Financování veřejného zdravotního pojištění je primárně založeno na principu solidarity, kdy plátci pojistného (zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a stát) přispívají pravidelnými platbami do příjmové stránky tohoto systému. Suma těchto plateb pak následně slouží k úhradám za poskytnuté a vykázané hrazené služby, a to na základě smluv uzavřených zdravotními pojišťovnami s jejich poskytovateli. Jelikož systém hospodaří i s veřejnými prostředky, kterými jsou platby za „státní pojištěnce“, jsou zdravotní pojišťovny za účelem zajištění transparentnosti jednotlivých procesů mj. povinny zveřejňovat smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb.
Protože každoročně rostou výdaje systému, musejí se zvyšovat i jeho příjmy. Rozhodující skupinu plátců pojistného představují zaměstnavatelé, takže průběžné zvyšování mezd (tedy v globálu průměrné mzdy) se následně projeví ve vyšších odvodech pojistného. A svoji roli hraje i poměrně razantní zvyšování minimální mzdy v posledních letech, k datu 1. 1. 2021 na částku 15 200 Kč.
Základní právní úpravu zdravotního pojištění představují zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů.
Zaměstnavatelé a zaměstnanci
Pojištěnec je prostřednictvím zaměstnavatele plátcem pojistného tehdy, je-li pro účely zdravotního pojištění zaměstnancem [§ 5 písm. a) zákona č. 48/1997Sb.], respektive vznikne-