Zamyšlení nad obsahem slov "bezpečnost práce" - dokončení

Rozšířený a hlubší pohled na pracovní úrazovost

V úvodní části tohoto článku jsme uvedli dlouhodobý vývoj tuzemské pracovní úrazovosti, ze kterého lze již získat představu o dosahované úrovni bezpečnosti práce v daném období (1). Pro získání pohledu na úroveň bezpečnosti práce na nadnárodní úrovni bude účelné ještě představit pracovní úrazovost, která je vykazována v jednotlivých státech v rámci Evropské unie (EU). Evropská statistika pracovních úrazů umožňuje sledovat tuto úrazovost podle jednotné metodiky, kterou zpracoval Statistický úřad Evropské unie - Eurostat (2).

Vývoj celkové pracovní úrazovosti v členských státech EU za období let 2011 až 2015 je uveden v následujícím přehledu.

Vývoj celkové pracovní úrazovosti v rámci EU za období let 2011 až 2015

V rámci EU je jako relativní ukazatel pracovní úrazovosti sledována „standardizovaná míra výskytu na 100 000 zaměstnanců“, jde o obdobu naší úrazové četnosti na 100 pojištěnců. Jedná se, v porovnání s celkovým počtem pracovních úrazů, o daleko objektivnější ukazatel pro hodnocení pracovní úrazovosti. Již z letmého pohledu na výše uvedený přehled jsou zřejmé značné rozdíly v celkové pracovní úrazovosti, vykazované v jednotlivých členských státech EU. V roce 2015 se Česká republika, s hodnotou 953 pracovních úrazů na 100 000 zaměstnaných osob, řadila na 13. místo v rámci 28 členských států EU.

Mimořádnou pozornost je nutno věnovat úrazovosti nejzávažnější - smrtelné. Představu o smrtelné úrazovosti, vykazované v rámci členských států EU, a jejím vývoji za stejné období let 2011 až 2015 lze získat z následujícího přehledu.

Pořadí členských států EU podle dosažených výsledků v pracovní úrazovosti

Vývoj smrtelné pracovní úrazovosti v rámci EU za období let 2011 až 2015

Ve výše uvedených přehledech jsou členské státy EU řazeny v abecedním pořadí. Pro získání objektivnějšího pohledu na pracovní úrazovost podle jednotlivých států EU, jsou v následujícím přehledu obě tabulky přepracovány podle dosažených hodnot sledovaného relativního ukazatele pracovní úrazovosti za rok 2015.

Zamyšlení nad pracovní a mimopracovní úrazovostí

Vedle pracovní úrazovosti byla v minulosti centrálně sledována také úrazovost mimopracovní. Důvod vždy byl jednoznačný, mimopracovní úrazovost výrazně převyšovala úrazovost pracovní; kupř. v osmdesátých letech minulého století dvaapůlkrát (3). V této době byla zřízena, pro řešení uvedeného problému, celostátní Komise pro snižování mimopracovní úrazovosti, jejíž stálý sekretariát tvořil jeden z odborů tehdejšího Českého úřadu bezpečnosti práce. Cílem tohoto článku je předložit odborné veřejnosti návrh definice bezpečnosti práce, který by měl ale výše uvedenou skutečnost respektovat, neboť ochrana životů a zdraví - v nejširším slova smyslu, patří k základním povinnostem našeho státu (4).

Výchova a vzdělávání na úseku bezpečnosti práce

Výchova je chápána jako cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost, směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život. V úvodní části tohoto článku bylo již konstatováno, že blíže nespecifikovaná odborná vysokoškolská skripta, zaměřená na specifické strojní zařízení, v kapitole nazvané „Bezpečnost práce“ obsahovala pouze jedinou větu - „Viz zákoník práce“.

V roce 1978 uskutečnil tehdejší státní odborný dozor nad bezpečností práce celostátní prověrku strojů na obrábění dřeva. V rámci této prověrky byly též získány podklady o pracovní úrazovosti vykazované při obsluze uvedených strojů za období let 1973 až 1977. Ze získaných podkladů bylo možno vyčíslit sledované ukazatele pracovní úrazovosti, jakož i hodnoty rizikovosti práce u obsluh jednotlivých dřevoobráběcích strojů. Získané hodnoty výrazně převyšovaly obdobné celostátní hodnoty v uvedené době. Přitom v naznačené době se obráběcí stroje na dřevo podílely téměř z 25 % na tehdejší nejzávažnější úrazovosti vykazované v rámci celé skupiny stabilních výrobních strojů a zařízení - vice viz (5).

Úroveň bezpečnosti dřevoobráběcích strojů, včetně bezpečnosti jejich obsluhy, kterou bylo možno v tehdejší době označit jedině jako tristní, byla pádným argumentem k projednání celé záležitosti na Vysokém učení technickém v Brně, s cílem řešení naznačeného problému. Autor si vybavuje vedoucího příslušné katedry, který, s ohledem na skutečnost že v jejich regionu se koncentrovala výroba předmětných stojů, cítil, z pedagogického hlediska, morální odpovědnost za zlepšení popsaného stavu. Současně ale uváděl, že nemá nikoho, kdo by byl schopen problematiku bezpečnosti strojů na obrábění dřeva, jakož i bezpečnosti jejich obsluhy, provozu a údržby přednášet.

Absence výuky bezpečnosti práce v uvedené době byla zaznamenávána i v dalších odvětví a oborech. Na základě této skutečnosti došlo k jednání na tehdejším Ústavu rozvoje vysokých škol ČSR, o zavedení, popř. zlepšení, výuky bezpečnosti práce. Výsledkem jednání byla dohoda o postupném zavádění bezpečnosti práce do učebních osnov vysokých škol, a to v souladu s již vydaným usnesení vlády č. 198 ze dne 18. srpna 1976 (8). Byla představa, že vedle společné, průřezové problematiky, budou jednotlivé osnovy nově zaváděného předmětu současně obsahovat bezpečnostně technickou problematiku podle zaměření příslušné školy. K usnadnění tohoto úkolu byl kupř. vydán soubor technických bezpečnostních předpisů (9). Současně bylo zpracováno několik odborných skript, na příklad - viz (10).

V naznačené době bylo současně diskutováno o tom, zda bezpečnost práce má tvořit samostatné specifikum, či zda má být součástí jednotlivých odborných disciplin. I když původní záměr o vzájemném prolínání uvedených představ nebylo možno zcela naplnit, lze i jeho částečnou realizaci, z pohledu uvedené doby, hodnotit kladně. Až na výjimky, je v současnosti edukace na úseku bezpečnosti práce zaměřena většinou jenom na „průřezovou problematiku“, a to v návaznosti pouze vesměs na bezpečnostní předpisy právní povahy. To ale znamená, že se původní záměr o výchově a vzdělávání v oblasti bezpečnosti práce v plném rozsahu, tudíž včetně technické i provozní bezpečnosti dle jednotlivých oborů a technických zařízení, nepodařilo realizovat. Dílčí rámcovou představu o současném stavu ve výuce bezpečnosti práce si lze učinit v související literatuře (11). Problematika výchovy a vzdělávání na úseku bezpečnosti práce si vyžaduje samostatný příspěvek, včetně diskuse odborné veřejnosti.

Již nelze přehlížet skutečnost, že v rámci šetření celé řady úrazů a dalších celospolečensky nežádoucích jevů, je neustále, a to od minulosti až po současnost, nutno konstatovat, že k předmětné události došlo pro konstrukční závady a nerespektování bezpečnostních předpisů technické povahy. Zde je třeba položit otázku, jak je to možné, že projektant, konstruktér, při návrhu a konstrukčním řešení určitého stroje či technického zařízení, respektive vedoucí či zodpovědný provozní technik, při jeho provozování, kteří v rámci svých odborných škol všech stupňů většinou úspěšně absolvovali výuku bezpečnosti práce, tuto při své běžné činnosti nerespektují. Na tomto stavu se, vedle mnoha dalších, podílí také skutečnost, že bezpečnost práce nebyla dosud jednoznačně specifikována, a v praxi je prováděna dle výše popsaného způsobu.

Naznačený problém je ale nutno chápat dokonce v mezinárodním měřítku. Dne 30. dubna 1987 utrpěl smrtelný pracovní úraz astronom, profesor Marc Aaronson při obsluze jednoho z největších a nejmodernějších teleskopů současnosti, který je umístěn v národní observatoři Kitt Peak v Arizoně v USA - viz následující obrázek. Z digitalizované verze článku o této události, který byl 2. května 1987 otištěn v New York Times (12) vyplývá, že ve večerních hodinách, při ověřování stavu počasí, byl astronom po otevření průzorového okna zachycen dobíhající otočnou kopulí dalekohledu o hmotnosti 150 tun.

Zrcadlový teleskop Mayall se zrcadlem o průměru 3,8 m

S detailním rozborem tohoto úrazového děje, a s jeho příčinami, by měli být zejména seznamováni studenti astronomie a konstruktéři astronomických dalekohledů, jakož i pracovníci hvězdáren. Z hlediska zaměření našeho článku lze pouze konstatovat, že za základní příčinu úrazového děje byla označena konstrukční závada. V době otvírání průzorového okna měla být otočná část kopule již ve statické poloze. V této souvislosti je nutno též zdůraznit, že všeobecné bezpečnostní zásady pro konstrukci strojních zařízení jsou dnes stanoveny dokonce na úrovni mezinárodních norem, které jsou začleněny do českých technických norem třídy 83. V rámci konstrukce jakéhokoliv stroje, či technického zařízení, je přitom nutno vzít v úvahu také nepředvídatelné nesprávné chování obsluhy při jeho používání, nepředpokládané konstruktérem, ale vyplývající ze snadno odhadnutelného lidského chování - kupř. z nedostatečné koncentrace nebo běžné neopatrnosti (13).

Pohledy na bezpečnost práce v průběhu doby

V roce 1972 měl autor možnost se patrně setkat s prvním „celostátním“ pohledem na obsah slov bezpečnost při práci - bezpečnost práce (14). Jednalo se o pracovní pomůcku informační povahy, která si kladla za cíl odstranit tehdejší nejistotu ve výkladu základních pojmů v oboru bezpečnosti při práci, resp. bezpečnosti práce, a postupně tak přispět k vytvoření jednotné terminologie v dané oblasti. Bezpečnost práce, resp. bezpečnost při práci byla tehdy chápána jako:

1. Soubor opatření, a to technických, organizačních a výchovných, která při správné aplikaci nebo realizaci vytvoří podmínky k tomu, aby se pravděpodobnost ohrožení nebo poškození lidského zdraví při práci snížila na minimum.
2. Mezivědní obor zabývající se nalézáním a uplatňováním metod a prostředků, jejichž cílem je zajistit, aby člověk v pracovním procesu nebyl ohrožován fyzicky ani mentálně. K tomuto cíli využívá - v souladu s tendencemi rozvoje vědy a techniky - metod a poznatků souvisejících disciplin z oblasti technických, humánních a ekonomických věd, vychází z jejich výsledků, provádí jejich syntézu a dále je rozpracovává a aplikuje.

Nutno si uvědomit, že již v uvedené době byla chápána a respektována nereálnost dosažení absolutní bezpečnosti při provádění jakékoli pracovní činnosti, a to jak v pracovní, tak i mimopracovní oblasti; obdobně jako je nereálné dosažení absolutní ochrany zdraví (15).

Důležitost technických opatření byla chápána také při tvorbě vyhlášky č. 48/1982 Sb. (16), která nahradila někdejší vládní nařízení č. 41/1938 Sb., jímž byly vydány všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělníků. V příloze, pro sjednocení pohledu na použité pojmy, vyhláška stanovila, že:

• bezpečnost práce (bezpečnost při práci) je třeba chápat jako stav pracovních podmínek, zabraňující působení nebezpečných a škodlivých činitelů pracovního procesu na osoby,
• požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení představují soubor technických a jiných požadavků stanovených na základě nových poznatků vědy a techniky, jejichž realizace v projekci, konstrukci, provedení, umístění, provozu technických zařízení, a při pracovní činnosti zajišťuje bezpečnost práce a technických zařízení.

Tímto způsobem vyhláška č. 48/1982 Sb. do jisté míry přinášela „určitý ucelený pohled“ na bezpečnost práce, na kterou se odvolává již zákon č. 174/1968 Sb., kterým byl zřízen státní odborný dozor nad bezpečností práce (17).

Takto chápané pojetí bezpečnosti práce se v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století začalo postupně lokálně prosazovat. Na první celorepublikové konferenci bezpečnosti práce, kterou uspořádal Český úřad bezpečnosti práce společně s Českým báňským úřadem ve dnech 23 až 25. září 1992 ve Žďáru nad Sázavou, byla zdůrazněna potřeba bezpečnost práce definovat (18). Současně byl předložen její pracovní návrh v tomto znění:

Bezpečnost práce je mezivědní obor, který cílevědomou činností celé společnosti a každého jednotlivce, za přednostního využívání technických opatření, v souladu s rozvojem vědy a techniky, jakož i opatření organizačních, výchovných, kárných apod. sleduje minimalizaci ohrožení člověka v pracovním procesu.

V následujícím období se uskutečnila řada seminářů, školení apod., na kterých zejména odborná veřejnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale i všeobecná technická veřejnost, byla seznamována s výše uvedenou podstatou bezpečnosti práce, včetně potřeby její jednoznačné specifikace. V této souvislosti byl na každé akci předkládán výše uvedený pracovní návrh, ke kterému často probíhala diskuse a výměna názorů. O předmětné problematice současně informoval i odborný tisk - kupř. (19).

V návaznosti s přijetím zákona č. 22/1997 Sb. (20), a souvisejícím nařízení vlády č. 352/2000 Sb. (21), byla vydána vyhláška č. 192/2005 Sb. (22). Tato vyhláška též zrušila přílohu k vyhlášce č. 48/1982 Sb., obsahující „informační pohled“ mj. také na výše uvedené bezpečnostně technické pojmy. Tímto postupem se do jisté míry začal vzájemně odcizovat, ale i vytrácet, původně prolínající se systém „bezpečnosti práce a bezpečnosti technických zařízení“.

V dalším období si část odborné veřejnosti na úseku bezpečnosti práce začala postupně uvědomovat možné negativní důsledky z neprovázanosti, těsné, bezpečnosti práce s bezpečností technických zařízení v nejširším slova smyslu. Již z dob prvopočátečních odborných diskusí byla vždy chápána důležitost, přesněji řečeno přímo nezastupitelnost, technických opatření na dosahované úrovni bezpečnosti práce. V této souvislosti autor na XI. ročníku mezinárodní konference „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2011“, kterou uspořádala dne 10. května 2011 Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB - Technické univerzity Ostrava, předložil k diskusi následující „pracovní návrh“ možného pohledu na bezpečnost práce (23):

Bezpečnost práce je plánovaná, organizovaná, řízená a kontrolovaná činnost, prováděná souběžně na straně jedné v rámci uvažované organizační jednotky - kupř. dílny, provozovny, cechu, společnosti (sledovaného subjektu), odvětví, regionu, státního útvaru, EU, a na straně druhé v rámci každého příslušníka sledované organizační složky a to prostřednictvím:

1. technických opatření,
2. organizačních, resp. technicko-organizačních opatření,
3. výchovných, resp. kárných opatření,
4. legislativních opatření atd.,

která, jsou-li správně prováděna a aplikována, mohou vytvořit potřebné předpoklady k tomu, aby se pravděpodobnost ohrožení člověka v pracovním procesu snížila na „přijatelné minimum“.

Návrh na výklad pojmu „bezpečnost práce“, resp. „bezpečnost pracovních činností“

Lze předpokládat, že rozhodující část odborné veřejnosti si dnes uvědomuje potřebu jednotné a jednoznačné specifikace pojmu bezpečnost práce. Již v úvodní části tohoto příspěvku byla jménem vedoucích a zodpovědných zaměstnanců vyslovena zásadní otázka: „Co mám vykonat, resp. konat, pro zajištění bezpečnosti práce v plném rozsahu? A co to bezpečnost práce vlastně Je? (24). Zejména vedoucí a zodpovědný zaměstnanec si dokáže nejlépe uvědomit svoji odpovědnost za bezpečnost práce v rámci svého útvaru, respektive při prováděné činnosti (25). V této souvislosti lze kupř. připomenout, že kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil mj. zákony o bezpečnosti práce, může být potrestán odnětím svobody až na tři léta (26).

Již bylo zdůrazněno, že pracovní činnosti prováděné v mimopracovní době vždy představovaly nepoměrně vyšší riziko vzniku úrazu, popřípadě jiné formy poškození zdraví, v porovnání se základní pracovní činností. Navrhovaný výklad komentovaných pojmů by tudíž měl vedle „pracovních činností prováděných v pracovním poměru“ zahrnovat též „činnosti mimopracovní“, prováděné doma, na chatě, chalupě apod. Potom výraz „bezpečnost pracovních činností“ možno chápat jako pojem vyjadřující bezpečnost činností konaných mimo základní pracovní poměr.

Dále je třeba vzít v úvahu, že vědní obor, resp. vědecká disciplína je teoreticky a empiricky odůvodněná, historicky vzniklá a poměrně stálá strukturní jednotka vědy, charakterizovaná specifickým předmětem a metodou bádání (27). Za samostatný vědní obor lze disciplínu považovat v případě, že splňuje tyto základní podmínky:

1. má specifický objekt zkoumání
2. má vyvinuté specifické metody a techniky své práce
3. má vytvořenou vlastní terminologii a přesně vymezené pojmy
4. používá jazyk, který je vlastní zkoumané vědě
5. je charakterizována určitou svou filozofií
6. má vztah k jiným vědním disciplínám, definovaný přesnými relacemi, vyjádřenými matematickými, fyzikálními a jinými pojmy nebo funkcemi
7. má vlastní studijní obor vytvořený a rozvíjený na univerzitách a ve vědeckých ústavech.

Pohledem na výše uvedený přehled je zřejmé, že bezpečnost práce u nás splňuje skoro všechny uvedené podmínky pro vznik samostatného vědního oboru. Z toho pak vyplývá, že po přijetí pokud možno co nejpřesnější definice, a splnění některých dalších podmínek, bude možno bezpečnost práce dokonce začlenit mezi vědecké discipliny, kam jistě patří. Předložený článek by měl být tudíž považován také za jakýsi „předstupeň“ k tomuto cíli.

K nejširší celonárodní diskusi je předkládán dále uvedený návrh pohledu na bezpečnost práce, resp. bezpečnost pracovní činnosti.

Bezpečnost práce, resp. bezpečnost pracovních činností, tvoří soubor:

• technických opatření
• organizačních, resp. technicko-organizačních opatření
• výchovných, resp. kárných opatření
• legislativních opatření

která při správné aplikaci vytváří předpoklady k tomu, aby ohrožení člověka při práci, resp. při prováděné pracovní činnosti, kleslo na přijatelné minimum.

Závěr

Teoretická úroveň bezpečnosti práce, ale i úroveň tvorby bezpečnostních předpisů, a to jak v rámci bývalého Československa, tak i v současné České republice, byla vždy na vysoké úrovni - pravda, až na respektování a dodržování uvedených předpisů. V některých oborech, resp. u některých činností jsme dokonce tvořily součást „světové špičky“. Autor v rámci svého oboru může dokonce konstatovat, že jsme byli první na světě při formulování bezpečnostně technických, jakož i bezpečnostně provozních zásad a požadavků pro výškové stohování palet do 8 metrů (28).

I když vrcholová politika v oblasti bezpečnosti práce je dnes vytvářena na úrovni Evropské unie, měli bychom se v České republice začít vážně zamýšlet nad její podstatou. Publikovaný názor na podstatu bezpečnosti práce, autor předkládá k celonárodní diskusi s konečným cílem vytvoření národní definice. Sám se hodlá vyjádřit k předloženému názoru.

POUŽITÁ LITERATURA:

1. Dušátko, A. Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“. Bezpečnost a hygiena práce, č. 12/2018, s. 9, 10
2. https://www.czso.cz/documents/10180/46002394/26000417p2k46.pdf/e48e1f33-a213-4107-9678-e8b3de0a9ed7?version=1.1
3. Rámeš, J. Kressl, M. Stop mimopracovním úrazům, Práce Praha 1979, s. 9
4. Dušátko, A. Bezpečná práce při obrábění dřeva, Práce, Praha 1984, s. 30 až 49
5. Stráník, F. Soubor vybraných technických bezpečnostních předpisů, Ústav rozvoje vysokých škol, Praha, 1982
6. Dušátko, A. Krejcar, P. Manipulace s břemeny, Ústav rozvoje vysokých škol ČSR, Praha 1984
7. https://www.bozpinfo.cz/bezpecnost-prace-na-vysokych-skolach
8. https://www.nytimes.com/1987/05/02/us/marc-a-aaronson-astronomer-killed-by-revolving-dome.html
9. ČSN EN ISO 12100 (83 3001) Bezpečnost strojních zařízení - Všeobecné zásady pro konstrukci - Posouzení rizika a snižování rizika, červen 2011
10. Terminologický slovník z oboru bezpečnosti při práci, Výzkumný ústav bezpečnosti práce v Praze, Oborové informační středisko vědeckotechnických informaci, Praha 1972
11. Dušátko, A. Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“. Bezpečnost a hygiena práce, č. 12/2018, s. 7
12. Dušátko, A. Podstata a cíle bezpečnosti práce, sborník z I. Celorepublikové konference bezpečnosti práce, s. 31 - 34, Vydavatelství Montanex spol. s r. o. 1992
13. Dušátko, A. Podstata a cíle bezpečnosti práce, Bezpečná práca č. 6/1994, s. 256 - 259
14. Dušátko, A. K obsahu - významu slov „Bezpečnost práce“, sborník přednášek k XI. ročníku mezinárodní konference „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2011“, s. 5 - 10
15. Dušátko, A. Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“, Bezpečnost a hygiena práce, č. 12/2018, s. 5
16. https://cs.wikipedia.org/wiki/Odpov %C4 %9Bdnost
17. https://cs.wikipedia.org/wiki/V %C4 %9Bdn %C3 %AD_obor
18. Tachezy, D. Světové prvenství v normalizaci palet pro stohování do 8 metrů, Manipulace, skladování, balení č. 12/1985, s. 375 - 376