odpovědnosti za spáchané přestupky.
První změnou v rámci popisovaného novelizovaného předpisu je změna spočívající ve vypuštění pravomoci Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce (dále jen „orgány inspekce práce“) a oprávnění inspektora zakázat či omezit výkon práce přesčas vykonávané podle bývalého ust. § 93a zákoníku práce, které je nyní zakotveno v ust. § 4 odst. 1 písm. k), § 5 odst. 1 písm. m) a § 7 odst. 1 písm. f) bod 2 in fine zákona o inspekci práce. Ustanovení § 93a zákoníku práce sice bylo platnou součástí zákoníku práce až do současné novely, ale jeho aplikace byla možná jen do 31. 12. 2013. Z tohoto důvodu i s tím související pravomoc orgánů inspekce práce byla již po 31. 12. 2013 nadbytečná. „Úprava další dohodnuté práce přesčas byla do zákoníku práce vložena v roce 2008, a to s účinností na přechodné období od 1. října 2008 do 31. 12. 2013. Vychází z článku 22 směrnice 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, který umožňuje tzv. „opt-out“, tedy individuální vyvázání se konkrétního zaměstnance z obvyklých pravidel pracovní doby. Výjimka již nebyla prodloužena, a tak s účinností od 1. 1. 2014 platí i pro zaměstnance ve zdravotnictví stejné limity práce přesčas jako pro ostatní zaměstnance. § 93a není možné nadále používat.“2)
Novelou dojde k rozšíření informační povinnosti Státního úřadu inspekce práce zakotvené v ust. § 4 odst. 2 písm. f) zákona o inspekci práce vůči Generálnímu ředitelství úřadu práce ČR o pokutách uložených agenturám práce za porušení povinností stanovených v ust. § 308 a ust. § 309 zákoníku práce. Nově se tato povinnost bude vztahovat i na porušení ust. § 307b zákoníku práce. Jedná se pouze o formální změnu, neboť povinnost oznamovat tyto skutečnosti plyne Státnímu úřadu inspekce práce z obecné oznamovací povinnosti zakotvené v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a to v ust. § 8 odst. 23). Jak uvedl Nejvyšší správní soud: „Jednou ze základních zásad správního řízení je zásada, zakotvená v rozhodné době ustanovením § 3 odst. 3 starého