U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud se na zaměstnance vztahuje v roce 2016 povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 9 900 Kč, musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc odvést za zaměstnance pojistné nejméně ve výši 1 337 Kč. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima a v této souvislosti také bez ohledu například na to, zda zaměstnání trvalo pouze část kalendářního měsíce, nepřihlíží se k období případné nemoci, k vykázanému neplacenému volnu apod.
U OSVČ je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, vypočítává se prostřednictvím Přehledu pojistné za celý rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona povinně placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku. V této souvislosti je nutno podotknout, že i OSVČ – obdobně jako zaměstnavatelé a zaměstnanci – mají stanoven minimální vyměřovací základ, mimo výjimek uvedených v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.
V přímé návaznosti na výše uvedené však nesmíme zapomínat na význam byť jen jednoho kalendářního dne, který v rámci kalendářního měsíce řeší pojistný vztah osoby a rovněž má bezprostřední vliv na placení pojistného zaměstnavatelem i osobou samostatně výdělečně činnou. Jeden den trvání zaměstnání, podnikání nebo registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát, vyřeší pojistný vztah pojištěnce v daném kalendářním měsíci.
Pojištěnec nastoupil do zaměstnání na základě pracovní smlouvy dne 31.5.2016, tento den začal pracovat, a vyměřovací základ pro placení pojistného činil za květen 1 100 Kč.
Za jeden den trvání zaměstnání musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, vypočtené podle vzorce [(1: 31) x 9 900] = 319,35 Kč. Výší zúčtovaného příjmu je tato poměrná část minima překročena, což znamená, že zaměstnavatel odvodem částky pojistného 149 Kč po zaokrouhlení (1 100 x 0,135) postupuje v souladu se zákonem. Kdyby vyměřovací základ za tento jeden den trvání zaměstnání nedosáhl hodnoty 319,35 Kč, musel by zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima podle § 3 odst. 9 písm. a) a § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. – k takové situaci nejčastěji dochází v případě zkráceného pracovního úvazku. Případný dopočet by se neprováděl u těch osob –zaměstnanců, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle již zmíněného § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Pokud by se jednalo o zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, nezaložil by zúčtovaný příjem (1 100 Kč) účast na zdravotním pojištění, z pohledu zdravotního pojištění by zaměstnání nevzniklo a zaměstnavatel by v této souvislosti neplnil vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti. Současně by však takové zaměstnání neřešilo v měsíci květnu pojistný vztah této osoby.
Při stanovení poměrné části minimálního vyměřovacího základu rozhodují ve zdravotním pojištění výhradně kalendářní dny. Takže pokud zaměstnanec nastoupí do zaměstnání třeba ve čtvrtek dne 5. 5. a zaměstnání ukončí v pondělí 9. 5., činí poměrná část minima 1 596,77 Kč [(5: 31) x 9 900] bez ohledu na skutečnost, že zaměstnanec pracoval pouze tři pracovní dny.
Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem jako jediný zdroj jeho příjmů dohodu o pracovní činnosti od 2.5.2016 a téhož dne zaměstnanec i začal pracovat. Zaměstnavatel jej přihlásil u zdravotní pojišťovny k datu 2. 5. a následně za tohoto zaměstnance odváděl pojistné, kdy sjednaná měsíční hrubá mzda činí 6 200 Kč.
V takovém případě se den 1. 5. ve zdravotním pojištění neřeší, zaměstnanec neplatí (jako pojištěnec) žádné pojistné a ani se u zdravotní pojišťovny nijak nepřihlašuje. Vzhledem k částce hrubého příjmu však musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za 30 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu za předpokladu, že se na zaměstnance povinnost odvodu ve vazbě na minimální vyměřovací základ vztahuje (zaměstnavatel musí provést dopočet). Pojistné z hrubé mzdy 6 200 Kč, tedy bez dopočtu, by zaměstnavatel odvedl v případě:
- kdyby měl zaměstnanec jiné zaměstnání, ve kterém by bylo odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, případně by bylo v měsíci květnu v součtu hrubých příjmů dosaženo částky nejméně 9 900 Kč,
- kdyby zaměstnanec současně jako osoba samostatně výdělečně činná platil alespoň minimální zálohy 1 823 Kč nebo
- pokud by se jednalo o osobu, na kterou se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se především jedná o osoby, za které je plátcem pojistného současně stát.
Osoba samostatně výdělečně činná
Jeden den výkonu samostatné výdělečné činnosti jako hlavního zdroje příjmů (například při zahájení podnikání k datu 31. 3.) představuje pro pojištěnce povinnost zaplatit i za takový den, fakticky za kalendářní měsíc březen 2016, alespoň minimální zálohu 1 823 Kč, pokud si v roce zahájení podnikání nestanoví zálohu vyšší. I kdyby takový pojištěnec neměl v období 1. 3. – 30. 3. žádnou jinou kategorii zdravotního pojištění, nevznikne mu ve zdravotním pojištění problém. Pokud by se při souběhu zaměstnání s podnikáním jednalo o samostatnou výdělečnou činnost jako vedlejší zdroj příjmů, pak tato skutečnost nemá z hlediska registrace u zdravotní pojišťovny podstatný vliv, neboť pojistný vztah je řešen zaměstnáním. Pojištěnec se však jako OSVČ přihlásit musí.
„Státní kategorie“
Zařazení mezi osoby, za které platí pojistné stát, je poměrně frekventovanou variantou řešení pojistného vztahu, kdy se v této kategorii nachází více než polovina obyvatel České republiky. Takovými osobami jsou například studenti do 26 let věku, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, poživatelé důchodů, uchazeči o zaměstnání a další, přesný výčet naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V rámci kalendářního měsíce postačí evidence v některé z těchto skupin osob i jen jeden kalendářní den. Pokud se pojištěnec například zaregistruje u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání dne 31. 3., má z pohledu zdravotního pojištění vyřešený celý měsíc březen.
Nemoc zaměstnance
I v právních podmínkách roku 2016 jsou specifickou situací případy, kdy zaměstnanec onemocní například v pondělí 2. dne kalendářního měsíce, je nemocen nejméně do konce tohoto měsíce a za 1. kalendářní den (neděli) nemá zúčtovaný žádný příjem. V roce 2016 může taková situace nastat v měsíci květnu (viz Příklad č. 3). Analogicky můžeme takovou situaci chápat i v případě, kdy nemoc trvá nepřetržitě od 1. kalendářního dne příslušného měsíce, přičemž zaměstnanec je „uschopněn“ od soboty 30. dne takového měsíce (v roce 2016 například v červenci), přičemž za daný měsíc není vykázaný žádný příjem.
Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí zaměstnavatel zajistit odvod pojistného za jeden takový den dle níže uvedeného příkladu s tím, že příslušné pojistné hradí prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši zaměstnanec. Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. Z povinnosti zaplatit za tento jeden den pojistné jsou vyňati zaměstnanci, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Zaměstnanec byl nemocen od pondělí 2. 5. nepřetržitě až do 10. června.
Protože zaměstnanec nebyl nemocen po celý kalendářní měsíc, musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné (hrazené zaměstnancem) za jeden kalendářní den mimo období nemoci v měsíci květnu, vypočtené následovně: P = 0,135 x [(1: 31) x 9 900] = 44 Kč
Kdyby měl zaměstnanec za den 1. 5. příjem alespoň ve výši 319,35 Kč, odvedl by zaměstnavatel pojistné standardním způsobem a žádný další dopočet by se neprováděl.
Neplacené volno a neomluvená absence
Pokud trvají neplacené volno nebo neomluvená absence jeden den, nemá taková nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání přímý vliv na placení pojistného zaměstnavatelem. Vyměřovacím základem je:
- alespoň minimální mzda v situaci, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,
- alespoň poměrná část minima tehdy, pokud se jedná o některou ze situací, vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. – například, když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc,
- skutečně dosažený příjem (tedy i nižší než povinné minimum) u osob uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Lze konstatovat, že od 1.1.2015 již zaměstnavatelé fakticky neberou při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ohled na neplacené volno nebo neomluvenou absenci, tedy ani na jejich rozsah, ale rozhodujícím parametrem je minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část.
Souběh zaměstnání s podnikáním
Pokud je při tomto souběhu samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné a taktéž nemusí být při placení pojistného dodržen v této podnikatelské činnosti minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ. Pojistné se za rozhodné období kalendářního roku vypočte a uhradí sazbou 13,5% z 50% skutečně dosažených příjmů po odpočtu výdajů.
Může nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání ke dni 30.4.2016 a do jiného zaměstnání nastoupí například až v pondělí dne 2. 5. (pracovní smlouva je uzavřena od 2. 5.), přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za květen zaplacena osobou samostatně výdělečně činnou alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet v měsíci květnu při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Tento postup vychází – včetně dovětku – z ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce května.
Osoba bez zdanitelných příjmů
Z uvedeného také vyplývá, že z hlediska pojištěnce a jeho účasti v systému veřejného zdravotního pojištění je nutností, aby byl alespoň jeden den v kalendářním měsíci účasten zdravotního pojištění buď jako zaměstnanec nebo jako OSVČ nebo za něj může být plátcem pojistného stát. Kompletní výčet podmínek pro zařazení do těchto kategorií naleznete v ustanoveních § 5 písm. a) a b) a § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Pokud však podmínka registrace alespoň po dobu jednoho kalendářního dne splněna není, stává se pojištěnec ve zdravotním pojištění na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a uhradit pojistné ve výši 1 337 Kč (od 1.1.2016).