Nemoc neboli dočasná pracovní neschopnost, je poměrně častým důvodem mnohdy i dlouhodobější nepřítomnosti zaměstnance v práci. Délka trvání nemoci pak má vliv na odvod pojistného na zdravotní pojištění, případně jeho výši.
Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci trvající nejméně jeden celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění v případě zaměstnání na základě pracovní smlouvy následující:
- vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se neodvádí (není-li do takového měsíce například zúčtována odměna),
- nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně doloženo,
- bez ohledu na nemoc má pojištěnec řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).
Nemocný zaměstnanec je stále započítáván do počtu zaměstnanců, měsíčně oznamovaného zdravotní pojišťovně na formuláři Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele. Avšak u nemoci trvající po celý kalendářní měsíc při sjednání některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (a nulového příjmu zaměstnance, případně příjmu nedosahujícího částky potřebné ve zdravotním pojištění pro vznik zaměstnání) musí být osoba jako zaměstnanec na takový kalendářní měsíc odhlášena. Své zdravotní pojištění si pak musí řešit jiným způsobem.
Je-li zaměstnanec v případě pracovní smlouvy nemocen po celý kalendářní měsíc, a tedy nemá v takovém měsíci příjem, pak zdravotní pojišťovna od zaměstnavatele žádné pojistné neobdrží.
Období nemoci se posuzuje jako důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 191 zákoníku práce a ve zdravotním pojištění se projevuje především ve snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle