Uchazeči o zaměstnání a zdravotní pojištění

Obecně pojem tzv. nekolidujícího zaměstnání znamená, že za přesně stanovených podmínek není ve střetu neboli není "v kolizi" evidence uchazeče o zaměstnání na úřadě práce s výkonem zaměstnání.

Uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadě práce patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Podle znění ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání, za podmínky, že příjem nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Naproti tomu nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh evidence uchazeče o zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti.

Změna zákona o zaměstnanosti

Novelou fakticky účinnou od 29. července 2017 došlo k významné změně v ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., kdy byla v písmenu b) vypuštěna slova "dohody o provedení práce nebo", což z pohledu legislativy a návazně i praxe znamená, že se nadále zamezuje možnosti vykonávat v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání činnost na základě dohody o provedení práce. Jinak také řečeno, překážkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, respektive vedení v příslušné evidenci je ta skutečnost, že fyzická osoba (uchazeč o zaměstnání) je v právním vztahu vzniklém k výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce.

Přechodné ustanovení precizovalo skončení platnosti dřívější právní úpravy. Výkon činnosti na základě dohody o provedení práce, kterou uchazeč o zaměstnání uzavřel v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání do dne nabytí účinnosti této novely, nebránil po dobu 3 měsíců ode dne nabytí její účinnosti vedení uchazeče o zaměstnání v této evidenci. Během tohoto období tak měli uchazeči o zaměstnání prostor na ukončení dohody o provedení práce, případně na uzavření jiného pracovněprávního vztahu nebo na ukončení vedení v evidenci.

Podmínky dané zákonem

Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb. je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

1. výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo
2. výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

V dané souvislosti lze konstatovat, že každé zvýšení minimální mzdy současně znamená i zvýšení hranice přípustného příjmu v případě zaměstnání osoby jako uchazeče o zaměstnání. V roce 2019 činí tato horní hranice 6 675 Kč.

Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v poskytování součinnosti úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání podle § 20 zákona o zaměstnanosti. Z výše uvedeného také vyplývá, že tzv. nekolidující zaměstnání nenastává v situaci, kdy se pojištěnec na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání nezaregistruje, anebo tehdy, je-li z této evidence vyřazen.

Podpora v nezaměstnanosti

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu "přivydělat" k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb. nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 citovaného zákona.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

V daných souvislostech lze konstatovat, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost "ekonomicky nezajímavou", neboť příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.

Jak je tedy zapotřebí nahlížet na výše uvedené podmínky z pohledu zdravotního pojištění?

Vyměřovací základ zaměstnance

Je-li uchazeč o zaměstnání vedený na úřadě práce registrován u zdravotní pojišťovny ve "státní kategorii" po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se v rámci tohoto přípustného souběhu na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, v roce 2019 nepřesahující již zmíněnou částku 6 675 Kč. Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu nebo do jeho poměrné části se neprovádí. S účinností od 1. 8. 2004 již nelze u osob, za které platí pojistné stát, uplatňovat nárok na odpočet od dosaženého příjmu, jediná zákonná výjimka je definována v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Oznamovací povinnost

Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně kódem "P", že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro povinnost státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem "I". K ukončení této "státní kategorie" se používá kód "J". Případné vyřazení pojištěnce z evidence uchazeče o zaměstnání však musí zaměstnanec zaměstnavateli oznámit, což by si měl zaměstnavatel "ošetřit" například tím způsobem, že si od zaměstnance nechá vystavit čestné prohlášení dle doporučeného vzoru, ve kterém se zaměstnanec zaváže, že tuto skutečnost (pokud v průběhu trvání zaměstnání nastane) sdělí zaměstnavateli do osmi dnů.

Přestane-li být zaměstnanec v průběhu zaměstnání evidován na úřadě práce (tedy tuto evidenci ukončí), pohlíží se na něj jako na osobu, na kterou se vztahují všechny ostatní zákonné podmínky. Nejedná-li se o osobu jinak vyjmenovanou v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., pro kterou ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ neplatí, musí být zabezpečen odvod pojistného alespoň ze zákonného minima 13 350 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Evidence na úřadě práce po část kalendářního měsíce

Nyní již nehovoříme o souběhu zaměstnání s evidencí na úřadě práce. V takovém případě musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, aby byl v tomto měsíci zabezpečen odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, a to za kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec na úřadě práce evidován nebyl, resp. s ohledem na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v příslušném měsíci.

Ukončení zaměstnání nebo podnikání

Období registrace pojištěnce na úřadě práce hraje (nejen) ve zdravotním pojištění významnou roli. Pokud je totiž pojištěnec evidován jako uchazeč o zaměstnání, stává se od data registrace osobou, za kterou platí pojistné na zdravotní pojištění stát, tudíž se na něho po celé období registrace nevztahuje povinnost placení pojistného. Jakmile je však uchazeč o zaměstnání z této evidence vyřazen, dostává se do situace, kdy si musí (od následujícího kalendářního měsíce) řešit ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, jak je dále rozebráno.

Pokud je občan - pojištěnec zaměstnán, odvádí za něho pojistné zaměstnavatel, podniká-li jako osoba samostatně výdělečně činná, platí si pojistné sám formou záloh na pojistné (je-li to jeho zákonnou povinností) a případného doplatku pojistného. Zcela jiná situace však nastává, pokud pojištěnec ukončí zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost. V této souvislosti lze konstatovat, že v kalendářním měsíci, ve kterém třeba i jen jeden den trvalo zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost (s placením alespoň minimálních záloh), nevzniká pojištěnci v tomto měsíci z hlediska jeho účasti v systému veřejného zdravotního pojištění žádný problém. Potřeba řešení této záležitosti se však stane aktuální již v průběhu následujícího kalendářního měsíce, kdy pojištěnec musí být registrován u zdravotní pojišťovny (alespoň po část měsíce) v některé z těchto skupin:

• zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• osoba samostatně výdělečně činná [§ 5 písm. b) cit. zákona],
• osoba, za kterou platí pojistné stát [§ 7 odst. 1 cit. zákona].

Není-li využita ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit pojistné, v roce 2019 v částce 1 803 Kč.

Další možností je vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, a to například:

• z důvodu výkonu výdělečné činnosti, tj. zaměstnání nebo podnikání, ve státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ve Švýcarsku ve smyslu koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009, nebo
• při dlouhodobém pobytu v zahraničí, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců.

Po návratu do ČR je však vždy nutno průkazně doložit dobu výkonu výdělečné činnosti nebo zdravotního pojištění v cizině tak, aby po pojištěnci nemohlo být jeho zdravotní pojišťovnou požadováno doplacení pojistného za dobu pojištěním v zahraničí nepokrytou.

Skončení zaměstnání

Podpora v nezaměstnanosti se uchazeči o zaměstnání, který splní požadované podmínky, vyplácí po podpůrčí dobu, která činí:

• 5 měsíců u uchazečů o zaměstnání do 50 let věku,
• 8 měsíců u uchazečů o zaměstnání ve věku nad 50 let a do 55 let,
• 11 měsíců u uchazečů o zaměstnání nad 55 let věku.

Pro délku podpůrčí doby je rozhodující věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

Pokud zaměstnanci vzniklo v posledním zaměstnání právo na odstupné nebo obdobné plnění, poskytne se podpora v nezaměstnanosti uchazeči až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Jinak také řečeno, kdo má nárok na odstupné (bez ohledu na to, zda mu bylo skutečně vyplaceno), nedostane po odpovídající dobu podporu v nezaměstnanosti. Tu může začít čerpat až po uplynutí doby, kterou pokrývá odstupné. Podpora se mu nicméně jen odloží na další měsíce, nekrátí se mu, pokud ovšem do vyčerpání takto posunuté podpory nenajde novou práci.

Při evidenci uchazeče o zaměstnání například od 26. července do 4. listopadu má pojištěnec ve zdravotním pojištění vyřešeny celé kalendářní měsíce červenec až listopad. Za dny mimo evidenci na úřadě práce v měsících červenci a listopadu se žádné pojistné zdravotní pojišťovně nedoplácí.

Bez nároku na podporu

Kromě dalších důvodů nemá uchazeč v mimořádně závažných případech nárok na podporu v nezaměstnanosti. Jedná se o situaci, kdy byl s uchazečem v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání skončen ze strany zaměstnavatele pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem jeho okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nebo výpovědí danou podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

Důvodem pro nevyplácení podpory v nezaměstnanosti je i skutečnost, že v době 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání byl s touto osobou skončen pracovněprávní vztah pro porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem [tedy podle § 52 písm. h) zákoníku práce], a to pro nedodržování stanoveného režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, kdy se jedná o nedodržení povinnosti zdržovat se v době pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti.

Onemocnění zaměstnance v ochranné lhůtě

Určitou specifickou zvláštností řešení pojistného vztahu prostřednictvím "státní kategorie" je onemocnění zaměstnance v souvislosti se skončením zaměstnání. V praxi může nastat třeba situace, kdy zaměstnanec pobírá dávky nemocenského pojištění a jeho účast na zdravotním pojištění zanikne ukončením zaměstnání v době nemoci, případně v době nemoci bude mít nadále uzavřen pouze takový pracovněprávní vztah, ze kterého účast na zdravotním pojištění neplyne (například dohoda o provedení práce při příjmu maximálně 10 000 Kč). Například: Zaměstnanec končí zaměstnání dohodou ke dni 31. 10. 2019, onemocněl dne 8. 10., takže od 22. 10. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Zaměstnavatel použije (na jednom formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele) kód "O" k datu 31. 10. a současně kód "N" s datem 1. 11.

Dochází i k situacím, kdy zaměstnanec onemocní do 7 dnů ode dne skončení zaměstnání, tedy v ochranné lhůtě.