V souvislosti se zaměstnáním, samostatnou výdělečnou činností nebo registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát, vznikají ve zdravotním pojištění odlišné situace, včetně kombinace různých variant. Nejinak je tomu v právních podmínkách platných po 1. 1. 2020.
Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění a plnění ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění si musí jak plátci pojistného (zaměstnavatelé, OSVČ, osoby bez zdanitelných příjmů), tak pojištěnci uvědomit, že z každého druhu evidence u zdravotní pojišťovny vyplývají určité povinnosti, které musí dotyčný subjekt splnit, aby se vyhnul případnému sankčnímu postihu.
Minimální vyměřovací základ
Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného je minimální mzda, jejíž výše činí od 1. ledna 2020 částku 14 600 Kč.
V případě, že vyměřovací základ zaměstnance je nižší než minimální mzda, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu dle následujícího příkladu.
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek má uzavřen jeden pracovní poměr na dobu neurčitou s měsíčním hrubým příjmem 12 000 Kč, současně není osobou samostatně výdělečně činnou a nepatří do kategorie, u které není stanoven minimální vyměřovací základ.
Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy jako minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (14 600 Kč) odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:
(14 600 - 12 000) x 0,135 = 351 Kč.
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 14 600 = 1 971 Kč.
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(12 000 x 0,135) : 3 = 540 Kč,
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 540 + 351 = 891 Kč.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel: 1 971 - 891 = 1 080 Kč.
Dopočet a doplatek pojistného se neprovádí u těch zaměstnanců, u kterých nemusí být odvedeno pojistné alespoň ze zákonného minima. Tyto osoby taxativně vyjmenovává ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Doplatek (v tomto případě 351 Kč) hradí v drtivé většině případů standardně zaměstnanec, pouze v případě překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce) přechází povinnost úhrady předmětného doplatku v plné výši na zaměstnavatele.
Souběžné příjmy
V souvislosti s příjmy ve dvou (případně více) zaměstnáních se v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění reálně vyskytují nejčastěji tyto varianty:
- Příjem v hlavním i v dalším zaměstnání je v každém z těchto zaměstnání vyšší než minimální mzda - pojistné se odvádí ve výši 13,5 % ze zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnance.
- Příjem v hlavním zaměstnání 20 000 Kč, v dalším zaměstnání 4 500 Kč. V dalším zaměstnání se neprovádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu. "Vedlejší" zaměstnavatel musí mít k dispozici potvrzení od "hlavního" zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí alespoň minimální zákonné pojistné.
- Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 8 500 Kč a ve druhém zaměstnání 7 000 Kč. Každý zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše příjmu, ať už se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima, či nikoliv, potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu totiž nemůže vystavit žádný ze zaměstnavatelů. V souvislosti s placením pojistného je tedy nutná průběžná spolupráce obou plátců z důvodu doložení příjmů u druhého zaměstnavatele v případě, že musí být u zaměstnance respektováno zákonné minimum. Aby se uplatnil tento postup, nesmí se u žádného z obou pracovněprávních vztahů jednat o dohodu o provedení práce.
- Příjem zaměstnance na základě dohod o pracovní činnosti činí v jednom zaměstnání 6 400 Kč a ve druhém zaměstnání 5 800 Kč. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, provede zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minima 14 600 Kč.
Pokud se jedná o zaměstnání na základě dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč anebo příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 000 Kč, nebere se takový příjem v úvahu, resp. nesčítá se s ostatními příjmy. Připomínám, že od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností
Hlavním zdrojem příjmů jsou buď příjmy ze zaměstnání, nebo ze samostatné výdělečné činnosti, což si pojištěnec rozhoduje sám podle reálné skutečnosti nebo očekávaného vývoje. Tuto rozhodnou skutečnost oznamuje pojištěnec "své" zdravotní pojišťovně tehdy, když souběh těchto dvou činností začíná, a dále ji sděluje na Přehledu OSVČ, každoročně předkládaném zdravotní pojišťovně, zatržením těch kalendářních měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ v situaci, kdy je podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů.
Pokud je hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, musí být za této situace v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč, tedy nejméně v částce 1 971 Kč, přičemž zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc. U samostatné výdělečné činnosti nemusí být minimum platné pro OSVČ dodrženo, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné.
Jestliže je hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost, pak:
- OSVČ platí pravidelné měsíční zálohy na pojistné, od ledna 2020 nejméně ve výši 2 352 Kč,
- zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu,
- zaměstnanec dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.
Zaměstnanci evidovaní u zdravotní pojišťovny ve "státní kategorii"
Osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že registrace v této kategorii trvá po celý kalendářní měsíc. Neexistuje nárok na odpočet od dosaženého příjmu (s výjimkou splnění podmínek definovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Rovněž se neplatí pojistné z titulu poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci, resp. neřeší se u těchto nepřítomností zaměstnance v zaměstnání minimální vyměřovací základ - vyměřovacím základem je dosažená výše příjmu, tedy částka i nižší než minimální mzda, případně není odvedeno žádné pojistné v situaci, kdy taková nepřítomnost v zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.
Osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku
Za takovou osobu je stát plátcem pojistného pouze za předpokladu, že osoba nemá při splnění dalších zákonných podmínek v příslušném měsíci žádný příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti. Je-li taková osoba zaměstnána (případně podniká jako OSVČ), stát za tuto osobu v příslušném měsíci pojistné neplatí. Ani v tomto případě se pojistné neodvádí alespoň ze zákonného minima, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem.
Pokud je této "pečující" osobě poskytnuto v zaměstnání například celý kalendářní měsíc neplacené volno, případně je nemocná, a nemá v daném měsíci žádný příjem, stává se v tomto měsíci osobou, za kterou platí pojistné stát. Pro oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně používá zaměstnavatel na příslušný kalendářní měsíc kódy "L" a "T".
Odpočty od dosaženého příjmu
Nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců. U tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to i v případě, kdy pobírání některého z těchto důchodů netrvá po celý kalendářní měsíc. S účinností od ledna 2020 mohou tito zaměstnavatelé uplatňovat u zaměstnaného poživatele invalidního důchodu měsíční odpočet od hrubého příjmu ve výši 7 903 Kč.
Osoby bez zdanitelných příjmů a výdělečná činnost
Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti nebo není za něj plátcem pojistného stát. Pokud začne tato osoba vykonávat výdělečnou činnost (zaměstnání nebo podnikání), přestává být ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů, a je od tohoto měsíce povinna platit pojistné podle zákona. Je-li pojištěnec zaměstnán, případně podniká jako OSVČ, nemůže si platit pojistné sám jako osoba bez zdanitelných příjmů.
Platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů činí 13,5 % z minimální mzdy 14 600 Kč, tedy měsíčně 1 971 Kč.
Dohoda o provedení práce a minimum platné pro zaměstnance
Do konce roku 2016 se zaměstnavatelé nezabývali problematikou minimálního vyměřovacího základu u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud takový příjem přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem. Podotýkám, že dohodami o provedení práce se zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění zabývají od 1. 1. 2012.
Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace změnila. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí v roce 2020 více než 10 000 Kč a méně než 14 600 Kč, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 téže právní normy.