Jednou ze změn, ke kterým ve zdravotním pojištění s účinností od data 1. ledna 2020 dochází, je zvýšení vyměřovacího základu u osob, za které platí pojistné stát.
Tyto osoby představují ve zdravotním pojištění specifickou kategorii, přičemž z hlediska placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností je rozhodující, zda jsou tyto osoby zaměstnány, či nikoliv. Pokud jsou pojištěnci, za které platí pojistné stát, zaměstnáni, plní veškeré povinnosti vůči zdravotní pojišťovně zaměstnavatel. Osobu jako zaměstnance přihlašuje (odhlašuje) u zdravotní pojišťovny a dále za zaměstnance sděluje skutečnosti rozhodné pro zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, ovšem za předpokladu, že zaměstnanec zaměstnavateli takovou skutečnost sdělí. V opačném případě, tedy pokud zaměstnavateli informaci o zařazení do „státní kategorie“ zaměstnanec nepodá, musí splnit tuto zákonnou povinnost sám. Podstatnou výhodou těchto osob je placení pojistného sazbou 13,5 % ze skutečné výše příjmu zaměstnance nebo z 50 % příjmů po odpočtu výdajů při výkonu samostatné výdělečné činnosti za rozhodné období kalendářního roku bez nutnosti dodržet minimální vyměřovací základ zaměstnance nebo OSVČ.
Zákonem č. 297/2017 Sb. se od 1. 1. 2020 zvýší vyměřovací základ u osob, za které platí pojistné stát, na částku 7 903 Kč. To znamená, že za každého tzv. státního pojištěnce obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. ledna 2020 měsíčně 1 067 Kč, což je o 49 Kč více než v roce 2019.
Platby od státu dlouhodobě představují důležitou součást příjmové stránky zdravotních pojišťoven s ohledem na skutečnost, že tyto osoby představují více než polovinu populace. Kompletní výčet osob, za které platí pojistné stát, naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kdy se jedná například o nezaopatřené děti, poživatele důchodů, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání apod.
Aby mohly zdravotní pojišťovny relevantně uplatňovat nárok na platby pojistného od státu, musí mít evidenčně podchycen počet osob, za které má stát pojistné zaplatit. Stěží bude někdy možno dosáhnout v tomto směru absolutní dokonalosti, neboť vliv „lidského faktoru“ a určitých objektivních okolností nelze eliminovat a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že určitá míra nepřesnosti se objevuje i mezi osobami, registrovanými u zdravotní pojišťovny v kategorii „na stát“. V této souvislosti si jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci i ostatní fyzické osoby musí uvědomit, že:
- pokud v zákonné lhůtě neoznámí vznik nároku na platbu pojistného státem, přichází zdravotní pojišťovna nenávratně o takovou platbu (platby) a naopak,
- pokud dotyčný subjekt opomene oznámit zdravotní pojišťovně zánik takového nároku, získává zdravotní pojišťovna platby od státu neoprávněně.
Nárokování plateb je řešeno tím způsobem, že zdravotní pojišťovny každý měsíc sdělují počet pojištěnců evidovaných ve „státní kategorii“, a za každého takového pojištěnce pak obdrží od státu příslušnou platbu.
Oznamovací povinnost zaměstnavatele
Pokud je pojištěnec zaměstnán, oznamuje skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného zdravotní pojišťovně zaměstnavatel, který je v tomto směru subjektem plnícím zákonnou povinnost. Zaměstnanec musí zaměstnavateli předložit doklad, na základě kterého nárok na zařazení do kategorie hrazené státem uplatňuje. Pro oznamování těchto změn slouží ve zdravotním pojištění příslušné kódy. Jejich přehled naleznete na webových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven v Poučení k formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele.
Postup zdravotních pojišťoven
Je prvořadým a trvalým zájmem zdravotních pojišťoven, aby údaje v jejich informačním systému odpovídaly skutečnosti. Za tímto účelem se provádí kontrolní činnost u zaměstnavatelů, u OSVČ i u pojištěnců – fyzických osob. Zdravotní pojišťovny mohou prostřednictvím nejrůznějších úloh vyhledávat konkrétní skupiny plátců či pojištěnců a zpracované sestavy pak analyzovat z pohledu platné právní úpravy. Pokud se zjistí problémové skutečnosti, je zpravidla řešením komunikace s pojištěncem včetně následné úpravy údajů v registru. Všechny tyto činnosti přímo souvisejí mimo jiné i s problematikou věrohodnosti údajů o počtu osob, za které platí pojistné stát.
Možnost uplatnění sankčního postihu
Oznamování změn souvisejících se zařazením (vyřazením) pojištěnce do (z) kategorie osob, za které platí pojistné stát, představuje ve zdravotním pojištění skutečnosti rozhodné pro placení pojistného, proto je neoznamování nebo opožděné oznamování těchto údajů pod sankcí, kdy za porušení této zákonné povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit:
- zaměstnavateli pokutu až do výše 200 000 Kč,
- pojištěnci pokutu až do výše 10 000 Kč.
Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty dle ustanovení § 44 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb.
Pojistný vztah
Je-li pojištěnec registrován v příslušném kalendářním měsíci u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát (a to i pouze po část tohoto kalendářního měsíce nebo třeba i jen jeden den), má v tomto kalendářním měsíci vyřešen svůj pojistný vztah.
Vyměřovací základ pro platbu státem = výše odpočtu od příjmu zaměstnance.
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za „státní pojištěnce“ představuje současně částku odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. Od 1. ledna 2020 se tak částka odpočtu zvyšuje na 7 903 Kč.
V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat následující:
- nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
- u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.
Z výše uvedeného mj. vyplývá, že i v roce 2020 bude možno odpočet 7 903 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.
Pokud poživatel invalidního důchodu současně pracuje u dvou (případně více) zaměstnavatelů, kdy každý z těchto zaměstnavatelů zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, může poživatel důchodu uplatnit odpočet u každého zaměstnavatele.
Podívejme se na postupy zaměstnavatele v měsících prosinci 2019 a lednu 2020 ve vazbě na dosažený příjem a platnou částku odpočtu v situaci, kdy jsou u zaměstnavatele i zaměstnance splněny podmínky ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb.
Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek s příjmem 7 400 Kč.
Odpočitatelná částka platná v měsíci prosinci (7 540 Kč) převyšuje dosažený příjem 7 400 Kč, což platí i pro měsíc leden, kdy lze odečítat 7 903 Kč, takže při pobírání invalidního důchodu po oba celé kalendářní měsíce nebude zaměstnavatel odvádět žádné pojistné. Pro výpočet výše pojistného nemá rozsah pracovního úvazku žádný význam (což platí ve zdravotním pojištění i obecně), vždy rozhoduje zásadně výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.
Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti při příjmu 7 800 Kč.
Primárně vycházíme ze skutečnosti, že výší příjmu dosaženého na základě dohody o pracovní činnosti vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání (příjem musí činit v roce 2019 minimálně 3 000 Kč, od 1. 1. 2020 minimálně 3 500 Kč).
Vyměřovací základ za prosinec 2019: s ohledem na částku odpočtu bude vyměřovací základ pro odvod pojistného činit 260 Kč (7 800 – 7 540). Celková výše pojistného představuje 36 Kč, zaměstnanci se srazí 12 Kč, zaměstnavatel odvede 24 Kč.
Vyměřovací základ za leden 2020: 0 Kč (částka odpočtu 7 903 Kč převyšuje dosažený příjem 7 800 Kč), zaměstnavatel neodvede žádné pojistné.
Kdyby se však jednalo o příjem 7 800 Kč na základě dohody o provedení práce, nevzniká výší příjmu zaměstnání a zaměstnavatel se problematikou zdravotního pojištění nezabývá.
Splnění podmínky pro uplatnění odpočtu
Ne vždy je zcela zřejmé, zda má zaměstnavatel na použití odpočtu nárok. Jak se zjistí, zda může zaměstnavatel zákonný nárok na uplatnění odpočtu využít?
Aby zaměstnavatel mohl zmíněný nárok na odpočet skutečně uplatnit, musí v některých měsících, kdy není zřejmé dodržení podmínky 50 %, vypočítat, zda jsou stanovené podmínky splněny. Pro tento účel se použije postup analogicky vycházející z vyhlášky č. 518/2004 Sb. pro výpočet čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců. V tomto případě však platí jedna důležitá zásada – vždy se pracuje s celkovým počtem zaměstnanců, nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny. Skutečné procento se v příslušném měsíci zjistí následujícím způsobem.
Procento = (B + C) x 100 : (A + B + C),
kde
A = x/y – přepočtený počet zaměstnanců bez zdravotního postižení,
B = 3x/y – přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobou s těžkým zdravotním postižením, tj. osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni – každý takový zaměstnanec se započítává třikrát (§ 12 vyhlášky č. 518/2004 a § 67 zákona č. 435/2004 Sb.),
C = x/y – přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou orgánem sociálního zabezpečení uznání invalidními v prvním nebo druhém stupni, a zaměstnanců, kteří byli rozhodnutím úřadu práce uznáni zdravotně znevýhodněnými, přičemž
x je počet skutečně odpracovaných hodin všech pracovníků patřících do příslušné skupiny, zvýšený o neodpracované hodiny:
- v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské,
- v důsledku čerpání dovolené,
- z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance,
- z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy,
- v důsledku ošetřování nemocného člena rodiny, za které náleží ošetřovné
a y je celková stanovená pracovní doba bez svátků (v hodinách) připadající v daném měsíci na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou pracovní dobu.
Zaměstnavatel zaměstnával v příslušném měsíci celkem 7 zaměstnanců, z toho 4 bez postižení na 8hodinový pracovní úvazek, 2 invalidní ve třetím stupni na 6hodinový úvazek a jednoho invalidního v prvním stupni, taktéž na 6hodinový úvazek. Všichni svůj úvazek odpracovali. Stanovená pracovní doba činila v tomto měsíci 160 hodin za 20 pracovních dnů.
Výpočet:
A = x/y = 640 (tj. 4 zaměstnanci po 160 odpracovaných hodinách) : 160 = 4
B = 3x/y = 720 (tj. 3 x 2 zaměstnanci po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 4,5
C= x/y = 120 (tj. 1 zaměstnanec po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 0,75
Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců v % = (B + C) x 100 : (A + B + C) = (5,25 x 100) : 9,25 = 56,75
Výsledek – zaměstnavatel má nárok na uplatnění odpočtu.
Závěr
I když principiálně respektujeme solidární povahu systému, je třeba vzít v úvahu reálný fakt, že mezi „státními pojištěnci“ je poměrně velký počet osob, u kterých je objem čerpané zdravotní péče (hrazených služeb) ve srovnání s jinými skupinami plátců mnohdy i výrazně vyšší, zejména u starobních důchodců. Mimo situace uvnitř systému jsou v této souvislosti závažným aspektem i možnosti státního rozpočtu, na což pamatuje znění ustanovení § 3c odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Nicméně pro rok 2020 je pro zvýšení platby za osoby, za které je plátcem pojistného stát, použito formy zákona, jak je výše uvedeno.
Poznámka autora: Ke dni uzávěrky byl v Poslanecké sněmovně v prvním čtení projednán sněmovní tisk č. 352, jehož obsahem je nový způsob stanovení vyměřovacího základu u osob, za které platí pojistné stát.