K zajištění svých potřeb uzavírají zaměstnavatelé se zaměstnanci buď „klasické“ pracovní smlouvy, nebo sjednávají dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zaměříme se především na odlišnosti pracovních smluv a dohod ve zdravotním pojištění.
Zaměstnání na základě pracovní smlouvy
Pracovní smlouva představuje jeden z nejdůležitějších dokumentů ve vztahu k pracovnímu poměru, určuje jeho rámec a další podmínky sjednané mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem - například zkušební dobu, dobu trvání pracovního poměru apod. Nejen z pohledu zdravotního pojištění se samozřejmě jedná o nejčastější variantu řešení pracovněprávního vztahu. Vzhledem k tomu, že jsou takto zaměstnané osobě zúčtovány příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), zakládá tento pracovněprávní vztah vždy účast na zdravotním pojištění s povinností zaměstnavatele přihlásit osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny a platit pojistné podle zákona.
Na rozdíl od dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr není u pracovní smlouvy pro vznik účasti na zdravotním pojištění stanovena žádná hranice příjmu. To znamená, že pojistné se platí z jakékoli částky zúčtovaného příjmu, tedy i z částky nižší než 3 000 Kč, případně s potřebou dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Pokud by zaměstnání trvalo pouze po část kalendářního měsíce, musí být dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.
Specifikum u dohod v oblasti pracovněprávní
Z pracovněprávního hlediska jsou podmínky vzniku pracovního poměru specifikovány zejména v ustanoveních § 33 a následujících zákoníku práce, skončení pracovního poměru je pak zakotveno od § 48 tohoto právního předpisu. Podmínky u dohod o provedení práce naleznete v § 75 a