41/1938 Sb. , jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělníků

Všechny pracovny mají býti tak zařízeny, aby na každou osobu v nich zaměstnanou připadlo nejméně 10 m3 vzdušné prostory a nejméně 2 m2 podlahy. V závodech se škodlivým vyvíjením prachu, plynů nebo výparů buďtež tyto nejmenší rozměry přiměřeně zvýšeny.

(1) Světlá výška všech pracoven má býti, pokud stavební řád nestanoví jinak, alespoň 3 m.

(2) V pracovnách, v nichž se vyvíjejí páry, škodlivé nebo zapáchající plyny, v nichž vzniká prach anebo kde se pracuje za vyšší teploty, budiž výška přiměřeně zvětšena, není-li zavedeno účinné umělé větrání.

(3) V budovách, postavených před účinností tohoto nařízení, může býti dovolena také menší výška, avšak nikdy menší než 2,6 m, nevyžaduje-li vývin prachu, tepla, páry, plynů a pod. při výrobě výšky větší a činí-li vzdušný prostor připadající na jednu osobu (§ 2) alespoň 15 m3.

(4) Místnosti, v nichž se pracuje s látkami lehko zápalnými nebo podléhajícími snadno samovznícení, nebo v nichž se udržují k účelům výrobním vysoké teploty, smějí býti zřizovány zpravidla toliko v budovách přízemních, musí býti ohnivzdorně stavěny a opatřeny železnými dveřmi a okenicemi, které se dají zvenčí uzamknouti.

(5) Takového uzavření nemusí míti mlýny k výrobě práškového uhlí a kotelny, v nichž se jím topí.

(1) Prostory, které neslouží přímo k účelům výrobním, do kterých však dělník musí občas vstupovati k vykonání různých jiných s výrobou souvisících prací, na př. prohlubně a transmisní kanály, prostory pro kondensace pod parními stroji, prostory pod stroji na obrábění dřeva, popelové kanály, sušárny, pomocné vedlejší chodby a pod., musí býti bezpečně a pohodlně přístupné a tak prostorné i světlé nebo osvětlené, aby dělník mohl v nich svou práci bezpečně vykonati. Jsou-li takové místnosti kryty stropem, musí býti jejich světlá výška alespoň 2,10 m.

(2) V takových prostorách nesmí býti umístěny žádné výrobní stroje a nesmí jich býti užíváno za pracovny.

Místnosti pro spalovací motory (plynové, benzinové, naftové, na nassávaný plyn a pod.) a pro akumulátory musí býti od ostatních pracoven náležitě odděleny, vydatně větrány a svou výškou vyhovovati předpisům o pracovnách. Výfukové plyny spalovacích motorů buďtež vždy odváděny do volného prostoru.

Pochody výrobní, při nichž vzniká neobyčejný hluk, větší množství prachu, plynů, výparů nebo oslňujícího světla, tepla, nebo se tvoří mnoho páry nebo mohly a pod., buďte pokud možno umístěny ve zvláštních, od ostatních pracoven oddělených místnostech, aby uvedeným škodlivým vlivům bylo vystaveno co nejméně dělníků. Základy lomozících strojů třeba vhodně isolovati, neb je-li to nutno, stavebně odděliti.

(1) Dveře z pracoven, skladišť, kotelen, strojoven, schodišť atd. vedoucí do volného prostoru buďte zařízeny k otvírání na venek; výjimku činí dveře vedoucí z obchodních místností a z dílen přímo do veřejných ulic.

(2) Dveře vedoucí z pracoven, skladišť, sušáren, chladíren a pod. do chodeb nebo do schodišť buďte zařízeny také k otvírání ven. Vždy však musí býti dveře vedoucí do chodeb a schodišť tak zařízeny, aby jejich otevřením nebyly průchody na schodech nebo chodbách zataraseny nebo značnější měrou zúženy. Pokud možno mají se takové dveře zavírati samočinně.

(3) Vyžadují-li toho nezbytně zvláštní poměry, jsou dovoleny i dveře horizontálně posunovací.

(4) Počet, umístění a šířka dveří, buďtež tak voleny, aby osoby v místnostech zaměstnané mohly je v nebezpečí rychle a snadno opustiti.

(5) V pracovnách, ve kterých se při výrobě vyskytují výbušné látky nebo lehce vznětlivé tekutiny, plyny nebo páry, buďte všechny dveře i se zárobněmi provedeny ohnivzdorně se samočinným zavíráním a opatřeny nápadnou vyhláškou o zákazu kouření a užití otevřeného světla. Podobné vyhlášky buďte umístěny též na nápadných místech pracoven.

(1) V závodech, ve kterých za nastalého nebezpečí zaměstnanci nemohou opustiti místnosti a budovy pravidelnými východy snadno a bez nebezpečí zácpy, zejména jsou-li v místnostech těch snadno zápalné látky nebo plyny, buďte zřízeny východy záchranné. Při tom má býti pro úhrnný počet východů a pro jejich rozměry pravidlem, aby východ, určený nejvýše pro 50 osob, měl světlou šířku alespoň 1,25 m a aby pro větší počet osob bylo zřízeno poměrně více východů.

(2) Záchranné východy buďte jako takové označeny a upraveny pokud možno na straně protilehlé normálním východům. Jsou-li při výrobě obvykle uzavřeny, pak musí klíč ke dveřím viseti vedle nich všeobecně přístupen a nejvýše plombou zajištěn, nebo býti uzavřen v zasklené skřínce, opatřené nápisem "Klíč" k záchrannému východu". Zámky dveří záchranných východů buďte udržovány v bezvadném stavu.

(3) Dveře záchranných východů musí se otvírati na venek. U dveří dvoukřídlových budiž užito jen zástrček zevně připevněných na vnitřní straně dveří.

(1) Neobsahuje-li stavební řád předpisů o tom, jak mají býti upraveny schody, buďte v každé závodní budově o více než jednom podlaží zřízeny ohnivzdorné rovnoramenné schody ve zvláštním zděném schodišti s ohnivzdornou střechou, po kterých možno sejíti ze všech místností budovy přímo do volného prostoru.

(2) V rozlehlých závodech buď zřízeno několik takových schodišť, a to tak, aby ze žádného místa patra nebyla cesta ke schodišti delší než 40 m; v závodech se zvýšeným požárním nebezpečím, ve kterých se při výrobě užívá látek snadno vznětlivých (závody na výrobu likérů, esencí, éterických olejů, krémů na obuv, laků a pod.) však ne více než 20 m.

(3) Jsou-li takové schody ustanoveny nejvýše pro 50 osob, musí býti alespoň 1,25 m široké; pro každých dalších 50 (nebo méně) osob budiž přidáno 50 cm šířky, anebo budiž zřízeno poměrně více schodišť.

(4) Zpravidla nebudiž schodiště připojováno přímo k pracovním místnostem a buďtež zřízeny pro jejich spojení se schodištěm chodby, které mají býti ohnivzdorné, osvětlené a řádně větratelné, aby se jimi při požáru kouř z pracoven nedostával do schodiště.

(5) Neleží-li podkrovní pracovny přímo u schodiště, musejí býti spojeny se schodištěm ohnivzdornou chodbou.

Každé schody buďte opatřeny alespoň jedním madlem a na volných stranách pevným, bezpečným zábradlím; hořejší konce držadelních tyčí nebo zábradlí buďte zapuštěny do stěny nebo při volně stojících zábradlích dolů uzavřeně zahnuty.

Kde zvláštní místní a výrobní poměry, zejména bezpečnost zaměstnanců při požáru (na př. v závodech pracujících s lehce vznětlivými látkami, ve mlýnech atd.) vyžadují kromě ohnivzdorných schodů, uvedených v § 14, ještě zřízení záchranných východů z pater, může býti této potřebě vyhověno tím, že se upraví na vnějšku budovy ohnivzdorné rovnoramenné schody, anebo při menším počtu dělníků železné záchranné žebříky vedle oken sahající až k zemi nebo končící nejvýše 1,20 m nad ní. Všechny tyto pomocné východy musí býti v pracovnách zřetelně označeny a z pracoven bezpečně a pohodlně přístupny. Užije-li se za východy oken, musí se dáti otevírati v dostatečně veliké ploše, aby výstup nebyl ztěžován. Výstup z oken na záchranné žebříky nechť vede na pevnou, zábradlím opatřenou plošinu, s níž možno bezpečně sestoupiti na záchranný žebřík nebo na záchranné schody. Výstupní okna nechť se otevírají jednoduchou klikou. Záchranný žebřík budiž pokud možno tak upraven, aby dělníci mohli bezpečně sestoupiti v prostoře mezi žebříkem a zdí. Pokud jde o označení a umístění klíčů k těmto východům, platí obdobně ustanovení § 13, odst. 2. Příchody k takovým východům v pracovnách nesmějí býti nijak zastaveny nebo zúženy.

Hlavní cesty ve všech pracovnách a skladištích jmenovitě pak cesty k východům, mají míti šířku nejméně 1 m, nezúženou sloupy, vedením řemenů, převody, hřídeli, materiálem, výrobky a pod.; potřebné přechody mezi stroji nemají býti užší než 60 cm. Kde nebezpečnost dělných strojů, velikost obráběných kusů nebo množství odpadkového materiálu toho vyžadují, mají býti cesty přiměřeně rozšířeny. Šikmé plochy těchto cest smí býti upraveny nejvýše ve sklonu 1:15.

Lávky nebo prkna pro vykládání zboží a pod. musí býti nejméně 30 cm široké a tak silné nebo tak podepřené, aby se při chůzi nebo při dopravě značnější měrou neprohýbaly. Příliš skloněné lávky nechť jsou vhodně zabezpečeny proti sklouznutí.

(1) Plocha oken a vrchního osvětlení všech pracoven budiž tak vyměřena a rozvržena, aby místnosti byly náležitě osvětleny podle prací v nich prováděných. Budiž zamezeno, aby dělníci v uzavřených pracovnách byli obtěžováni přímým slunečním světlem. K lepšímu osvětlení zadních částí v dílnách, dostávajících málo denního světla (v suterénech, v přízemích s okny do úzkých ulic, dvorů a pod.),jest užíti reflektorů nebo prismat anebo jiných zařízení.

(2) Osvětlovací plochy buďte udržovány v náležité čistotě.

(1) Nedostatek denního světla budiž po dobu práce nahrazen především elektrickým osvětlením, a není-li ho, jiným vhodným a zdravotně nezávadným umělým světlem. To platí jak pro pracovny, tak i pro skladiště, chodby, schody, dvory a pod. Umělé osvětlení budiž takové, aby vyhovovalo provádění úkonů, a tak upraveno, aby neoslňovalo dělníka.

(2) Veškerá svítidla mají býti bezpečně zavěšena. Lampy na lehce prchavá svítiva s hořáky upravenými pod nádržkou na svítivo buďte tak provedeny a zavěšeny, aby se nemohla nádržka silněji zahřáti. Upotřebuje-li se svítiv kapalných, nebuď užíváno lamp s nádržkami skleněnými a pod. Nádržky na svítivo mají býti tak veliké, aby jejich náplň vydržela po celou noc. Svítivo snad z nádržek kapající buď vhodně a bezpečně zachyceno.

(3) Lampy s otevřenými plameny, nejsou-li od hořlavých částí stropů vzdáleny aspoň 75 cm, musí býti opatřeny ochrannou stříškou.

(4) Místností k ukládání lamp s tekutým svítivem nesmí býti užíváno k trvalému pobytu dělnictva.

(5) Pokud se týče elektrického osvětlení, budiž šetřeno předpisů vydávaných Elektrotechnickým svazem československým v Praze.

(1) Děje-li se umělé osvětlování z ústředního zdroje, musí býti postaráno pro případ, že by tento zdroj selhal, o vhodné osvětlení výpomocné, nezávislé na ústředním zdroji, které musí býti udržováno v činnosti zároveň s hlavním osvětlením alespoň při všech dveřích východových a záchranných, jakož i na chodbách, schodech, po případě i na dvoře.

(2) Při elektrickém osvětlení možno od současného působení výpomocného osvětlení upustiti, avšak jen tehdy, je-li spolehlivě postaráno o to, aby při selhání hlavního osvětlení počalo ihned působiti výpomocné osvětlení buď samočinně nebo po ručním zapjetí výpomocného zdroje.

(1) Pracovny, ve kterých jsou při výrobě výbušné látky, lehce zápalné plyny, páry, kapaliny nebo prach, smějí býti osvětlovány uměle toliko z venku; světelné zdroje musí býti odděleny od pracovních místností neprodyšně zaskleným otvorem.

(2) Nedopouštějí-li místnosti nebo výrobní poměry takového osvětlení, dovoluje se osvětlení elektrickými žárovkami s tou podmínkou, že jejich vedení bude řádně isolováno, všechny pojistky a vypinače budou umístěny mimo pracovnu a žárovky budou opatřeny ochrannými kryty ze silného skla, které žárovku i s obrubou neprodyšně objímají.

U otvorů v podlaze, ve stěnách, v lešení, u plošin, výstupů na schody, oken, výtahových šachet a nakládacích otvorů, galerií, nakloněných ploch, jam, stok a podobných zařízení, kde není přechodně spolehlivých opatření proti pádu lidí nebo materiálu, budiž postaráno o výstražné osvětlení za tmy.

K přenosnému osvětlení smí býti použito v závodech, v nichž je zvýšené nebezpečí ohně, toliko bezpečnostních lamp nebo bezpečnostních elektrických žárovek s neprodyšnou armaturou. Příslušné elektrické kabely musí míti dobrou isolaci, kterou třeba zvlášť v místě, kde se kabel připojuje k žárovce, vhodně chrániti před poškozením. Žárovky samy musí býti upraveny tak, jak jest předepsáno v § 22, odst. 2, a musí býti kromě toho opatřeny košem ze silného drátu.

(1) Nezpůsobuje-li výrobní pochod sám dostatečného vyhřátí provozovny nebo nevyžaduje-li toho výroba, aby byla zachována nižší teplota, třeba všechny pracovny, určené k trvalému pobytu dělníků, opatřiti úpravami k topení, které vylučují nebezpečí požárů, neobtěžují dělnictvo sálavým teplem a nepoškozují jeho zdraví. Topná potrubí nebo tělesa nemají překážeti práci na strojích ani chůzi. Podle možnosti buďtež umístěna pod okny, nikoli pod pracovními stoly, a to tak, aby bylo možno čistiti snadno nejen je, nýbrž i prostor za nimi. Železná kamna třeba opatřiti plechovými plášti nebo zástěnami. Zplodiny topných těles plynových, petrolejových a pod. nutno vyváděti na venek.

(2) Vytápění místností otevřenými koksovými ohni (v železných koších) není dovoleno.

(3) Otopné zařízení dílen nutno upraviti tak, aby zaručovalo náležité vytápění i při větších mrazech. S vytápěním budiž počato vždy včas před početím práce, aby byly pracovny při nastoupení dělnictva již přiměřeně vyhřáty.

(4) V závodech, kde z důvodů výrobních nelze pracovny vytápěti, nebo v nichž třeba zachovávati nižší teplotu, buďtež dělnictvu vykázány vhodné ohřívárny, anebo dána jiná příležitost k ohřátí v pracovních přestávkách.

(5) Přístroje a výrobní pomůcky, které zvláště obtěžují dělnictvo sálavým teplem, buďtež, pokud je to technicky možné, isolovány proti sálání tepla.

Pracovny, ve kterých jsou při výrobě výbušné a snadno zápalné látky, plyny nebo kapaliny, smějí býti vytápěny toliko způsobem, který vylučuje nebezpečí, že se uvedené hořlaviny vznítí.

V každé pracovně budiž pečováno o stejnoměrně rozdělený přívod dostatečného množství čerstvého vzduchu a o odvádění zkaženého vzduchu, při čemž třeba přihlížeti k tomu, aby dělnictvo nebylo obtěžováno průvanem nebo horkem nebo nedostatkem vlhkosti přiváděného vzduchu. Zpravidla buďtež v nejhořejších částech aspoň každého druhého okna upravena větrací křídla, která by se dala táhly s podlahy sklápěti tak, aby čerstvý vzduch vstupoval do místnosti co nejvýše u stropu.

(1) Pracovny, ve kterých se vyvíjí prach nebo vznikají škodlivé plyny nebo výpary, buďte opatřeny odssávacími úpravami zachycujícími tyto zdraví škodlivé zplodiny pokud možno v místech jejich vzniku.

(2) Odsávaný prach, páry, plyny a pod. třeba odváděti a shromažďovati nebo ničiti tak, aby ani ovzduší budovy podniku netrpělo.

Do prostorů (sklepů, studní, kanálů a pod.) a do přístrojů nebo nádob (kotlů, vařáků, saturatérů, nádrží a pod.), v nichž se možno nadíti nahromadění dusivých, otravných nebo snadno vznětlivých plynů nebo výparů, smí se vstupovati jen po jejich náležitém vyvětrání a s patřičnou opatrností (§ 9 vládního nařízení ze dne 26. března 1931, č. 53 Sb. z. a n., o ochraně zdraví a života dělníků při živnostenském provádění staveb).

V pracovnách, ve kterých při výrobě vzniká množství vodních par, budiž vhodnými opatřeními (jako na př. jímáním a odváděním par na místě jejich vzniku, vytápěcími úpravami, účinnou ventilací, umělým přívodem ohřátého suchého vzduchu, zamezením přímého přístupu chladného vzduchu z venku, zřízením dvojitých oken, dveří se závětřím, dvojitých střech, zdí teplo nepropouštějících a pod.) k tomu působeno, aby byl zamezen vznik mlhy, ohrožující bezpečnost dělnictva, zejména tenkrát, jsou-li v takových místnostech motoricky hnané stroje.

(1) Otevřená ohniště buďte tak opatřena, aby dům byl odváděn z pracoven na venek.

(2) Výfukové plyny z motorů spalovacích (plynových, benzinových, naftových, lihových a pod.) buďte přiměřenou úpravou zachycovány a odváděny nad střechu. Odvádění výfukových plynů spalovacích motorů do kanálů není dovoleno; smějí však býti odváděny komíny, jež jsou v nečinnosti a jejichž spojitost s příslušnými topeništi je spolehlivě přerušena.

(3) Výfuková trouba od motorů budiž ohnivzdorná a tam, kde prochází stěnami, stropem a střechou, proti dřevěným částem budov ohnivzdorně zabezpečena; je-li v dosahu dělníků, nutno učiniti vhodné opatření na jejich ochranu proti popálení. Do výfukového potrubí buďte podle potřeby vloženy tlumiče hluku.

(4) Automobilové garáže buďte opatřeny účinným větráním při podlaze i při stropě. Větrací otvory buďte umístěny pokud možno v protilehlých stěnách. Motor vozidla nesmí býti spouštěn v uzavřené místnosti.

(5) V automobilních dílnách smí býti spalovací motor spouštěn jen tehdy, je-li zvláštním zařízením postaráno o bezpečný odvod výfukových plynů.

(1) Prostory, v nichž jsou lehce vznětlivé, již při obyčejné teplotě vzduchu těkající látky, jako benzin, éter, sirouhlík a pod., v množství přesahujícím 15 kg, anebo kde při užívání takových a jiných látek může nastati hromadění se nebo vývin hořlavých a výbušných plynů, par, nebo prachu v nebezpečné míře, buďte opatřeny zvenčí nápisem: "Nebezpečí požáru. Kouřiti a užívati otevřeného světla a zápalek se zakazuje". V takových místnostech nesmí býti otevřené zdroje ohně nebo světla a není dovoleno stavěti tam motory spalovací. Elektrické stroje a přístroje, jichž se užívá v těchto prostorách, a to i přístroje měřicí, musí býti tak opatřeny, aby nemohly způsobiti výbuch. O této vlastnosti musí míti elektrické stroje a přístroje vysvědčení autorisované zkušebny.

(2) Podlahy takových prostor musí býti nepropustné a z takového materiálu, aby spadnuvší předměty nemohly na nich vyvolati jiskry.

(3) O osvětlení těchto místností platí předpisy § 22 a o vytápění jich předpisy § 26.

Nádoby na tekutiny nebezpečné ohněm smějí býti uzavřeny jen tak, aby vyvinující se páry, zejména zahřátím při požáru, mohly unikati bez značnějšího tlaku.

(1) Závodní budovy každého podniku buďte udržovány stále ve stavu pro výrobu úplně bezpečném. Zvláštní pozornost budiž věnována nosným a stropním konstrukcím těžce zatíženým nebo takovým, jež mohou býti ohroženy škodlivým vlivem vody, páry, kyselin a pod., jakož i stálými nebo občasnými otřesy. Rovněž třeba dbáti o řádný stav podlah a schodů, ve kterých nutno poškozená místa neodkladně opraviti.

(2) Pracovny a skladiště, schody a chodby buďte udržovány v čistotě, což platí zvlášť o živnostech vyrábějících potraviny a poživatiny. Bílené části stěn a stropů buďte podle potřeby, v potravních živnostech však nejméně jednou v roce, znovu oblíbeny.

Příchody ke dveřím a schodům, jakož i schodiště a schody samotné buďte udržovány v dobrém stavu, v čistotě a prosty všech komunikačních překážek; totéž platí o všech ostatních spojovacích cestách. Tyto buďte tak udržovány a upraveny, aby chůze po nich byla vždy bezpečna; jejich šikmé plochy smí býti upraveny ve sklonu nejvýše 1:15. Schody, mosty, lávky, rampy a pod. venku položené a užívané cesty nutno v zimě, sněží-li nebo je-li náledí, po očištění posypati pískem, popelem nebo podobnými látkami.

Otvory v podlahách nebo ve stěnách, otvory násypné, osvětlovací nebo k jiným účelům sloužící, lešení, plošiny, výstupy na schody, galerie, stálé přechody a nakloněné plochy, jámy, studny, stoky a pod. buďte s volných stran tak ohrazeny nebo vhodně zabezpečeny, aby lidé byli chráněni před úrazem a zamezeno bylo spadnutí materiálu.

Zábradlí, jimiž se ohrazují otvory a nebezpečná místa, buďte pevná, dobře zakotvena a nechť mají nejméně vrchní madlo v normální výši, tyč uprostřed mezi madlem a zemí nebo podlahou a lištu při podlaze asi 10 cm vysokou.

V každém závodě buďte učiněna způsobu a rozsahu výroby přiměřená opatření, jimiž možno vzniku a rozšíření požáru účinně čeliti. Hasicích přístrojů plněných tetrachlorem smí se užívati jen tenkrát, nejsou-li při hašení ohroženy osoby prudce jedovatými plyny, které vznikají rozkladem chloridu uhličitého. Ve větších závodech, v nichž lehce hořlavé hmoty se zpracovávají nebo jsou uloženy, musí býti aspoň v prostorách, v nichž se dělníci zřídka zdržují, vhodné, nejlépe samočinné zařízení na hlášení požáru, které má oznámiti vznik požáru do všech pracoven. Dělníci buďte poučeni, jaký jest požární signál a jak se mají při požáru zachovati. V každém případě budiž aspoň jednou za rok proveden poplach na zkoušku. Samočinná zařízení buďte aspoň každé 3 měsíce přezkoušena.

(1) Kotelna musí vyhovovati předpisům stavebního řádu.

(2) Ve střeše kotelny třeba zříditi náležitě veliký dymník se žaluziemi nebo okna, kterážto větrací zařízení musí býti ovládatelná s podlahy kotelny nebo s horní plošiny zazdívky kotlu.

(3) Kotelna musí býti tak vysoká, aby nad horní plošinou obezdívky kotlů byla zachována volná prostora alespoň 1,8 m výšky, umožňující bezpečný a pohodlný přístup k ventilům umístěným na plošině. Tohoto prostoru nesmí býti užíváno za pracovny, skladiště, sušárny, k pobytu nebo ke spaní.

Každá kotelna musí míti alespoň jeden přímo na venek vedoucí, poblíže stanoviště topičova umístěný východ se dveřmi ven se otevírajícími. Kotelny s větším počtem kotlů mějtež takových východů více a tak uspořádaných, aby topičům bylo možno za každých okolností v nebezpečí kotelnu opustiti.

Kotelny nesmí býti užíváno ani za průchod nebo průjezd, ani k jakýmkoli účelům, které nesouvisí přímo s prací u kotlů, a zejména nesmějí tam býti upraveny sušárny, zámečnické dílny, ohřívárny, skladiště a pod.

Osobám u parního kotlu nezaměstnaným budiž přístup do kotelny zakázán vyhláškou umístěnou nad dveřmi.

Parní kotly mají býti zazděny tak, aby podle jejich počtu zůstal jeden nebo několik průchodů alespoň 70 cm širokých k zadní straně kotelní obezdívky. Tyto průchody buďte tak uspořádány, aby za všech okolností byl možný bezpečný východ z prostoru za zadní stěnou obezdívky kotlů.

Stanoviště topičovo v kotelnách budiž tak prostranné, aby vzdálenost čela kotlu, resp. kotelních dřívek, od protější stěny kotelny činila nejméně 2,5 m.

(1) Není-li při samočinném přikládání paliva možno upraviti zásobníky (bunkry) na uhlí a rozdělovací žlab vůbec mimo kotelnu, mohou býti umístěny nanejvýše nad stanovištěm topičovým. Stavěti tyto přístroje a k nim příslušné schody a galerie nad zazdívkou kotlů nebo je s ní spojovati není dovoleno.

(2) Pro prostory, v nichž se pracuje s uhelnou moučkou nebo v nichž se uhelná moučka ukládá, platí ustanovení § 32, odst. 1 a 3. Pro topení uhelnou moučkou buďte vypracovány předpisy, jež je vyvěsiti poblíž topičova stanoviště.

(1) Jsou-li u kotlů zřízeny pod stanovištěm topičovým sběrací kanály pro odvážení popelu, buďte tak upraveny, aby měly dva východy, a to na protilehlých stranách, a aby byly přiměřeně prostorné, dobře větrané i dostatečně osvětlené.

(2) Popelníky, ze kterých topič sám popel neodváží, buďte opatřeny zařízením, kterým topič oznámí včas popelářům, že bude čistiti rošt.

(1) Pokud jde o konstrukce, postavení, zkoušení, revise, obsluhování a správky parních kotlů, poukazuje se k příslušným zákonům a nařízením.

(2) Úřední výkaz o zkoušce a přehlídkách parních kotlů budiž přístupen topičům.

U parních kotlů, které stojí pod širým nebem, musí býti stanoviště topičovo kryto aspoň stříškou náležitých rozměrů a vhodně upravenou.

(1) Horní plošiny zazdívek kotlů a galerie buďte přístupny po pevných a bezpečných výstupech nebo schodech, které třeba opatřiti madlem a na volných stranách zábradlím; tyto výstupy mají býti poblíže stanoviště topičova. Ve větších kotelnách buď postaráno o dostatečný počet těchto výstupů na přední i při zadní straně kotlové obezdívky.

(2) U stojatých kotlů má býti pojistná armatura bezpečně přístupna aspoň po pevném žebříku.

Kotlová galerie a horní plošina kotelní obezdívky buďte ohrazeny bezpečným zábradlím.

U kotlů, které stojí v pracovnách nebo venku, buďte ventily a kohoutky k vypouštění vody přiměřeně zabezpečeny, aby nepovolané osoby nemohly jimi manipulovati.

Stanoviště topičů, výstupy na kotly, manometry a vodoznaky buďte dostatečně denním nebo umělým světlem osvětleny. Manometry a vodoznaky třeba tak umístiti, aby je obsluhovač kotlů mohl se svého stanoviště dobře pozorovati. Na manometrech budiž vyznačeno nejvyšší dovolené napětí páry v kotlu předepsanou značkou.

Skleněné trubky vodoznaků buďte opatřeny takovými pouzdry, která při prasknutí trubky chrání topiče před zraněním jak střepinami skla, tak i horkou vodou nebo parou, jež však nestěžují pozorování vodního stavu v kotlu. Pouhé síťky, plechová pouzdra s výřezy a pod. se na ochranu vodoznaků nedovolují; doporučuje se užívati bezpečných vodoznaků (bez skleněných trubek), jejichž ploché vodoznačné sklo jest drženo kovovým rámem po celém obvodu, na př. Klingerových.

(1) Každý parní kotel, který má býti uvnitř ohledán nebo čištěn, musí býti ve všech svých spojeních parních i vodních a odkalovacích od ostatních vytápěných kotlů oddělen plnými přírubami nebo dvěma náležitě zabezpečenými ventily, vloženými za sebou do řečených potrubí, nebo vyjmutím části spojovacího potrubí nebo jiným stejně bezpečným způsobem.

(2) Doporučuje se opatřiti tyto plné příruby výběžkem přečnívajícím jejich okraj, aby bylo zřejmě viděti, že jsou do potrubí vloženy.

(3) Jest přísně zakázáno pouštěti studenou vodu do vyprázdněného, avšak ještě horkého kotlu. Než se do kotlu vstoupí, je nutno, aby byl úplně vychladlý a řádně vyvětrán.

(4) Při práci v parním kotlu, který má spojení s vedlejšími vytápěnými kotly, budiž ustanoven v kotelně stálý dozor, jehož úkolem jest, aby přispěl dělníkům uvnitř kotlu pracujícím zavčas ku pomoci. Tento dozor má míti po ruce svítilnu, lano a studenou vodu.

(5) Při čištění kotlů nesmí se užívati lamp benzinových, petrolejových a pod.

(6) Užívá-li se elektrického světla k vnitřnímu osvětlení kotlů, nádrží a pod., do nichž třeba vstoupiti, budiž napětí proudu tam vedeného sníženo na 24 volty. Kromě toho musí přívodní kabely k přenosným žárovkám býti dobře isolovány, zvláště v místě, kde se žárovka připojuje na vedení proudu.

(7) Před každým novým plněním kotlu, zvláště po čištění, budiž kotel prohlédnut, nezůstalo-li v něm nic závadného, a výsledek prohlídky hlášen správě závodu.

Potrubí parní nebo s horkou vodou buďte, pokud nejsou určena k vytápění a obtěžovala by pracující dělnictvo, chráněna isolačním obalem.

(1) Aby nenastaly nárazy vody, třeba na příhodných místech parních potrubí zříditi odvodňovací úpravy.

(2) Větší potrubí buďte uložena na pevných podporách, při čemž budiž postaráno o to, aby potrubí mohla bez poruchy odolávati změnám teploty, t.j. podle potřeby se prodlužovati nebo zkracovati.

Užívá-li se páry o menším napětí než v parním kotlu, budiž do parovodu vsunut samočinný, spolehlivě působící redukční ventil.

Z bezpečnostních důvodů doporučuje se, pokud to způsob provozování připouští, zařaditi do hlavního parovodu přímo za každý kotel ventil, který při prasknutí parního potrubí samočinně uzavře výtok páry z kotlu.