Ve zdravotním pojištění se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnují příjmy podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), za předpokladu, že jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Mimo příjmů této povahy však zákonná úprava uvádí další plnění, která zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance naopak nezahrne.
V praxi se jedná například o příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a, a zejména pak podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP, a dále o příjmy jako výjimky vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci některé z plnění uvedených v citovaných ustanoveních, pojistné na zdravotní pojištění se neodvádí. Například se může jednat o náhradu škody podle zákoníku práce nebo právních předpisů upravujících služební poměry ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb. nebo o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění do výše 2 000 Kč ročně u zaměstnance podle podmínek stanovených v § 6 odst. 9 písm. g) ZDP.
Pojistné se rovněž neodvádí ani tehdy, pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance dle ustanovení § 5 písm. a) bodů 1 až 7 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnání nevzniká a pojistné se tudíž neplatí například u zaměstnanců pracujících na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v situaci, kdy příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 000 Kč nebo na doho