Mzdovým účetním a dalším specialistům je všeobecně známo, že ve zdravotním pojištění musí být u zaměstnance dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ tehdy, pokud pro zaměstnanou osobu (a jejího zaměstnavatele jako plátce pojistného) tato povinnost platí. V tomto směru představují výjimku osoby nebo situace, taxativním výčtem vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kdy se například jedná o osoby, za které je současně plátcem pojistného i stát. Z dikce zákona také vyplývá, že zákonné minimum musí být dodrženo i tehdy, pokud má zaměstnanec současně více zaměstnání. V takových případech existuje více možných variant, v tomto článku si probereme řešení jedné z nich.
Dvě zaměstnání a minimum ve zdravotním pojištění
Vezměme si situaci z praxe. Zaměstnanec má dva zaměstnavatele. V jednom zaměstnání nedosahuje jeho příjem minimálního vyměřovacího základu, avšak tento zaměstnavatel současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Došlo však k situaci, kdy zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato informace se k druhému zaměstnavateli nedostala. Tento zaměstnavatel „v dobré víře" nadále odváděl pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, žádný dopočet do minima neprováděl, jelikož o nové situaci nebyl zpraven. Mimoto ještě došlo k tomu, že po čase bylo i toto zaměstnání