Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak nesporně bude tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musejí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.
Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. S účinností od 1. ledna 2016 se zvýšila minimální mzda na 9 900 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1.1.2016 z této nové hodnoty minima. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2016 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 1 337 Kč (13,5% z 9 900 Kč), případně z poměrné části tohoto minima v situacích vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů – viz Příklad č. 1.
Pokud zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, které minimální vyměřovací základ dodržet nemusí (viz dále), vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum 9 900 Kč. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situacím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem úrovně minimální mzdy nebo její poměrné části.
Dohoda o pracovní činnosti
V právních podmínkách platných v roce 2016 řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění problematiku minimálního vyměřovacího základu u dohody o pracovní činnosti (a taktéž u pracovní smlouvy nebo třeba i u odměn členů statutárních orgánů).
Dohoda o provedení práce
Jak je již všeobecně známo, považují se ve zdravotním pojištění osoby pracující na dohodu o provedení práce za zaměstnance tehdy, je-li jim na základě této dohody zúčtován příjem převyšující 10 000 Kč. To znamená, že u příjmu nepřevyšujícího 10 000 Kč zaměstnavatel zdravotní pojištění neřeší, a tudíž se ani nemusí zabývat otázkou minimálního vyměřovacího základu. Naopak, při příjmu vyšším než 10 000 Kč se pojistné odvádí z dosažené výše příjmu bez ohledu na skutečnost, zda zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část, zda byl zaměstnanec po část měsíce nemocen apod. Z tohoto důvodu se v dalším textu především zaměřím na řešení situací u dohody o pracovní činnosti v přímé vazbě na výši minimálního vyměřovacího základu 9 900 Kč.
Význam částky hrubého příjmu 2 500 Kč
Při zaměstnávání osob na základě dohody o pracovní činnosti musejí zaměstnavatelé přihlížet k tomu, aby zajistili odvod pojistného v souladu se zákonem, tedy případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ. Z pohledu zdravotního pojištění se však zaměstnavatelé u dohody o pracovní činnosti nezabývají problematikou placení pojistného tehdy, nedosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance částky 2 500 Kč. Činí-li však tento příjem alespoň 2 500 Kč, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky vyplývajícími pro zaměstnavatele z této skutečnosti.
Příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 2 500 Kč (a u dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč) sice nezakládá povinnost zaměstnavatele platit pojistné, současně však neřeší pojistný vztah dotyčné osoby.
Minimum nemusí být dodrženo
Lze konstatovat, že pokud je zaměstnanci na základě dohody o pracovní činnosti zúčtován hrubý příjem alespoň 2 500 Kč (a současně méně než 9 900 Kč), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., pouze u osoby, pro kterou minimum neplatí – například se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát. V opačném případě se provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pokud příjem zaměstnance, případně i v úhrnu s příjmy z ostatních zaměstnání nedosáhne v daném kalendářním měsíci částky 9 900 Kč, provede zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do tohoto zákonného minima ve smyslu ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu
Zaměstnavatele musí zajímat nejen výše minimálního vyměřovacího základu (9 900 Kč), ale i jeho poměrná část, což je specifikováno v ustanovení § 3 odst. 9 cit. zákona č. 592/1992 Sb. Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, pokud:
- zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,
- bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci, zejména podle § 191, 192, 198 a 199 zákoníku práce (například nemoc),
- se zaměstnanec stal (resp. přestal být) v průběhu kalendářního měsíce osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c) zákona č. 592/1992 Sb.
Zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti na období od 5. 1. do 15. 1. s příjmem 2 800 Kč. Tato osoba nemá v měsíci lednu žádné jiné zaměstnání, nepodniká jako OSVČ a není za ni plátcem pojistného stát, tudíž se na ni (resp. na jejího zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvést zdravotní pojišťovně pojistné, v této situaci nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
V tomto případě musí být pojistné odvedeno z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu, tedy nejméně z vyměřovacího základu vypočteného podle vzorce:
PČ min VZ = (11: 31) x 9 900 = 3 512,90 Kč
kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
11 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci
9 900 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu) v roce 2016
Při sazbě 13,5% z částky 3 512,90 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 475 Kč (3 512,90 x 0,135). S ohledem na příjem (2 800 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 378 Kč. Jedna třetina (126 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (252 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Proto musí zaměstnavatel provést doplatek pojistného ve výši 13,5% z rozdílové částky 712,90 Kč, tj. 97 Kč. Tento doplatek, tedy 97 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 475 Kč zaplatí zaměstnanec 223 Kč (126 + 97) a zaměstnavatel 252 Kč.
Tímto zaměstnáním má tato osoba v měsíci lednu vyřešen svůj pojistný vztah.
Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem „záskok“, kdy s ním uzavřel dohodu o pracovní činnosti na období od 15. 1. do 24. 2. V měsíci lednu mu zúčtoval 1 800 Kč a v měsíci únoru 4 500 Kč.
Z hlediska zdravotního pojištění nezajímá zaměstnavatele výše zúčtovaného příjmu za měsíc leden (nedosahuje 2 500 Kč), u příjmu za měsíc únor ve výši 4 500 Kč platí následující:
- patří-li tento zaměstnanec do některé ze skupin uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (viz výše), odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu 4 500 Kč v částce 608 Kč,
- v opačném případě provádí zaměstnavatel dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu dle předcházejícího příkladu, tedy do poměrné části minima 8 193,10 Kč [(24: 29) x 9 900],
- v rámci plnění oznamovací povinnosti použije zaměstnavatel kódy „P“ (k datu 1. 2.) a „O“ (k datu 24. 2.),
- zaměstnanec bude za únor započten do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele.
Za těchto podmínek neřeší v měsíci lednu sjednaná dohoda o pracovní činnosti pojistný vztah této osoby.
Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti od 4. ledna do 11. dubna s příjmem převyšujícím v každém z těchto měsíců aktuální výši minimálního vyměřovacího základu. Výjimkou je pouze měsíc březen, ve kterém zaměstnanec onemocní, a dosažený příjem činí 2 300 Kč.
Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny k datu 4. 1. a odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Protože v měsíci březnu nevznikne z titulu výše zúčtovaného příjmu zaměstnání, odhlásí zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni 29. 2. a opětovně jej přihlásí k datu 1. 4. V souvislosti s ukončením dohody použije kód „O“ s datem 11. 4.
Na základě této situace nemá osoba v měsíci březnu řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, proto musí být v tomto měsíci registrována u zdravotní pojišťovny buď jako:
- zaměstnanec v jiném zaměstnání, zakládajícím účast na zdravotním pojištění, nebo
- osoba samostatně výdělečně činná se zaplacením alespoň minimální zálohy 1 823 Kč, nebo
- osoba, za kterou platí pojistné stát (například poživatel některého z důchodů).
Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc březen osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny a zaplatit pojistné v částce 1 337 Kč. Kdyby však zaměstnanec začal v měsíci březnu pobírat nemocenské dávky (od 15. kalendářního dne trvání nemoci), dokladoval by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně, která by jej od uvedeného data zaevidovala jako příjemce dávek nemocenského pojištění, což je ve zdravotním pojištění kategorie osob, za které platí pojistné stát.
Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce na období od 7. 4. do 22. 4. s příjmem 8 800 Kč.
Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění a souvisejícího plnění oznamovací povinnosti se u dohody o provedení práce vztahují na zaměstnavatele obecně platná zákonná ustanovení tehdy, pokud výše příjmu na tuto dohodu přesáhne 10 000 Kč. Za této situace, tedy při příjmu převyšujícím 10 000 Kč, nastupuje pro zaměstnavatele povinnost platit pojistné sazbou 13,5% ze zúčtovaného příjmu a řádně plnit za zaměstnance oznamovací povinnost.
Jelikož však příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil v měsíci dubnu 10 000 Kč, nevznikají pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění žádné povinnosti, které by nevznikly ani v případě, kdyby příjem dosáhl třeba rovných 10 000 Kč. V tomto případě nehraje roli, zda zaměstnání na dohodu o provedení práce trvalo po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část, rozhoduje zásadně výše zúčtovaného příjmu.
Sčítání příjmů
V daných souvislostech upozorňuji, že od data 1.1.2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání již sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Závěr
Při placení pojistného z dohod o pracovní činnosti má zásadní význam pouze částka zúčtovaného hrubého příjmu, neřeší se třeba problematika zaměstnání malého rozsahu. Naopak v případě pracovní smlouvy podléhá povinnosti placení pojistného v podstatě jakýkoliv příjem zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, tedy i nižší než 2 500 Kč, případně s přihlédnutím k zákonnému minimu, platnému pro zaměstnance.