Jedním z důležitých principů v souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění je existence minimálního vyměřovacího základu, který platí jak pro zaměstnance (a zaměstnavatele - plátce pojistného), tak pro osoby samostatně výdělečně činné.
Právní úprava zdravotního pojištění v níže uvedených ustanoveních zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, však taxativně vyjmenovává osoby (zaměstnance) a OSVČ, na které se povinnost platit pojistné ze zákonného minima nevztahuje. Toto zvýhodnění je zakotveno v ustanovení § 3 odst. 8 cit. zákona (pro zaměstnance) a v ustanovení § 3a odst. 3 (pro OSVČ). Pro lepší přehled uvádím výčet osob dle výše uvedených zákonných ustanovení.
§ 3 odst. 8
Minimální vyměřovací základ (v roce 2020 minimální mzda 14 600 Kč) neplatí pro osobu:
- s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P;
- která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;
- která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která přev