S účinností od 1. ledna 2019 dochází ke změně v platbách u všech skupin plátců pojistného, neboť se mění minimální mzda, tedy minimální vyměřovací základ zaměstnance, zvyšují se platby státem za „státní pojištěnce“ a návazně odpočty od dosaženého příjmu, vyšší pojistné bude platit i nejméně početná skupina plátců, kterou jsou osoby bez zdanitelných příjmů.
Zvýšení minimální mzdy
Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance hraje zásadní roli při placení pojistného zaměstnavatelem. Je-li od ledna 2019 příjem zaměstnance za celý kalendářní měsíc trvání zaměstnání nižší než 13 350 Kč, přičemž zaměstnavatel jako plátce pojistného musí zabezpečit odvod pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu, pak je postup následující.
Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek s příjmem 13 000 Kč.
Ještě v prosinci 2018 byl odvodem pojistného ve výši 1 755 Kč (13,5 % z 13 000) zajištěn postup podle zákona. Ovšem již za leden 2019 musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu takto:
Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1. 1. 2019 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:
(13 350 - 13 000) x 0,135 = 48 Kč
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 13 350 = 1 803 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(13 000 x 0,135): 3 = 585 Kč
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 585 + 48 = 633 Kč
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 803 - 633 = 1 170 Kč
Zákonné minimum musí být dodrženo i v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů nebo za situace, kdy:
- je osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky, tedy je účastna všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009;
- se jedná o osobu - zaměstnance z tzv. třetí země (tedy mimo státy uvedené v předcházející odrážce).
Nekolidující zaměstnání
Podle znění ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání, za podmínky, že příjem nepřesáhne polovinu aktuální hodnoty minimální mzdy (tzv. nekolidující zaměstnání). Naproti tomu nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh evidence uchazeče o zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti.
Typicky lze v tzv. nekolidujícím zaměstnání pracovat na základě pracovní smlouvy nebo na dohodu o pracovní činnosti (nikoli již na dohodu o provedení práce) při splnění základní podmínky, že příjem od ledna 2019 nepřevýší polovinu minimální mzdy, tedy 6 675 Kč.
Neplacené volno a neomluvená absence
Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.
Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 13 350 Kč ve výši 1 803 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. To znamená, že zaměstnanec částku 1 803 Kč zaměstnavateli zaplatí (v hotovosti, převodem na účet) a tuto pak zaměstnavatel odvede zdravotní pojišťovně v rámci hromadné platby za všechny zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc.
Pracovní poměr je se zaměstnancem ukončen k datu 6. 5. 2019, v měsíci květnu měl pouze neplacené volno.
Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc květen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 6 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte jako:
(6: 31) x 13 350 = 2 583,87 Kč,
kde
6 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu,
31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci,
13 350 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2019.
Pojistné z této poměrné části minima činí 349 Kč (0,135 x 2 583,87) a uhradí je zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.
V souvislosti s placením pojistného se identicky nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence v tom smyslu, zda v těchto situacích (ne)musí být při odvodu pojistného dodrženo zákonné minimum.
Osoby bez zdanitelných příjmů
Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:
- nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a
- není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. - blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů) a ani
- není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, například buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.
Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.
Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů se od ledna 2019 zvyšuje na částku 1 803 Kč.
Vyměřovací základ pro platby za „státní pojištěnce“
Zákonem č. 297/2017 Sb. se od 1. 1. 2019 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance na částku 7 540 Kč.
To znamená, že za každého tzv. „státního pojištěnce“ obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. ledna 2019 měsíčně 1 018 Kč, což je o 49 Kč více než v roce 2018.
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za „státní pojištěnce“ představuje současně částku odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. Od 1. ledna 2019 se tak částka odpočtu zvyšuje na 7 540 Kč. Tento nárok může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, avšak pouze u zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.
Minimum OSVČ
Víceméně již pravidelnou změnou je pro osoby samostatně výdělečně činné každoroční zvýšení minimálního vyměřovacího základu a minimální zálohy k datu 1. 1., kdy obě tyto hodnoty vycházejí z tzv. průměrné mzdy, definované pro účely zdravotního pojištění v § 3a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Je pravdou, že minimální zálohu platí převážná většina podnikatelů.
Podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. ze dne 19. 9. 2018 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2017 hodnotu 30 156 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0843. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2019 ve výši 32 699 Kč.
Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2019 je tímto určen sazbou 50 % z částky 32 699 Kč, tj. 16 349,50 Kč.
Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2019 se vypočte jako 13,5 % z částky 16 349,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2019 z dosavadních 2 024 Kč na 2 208 Kč, tj. o 184 Kč. Posledním dnem splatnosti nové minimální zálohy (jakož i kterékoli jiné zálohy) na měsíc leden 2019 ve výši 2 208 Kč je 8. únor 2019.
Pokud pro OSVČ platí po celý kalendářní rok výkonu samostatné výdělečné činnosti povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak za rok 2019 činí minimální vyměřovací základ 196 194 Kč (12 x 16 349,50) a minimální pojistné 26 487 Kč (0,135 x 196 194).
Výjimky, kdy pro OSVČ neplatí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu, jsou uvedeny v ustanovení § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.
Zvýšení rozhodné částky u vybraných skupin zaměstnanců
Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (do konce roku 2018 ve spojení s Nařízením vlády č. 410/2011 Sb.), se částka rozhodného příjmu zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Pro účely zdravotního pojištění se tímto stanovuje od 1. 1. 2019částka tzv. započitatelného příjmu na 3 000 Kč(viz taktéž sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 236/2018 Sb.). Neboli platí, že pokud příjem:
- člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (i funkci), za kterou je jím odměňován,
- osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, resp. více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,
- dobrovolného pracovníka pečovatelské služby
nedosáhne od 1. 1. 2019 alespoň 3 000 Kč, nevznikají pro zaměstnavatele z titulu takového příjmu ve zdravotním pojištění žádné povinnosti a svůj pojistný vztah si musí dotyčná osoba řešit některou z těchto variant:
- zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., tedy zaměstnáním, zakládajícím povinnost zaměstnavatele platit pojistné,
- osoba samostatně výdělečně činná [§ 5 písm. b) stejné právní normy],
- osoba, za kterou platí pojistné stát (výčet těchto osob naleznete v § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.),
- osoba bez zdanitelných příjmů - viz výše.
Právní předpisy citované v rubrice ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)
- zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
- zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
- zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
- zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění