Zvýšení minimální mzdy v souvislostech

Z obecného pohledu musíme minimální mzdu vnímat jako jeden z významných zásahů státu do jinak samočinně fungujícího trhu práce. Minimální mzda by na jedné straně měla představovat ochranu před neodůvodněně nízkými mzdami a platy zaměstnanců, na druhé straně by pak měla motivovat k výkonu pracovní činnosti na základě principu, že výhodnější je pracovat než pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo různé sociální dávky.

Funkce institutu minimální mzdy

Minimální mzda má ve vztahu k zaměstnancům i zaměstnavatelům tyto dvě základní funkce:

1. Sociálně-ochrannou, která má zaměstnance chránit před chudobou a neodůvodněně nízkým příjmem za vykonanou práci a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné potřeby a sociálních kontaktů. Zaměstnavatelům má zajistit základní rovné podmínky mzdové konkurence, tedy zabránit mzdovému podbízení ze strany domácích i zahraničních pracovních sil;
2. ekonomicko-kriteriální, vytvářející předpoklady pro příjmovou motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovní činnosti, tj. prostřednictvím pracovního příjmu zvýhodnit zaměstnance vůči osobám pouze se sociálním příjmem.

Vláda České republiky schválila na svém zasedání dne 20. srpna 2015 návrh svého nařízení, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb. o:

• minimální mzdě
• nejnižších úrovních zaručené mzdy
• vymezení ztíženého pracovního prostředí a
• výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Nárok na minimální mzdu

V podmínkách české pracovněprávní sféry představuje minimální mzda dle ustanovení § 111 odst. 1 zákoníku práce nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo v právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Přitom nerozhoduje, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou nebo o souběžné pracovní poměry. Nárok na minimální mzdu vzniká v každém pracovněprávním vztahu samostatně. Pokud zaměstnanec pracuje například ve dvou pracovních poměrech současně, musí v každém z nich dosáhnout alespoň úrovně minimální mzdy. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda.

Do mzdy a platu se pro tento účel nezahrnuje mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za noční práci a za práci v sobotu a neděli. Jinak se však do mzdy zahrnuje většina mzdových plnění, tedy prémie, odměny a peněžní hodnota naturální mzdy.

Zaručená mzda

Institut zaručené mzdy zná české pracovní právo až od roku 2007, kdy nabyl účinnosti „nový“ zákoník práce, čímž byly nahrazeny dřívější mzdové tarify. Zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na které zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, zpravidla s účinností od data 1. 1. následujícího kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen.

Účelem zaručené mzdy je ochrana odměny za práci vymezenou druhově. Úrovně zaručené mzdy jsou rozděleny podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do osmi skupin, přičemž nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy.

Nařízení vlády č. 233/2015 Sb. stanoví s účinností od 1.1.2016 nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin s odstupňováním podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, které činí ve skupině prací 1. částku 58,70 Kč za hodinu a 9 900 Kč za měsíc, v nejvyšší skupině 8. pak částku 117,40 Kč za hodinu a 19 800 Kč za měsíc. K 1.1.2016 činí sazba minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance, taktéž rozdělených do osmi skupin, 55,10 Kč (za hodinu) a 9 300 Kč (měsíčně) ve skupině č. 1 a 110,30 Kč (za hodinu) a 18 600 Kč (měsíčně) ve skupině č. 8.

Toto vládní opatření zohledňuje současný i očekávaný ekonomický vývoj, předpokládaný růst mezd a spotřebitelských cen, jakož naplňuje i záměr vlády o postupném zvyšování minimální mzdy deklarovaný v jejím programovém prohlášení.

Zvýšení minimální mzdy v souvisejících právních předpisech

Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je od daně osvobozen příjem ve formě pravidelně vypláceného důchodu nebo penze, kdy je od daně osvobozena z úhrnu takových příjmů nejvýše částka ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku. Ustanovení § 35c téhož zákona upravuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě a dle § 35c odst. 4 může daňový bonus uplatnit poplatník, který měl ve zdaňovacím období příjem podle § 6, 7, 8 nebo § 9 zákona o daních z příjmů alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy.

Zvýšení minimální mzdy ovlivní odvody na sociální a zdravotní pojištění pouze u zaměstnanců pracujících za minimální mzdu, případně na částku nižší než nová výše minimální mzdy. Zvýšením mzdy u těchto zaměstnanců dojde k úměrnému navýšení veškerých odvodů z takto zvýšené mzdy.

Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, může uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od 1.1.2016 částku 4 950 Kč. Naproti tomu není ve zdravotním pojištění u pojištěnce přípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.

Další dopady zvýšení minimální mzdy

Zvýšení minimální mzdy se nepochybně projeví ve vyšších příjmech systémů sociálního a zdravotního pojištění, kde svým dílem přispěje ke stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění. Z hlediska bilanční vyrovnanosti tohoto systému je důležitým opatřením i zvýšení platby pojistného zdravotním pojišťovnám státem za „státní pojištěnce“ – k 1.1.2016 na částku 6 444 Kč. To znamená, že za každého takového pojištěnce obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. ledna 2016 měsíčně 870 Kč, což je o 25 Kč více než v roce 2015. Jen tímto opatřením přibude v roce 2016 do celého systému přibližně 1,8 miliardy korun – tato částka je primárně určena na platy ve zdravotnictví.

Pro zaměstnavatele by zvýšení minimální mzdy nemělo představovat riziko spojené s neúměrným zvýšením nákladů a případnými dopady do zaměstnanosti. To znamená, že by se svým dosahem nemělo projevit v propouštění zaměstnanců a tím i v nárůstu nezaměstnanosti. Posílení kupní síly takto odměňovaných zaměstnanců by se však mohlo v určité míře pozitivně projevit v poptávce po výrobcích a službách. Závažným aspektem je i skutečnost, že v podstatě každé zvýšení minimální mzdy by mohlo napomoci k omezení výplat mezd „na černo“, kdy jsou některými zaměstnavateli nezákonně vedle minimální mzdy vypláceny i další příjmy, což by se mohlo projevit i ve zvýšení zájmu tuzemských zaměstnanců o práci, na kterou jsou dosud zaměstnáváni cizinci.

Minimální mzda ve zdravotním pojištění

Minimální mzda představuje ve zdravotním pojištění významný parametr, který přímo ovlivňuje placení pojistného zaměstnavateli (za zaměstnance) a osobami bez zdanitelných příjmů. U obou těchto skupin plátců tak činí v právních podmínkách platných od 1.1.2016 platba pojistného 1 337 Kč vypočtená jako 13,5% z 9 900 Kč. Částka 9 900 Kč představuje u zaměstnavatelů minimální vyměřovací základ zaměstnance, u osob bez zdanitelných příjmů pak vyměřovací základ pro stanovení platby měsíčního pojistného. Mimo zákonných výjimek, uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen dodržet minimální vyměřovací základ 9 900 Kč při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc, a to třeba i při zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek nebo na dohodu o pracovní činnosti. Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné 1 337 Kč za každý celý kalendářní měsíc registrace v této kategorii.

Závěrem lze konstatovat, že pro zaměstnavatele představuje minimální mzda nejnižší úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců. Podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí se minimální mzda týká asi 100 – 120 tisíc pracujících, tedy cca tří procent zaměstnanců.