Zdravotní pojištění zaměstnavatele a související právní úprava v roce 2017

Související předpisy nezbytné pro systém zdravotního pojištění představují především tyto zákony:

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
• zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
• zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a
• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,

všechny ve znění pozdějších předpisů. V tomto pojednání se zaměřím na základní principy bezprostřední návaznosti zdravotního pojištění zaměstnavatelů na jednotlivé výše vyjmenované právní normy, vždy s odkazem na příslušné zákonné ustanovení daného právního předpisu.

I. Zákoník práce

Základní právní norma v oblasti pracovněprávních vztahů řeší ve vztahu ke zdravotnímu pojištění například nástup zaměstnance do zaměstnání, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tzv. částečnou nezaměstnanost a třeba i konkurenční doložku nebo odstupné.

Nástup zaměstnance do zaměstnání v den pracovního klidu

V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru, uvedený v pracovní smlouvě.

Dohody

Právní úprava zdravotního pojištění návazně respektuje obecně platné podmínky pro uzavírání dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce (§ 74 až § 77), přičemž podmínky vzniku zaměstnání se odvíjejí od výše příjmu, konkretizované v zákoně č. 187/2006 Sb. (viz dále).

Odstupné

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

1. 1násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
2. 2násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
3. 3násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. V takových případech se vždy jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, v podstatě bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci plnění v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejedná se o odstupné podle zákoníku práce a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Popisovaný postup vychází z ustanovení § 67 zákoníku práce.

II. Zákon o nemocenském pojištění

Po zásadním odklonu zdravotního pojištění od nemocenského pojištění (k datu 1. 1. 2008) zůstala v této oblasti z pohledu zdravotního pojištění v podstatě jediná návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění. Tato návaznost se týká vzniku zaměstnání s ohledem na výši zúčtovaného příjmu u osob vyjmenovaných v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3.–6. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Aby byl zaměstnavatel povinen přihlásit zde vyjmenované osoby jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny a následně pak odvést pojistné na zdravotní pojištění podle zákona, musí být u zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) dosaženo příjmu převyšujícího 10 000 Kč – viz § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb.). Tato povinnost pak pro zaměstnavatele platí také u:

1. členů družstev, kteří bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonávají pro družstvo práci (i funkci), za kterou jsou tímto družstvem odměňováni,
2. osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,
3. dobrovolných pracovníků pečovatelské služby,

jestliže bylo dosaženo příjmu alespoň 2 500 Kč (blíže viz § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., doprovodně s nařízením vlády č. 410/2011 Sb.).

Při zaměstnávání osob uvedených v bodech 1–3 platí, mimo jiné, následující:

1. není-li takto zaměstnané osobě zúčtován v roce 2017 příjem alespoň 11 000 Kč, přičemž se na tuto osobu (a jejího zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, musí být zaměstnavatelem proveden příslušný dopočet a odvod pojistného z této částky minima podle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.;
2. aby zaměstnavatelé postupovali podle zákona, musejí vždy věnovat pozornost příjmům zúčtovaným po skončení dohody bez ohledu na to, zda tato v některém z měsíců založila nebo nezaložila účast na zdravotním pojištění;
3. pokud při trvajícím pracovněprávním vztahu příjem poklesne pod částku zakládající vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění, musí být osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc (měsíce) odhlášena.

III. Zákon o daních z příjmů

Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance vychází od 1. 1. 2008 z filosofie, že placení pojistného na zdravotní pojištění podléhá plnění zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), mimo výjimek uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Naopak, pokud je zaměstnanci zúčtován příjem zdaňovaný podle jiných ustanovení zákona o daních z příjmů, pojistné se neodvede.

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují nezdaňované příjmy neboli příjmy, které:

• nejsou předmětem daně (§ 3 odst. 4 a § 6 odst. 7 ZDP),
• jsou od daně osvobozené (§ 4, § 4a a § 6 odst. 9 ZDP).

Příjmy, které nejsou předmětem daně

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných podle zákoníku práce. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

Příjmy od daně osvobozené

U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou dle § 6 odst. 9 ZDP osvobozeny od daně:

1. vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek [například podle písmen a), b), i) nebo p), což je příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem poukázaným na účet jeho zaměstnance u penzijního fondu nebo u penzijní společnosti či příspěvek zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoření na účet zaměstnance u penzijní společnosti, od 1. 1. 2017 v celkovém úhrnu nejvýše 50 000 Kč ročně], nebo
2. tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu, například podle písmene g), což je hodnota nepeněžního bezúplatného plnění, poskytnutého do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

Poskytnutí motorového vozidla zaměstnanci

V přímé vazbě na zdanění řeší zaměstnavatelé i odvod pojistného na zdravotní pojištění v případě, kdy je zaměstnanci poskytnuto zaměstnavatelem bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely.

IV. Zákon o státní sociální podpoře

Stát je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného mj. za nezaopatřené děti, kdy se nezaopatřenost dítěte posuzuje podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně pak podle ustanovení § 10 až 16. V této souvislosti se z pohledu zdravotního pojištění řeší některé aspekty.

Ukončení studia na střední nebo vysoké škole

V souvislosti s ukončením studia se dítě považuje za nezaopatřené, tedy s nárokem na registraci ve „státní kategorii“, v případě řádného ukončení studia na střední škole ještě v období bezprostředně navazujících školních prázdnin (tzv. posledních prázdnin – tedy již nepokračuje v dalším studiu) za předpokladu, že:

• nevykonávalo po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost podle § 10 zákona o státní sociální podpoře, včetně činnosti vykonávané v zahraničí za účelem dosažení příjmu, a ani
• nemělo po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,

přičemž obě výše uvedené skutečnosti na sebe v průběhu kalendářního měsíce nenavazovaly tak, že by trvaly po celý kalendářní měsíc.

V případě ukončení studia na vysoké škole se pak dítě považuje za nezaopatřené

• v kalendářním měsíci, v němž ukončilo řádně studium, a
• v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž ukončilo řádně studium na vysoké škole, pokud nejsou splněny stejné podmínky jako při ukončení studia na střední škole (viz výše).

Jestliže na ukončení studia plynule navazuje další studium, jsou vždy obdobím nezaopatřenosti i školní prázdniny. V tomto případě registrujeme jednu specifickou situaci. Při ukončení studia na jedné vysoké škole a navazujícího pokračování dalšího vysokoškolského studia je soustavnou přípravou na budoucí povolání doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, nejdéle však doba 3 kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole.

Doktorské studium

Na posouzení nezaopatřenosti u doktorského studia nemá vliv znění § 35ba odst. 1 písm. f) ZDP, řešící snížení daně u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení 26 let věku, nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let. Mimochodem – i v tomto ustanovení je uveden odkaz na dobu soustavné přípravy na budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 12 až § 15 zákona č. 117/1995 Sb.

Posuzování nezaopatřenosti, a tedy i nárok pojištěnce na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, vychází z příslušných ustanovení zákona o státní sociální podpoře. Na základě výše uvedeného tedy platí, že i u doktorského studijního programu je stát plátcem pojistného pouze do dovršení 26. roku věku, neboť období do 28 let věku tento zákon neřeší.

Plnění oznamovací povinnosti

Zahájení a ukončení studia oznamují zdravotním pojišťovnám v některých případech na základě dohody i školy. Na tuto praxi však nelze spoléhat, nehledě na obecnou povinnost studentů oznamovat zahájení a ukončení, respektive přerušení studia zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě dle § 10 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb.

Přijímá-li zaměstnavatel do zaměstnání (nebo i na brigádu) studenta, to znamená, že má k dispozici doklad o studiu, oznamuje zdravotní pojišťovně prostřednictvím kódů „P“ a „G“ nejen nástup studenta do zaměstnání, ale taktéž sděluje skutečnost, že za tohoto zaměstnance je současně plátcem pojistného i stát. Při ukončení zaměstnání použije pouze kód „O“, v této situaci se neuvádí kód „F“, neboť k ukončení nezaopatřenosti nedochází. Pokud by zaměstnavatel použil současně i kód „F“, způsobil by studentovi u jeho zdravotní pojišťovny zbytečný problém, protože by v dalším období zpravidla neměl evidovánu žádnou z kategorií zdravotního pojištění.

V. Zákon o zaměstnanosti

V přímé vazbě na zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění především problematiku zaměstnávání uchazečů o zaměstnání a uplatňování odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance.

Uchazeči o zaměstnání ve zdravotním pojištění

Uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadě práce patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb. Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

1. výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo
2. výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky sčítají.

To znamená, že příjem osoby v tzv. nekolidujícím zaměstnání nesmí v roce 2017 převýšit 5 500 Kč.

Nárok na odpočet

Odpočet od dosaženého příjmu lze aktuálně uplatnit za těchto značně specifických podmínek:

• nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
• u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to bez ohledu na stupeň invalidity,
• odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc.

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že odpočet (od 1. ledna 2017 ve výši 6 814 Kč) lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Nárok na odpočet tedy nemají žádné jiné osoby jako zaměstnanci, za které platí pojistné stát, a ani osoby samostatně výdělečně činné.

Právní předpisy citované v rubrice ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
• zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
• zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
• nařízení vlády č. 410/2011 Sb., o zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění
• zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu