Karenční doba je institut, který byl do systému nemocenského pojištění poprvé zakotven v roce 2008. Bezprostředně po jeho zavedení se objevily hlasy a volání po jejím zrušení. Diskuse o (ne)prospěšnosti karenční doby se vedly a vedou od jejího zavedení téměř nepřetržitě. Nyní se blížíme k okamžiku jejího zrušení.
Karenční doba
Karenční dobou se nazývá období prvních tří dnů nemoci, v němž nemocensky pojištěným zaměstnancům bezprostředně po vzniku dočasné pracovní neschopnosti nenáleželo nemocenské ani jiná náhrada ucházejícího příjmu. Do našeho právního řádu byla karenční doba poprvé zavedena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a to od 1. 1. 2008. Příslušné ustanovení o karenční době však bylo již dnem 30. 6. téhož roku zrušeno nálezem Ústavního soudu. Karenční doba byla do právní úpravy znovu zavedena současně s nabytím odložené účinnosti zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, tedy od 1. ledna 2009, ne však již v rámci systému nemocenského pojištění, ale v souvislosti s přenesením povinnosti zabezpečit zaměstnance v období prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (resp. v letech 2011 až 2013 v prvních 21 dnech) na zaměstnavatele, a to na náklady zaměstnavatelů.
Současně s tím došlo také od 1. 1. 2009 ke zrušení povinnosti zaměstnanců platit pojistné na nemocenské pojištění. Ústavní soud se v roce 2012 znovu zabýval přípustností karenční doby, a tentokrát dospěl k závěru, že karenční doba v délce 3 dnů a s ní související výpadek příjmů je sice určitým zásahem do příjmů dotčených osob, avšak nejde o takový zásah, který by nemocným osobám okamžitě znemožnil dosažení hmotného standardu postačujícího k vedení důstojného života, dočasně neschopné nevystavuje bezvýchodné situaci. A to i s ohledem na fakt, že zaměstnanci již nehradí žádné pojistné na nemocenské pojištění.
Otázka karenční doby však byla od počátku problematikou hodně diskutovanou a její význam se projevil i v Programovém prohlášení současné vlády, kde se mj. uvádí: „Pokud na tom bude dosaženo dohody v tripartitě, obnovíme výplatu nemocenské v prvních třech dnech nemoci.“ V roce 2018 a na začátku roku 2019 byl v Poslanecké sněmovně a Senátu projednáván poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (návrh poslanců Jana Hamáčka, Jana Birkeho, Kateřiny Valachové a Petra Dolínka). Návrh byl schválen s účinností od 1. 7. 2019 a zákon byl vyhlášen dne 7. 2. 2019 ve Sbírce zákonů v částce 13 pod číslem 32/2019 Sb.
Pojistné na nemocenské pojištění
Po nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. července 2019, se bude vyplácet náhrada mzdy (platu) zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti od první zameškané směny. Zaměstnavatelům bude jako určitá kompenzace sníženo pojistné na nemocenské pojištění placené zaměstnavatelem o 0,2 procentního bodu z 2,3 % na 2,1 %. Souhrnná sazba pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti u zaměstnavatele bude činit 24,8 % z vyměřovacího základu, z toho 2,1 % bude činit pojistné na nemocenské pojištění, 21,5 % pojistné na důchodové pojištění a 1,2 % příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Protože je stanovená stejná procentní sazba pojistného na nemocenské pojištění placeného zaměstnavatelem i osobou samostatně výdělečně činnou, která je dobrovolně účastna nemocenského pojištění, sníží se sazba tohoto pojistného na 2,1 % i u osob samostatně výdělečně činných. Od ledna 2019 platí osoby samostatně výdělečně činné, které se přihlásily k nemocenskému pojištění, minimální pojistné 138 Kč a od července 2019 jim minimální pojistné na nemocenské pojištění klesne na 126 Kč.
Náhrada mzdy
Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce (dále též náhrada mzdy) při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě podle § 192 až § 194 zákoníku práce je finanční plnění ze strany zaměstnavatele, kdy vznik práva na tuto náhradu a na její poskytování a rovněž i způsob jejího stanovení se odlišuje od ostatních náhrad mezd v pracovněprávních vztazích. Tato náhrada je svou povahou, výpočtem a podmínkami poskytování velmi podobná nemocenskému. Náhrada mzdy v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) náleží zaměstnancům, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. To znamená, že na náhradu mzdy má nárok zaměstnanec v pracovním poměru nebo zaměstnanec činný na základě dohody o pracovní činnosti a od 1. 1. 2012 i zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce, pokud splní podmínky pro nárok na nemocenské.
Od 1. 7. 2019 bude náhrada mzdy zaměstnanci při dočasné pracovní neschopnosti poskytována zaměstnavatelem již od první zameškané směny, a to ve výši 60 % průměrného redukovaného hodinového výdělku.
Náhrada mzdy vyplácená zaměstnavatelem se stanoví z průměrného výdělku, který se upravuje (redukuje) obdobným způsobem jako denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského. Od 1. 7. 2019 se způsob stanovení náhrady mzdy a její výše nijak nemění.
Výpočet redukovaného hodinového výdělku v roce 2019 (RV) v Kč
| Redukční hranice (RH) pro dávky nemocenského pojištění - denní | Redukční hranice pro náhradu mzdy za 1 hodinu | Rozdíl mezi redukčními hranicemi | Redukovaný výdělek za 1 odpracovanou hodinu |
|---|---|---|---|
| I. RH 1090 | 1090 x 0,175 = 190,75 | 90 % z 190,75 je 171,675 | |
| II RH 1635 | 1635 x 0,175 = 286,13 | 286,13 - 190,75 = 95,38 | 60 % z 95,38 je 57,228 |
| III. RH 3270 | 3270 x 0,175 = 572,25 | 572,25 - 286,13 = 286,12 | 30 % z 286,12 je 85,836 |
Někdy se objevuje nepřesná informace, že po zrušení karenční doby bude zaměstnavatel hradit náhradu mzdy vždy od prvního dne nemoci. To však není tak úplně pravda, neboť zaměstnavatel bude zaměstnanci hradit náhradu mzdy za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti až od první zameškané směny. Náhrada od zaměstnavatele v době prvních 14 dnů nemoci totiž náleží jen za zameškané směny a za svátky, za které jinak zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo se mu mzda či plat nekrátí. Základní podmínkou však je, že zaměstnanec splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského a pracovní poměr (příp. dohoda) trvá.
Zaměstnanec má sjednanou obvyklou týdenní pracovní dobu od pondělí do pátku. Při vzniku nemoci v pondělí bude zaměstnavatel nově hradit náhradu mzdy od pondělí bez karenční doby. Pokud zaměstnanec onemocní například v sobotu (bude ošetřen na pohotovosti), bude zaměstnavatel rovněž hradit náhradu mzdy od pondělí (první zameškaná směna).
Zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou je v dočasné pracovní neschopnosti od pondělí. Podle harmonogramu směn měl v pondělí volno, první směna v tomto týdnu byla plánována až od úterý. Přestože je prvním dnem nemoci pondělí, prvním dnem, za který náleží náhrada mzdy, bude v tomto případě úterý. V pondělí zaměstnanec pracovat neměl, a proto mu z důvodu nemoci žádná směna neodpadla.
Zaměstnanec odpracoval v pondělí část směny, v průběhu dne navštívil lékaře a ten mu vystavil pracovní neschopnost ještě od pondělí. Zaměstnavatel zaplatí odpracovanou část směny a za zbytek směny, kdy již byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti, náleží náhrada mzdy. Tento den je zároveň prvním dnem nemoci a prvním dnem z čtrnáctidenního období, kdy zaměstnavatel platí náhradu mzdy (respektive její část).
Na základě přechodných ustanovení k novele zákona bude zachován postup při poskytování náhrady mzdy u pracovních neschopností vzniklých před účinností novely zákona. Bude tedy záležet na tom, zda nemoc vznikla do 30. června 2019 nebo až od 1. července 2019.
Zaměstnanec navštívil lékaře v pondělí dne 1. 7. 2019. Lékař zaměstnance uznal práce neschopným se zpětným datem, a to od soboty 29. 6. 2019. Bude mít zaměstnanec nárok na náhradu mzdy od první zameškané směny, nebo se zde uplatní karenční doba?
Pokud lékař posoudí, že dočasná pracovní neschopnost vznikla před 1. 7. 2019, bude se postupovat podle dosavadní právní úpravy. Pro vznik pracovní neschopnosti není rozhodující den vystavení Rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti lékařem, ale datum, které lékař stanoví jako den vzniku dočasné pracovní neschopnosti. To znamená, že v tomto případě se karenční doba uplatní.
Pokud by lékař uznal tohoto zaměstnance dočasně práce neschopného od pondělí 1. 7. 2019 a zaměstnanec by měl na tento den plánovanou směnu, tak bude tomuto zaměstnanci náhrada mzdy náležet od pondělí.
Lékař může uznat pacienta práce neschopným i zpětně, obvykle se jedná o 3 kalendářní dny. Takto se postupuje v případech, kdy je nesporné, že změna zdravotního stavu nastala dříve než v den návštěvy lékaře, např. lékař nebyl k dosažení nebo zdravotní stav pacienta neumožňoval dřívější návštěvu u lékaře.
Je však možné uznat dočasnou pracovní neschopnost zpětně i za delší dobu. Ovšem zde se jedná o případy, kdy se pojištěnec nemohl dostavit včas k lékaři ze závažných důvodů. V takovém případě musí se zpětným vystavením pracovní neschopnosti vždy souhlasit příslušná OSSZ. Pokud by lékař o vzniku pracovní neschopnosti rozhodl sám (bez souhlasu OSSZ), má se za to, že neschopnost vznikla pouze 3 kalendářní dny přede dnem, v němž byla zjištěna.
Pokud dočasná pracovní neschopnost vznikne ode dne, v němž zaměstnanec již odpracoval směnu, považuje se za první den této pracovní neschopnosti následující kalendářní den. To platí i pro případy zpětného uznání dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem.
Pokud zaměstnanci po ukončení dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato „nová“ dočasná pracovní neschopnost za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti. To však neplatí, jestliže tato další dočasná pracovní neschopnost byla uznána k jiné pojištěné činnosti.
Zaměstnanec měl zdravotní potíže, a proto dne 30. 6. 2019 šel po skončení směny k lékaři a ten ho uznal dočasně práce neschopným. Dočasná pracovní neschopnost zaměstnance vznikla 30. 6. 2019. Za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti je v tomto případě považován den 1. 7. 2019, protože zaměstnanec již dne 30. 6. 2019 odpracoval celou směnu.
Výjimka, kdy dočasná pracovní neschopnost byla sice uznána od 30. 6. 2019, avšak období prvních 14 dnů rozhodných pro nárok na náhradu mzdy nebo platu započne až 1. 7. 2019 z toho důvodu, že v den uznání pracovní neschopnosti zaměstnanec odpracoval celou svoji směnu, se musí vztahovat i na posouzení, zda bude po 30. 6. 2019 podle přechodných ustanovení v zákoně č. 32/2019 Sb. uplatněna karenční doba, či nikoli. V daném případě se karenční doba již neuplatní, a to proto, že v § 26 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je uvedeno: „Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, považuje se pro účely podpůrčí doby za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti následující kalendářní den.“ Obdobně podle § 192 odst. 1 věty třetí platí, že vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Oba právní předpisy v těchto případech shodně stanoví posunutí dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti až na den následující po dni, od něhož byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným. Jestliže tedy podpůrčí doba začíná v případě skutečného i „fiktivního“ nástupu na dočasnou pracovní neschopnost běžet dnem 1. 7. 2019, musí být všichni zaměstnanci finančně zabezpečeni stejně, tedy již bez karenční doby, bez ohledu na to, zda jejich dočasná pracovní neschopnost byla uznána ode dne 1. 7. 2019 či již ode dne 30. 6. 2019 po odpracování celé směny.
Shrnutí
- Karenční dobou nazýváme období prvních dnů nemoci, v němž nemocensky pojištěným zaměstnancům bezprostředně po vzniku dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské ani jiná náhrada ucházejícího příjmu.
- Karenční doba se ruší s účinností od 1. 7. 2019.
- Současně se snižuje pojistné na nemocenské pojištění jak zaměstnavatelům, tak OSVČ na 2, 1 %.
- Náhrada mzdy se počítá stále stejným způsobem. Zaměstnavatel bude zaměstnanci hradit náhradu mzdy v období prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti od první zameškané směny.