Skladování a stohové skladování na staveništích

Úvod

Pracovní úrazovost, ke které u nás dochází na úseku skladování, dlouhodobě převyšuje celostátně sledované ukazatele úrazovosti, což bylo již konstatováno v úvodním příspěvku tohoto seriálu (1). Vezmeme-li v úvahu, že pro většinu podnikatelských subjektů skladování stále představuje „pouze“ pomocnou – doplňkovou činnost, stojící na samém okraji jejich zájmů, ale i jejich priorit, potom lze částečně pochopit tuto tvrdou realitu. V návaznosti na uvedené lze současně očekávat, že úrazovost, ke které dochází při skladování na staveništích (tvořících dokonce „pouze“ dočasné objekty), bude dále převyšovat celostátní hodnoty úrazovosti vázané na skladový provoz.

Skladování na staveništích

Úvodem je vhodné konstatovat, že dnes se za staveniště, tvořící logicky pouze dočasný objekt, považuje každé místo, na kterém se provádí stavba (tj. stavební dílo, vznikající stavební nebo montážní technologií), nebo udržovací práce, zahrnující stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby – atd. (2). Již v roce 1905 pro naše tehdejší teritorium byly stanoveny první všeobecné zásady pro skladování (3), přičemž elementární zásady pro skladování minerálních olejů byly stanoveny dokonce již v roce 1901 (4). V uvedených předpisech nebyla ale samostatně řešena problematika skladování na staveništích, což je celkem logické. Obsahovaly pouze všeobecně platný požadavek na zajištění stability vytvářených stohů – více viz (5), představující aktuální problém též při skladování na staveništích. Obdobný požadavek byl zahrnut také do novelizovaného znění komentovaného předpisu (6).

Nárůst stavebních prací si posléze vynutil pro přípravu takovýchto prací a pracovišť, včetně vlastního provádění stavebních prací, vydání samostatného předpisu (7). Jednalo se o resortní předpis, který byl ale všeobecně respektován. Obsahoval zásady pro budování skládek a pro skladování. Podrobnější zásady pro skladování (a to též specifických materiálů) v rámci stavebních prací, byly zapracovány do jeho novely – vydané již jako celostátní předpis (8). Po jeho zrušení (9) byly vydány současné předpisy, řešící komplexně danou problematiku (10), (11).

S ohledem na zaměření předkládaného seriálu, který se věnuje pouze stohovému skladování, je nadbytečné komentovat a rozvádět zásady pro „všeobecné“ skladování na staveništích, vycházející ostatně z dlouholetých zkušeností (10). Třeba ale zdůraznit, že dřevěné prosté palety (na staveništích nejčastěji používané) jsou určeny pro vidlicovou manipulaci. Tato je prováděna zejména pomocí vysokozdvižných vozíků. Ramena vidlice vozíku musí ale být správně nastavena – viz následující obrázek. Po zasunutí do nabíracího otvoru musí podpírat paletu poblíž vnějších rohových špalíků, resp. nohy podélného nosníku. Pokud tato zásada není respektována – viz následující obrázek – hrozí deformace, poškození až destrukce ložené palety, pád a poškození loženého nákladu, ale zejména je ohrožena bezpečnost všech osob nalézajících se v blízkém okolí.

V dřívějším období bývaly, nejen na staveništích, předmětné palety poměrně často manipulovány závěsnou manipulací (mohou být takto manipulovány ještě i dnes) – kupř. pomocí závěsných lan, která se provlékala paletou a někdy dokonce pouze jen pod paletou. Rovněž takto prováděná manipulace s prostou paletou není přípustná. Pokud není k dispozici odpovídající manipulační prostředek (vysokozdvižný vozík), je nutno zejména při běžně prováděné závěsné manipulaci použít kupř. „eurozávěs“ – viz následující obrázek. Eurozávěsy nalézají uplatnění též u nákladních vozidel vybavených hydraulickou rukou. Lze si je též zapůjčit a to i krátkodobě.

Vzhledem k tomu, že ale i na staveništích lze realizovat stohové sladování (zejména u větších staveb s ohledem na úsporu skladovacích ploch), je nutno podrobit diskusi následující požadavek na skladovací plochy dle (10) – viz přílohu č. 3, část I, bod 3:

Takto upravené plochy mohou celkem vyhovovat při volném skladování, kdy jsou materiály (manipulační jednotky) ukládány volně na podlaze – venkovní skladovací ploše, nikoli ale při stohovém skladování.

V návaznosti na zajištění odpovídající stability stohu, je nutno zvýšenou pozornost věnovat zejména vodorovnosti užitných ploch určených ke stohování – této otázce byla již v předkládaném seriálu věnována potřebná pozornost (5). Nutno ale zdůraznit, že maximálně přípustná odchylka stohu od svislé osy 2%, vyplývající z výpočtu stability, je odvislá od sklonu užitné plochy určené ke stohování max. 0,9% (12). V následujícím přehledu jsou uvedeny požadavky na skladovací plochy dle jednotlivých předpisů:

Poznámky:

1. Podle (11) se uvedený požadavek vztahuje pouze na trvalé skladovací plochy.
2. Požadavek na provedení, ale opět pouze trvalých skladovacích ploch, se dle (14) vztahuje podle § 2 odst. 1 (10) rovněž na staveniště.
3. Požadavek na vodorovnost podlah (ploch) určených ke stohování byl obsažen v (13); tento požadavek byl ale zrušen bez náhrady.

Na základě dosud uvedeného lze vyslovit následující všeobecně platné stanovisko:

Stohové skladování na staveništích

Z předkládaného seriálu je zřejmé, že „základní rámcové požadavky“ – lze říci až přímo dominantní povahy, na zajištění stability stohu vyplývají zejména z právních bezpečnostních předpisů, zatím co „provádějící požadavky“, vytvářející tuto stabilitu, jsou obsaženy nejčastěji v ČSN. Při hlubším studiu problematiky stohového skladování na staveništích, lze ale zjistit podstatnou odchylku. V příloze č. 3, části I bod 9 v (10) je stanoveno, cituji: Sypké hmoty v pytlích se ručně ukládají do výšky nejvýše 1,5ma při mechanizovaném skladování, jsou-li na paletách, do výšky nejvýše 3 m. Je třeba si uvědomit, že takto formulované ustanovení se vztahuje bez rozdílu, jak na vnitroobjektové skladování na staveništích – v uzavřených skladových objektech, tak i na skladování na volném prostranství.

Citované ustanovení de facto stanoví, že ložené palety, a to bez rozdílu druhu, lze na staveništích stohovat až do, resp. jenom do, výšky 3 m. Tento požadavek je ale v rozporu se stohovatelností různých druhů palet (byl dokonce i v době vydání komentovaného předpisu), jak je již uvedeno v předcházejících částech tohoto seriálu. Je tudíž nutno uvedený paradox podrobit částečné analýze.

Analýza problému

Palety s horní konstrukcí (ohradové, skříňové a sloupkové) byly a jsou všeobecně stohovatelné:

• až do stohovací výšky 4 m (s možností překročení o 100 mm) – pro palety u kterých je jedna vzdálenost klopných hran do 700 mm,
• až do stohovací výšky 8 m (s možností překročení o 100 mm) – pro palety u kterých je jedna vzdálenost klopných hran nad 700 mm,
• až do stohovací výšky 6 m (s možností překročení o 100 mm) – pro palety stavebnicové a skládací.

Ale i prosté palety, které jsou na staveništích nejčastěji používány, byly a jsou všeobecně stohovaletné:

• až do stohovací výšky 5,5 m (s možností překročení o 100 mm) – pro uvedené palety všeobecně,
• až do stohovací výšky 2 m (s možností překročení o 100 mm) – pro palety do základního rozměru 800 mm x 600 mm včetně,
• až do stohovací výšky 4 m (s možností překročení o 100 mm) – pro nevratné palety.

Současně nutno konstatovat, že jednopodlahové palety nejsou (nikdy nebyly) určeny ke stohování – nesmějí se vůbec stohovat.

Z výše uvedeného vyplývá potřeba provedení další – ještě hlubší analýzy. V jejím rámci je zejména třeba porovnat požadavky na způsob skladování pytlovaných sypkých hmot na staveništích dle jednotlivých navazujících předpisů – viz následující přehled:

Již z letmého pohledu na výše uvedený přehled je zřejmá nejednotnost – přesněji řečeno rozdílnost uvedených požadavků. Mechanizované skladování jakéhokoliv materiálu loženého na paletách lze uskutečnit (při vyloučení regálů) zejména ukládáním palet na sebe – tj. stohováním. Oproti tomu při volném skladování pytlovaného materiálu, kdy jednotlivé pytle ukládáme na sebe, jsou vytvářeny zejména hromady.

Absurdnost diskutovaného požadavku na skladování pytlovaného materiálu zcela jednoznačně vynikne při jeho celkovém posouzení, jak je zřejmé z následujícího textu:

První věta, týkající se stohování, vylučuje větu druhou, která formuluje požadavek na tvorbu hromad – ale i naopak.

V roce 1970 vydalo nakladatelství Práce názornou publikaci „Ilustrovaných bezpečnostních předpisů ve stavebnictví“ (15). Ve své době se těšily značné popularitě. Následující obrázky zcela jednoznačně osvětlují diskutovaný problém.

Lze tedy říci, že v předcházejících, dnes již nahrazených, předpisech (7) a (8) byly stanoveny zcela jednoznačné požadavky na tvorbu hromad – do maximální výšky 3 m, oproti současné legislativě (10), která formuluje přímo zmatečný a nereálný požadavek na „stohohromady“ a to do stejné výšky. Podmínky pro skladování sypkého pytlovaného materiálu v rámci státní báňské správy jsou všeobecně stanoveny v (11) takto:

Co říci závěrem k provedené analýze?

Se značnou mírou pravděpodobnosti, hraničící až s jistotou, lze předpokládat, že při zpracovávání, respektive připomínkování, stávajícího nařízení vlády č. 591/2006 Sb. byl z neznámých důvodů oproti původnímu znění § 16 odst. 4 vyhlášky č. 324/1990 Sb. poupraven v příloze č. 3, části I. bod 9 dodatečným vsunutím textu „jsou-li na paletách“ do první věty.

Tím ale dochází k nejasnému až zmatečnému chápání dané problematiky a následně až i k problémovému naplňování požadavku citovaného předpisu. Závažná je rovněž skutečnost, že dva naše identické bezpečnostní předpisy obsahují zcela odlišné bezpečnostně provozní požadavky, což způsobuje až právní paranomii. Ještě lze doplnit, že ke komentovanému nařízení vlády není autorovi známa související judikatura.

Výše uvedené skutečnosti současně signalizují potřebu provedení úpravy v nařízení vlády č. 591/2006 Sb. bodu 9 v části I. přílohy č. 3 ve smyslu tohoto příspěvku. Dále je třeba při formulování požadavků na skladovací plochy brát v úvahu též jejich vodorovnost.

Literatura:

1. Dušátko, A.: Skladování z pohledu pracovní úrazovosti. Bezpečnost a hygiena práce, č. 1/2014, s. 24 až 28
2. § 3 odst. (3) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
3. Nařízení správce obchodního ministeria ve shodě s ministrem vnitra č. 176 ze dne 23. listopadu 1905, jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělníků
4. Nařízení ministerií vnitra, financí, obchodu, orby a železnic č. 12 ze dne 23. ledna 1901, o obchodě s oleji minerálními
5. Dušátko, A.: Bezpečnost stohového skladování jako základní předpoklad bezpečnosti skladového provozu. Bezpečnost a hygiena práce, č. 7-8/2014, s. 23 až 27
6. Vládní nařízení č. 41/1938 Sb., jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělníků
7. Výnos B3 ministerstva stavebnictví ze dne 13. července 1965, kterým se vydávají předpisy pro předvýrobní přípravu, přípravu práce a pracoviště při provádění stavebních prací z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pracujících
8. Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích
9. Vyhláška (ve stručnosti) č. 601/2006 Sb., kterou se zrušuje (ve stručnosti vyhláška č. 324/1990 Sb.)
10. Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích
11. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 51/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů
12. ČSN 26 9030 – Manipulační jednotky – Zásady pro tvorbu, bezpečnou manipulaci a skladování, srpen 1998
13. § 233 vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení
14. Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
15. Brabec, V.: Ilustrované bezpečnostní předpisy ve stavebnictví. Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH v Praze, 1970, s. 109