Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zodpovědné firmě, 10. část - Zvláštní odborná způsobilost zaměstnanců vykonávajících specifcké práce

V praxi se však můžeme setkat s některými specifickými pracovními činnostmi, pro jejichž provádění musí příslušný zaměstnance disponovat odbornou způsobilostí nebo též zvláštní odbornou způsobilostí. Za zvláštní odbornou způsobilost se považuje nabytí odborných a praktických zkušeností pro konkrétní specifickou činnost, pro kterou byl zaměstnanec zaměstnavatelem pověřen a má ji vykonávat. Potřebné znalosti a praktické dovednosti poté zaměstnavatel zajistí zaměstnanci v některých případech sám, disponuje-li těmito znalostmi a dovednostmi (např. skrze své odborně způsobilé zaměstnance), nebo za pomoci externí odborné společnosti (zajišťující odborné vzdělávání osob pro příslušnou oblast/činnost). Dále v článku bude oblast zajišťování zvláštní odborné způsobilosti (ZOZ) rozvedena blíže.

Zvláštní odborná způsobilost

Dle § 11, odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb. mohou u technických zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců¹, provádět samostatně obsluhu, montáž, údržbu, kontrolu nebo opravy jen zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci. Předpokladem zvláštní odborné způsobilosti zaměstnance je:

• zdravotní způsobilost podle zvláštního právního předpisu (např. zákon č. 373/2011 Sb. a prováděcí vyhláška č. 79/2013 Sb. ad.),
• dosažení věku stanoveného zvláštním právním předpisem (tento věk však nesmí být nižší než 18 let),
• odborné vzdělání stanovené prováděcím právním předpisem (pro oblast elektrotechnickou např. vyhláška č. 50/1978 Sb.),
• odborná praxe v délce a v oboru stanoveném prováděcím právním předpisem (pro oblast elektrotechnickou např. vyhláška č. 50/1978 Sb.),
• splnění požadavků určených osobou (např. výrobcem, dovozcem), která uvádí na trh nebo distribuuje, popřípadě uvádí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem (viz zákon č. 22/1997 Sb.),²
• osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce ze zvláštní odborné způsobilosti.

Často se vyskytujícím nešvarem v praxi je opomenutí požadavku na opakované složení zkoušky pro získání ZOZ. Dle zákona č. 309/2006 Sb., § 22, odst. 2 se ZOZ získaná podle dosavadních právních předpisů považuje za splněnou nejdéle po dobu pěti let. Po uplynutí této doby tak konkrétní zaměstnanec pozbývá ZOZ a příslušnou činnost, pro kterou musel touto způsobilostí disponovat, tak již dále nesmí provádět. V praxi se bohužel nezřídka setkáváme i s případy, kdy například příslušný revizní elektrotechnik prováděl svou činnost na základě již neplatného anebo dokonce zfalšovaného osvědčení. V této souvislosti je tedy potřeba postupovat obezřetně zejména při zajišťovaní příslušné činnosti externí osobou disponující ZOZ.

Povinnosti zaměstnavatele v oblasti vyhrazených technických zařízení (VTZ), o nichž byla zmínka v úvodu, je řešena jednotlivými prováděcími právními předpisy. Oblast VTZ:

• tlakových řeší vyhláška č. 18/1979 Sb.,
• zdvihacích řeší vyhláška č. 19/1979 Sb.,
• plynových řeší vyhláška č. 21/1979 Sb.,
• elektrických řeší vyhláška č. 73/2010 Sb.

Některé právní předpisy z oblasti VTZ jsou již značně zastaralé a bylo by žádoucí provést jejich revizi. Sama praxe již po této změně mnoho let marně volá, avšak doposud bez reálnější odezvy. Z pohledu tvorby právních předpisů byl vytvořen, avšak neschválen zákon o VTZ, který měl celou oblast VTZ zaštiťovat. V současné době tak máme za povinnost se i nadále řídit požadavky více jak 37 let starých právních předpisů.

ZOZ však není vyžadována pouze v souvislosti s provozem VTZ, ale dotýká se mimo jiné i např. oblasti drážní dopravy nebo radiační ochrany. V těchto odvětvích poté hovoříme o technických zařízeních určených a vybraných. Prvně jmenovanou skupinu zařízení upravuje zákon o drahách č. 266/1994 Sb. a vybraná technická zařízení poté upravuje atomový zákon č. 263/2016 Sb. Jak v oblasti drážní dopravy, tak i v oblasti radiační ochrany jsou poté stanoveny specifické kvalifikační i zdravotní požadavky na osoby ucházející se o získání ZOZ.

Specifické pracovní činnosti

Smyslem této části textu je upozornit na oblast specifických pracovních činností, kam pro potřeby tohoto článku zařadíme vybrané pracovní činnosti, a to práce ve výškách, obsluhu ručních řetězových pil a řidiče "referenty". Pro tyto pracovní činnosti totiž není dle požadavků právních předpisů ZOZ třeba, ale riziko ohrožení zdraví osob lze u nich považovat za zvýšené, resp. je považujeme za práci, jejichž součástí je riziko ohrožení zdraví. Zde je otázkou, zda si zaměstnavatel "troufne" zajistit zaměstnancům svépomocí (zpravidla skrze své zaměstnance) např. školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a tam, kde to povaha práce vyžaduje, i praktický zácvik, nebo zda tuto činnost zajistí skrze externí odbornou společnost.

Práci ve výškách a nad volnou hloubkou řeší nařízení vlády č. 362/2005 Sb., kde je v příloze, v bodě XI řešeno školení zaměstnanců. Zde se uvádí, že "zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům v dostatečném rozsahu školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, zejména pokud jde o práce ve výškách nad 1,5 m, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, kdy pracují na pohyblivých pracovních plošinách, na žebřících ve výšce nad 5 m, a o používání osobních ochranných pracovních prostředků". Zde tedy zaměstnavatel plně zodpovídá za zajištění "dostatečného rozsahu školení", který však není nikde přímo stanoven.

Obdobně je řešena i oblast používání ručních řetězových pil (RŘP). Jediný předpis, který doslovně práci s RŘP řeší, je nařízení vlády č. 28/2002 Sb. Tímto NV byla zrušena vyhláška č. 42/1985 Sb., o zajištění bezpečnosti práce s ručními motorovými řetězovými pilami, která mimo jiné stanovovala provozovatelům RŘP určité povinnosti, včetně konkrétních požadavků na školení zaměstnanců, povinnost obsluhy RŘP vlastnit průkaz k obsluze apod. V rámci legislativních změn jsou povinnosti, dříve jednoznačně uložené zaměstnavateli vyhláškou č. 42/1985 Sb., stanoveny v obecných ustanoveních zákona č. 262/2006 Sb., zákona č. 309/2006 Sb., v nařízení vlády č. 28/2002 Sb. a dalších souvisejících předpisech. Ačkoli se stávající právní předpisy kvalifikačními požadavky pro obsluhu RŘP nezabývají, je zajištění odpovídajícího školení nezbytnou podmínkou pro zajištění potřebné úrovně BOZP.

Pokud je zaměstnavatel sám natolik znalý (prakticky i teoreticky), vytvoří si potřebnou dokumentaci školení a do školení bude zahrnut i odpovídající nácvik praktických dovedností s RŘP, pak si školení může zajistit sám s tím, že plně nese odpovědnost za kvalitu a odbornost provedeného školení.

Činnost zaměstnanců zaměstnavatelem pověřených k řízení motorových vozidel, postaru tzv. řidičů "referentů", je dnes obvyklá prakticky v každé společnosti. Zde má zaměstnavatel za povinnost zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP a předat dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP (např. provést prokazatelné seznámení s návody k používání). V současné době je trendem zajišťování tohoto školení jak skrze vlastní zaměstnance (zpravidla ho provádí osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik), nebo externí odborné společnosti (zpravidla autoškoly).

V souvislosti s výše uvedeným je tedy potřeba zdůraznit, že pokud se zaměstnavatel rozhodne provádět školení vlastních zaměstnanců svépomocí, měl by vždy dbát na to, aby školení zahrnovalo všechny podstatné náležitosti, tj. aby bylo provedeno:

• řádně,
• srozumitelně,
• konkrétně a
• prokazatelně.

Navíc u činností, u kterých je zapotřebí i praktický zácvik (řidiči vysokozdvižných vozíků, zdvihacích zařízení, strojů apod.), dbát na to, aby tento byl opravdu proveden, zaškolení prováděl zaměstnanec s dostatečnými teoretickými i praktickými znalostmi a byla o něm pořízena dokumentace.

Závěr

Povinnosti zaměstnavatelů z oblasti BOZP pro provádění pracovních činností spojených s provozem technických zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, např. vyhrazená, určená a vybraná technická zařízení, jsou v právních předpisech jednoznačně uvedeny. Zajišťování BOZP u specifických zařízení a činností, pro které není ZOZ vyžadována, ale jejichž součástí je riziko ohrožení zdraví, je již plně na odpovědnosti zaměstnavatele. Zde je tedy na jeho rozhodnutí, zda školení příslušných zaměstnanců, obsluhujících tato zařízení, zajistí svépomocí, nebo skrze externí odbornou společnost. Pokud však školení zajišťované zaměstnavatelem svépomocí nebude splňovat výše uvedené požadavky, vystavuje se zaměstnavatel v případě vzniku mimořádné události (pracovní úraz, škoda na majetku) nejen finančním postihům uděleným dotčenými kontrolními orgány, ale i trestně právní odpovědnosti (zejména v případě vzniku závažných a smrtelných pracovních úrazů).

Na druhou stranu ani zajištění školení externí odbornou společností není jednoznačnou zárukou toho, že školení bude provedeno v souladu s požadavky právních předpisů a rovněž na požadované úrovni. Proto je nutné i tyto odborné společnosti důsledně vybírat.