Osoby pohybující se v rámci „evropského“ prostoru za účelem výkonu výdělečné činnosti postupují od 1. 5. 2010 při určení státu pojištění a bezprostředně souvisejících nároků na poskytování zdravotní péče podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen „Nařízení“). Tato Nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států.
V současné době postupují podle těchto Nařízení nejen státy Evropské unie, ale jsou aplikována i vůči občanům a institucím z Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska (u všech těchto států budu v dalším textu používat pojem „členský stát“). V tomto příspěvku se soustředím na objasnění postupu českého zaměstnavatele v případě souběžných příjmů zaměstnance – občana z některého členského státu.
Zaměstnání pouze v jednom státě – v České republice
Pro zaměstnavatele je jednodušší situace, kdy má občan z členského státu pouze zaměstnání u zaměstnavatele v ČR. Pokud se jedná o zaměstnance, kteří na území České republiky trvalý pobyt nemají, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky a zakládá-li jejich sjednaný pracovněprávní vztah účast na zdravotním pojištění, jsou tito zaměstnanci účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění včetně nezaopatřených rodinných příslušníků živitele. Pojistné odvádí český zaměstnavatel zvolené české zdravotní pojišťovně podle českých právních předpisů, platných ve zdravotním pojištění.
Čeští občané odjíždějící za prací do jiného členského státu
Pokud má český občan v úmyslu vycestovat do jiného členského státu za účelem získání zaměstnání, je českým pojištěncem do okamžiku, kdy práci v členské zemi získá. V případě potřeby může do doby získání zaměstnání čerpat zdravotní péči v této zemi na základě Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – mezinárodní zkratka EHIC), který mu vystavila česká zdravotní pojišťovna.
Jakmile český pojištěnec začne v jiném členském státě vykonávat výdělečnou činnost, podléhá právním předpisům příslušného státu. Stává se pojištěncem státu, ve kterém pracuje, a je mu vystaven místní doklad o nároku na zdravotní péči. V této souvislosti přestává být českým pojištěncem a ztrácí nárok na zdravotní péči (hrazené služby) z titulu EHIC, vystaveného českou zdravotní pojišťovnou. Zahájení výkonu výdělečné činnosti v členském státě je český občan povinen oznámit v zákonné osmidenní lhůtě své dosavadní české zdravotní pojišťovně a současně vrací vystavený EHIC. Pokud je tedy českému občanovi jednoznačně známo, od kterého data začne vykonávat výdělečnou činnost v jiném členském státě, odhlásí se od tohoto data z českého systému zdravotního pojištění. Jestliže již výdělečnou činnost v jiném členském státě zahájil, musí tuto skutečnost oznámit dodatečně (a neprodleně).
Po ukončení výdělečné činnosti v jiném členském státě oznamuje český občan své české zdravotní pojišťovně, že již opět podléhá českým právním předpisům v oblasti zdravotního pojištění. Současně dokládá dobu pojištění v příslušném státě tak, aby po něm nemohlo být požadováno doplacení pojistného za pojištěním nepokryté období.
Souběh zaměstnání
Pokud český občan zaměstnání v ČR nepřeruší a současně začne pracovat jako zaměstnanec v jiném členském státě, je pojištěn za dále uvedených podmínek.
Dne 8. 6. 2012 bylo v Úředním věstníku Evropské unie publikováno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009. Novelou bylo mj. doplněno znění čl. 13 odst. 1 nařízení č. 883/2004, v důsledku čehož došlo ke změně při posuzování příslušnosti k právním předpisům (tzn. určení státu pojištění) v případě, kdy je osobou vykonáváno zaměstnání na území dvou a více členských států. Pravidla byla doplněna následovně. Pokud zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti (tj. že na činnost vykonávanou ve státě bydliště připadá alespoň 25 % pracovní doby nebo odměny) ve státě bydliště, podléhá právním předpisům členského státu bydliště. Nevykonává-li zaměstnanec podstatnou část činnosti ve státě svého bydliště, pak platí, že:
- má-li pouze jednoho zaměstnavatele, nebo má-li více zaměstnavatelů sídlících pouze v jediném členském státě, podléhá právním předpisům tohoto členského státu, na jehož území má/mají zaměstnavatel/-é sídlo nebo místo podnikání,
- má-li dva nebo více zaměstnavatelů sídlících ve dvou členských státech, z nichž jedním je stát bydliště, pak podléhá právním předpisům toho z uvedených dvou států, který není státem bydliště osoby,
- má-li dva nebo více zaměstnavatelů, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech jiných, než je stát bydliště, pak zaměstnanec podléhá předpisům státu bydliště.
V případě souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je občan pojištěn ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání. Pro doplnění uvádím, že z hlediska principů pojištění a z nich vyplývajících nároků jsou na roveň postaveni jak zaměstnanci, tak osoby samostatně výdělečně činné.
Postup českého zaměstnavatele – čestné prohlášení
Má-li český zaměstnavatel v úmyslu zaměstnat občana z některého z členských států, musí být v jeho vlastním zájmu nejprve zjistit, zda tato osoba nepodléhá zákonné pojišťovací povinnosti ve své zemi. Za tímto účelem doporučuji nechat si od zaměstnance tuto skutečnost písemně potvrdit formou čestného prohlášení, například dle tohoto vzoru:
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že moje zaměstnání u zaměstnavatele ........ je mým jediným zaměstnáním ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009. Pokud dojde ke změně v příslušnosti k právním předpisům podle těchto nařízení, oznámím zaměstnavateli novou skutečnost do osmi dnů ode dne této změny.
Ve ........ dne..................
................
Podpis
Upozorňuji, že osoba je povinna informovat příslušnou instituci ve státě výkonu výdělečné činnosti i v místě bydliště o jakékoli změně situace, významné z hlediska příslušnosti, resp. nároku podle nařízení. Za nesplnění této povinnosti může být udělena sankce podle národních právních předpisů.
Formulář A1 – doklad o státu pojištění
V předcházejícím textu jsme si mimo jiné popsali postup českého zaměstnavatele v jednodušším případě, kdy zaměstnání osoby z členského státu v ČR bude jejím jediným zaměstnáním. Jinou alternativou je však situace, kdy tato osoba předloží českému zaměstnavateli formulář A1, čímž deklaruje pojištění v členském státě, který formulář vystavil. Například: zaměstnává-li český zaměstnavatel slovenského občana s trvalým pobytem území Slovenska a tento zaměstnanec předloží českému zaměstnavateli již zmíněný formulář A1, vystavený a potvrzený slovenskou stranou, podléhá slovenský zaměstnanec na základě této skutečnosti všem systémům sociálního zabezpečení (tedy včetně zdravotního pojištění) na Slovensku. Do doby, než je tento formulář zaměstnancem předložen, postupuje český zaměstnavatel podle české právní úpravy ve zdravotním pojištění.
Také platí, že počátkem rozhodného období je den, kdy osoba začala pracovat na území dvou nebo více členských států. Po splnění oznamovací povinnosti příslušné instituci státu bydliště tato určí právní předpisy sociálního zabezpečení jednoho státu, kterým osoba podléhá při výkonu výdělečné činnosti na území dvou nebo více členských států. Do jednoho určeného systému je odváděno pojistné z příjmů ze všech vykonávaných činností, současně jsou z určeného systému sociálního zabezpečení vypláceny případné dávky.
Komunikace se zdravotní pojišťovnou
Pokud občan s trvalým pobytem v jiném členském státě předloží českému zaměstnavateli formulář A1, vstoupí český zaměstnavatel z hlediska zdravotního pojištění neprodleně v kontakt se zdravotní pojišťovnou (institucí provádějící zdravotní pojištění), u které je tento zaměstnanec ve své zemi pojištěn. U příslušné (kontaktní) pobočky se přihlásí český zaměstnavatel k placení pojistného a dále bude vůči této instituci plnit všechny zákonné povinnosti, vyplývající z legislativy tohoto státu v oblasti zdravotního pojištění, které zaměstnavatel na základě dané skutečnosti podléhá. Aby mohl český zaměstnavatel řádně plnit vůči zdravotní pojišťovně občana z jiného členského státu svoje povinnosti, musí mít k dispozici informace o aktuálně platné právní úpravě včetně získání potřebných formulářů. Pro tento účel je nejvhodnější využít například různých internetových adres včetně následné e-mailové komunikace. V této souvislosti bude český zaměstnavatel předkládat v zákonných termínech zpravidla následující formuláře, respektive jejich modifikaci.
Přihláška zaměstnavatele: formulář slouží k registraci zaměstnavatele na celé období, během kterého bude zaměstnávat alespoň jednoho zaměstnance, pojištěného u příslušné instituce. Vyplněný formulář, opatřený datem, razítkem a podpisem, se zasílá na příslušnou pobočku, žádoucí je přiložit doklad o právní subjektivitě, na základě kterého zaměstnavatel vykonává svoji činnost (výpis z obchodního rejstříku, živnostenský list, koncesní listina, licence apod.). Kopie tohoto formuláře by měla být pobočkou zaměstnavateli potvrzena a vrácena s uvedením identifikačního čísla zaměstnavatele – plátce pojistného, které bude zaměstnavatel uvádět jako variabilní symbol při poukazování plateb pojistného. Současně by mělo být zaměstnavateli kontaktní pobočkou sděleno i číslo příjmového účtu, na který bude zasílat za zaměstnance platby pojistného v měně příslušného státu.
Hromadné oznámení zaměstnavatele: formuláře se používá k přihlašování a odhlašování zaměstnanců českého zaměstnavatele, pojištěných u příslušné instituce. Vyplněný formulář zasílá zaměstnavatel pobočce v zákonné lhůtě od vzniku nebo zániku pracovního poměru zaměstnanců.
Měsíční přehled o platbě pojistného za zaměstnance: formulář slouží k vyčíslení výše pojistného (předpisu) z příjmu zaměstnance, přepočítaného dle kurzu na měnu příslušného státu za daný kalendářní měsíc.
Uvedené formuláře představují minimum z hlediska jednorázového či průběžného oznamování vzniklých skutečností a změn, kdy konkrétní podmínky, platné v jednotlivých zemích včetně postupů a požadavků zdravotních pojišťoven, se budou ve fázi vlastní realizace do určité míry odlišovat.
Upozorňuji, že alternativně lze situaci vyřešit i tím způsobem, že zaměstnavatel uzavře s touto zaměstnanou osobou smlouvu (dohodu) o tom, že pojistné – fakticky na zdravotní i sociální pojištění – se bude platit prostřednictvím této osoby.
Potřeba provedení oprav
Jestliže zaměstnavatel v případě souběhu zaměstnání odvádí pojistné české zdravotní pojišťovně a následně je doručen formulář A1, musí zaměstnavatel v souladu s výše uvedeným postupem:
- zaregistrovat se v členském státě k placení pojistného u příslušné instituce,
- přihlásit osobu jako zaměstnance,
- neprodleně přesměrovat platby pojistného příslušné zdravotní pojišťovně do příslušného členského státu,
- doplatit této zdravotní pojišťovně dlužné pojistné za předcházející kalendářní měsíce,
- následně požádat českou zdravotní pojišťovnou o vrácení takto vzniklého přeplatku na pojistném.
Přeplatek vrátí zdravotní pojišťovna (případně i na základě provedené kontroly) v zákonné lhůtě za předpokladu, že vůči plátci neeviduje žádný splatný závazek.
Zaměstnanci ze „třetích“ zemí
Účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění jsou i zaměstnanci z tzv. třetích zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují výše uvedená Nařízení. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládají účast na zdravotním pojištění.
Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:
- nejsou s těmito zaměstnanými osobami pojištěni jejich nezaopatření rodinní příslušníci,
- ukončením zaměstnání končí i účast těchto osob v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další nároky (například při onemocnění v ochranné lhůtě nebo při pobírání české podpory v nezaměstnanosti apod.).
Ukrajinský zaměstnanec pracoval na základě pracovní smlouvy na dobu určitou, která skončila dnem 31. 8. 2017. Dne 21. 8. onemocněl a nemoc pokračovala i v měsíci září.
Zaměstnavatel odhlásí zaměstnance dnem skončení pracovního poměru, tedy k datu 31. 8. 2017, současně se vrací průkaz pojištěnce. Počínaje dnem 1. 9. 2017 již nemá tento bývalý ukrajinský zaměstnanec v České republice nárok na příslušný rozsah hrazených služeb podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.