Evidence uchazečů o zaměstnání a dočasná pracovní neschopnost

Dočasná pracovní neschopnost a zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání

Jak je zřejmé z ust. § 25 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, je jednou ze základních podmínek pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání skutečnost, zda se uchazeč o zaměstnání nachází či nenachází v dočasné pracovní neschopnosti. Tato podmínka, dle níž může být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazena pouze fyzická osoba, která v dočasné pracovní neschopnosti není, je logická, neboť je možné z určitého úhlu pohledu přirovnat evidenci uchazečů o zaměstnání k základnímu pracovněprávnímu vztahu, když v případě, kdy se zaměstnanec nachází v režimu dočasně práce neschopného, nemůže ve své podstatě plnit povinnosti vůči zaměstnavateli, které mu z příslušného základního pracovněprávního vztahu vyplývají. Jedná se o překážku na straně zaměstnance, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit. Optikou výše uvedeného je tedy tato skutečnost významná i pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, neboť podstata zprostředkování zaměstnání spočívá ve snaze umístit uchazeče o zaměstnání na trh práce, a to za jeho aktivní účasti, která v této době nemůže být poskytována.

Jak plyne z vymezení posuzované skutečnosti, může v praxi představovat z časového hlediska určitou nejistotu, jak posuzovat individuální případy, kdy k určení dočasné pracovní neschopnosti došlo, resp. kdy byla podána žádost o zprostředkování zaměstnání, v níž se tato skutečnost osvědčuje.

1. Asi o nejjednodušší případ se bude jednat, pokud již v době před podáním žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, myšleno den před tímto podáním, fakticky existovalo potvrzení praktického lékaře, kde byla dočasná pracovní neschopnost deklarována. V takovém případě je zřejmé, že fyzická osoba nemůže být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazena a musí dojít k vydání rozhodnutí, které předpokládá ust. § 26 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. To samozřejmě za předpokladu, že je úřad práce při podání žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání s touto informací konfrontován, resp. je mu známa.
   „V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal jako nesporné, že stěžovatelka se dostavila na úřad práce dne 21. 7. 2006, tedy ještě v době, kdy podle potvrzení o zaměstnání ze dne 18. 8. 2006 trvala její pracovní neschopnost. V předloženém tiskopisu ‚Žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání‘ stěžovatelka pouze potvrdila, že tři dny před podáním žádosti byla v pracovní neschopnosti. Oddíl ‚O‘, bod 15 téhož tiskopisu, který obsahoval čestné prohlášení o tom, že stěžovatelka k datu podání žádosti není v pracovní neschopnosti, však stěžovatelka stvrdila svým podpisem na formuláři. Její prohlášení se tak neztotožňovalo se skutečností a stěžovatelka uvedla do tiskopisu nepravdivý údaj o své pracovní schopnosti, které opětovně nabyla až datem 24. 7. 2006. V souladu s citovanými ustanoveními zákona o zaměstnanosti tak stěžovatelka skutečně nemohla být ke dni 21. 7. 2006 zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Jelikož zákon o zaměstnanosti neumožňuje datum zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání jakkoliv odložit či posunout, nemohl úřad práce postupovat jinak, než vydat v souladu s ustanovením § 26 odst. 3 zákona o zaměstnanosti rozhodnutí o nezařazení stěžovatelky do evidence uchazečů o zaměstnání. Nejvyšší správní soud rozumí námitkám stěžovatelky, že jí byla tímto postupem úřadu práce způsobena újma spočívající ve vzniku přetržky v době důchodového pojištění, jakož i povinnost uhradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění za dobu, po níž stěžovatelka nebyla přes svou dobrou víru vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a zároveň nevykonávala výdělečnou činnost. Zároveň jí tímto postupem bylo znemožněno získat dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), neboť podmínkou jejich získání je rovněž až na zákonem stanovené výjimky vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Postup úřadu práce však byl v souladu se zákonem, a to i přesto, že vedl k důsledkům, které v případě stěžovatelky jsou poměrně tvrdé.“¹⁾
2. Složitější se jeví situace, kdy informace (myšleno stále, že vznik dočasné pracovní neschopnosti nastal minimálně den před podáním žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání) o této skutečnosti bránící v zařazení, nikoliv vedení2), do evidence uchazečů o zaměstnání, bude úřadu práce sdělena, či bude zjištěna na základě jeho činnosti, ex post. Zde pak bude na místě postup dle ust. § 30 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o zaměstnanosti, a dojde tedy k sankčnímu vyřazení fyzické osoby s účinky ex tunc, tedy ke dni podání žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Je totiž zcela nepochybné, že dočasná pracovní neschopnost existující ke dni podání žádosti o zprostředkování zaměstnání je tzv. rozhodnou skutečností pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a že je tedy povinností žadatele ji úřadu práce při podání žádosti ve smyslu ust. § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti oznámit.

„Zákon o zaměstnání (správně ,zákon o zaměstnanosti’ výslovně pojem rozhodné skutečnosti nedefinuje. Nejvyšší správní soud tak má za to, že ‚rozhodná skutečnost‘ představuje právní pojem, pod který je možné zařadit veškeré skutečnosti, které mají význam (mohou ovlivnit) zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Ustanovení § 25 zákona o zaměstnanosti pak obsahuje výčet skutečností (zaměstnání a činností), které pokud jsou za určitých podmínek vykonávány uchazečem o zaměstnání, představují překážku, pro kterou nemůže být uchazeč o zaměstnání zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Z tohoto důvodu považuje Nejvyšší správní soud skutečnosti uvedené v § 25 zákona o zaměstnanosti za rozhodné skutečnosti ve smyslu § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.“³⁾

3. Další možnou alternativou je situace, kdy byla nejprve vystavena dočasná pracovní neschopnost fyzické osobě, která žádá o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, a až ex post byla na úřadu práce ve stejný den podána žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Zde bude opět záležet na skutečnosti, zda bude taková situace úřadu práce známa či nikoliv. Pokud ano, lze s jistotou konstatovat, že ačkoliv došlo k posuzovaným skutečnostem ve stejný den, skutečnost rozhodná pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a vylučující skutečnost druhou, tedy vylučující možnost zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, nastala dříve a reálně tedy nemůže k zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání dojít. V takovém případě by tedy opětovně bylo vydáno rozhodnutí o nezařazení ve smyslu ust. § 26 odst. 3 zákona o zaměstnanosti.
   Vedle toho je nutno poznamenat, že fyzická osoba, která podává žádost o zprostředkování zaměstnání, v části J, v níž se osvědčují tzv. rozhodné skutečnosti, musí čestně prohlásit, že ke dni podání této žádosti v dočasné pracovní neschopnosti není. Pokud by tuto skutečnost čestně prohlásila, ačkoli by neodpovídala reálnému stavu, byl by stejně jako v příkladu č. 2 dán důvod pro vyřazení takto neoprávněně zařazeného uchazeče o zaměstnání dle ust. § 30 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o zaměstnanosti, a to pro nesplnění oznamovací povinnosti stanovené ust. § 27 odst. 2 téhož zákona.
4. Nejsložitější situací je možnost, kdy je podána žádost o zprostředkování zaměstnání v okamžiku, kdy ještě nebyla dočasná pracovní neschopnost deklarována, avšak uchazeč se následně po podání žádosti dostaví ke svému praktickému lékaři, který konstatuje na základě jeho zdravotního stavu, že uchazeč o zaměstnání je dočasně práce neschopný, ale příslušný doklad je vystaven pouze v časovém vymezení na určitý den, tedy je zde faktickou otázkou, zda lékař deklaroval, že uchazeč o zaměstnání byl dočasně práce neschopný od počátku tohoto dne, či zda tomu tak bylo na základě příslušného posouzení následujícího po podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Pro účely faktického řešení je nutné se přiklonit k závěru, že v době podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebyla zřejmě naplněna negativní podmínka zakotvená v ust. § 25 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti a stav dočasné pracovní neschopnosti nastal až ex post po podání žádosti, tedy podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání byly při naplnění podmínek dalších splněny.

Vedle těchto poměrně běžně se vyskytujících popsaných situací je však nutno se vypořádat i se situacemi, které se uvedenému postupu vymykají, resp. jedná se o případy, které se od popisovaných příkladů značně liší, a to zejména v tom, že přes zjevnou zdravotní indispozici žadatele o zprostředkování zaměstnání nebylo rozhodnuto o jeho dočasné pracovní neschopnosti ve smyslu zákona o nemocenském pojištění. Jedná se např. o situaci, kdy je fyzická osoba hospitalizována, přičemž z objektivních důvodů u ní nemůže být dočasná pracovní neschopnost konstatována (neumožňuje to zákon o nemocenském pojištění) a v rámci této hospitalizace jsou jí poskytnuty vycházky v určitém časovém rozmezí. V tomto čase se dostaví na úřad práce a požádá o zprostředkování zaměstnání. Na danou situaci je nutno pohlížet v jistém úhlu pohledu analogicky, když si lze jen obtížně představit, že by tato fyzická osoba mohla úřadu práce poskytovat patřičnou součinnost, mohla např. projednat vhodné zprostředkované zaměstnání, a proto je zařazení takové osoby do evidence uchazečů o zaměstnání de facto nemožné. Zde se jedná do jisté míry o stav oscilující mezi dočasnou pracovní neschopností a zdravotní způsobilostí fyzické osoby.

Z hlediska nemožnosti zařadit takovou fyzickou osobu do evidence uchazečů o zaměstnání je pak třeba na zákon o zaměstnanosti nahlížet tak, že ten přímo neodkazuje na dočasnou pracovní neschopnost ve smyslu ust. § 55 zákona o nemocenském pojištění, nýbrž pouze deklaruje nemožnost stát se uchazečem o zaměstnání u takové fyzické osoby, která „je uznána dočasně neschopnou práce“. Dle názoru autorů pak je možno ust. § 25 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti s ohledem na tuto dikci aplikovat i na jiné situace, kdy fyzická osoba zjevně není zdravotně způsobilá zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, než pouze na fyzické osoby, u nichž bylo rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti ve smyslu ust. § 57 a násl. zákona o nemocenském pojištění.

Dočasná pracovní neschopnost a podpora v nezaměstnanosti

Z hlediska vztahu dočasné pracovní neschopnosti a podpory v nezaměstnanosti lze poukázat na 2 roviny náhledu, když první z nich se vztahuje k okamžiku podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti, kdy předchozí dočasná pracovní neschopnost může při naplnění určitých okolností pomoci splnit podmínku zisku doby důchodového pojištění v délce 12 měsíců za poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Druhá rovina pak směřuje do okamžiku po přiznání podpory v nezaměstnanosti, kdy vznik dočasné pracovní neschopnosti může mít vliv na poskytování podpory v nezaměstnanosti.

Náhradní doba zaměstnání

S účinností novely zákona o zaměstnanosti přijaté jako zákon č. 203/2015 Sb. byla od 1. 10. 2015 do zákona o zaměstnanosti, konkrétně do ust. § 41 odst. 3 písm. g) zakotvena nová náhradní doba zaměstnání spočívající v „trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény osoby po skončení výdělečné činnosti, která zakládala její účast na nemocenském pojištění podle zvláštního právního předpisu, pokud si tato osoba nepřivodila dočasnou pracovní neschopnost úmyslně a pokud tato dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa vznikla v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu.“

Jinými slovy lze konstatovat, že pokud fyzická osoba byla uznána dočasně pracovně neschopnou v tzv. ochranné lhůtě, pak doba této dočasné pracovní neschopnosti se jí může započítávat za účelem splnění výše zmíněné podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti, pokud by potřebná doba důchodového pojištění nebyla získána zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností, neboť zákonodárce dospěl k závěru, že i takovouto dočasnou pracovní neschopnost je třeba považovat za skutečnost, která objektivně bránila vykonávat výdělečnou činnost a získat tak potřebnou dobu důchodového pojištění, a postavit ji tak na roveň dalším náhradním dobám zaměstnání.

Poskytování podpory v nezaměstnanosti

Uchazeč o zaměstnání je v rámci základního poučení uchazeče o zaměstnání poučován mimo jiné o tom, že pobírání dávek nemocenského pojištění, v případě dočasné pracovní neschopnosti tedy nemocenského, je překážkou pro poskytování podpory v nezaměstnanosti. Na to reagují ust. § 44 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti, která stanovují, že po dobu poskytování dávek nemocenského pojištění se podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci neposkytuje, přičemž v případě podpory v nezaměstnanosti se doba poskytování nemocenského nezapočítává do podpůrčí doby.

O zastavení výplaty podpory v nezaměstnanosti i podpory při rekvalifikaci vydává úřad práce rozhodnutí z moci úřední, proti kterému je možné použít standardní obranu odvoláním, nicméně ve smyslu ust. § 143 zákona o zaměstnanosti bez odkladného účinku.

Pokud by však uchazeč o zaměstnání tuto skutečnost neoznámil, tedy úřad práce by poskytoval podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci i po dobu, kdy uchazeč pobíral nemocenské, byl by zde při následném zjištění této skutečnosti ze strany úřadu práce dán důvod pro stanovení povinnosti vrátit takto neoprávněně vyplacenou podporu, a to dle ust. § 56 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti.⁴⁾

Zdravotní způsobilost

Ust. § 21 zákona o zaměstnanosti zakotvuje, že uchazeč o zaměstnání by měl při podání žádosti sdělit úřadu práce, jaká má zdravotní omezení, která se budou ke zprostředkovanému vhodnému zaměstnání vztahovat. Tyto skutečnosti také vyplňuje v části G. žádosti o zprostředkování zaměstnání.⁵⁾ Jedná se tedy o jeho povinnost sdělit krajské pobočce Úřadu práce České republiky údaje o svých zdravotních omezeních v rozsahu potřebném pro vyhledání vhodného zaměstnání, rekvalifikaci a pro stanovení vhodné formy pracovní rehabilitace, a dále sdělit, zda je osobou se zdravotním postižením. Uplatňuje-li pracovní omezení ze zdravotních důvodů, je povinen je doložit lékařským posudkem.

Tato povinnost, ačkoliv je na první pohled jednoznačná, v sobě skrývá určité úskalí. To spočívá v tom, že není reálně v možnostech naprosté většiny fyzických osob žádajících o zprostředkování zaměstnání, aby posoudily zdravotní omezení, která je následně mohou limitovat („v rozsahu potřebném pro vyhledání vhodného zaměstnání“). Jedná se vždy o subjektivní posouzení a současně vzhledem k „flexibilitě“ vhodného zaměstnání se může omezení, které zprvu žádný problém nevyvolávalo, stát omezením, které již vzhledem ke zprostředkovávanému zaměstnání, jež je mimo prvotní představu uchazeče o zaměstnání, omezení představuje. Jestliže je však takové omezení skutečně deklarováno, je nutné ho doložit příslušným lékařským potvrzením, ačkoliv na druhé straně deklarované zdravotní omezení nemusí mít zprvu již lékařský základ a bude na úřadu práce, aby takovou skutečnost zjistil, resp. konal tak, aby uchazeč o zaměstnání omezení mohl případně doložit. Proto si lze jen těžko představit, že by za nesdělení těchto zdravotních důvodů mohl být uchazeč o zaměstnání bez dalšího vyřazen, protože, jak popsáno výše, není vždy možné z pozice uchazeče o zaměstnání jednotlivé zdravotní omezení zcela přesně posoudit a identifikovat.

Ohledně zdravotní způsobilosti, resp. dočasné pracovní neschopnosti lze závěrem ještě uvést, že tyto skutečnosti mohou představovat vážný důvod dle ust. § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti, který brání uchazeči o zaměstnání v plnění jeho povinností vůči úřadu práce. Je obecně možné také uvést, že tento vážný důvod bývá velice často zneužíván, resp. potvrzení, která jsou dokládána, je možné v řadě případů označit za účelová, vyvolávající pochybnosti o vůli uchazeče o zaměstnání, aby se skutečně aktivně účastnil procesu zprostředkování zaměstnání.

Možná právě proto se zákonodárce ve svém návrhu v rámci poslaneckého pozměňovacího návrhu novely zákona o zaměstnanosti této problematice podrobně věnuje, když zakotvuje poměrně rozsáhlou úpravu oblasti potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, které osvědčuje nemožnost plnit povinnost uchazeče o zaměstnání, resp. takový proces formalizuje a dává mu patřičnou váhu.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
• zákon č. 262/206 Sb., zákoník práce
• zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění