Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude tímto tématem určitě odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musí zaměstnavatelé zejména v níže popisovaných případech pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.
Zvýšení minimální mzdy
Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část (a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů). S účinností od 1. ledna 2020 se zvyšuje minimální mzda na 14 600 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2020 z této nové částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele - plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2020 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 1 971 Kč (13,5 % z 14 600 Kč). V následujícím textu bych se zaměřil na charakteristiku nejčastěji se vyskytujících situací v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ, nově platný ve zdravotním pojištění, včetně vyhodnocení situací, kdy nemusí být u zaměstnance zákonné minimum dodrženo.