Nařízením vlády České republiky č. 286/2017 Sb. ze dne 21. 8. 2017 se od 1. 1. 2018 zvyšuje minimální mzda na částku 12 200 Kč. Jak je všeobecně známo, má tato hodnota významný vliv na placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavateli, a to jako minimální vyměřovací základ zaměstnance.
Po datu 1. 1. 2015 se sice již neplatí pojistné (nenavyšuje se vyměřovací základ) z titulu poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci, nicméně minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, musejí být u zaměstnance a zaměstnavatele dodrženy i v takových případech. Jedinou výjimku představují osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kdy vyměřovací základ může být i nižší než zákonem stanovené minimum. V takových případech, tedy pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z částky nižší než povinné minimální, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.
V právních podmínkách platných ve zdravotním pojištění po 1. 1. 2018:
- je v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. formulován vyměřovací základ zaměstnance, kdy se do vyměřovacího základu zahrnou mj. i příjmy, které by byly předmětem daně z příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů, pokud by podléhaly zdanění v České republice,
- je v navazujícím § 3 odst. 2 stanoven výčet plnění, ze kterých se zdravotní pojištění neplatí, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrne například náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry nebo také odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce,
- se pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, použijí v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. výše uvedené odstavce 1 a 2 obdobně,
- je povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zakotvena v § 3 odst. 4 ve spojení s odstavcem č. 6. To znamená, že i nadále je minimálním vyměřovacím základem zaměstnance při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální mzda (od 1. 1. 2018 v hodnotě 12 200 Kč) za podmínky, že musí být zaměstnavatelem u zaměstnance dodržena.
Proberme si nyní některé ze situací, ve kterých hraje u zaměstnance roli zvýšený minimální vyměřovací základ. V závěru tohoto pojednání je pak provedena charakteristika některých alternativ, kdy naopak nemusí být zaměstnavatelem zákonné minimum dodrženo.
Zaměstnanec, na kterého se vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s příjmem 9 800 Kč. Současně má u téhož zaměstnavatele uzavřenu ještě dohodu o pracovní činnosti, kde příjem v měsících prosinci 2017 a v lednu 2018 Kč činí 2 500 Kč.
Při řešení odvodu pojistného zaměstnavatelem vycházíme v tomto případě primárně ze skutečnosti, že:
- pro účely placení pojistného se každý (míněno typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně,
- se sčítají příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, což je v dané situaci příjem jak z pracovního poměru, tak z dohody o pracovní činnosti.
V měsících prosinci i v lednu odvede zaměstnavatel pojistné z vyměřovacího základu 12 300 Kč, čímž je zajištěn postup podle zákona.
Dle příkladu č. 1 došlo v měsíci únoru u zaměstnance k situaci, že příjem u dohody o pracovní činnosti poklesl na částku 2 400 Kč, u pracovní smlouvy činí i v tomto měsíci příjem 9 800 Kč.
Pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesne pod 2 500 Kč, pak se pro zaměstnavatele vždy zcela zásadním způsobem mění situace, neboť částka nižší než 2 500 Kč nezakládá u tohoto pracovněprávního vztahu povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. Jelikož tak jediným příjmem podléhajícím povinnosti placení pojistného zůstává 9 800 Kč, musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, platného od 1. 1. 2018.
Ve vazbě na hodnotu minimální mzdy 12 200 Kč odvede zaměstnavatel doplatek pojistného (sražený zaměstnanci) ve výši 13,5 % z částky 2 400 Kč:
(12 200 - 9 800) x 0,135 = 324 Kč.
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 12 200 = 1 647 Kč.
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(9 800 x 0,135): 3 = 441 Kč
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 441 + 324 = 765 Kč.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 647 - 765 = 882 Kč.
I když se při tomto souběhu příjmů neodvádí za měsíc únor pojistné z dohody o pracovní činnosti, neprovádí zaměstnavatel odhlášení zaměstnance, neboť tento je trvale přihlášen z titulu běžící pracovní smlouvy.
Poznámka: Kdyby se však jednalo o dohodu o pracovní činnosti jako jediný pracovněprávní vztah, byla by osoba jako zaměstnanec na měsíc únor odhlášena bez ohledu na to, jestli pro ni platí minimální vyměřovací základ, či nikoli.
Zaměstnanec pracuje v lednu 2018 u dvou zaměstnavatelů formou zkráceného pracovního úvazku na základě pracovních smluv s příjmy 8 000 Kč a 5 600 Kč.
Ačkoliv příjem nedosahuje ani v jednom zaměstnání minimální mzdy, součet hrubých mezd však v rozhodném období kalendářního měsíce ledna minimální vyměřovací základ převyšuje, což znamená, že každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Obdobně jako v následujícím příkladě č. 4 je nutností spolupráce obou zaměstnavatelů, zaměstnavatelé si tedy musejí navzájem dokladovat výši příjmu zaměstnance. Tento doklad, opravňující zaměstnavatele k odvodu pojistného ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do zákonného minima), by byl předložen případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.
Zaměstnanec pracuje v lednu 2018 u dvou zaměstnavatelů, vždy na dohodu o pracovní činnosti, s příjmy 4 000 Kč a 4 400 Kč. Protože není v úhrnu příjmů dosaženo částky 12 200 Kč, provádí dopočet a doplatek pojistného do částky minimálního vyměřovacího základu (na základě zaměstnancova pověření) zaměstnavatel s vyšším příjmem.
Odvod pojistného proběhne následovně. Zaměstnavatel, u kterého má pracovník příjem 4 400 Kč, odvede nejprve pojistné ve výši 13,5 % z této částky, tj. 594 Kč. Zaměstnanci se strhne 198 Kč, zaměstnavatel uhradí 396 Kč. Protože je tento zaměstnavatel pověřen odvodem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, strhne zaměstnanci ještě částku pojistného ve výši 513 Kč, což je 13,5 % z rozdílu 12 200 - (4 400 + 4 000). Jelikož pojistné ve druhém zaměstnání (hrubý příjem 4 000 Kč) představuje dle zákona 540 Kč (180 Kč platí zaměstnanec a 360 Kč zaměstnavatel), je v příslušném měsíci již zabezpečen odvod pojistného v minimální zákonné výši. Zaměstnanec tedy úhrnem zaplatí 891 Kč (198 + 180 + + 513), zaměstnavatelé pak 756 Kč (396 + 360). U zaměstnance probíhají veškeré platby prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.
Hrubý příjem zaměstnance činí 15 000 Kč. Současně tento zaměstnanec pracuje u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 4 600 Kč.
Z příjmu ve výši 15 000 Kč bude pojistné odvedeno ve výši 13,5 %, tj. 2 025 Kč. Jednu třetinu (675 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (1 350 Kč) hradí zaměstnavatel. Hrubý příjem v dalším zaměstnání sice nedosahuje minimální mzdy, ovšem s ohledem na skutečnost, že v „hlavním“ zaměstnání je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nevztahuje se v tomto případě na plátce zaměstnávajícího pracovníka s příjmem nižším než minimální mzda povinnost odvést pojistné v minimální zákonné výši, ale vyměřovacím základem je skutečný příjem 4 600 Kč. Z tohoto příjmu pak zaměstnanec zaplatí 207 Kč a zaměstnavatel odvede 414 Kč. Celý odvod pojistného bude u tohoto zaměstnavatele činit 621 Kč. V tomto případě předkládá zaměstnavatel
kontrolnímu orgánu doklad o skutečnosti, že u jiného („hlavního“) zaměstnavatele je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Pokud by příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesl pod 2 500 Kč, provedl by zaměstnavatel odhlášení zaměstnance u zdravotní pojišťovny k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém bylo částky příjmu alespoň 2 500 Kč dosaženo.
Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění i pro:
- osoby jako zaměstnance účastné právě z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle koordinačních pravidel Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009],
- cizince z tzv. třetích zemí zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky,
- případy, kdy je pracovní vztah sjednán podle cizích právních předpisů apod.
Zaměstnáním z pohledu zdravotního pojištění není například sjednaná dohoda o pracovní činnosti při příjmu nižším než 2 500 Kč nebo dohoda o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. S účinností od 1. 1. 2015 platí, že se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Kdy se k minimu nepřihlíží
Ani po datu 1. 1. 2018 nemusí být minimální vyměřovací základ zaměstnance dodržen například v těchto situacích:
- pokud se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát, resp. pokud pro osobu neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. - za podmínky, že registrace v některé z těchto skupin osob trvá po celý kalendářní měsíc;
- jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což zaměstnavateli doloží písemným potvrzením. Případně si zaměstnavatelé musejí navzájem dokladovat výši příjmu dle příkladů č. 3 a 4;
- zaměstnanec je nemocen po celý kalendářní měsíc. Nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, nemocnou osobu však v příslušném kalendářním měsíci započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť se jedná o zaměstnance;
- v případě tzv. nekolidujícího zaměstnání, tedy při zaměstnání osoby současně registrované na Úřadě práce po celý kalendářní měsíc jako uchazeče o zaměstnání za podmínek specifikovaných v § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (takovou osobu již nelze zaměstnat na dohodu o provedení práce);
- zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2018 částka 2 024 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem. Na vyměření (a následně vymáhání) svých pohledávek mají zdravotní pojišťovny deset let;
- v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence, trvajících celý kalendářní měsíc nebo jen část daného měsíce, pokud se jedná o osobu, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle již citovaného ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Vyměřovacím základem je u těchto osob (zaměstnanců) vždy skutečně zúčtovaný příjem, který může být i nižší než 12 200 Kč, případně může být i v nulové hodnotě.
Souběh příjmů
V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je důležité, zda je samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. Pro posouzení hlavního a vedlejšího zdroje příjmů je podstatné, které příjmy pojištěnec sám považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy), nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Toto svoje rozhodnutí musí pojištěnec zdravotní pojišťovně oznámit, neboť tato okolnost má (mimo výjimek) přímý vliv na dodržení zákonného minima v činnosti považované za hlavní zdroj příjmů.
Je-li samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů:
- OSVČ je povinna platit pravidelné měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši;
- pokud OSVČ zahájila svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2017, případně v letech předcházejících, platí od měsíce podání Přehledu v roce 2018 zálohy na pojistné na základě výsledků svojí podnikatelské činnosti dosažených v roce 2017, od ledna 2018 však nejméně v částce 2 024 Kč;
- jestliže OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost v roce 2018, platí od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, minimální zálohy 2 024 Kč, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší;
- zahajuje-li OSVČ svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2018 a je-li současně osobou, za kterou platí pojistné stát, není povinna platit v roce 2018 zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově až v roce 2019. Vykáže-li však tato osoba za rozhodné období kalendářního roku 2018 kladný hospodářský výsledek (zisk), bude v roce 2019 již zálohy platit, a to od měsíce, ve kterém podá (případně byla povinna podat) Přehled.
Je-li samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů:
- v tomto případě není povinností OSVČ platit zálohy na pojistné a pojistné za rok 2018 (bez nutnosti dodržení minima platného pro OSVČ) doplatí jednorázově v roce 2019,
- pokud je OSVČ současně zaměstnána a zaměstnání je hlavním zdrojem jejích příjmů, neplatí zálohy na pojistné pouze v případě, kdy je v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tedy nejméně ve výši 13,5 % z minimální mzdy 12 200 Kč za podmínky, že zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.
V roce 2018 (a ani v letech následujících) není ve zdravotním pojištění určen maximální vyměřovací základ zaměstnance a ani OSVČ.