Dočasná neschopnost uchazeče o zaměstnání

Z hlediska zdravotních důvodů je nutno nejprve nahlédnout do ust. § 5 zákona o zaměstnanosti, v němž jsou definovány základní pojmy, které zákon o zaměstnanosti dále používá a aplikuje.

Konkrétně je třeba citovat ust. § 5 zákona o zaměstnanosti, a to:

písm. c) bod 6, dle něhož se „vážnými důvody rozumí důvody spočívající ve zdravotních důvodech, které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání nebo plnit povinnost součinnosti s Úřadem práce - krajskou pobočkou Úřadu práce a pobočkou Úřadu práce pro hlavní město Prahu,“²⁾

a písm. h), dle něhož se „režimem dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu rozumí povinnost uchazeče o zaměstnání

1. zdržovat se v místě pobytu uvedeném v potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu a
2. dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek.“

Z uvedeného je zřejmé, že zákon o zaměstnanosti od 1. 10. 2017 neobsahuje pouze obecně stanovené vážné důvody mimo jiné pro omluvu nesplnění některých povinností uchazeče o zaměstnání, které spočívají ve zdravotním stavu uchazeče o zaměstnání, ale že od tohoto data pro určité situace zakotvuje konkrétní kvalitu těchto zdravotních důvodů - tedy stav dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání. V čem spočívá tato specifičnost, bude vysvětleno dále.

Příklady aplikace

Jak již bylo zmíněno, obecně jsou vážné důvody zakotveny jako zdravotní důvody doložené lékařským posudkem. Jakkoli zákon hovoří výslovně o posudku, v praxi jsou akceptována potvrzení vydaná lékaři v různé formě a kvalitě, pokud potřebnou skutečnost nepochybně potvrzují. Specifické vážné důvody pak spočívají v dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání. Pokud bychom nahlédli do ust. § 30 zákona o zaměstnanosti, které obsahuje důvody, pro něž se uchazeč o zaměstnání vyřadí z evidence uchazečů o zaměstnání, pak zjistíme, že vážnými důvody lze omluvit následující jednání:

• nesplnění oznamovací povinnosti dle ust. § 25 odst. 3 a § 27 odst. 2 a 3 zákona o zaměstnanosti [ust. § 30 odst. 1 písm. b)],
• odmítnutí nastoupit do vhodného zaměstnání [ust. § 30 odst. 2 písm. a)],
• porušení povinností v souvislosti s rekvalifikací [ust. § 30 odst. 2 písm. b)],
• nesoučinnost v rámci individuálního akčního plánu [ust. § 30 odst. 2 písm. c)],
• odmítnutí podrobit se vyšetření zdravotního stavu nebo psychologického vyšetření [ust. § 30 odst. 2 písm. e)],
• maření součinnosti s úřadem práce [ust. § 30 odst. 2 písm. f)].

Toto maření součinnosti spočívá v:

• neplnění povinností vůči úřadu práce, jakkoli dle lékařského posudku tyto povinnosti plnit může [ust. § 31 písm. a)],
• neprojednání doporučeného zaměstnání ve lhůtě stanovené úřadem práce [ust. § 31 písm. b)],
• nedostavení se na stanovený termín [ust. § 31 písm. c)],
• nesplnění povinnosti stanovené v ust. § 21 [ust. § 31 písm. d)] a
• zmaření zprostředkování zaměstnání nebo nástupu do zaměstnání jiným způsobem [ust. § 31 písm. e)].

Pro názornou ukázku rozdílnosti aplikace vážných důvodů spočívajících ve zdravotním stavu lze vybrat porušení povinnosti spočívající v odmítnutí nástupu do vhodného zaměstnání a v nedostavení se na stanovený termín jednání na úřad práce.

V prvním případě, tedy pokud uchazeč o zaměstnání při jednání se zaměstnavatelem o zaměstnání, které mu doporučil úřad práce, toto zaměstnání odmítne, je zjevné, že v takovém okamžiku je uchazeč obtížně v dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání. Nicméně i přes to, že při tomto jednání uchazeč v dočasné neschopnosti není - zjevně s úřadem práce spolupracuje, dostavil se k zaměstnavateli, jedná s ním apod., může být jeho odmítnutí omluveno vážnými důvody spočívajícími v důvodech zdravotních. Takovým vážným důvodem bude zdravotní důvod, který sice nebrání uchazeči poskytovat součinnost úřadu práce, nicméně brání mu vykonávat předmětné zaměstnání, a proto pro něj není zaměstnáním vhodným. Příkladem může být situace, kdy zaměstnavatel, resp. výkon práce bude vyžadovat dobrý zrak a uchazeč o zaměstnání z tohoto důvodu zaměstnání odmítne, protože má oční vadu, pro kterou by takový požadavek nesplňoval.

Jelikož se jedná o vážný zdravotní důvod, nicméně nejedná se o dočasnou neschopnost uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti vůči úřadu práce, jeho jednání spočívající v odmítnutí zaměstnání může být omluveno „pouze“ doložením lékařského posudku, který prokáže, že zaměstnání nebylo pro uchazeče ze zdravotních důvodů vhodné. Jak již bylo naznačeno, kvalita těchto „posudků“ je různá, nicméně je třeba, aby předmětné potvrzení nepochybně prokazovalo tvrzené zdravotní omezení. Tento lékařský posudek tedy prokáže zdravotní důvody jednání uchazeče o zaměstnání (odmítnutí zaměstnání), jimiž bude toto jednání omluveno. Dalo by se uzavřít, že se jedná o zdravotní důvody kontinuální, nikoli pouze aktuální a dočasné, které v určitém časovém úseku pominou. Obdobně pak bude moci být použito např. v případě rekvalifikace, pokud by se stala pro uchazeče ze zdravotních důvodů nevhodná apod.

Situace, v níž se uchazeč o zaměstnání nedostaví na stanovený termín jednání na úřad práce, však zjevně může být obtížně omluvena pouze tím, že uchazeč o zaměstnání má oční vadu celkově znemožňující výkon určité práce (na rozdíl třeba od zánětu spojivek, který je pouze dočasným omezením apod.). K tomu, aby bylo možno absenci na stanoveném termínu omluvit, se musí jednat o aktuální zdravotní důvody, které brání v dostavení se na úřad práce právě v okamžiku, na který byl termín stanoven - konkrétní den a čas. Vzhledem k tomu, že se jedná o aktuální neschopnost plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, je zřejmé, že v tomto případě budou muset mít zdravotní důvody specifický charakter dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti vůči úřadu práce ve smyslu ust. § 5 písm. h) zákona o zaměstnanosti. Obdobně pak bude moci být užito např. u nesplnění oznamovacích povinností, u neprojednání doporučeného zaměstnání ve lhůtě stanovené úřadem práce apod.

Podobné důsledky jako dočasná neschopnost uchazeče o zaměstnání má rovněž vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení (viz ust. § 21 odst. 8 zákona o zaměstnanosti), tedy pokud je nezbytné takové vyšetření nebo ošetření realizovat např. v den stanoveného termínu, bude se rovněž jednat o vážný důvod pro absenci na takovém jednání na úřadu práce.

Důvody dočasné neschopnosti

Při hodnocení této problematiky je třeba vyjít mimo jiné i z důvodové zprávy³⁾, která zdůvodňuje, proč byl režim dočasně neschopného uchazeče o zaměstnání do zákona o zaměstnanosti včleněn. Tato zpráva uvádí: „dále se navrhuje legislativní úprava v oblasti zprostředkování zaměstnání Úřadem práce České republiky. Smyslem této úpravy je zavedení režimu dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu, včetně jeho definice a zakotvení právní úpravy závazného vzoru potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu a dále závazného vzoru potvrzení o ošetření/vyšetření uchazeče o zaměstnání ve zdravotnickém zařízení.“

Zákon o zaměstnanosti výslovně definuje, co je režim dočasně neschopného uchazeče o zaměstnání, nicméně již nedefinuje, kdy takový stav u uchazeče o zaměstnání nastává. Obecně lze zřejmě vyjít z ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, dle kterého „se dočasnou pracovní neschopností rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání podle zvláštního právního předpisu (dále jen ,povinnost uchazeče o zaměstnání’), vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě.“

Jakkoli zákon o nemocenském pojištění obsahuje způsob posuzování zdravotního stavu uchazeče o zaměstnání pouze v případě, že k onemocnění došlo v ochranné době po skončení základního pracovněprávního vztahu zakládajícího účast na nemocenském pojištění nebo jiné pojištěné činnosti, lze zřejmě připustit, že hodnocení zdravotního stavu uchazeče o zaměstnání, kterému má být stanoven režim dočasně neschopného uchazeče o zaměstnání, bude vycházet z obdobných postupů, jako v případě režimu dočasné pracovní neschopnosti. K tomu, aby uchazeč o zaměstnání mohl být uznán dočasně neschopným plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, bude tedy muset být lékařem posouzeno a osvědčeno, že mu to neumožňuje jeho zdravotní stav.

Dočasná neschopnost jako vážný důvod

Jak vyplývá ze samotné definice režimu dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání zakotvené v citovaném ustanovení § 5 písm. h) zákona o zaměstnanosti, pokud je uchazeč uznán dočasně neschopným uchazečem o zaměstnání, je povinen dodržovat tento režim, tedy je povinen zdržovat se v místě pobytu uvedeném v potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek.

Tuto povinnost lze dovozovat i z ust. § 21 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, v němž je zakotveno, že „uchazeči o zaměstnání, který dočasně není schopen plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu, je-li to důvodné, vydá registrující poskytovatel nebo jiný poskytovatel zdravotních služeb, který poskytuje uchazeči o zaměstnání zdravotní péči v případě této nemoci nebo úrazu, na jeho žádost potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu.“Odst. 5 citovaného ustanovení pak doplňuje, že „v potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu se uvedou místo pobytu uchazeče o zaměstnání v době dočasné neschopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání; rozsah a doba povolených vycházek a další požadované údaje.“

Z uvedených ustanovení pak je zřejmé, že pokud uchazeči o zaměstnání zdravotní stav brání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, pak v případě, že je to důvodné (tento stav mu bude bránit ve splnění některé konkrétní povinnosti stanovené úřadem práce), požádá obvykle registrujícího lékaře, aby mu vystavil potvrzení o jeho dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání. V rámci tohoto režimu pak bude muset uchazeč plnit standardní povinnosti, jako je tomu v případě dočasně práce neschopného zaměstnance - tedy bude muset dodržovat léčebný režim v určeném místě s možností stanovení vycházek obdobně jako v ust. § 56 odst. 5 a 6 zákona o nemocenském pojištění, na která odkazuje ust. § 21 odst. 5 zákona o zaměstnanosti. Dodržování tohoto režimu pak mají zaměstnanci úřadu práce oprávnění kontrolovat, jak bude ještě doplněno dále.

Logickým vyústěním popisovaného pak je skutečnost, že pokud se vrátíme k původnímu příkladu s absencí na stanoveném termínu jednání, k omluvě nesplnění povinnosti uchazeče o zaměstnání bude nezbytné, aby před touto absencí byl (resp. nejpozději v den, kdy se měl na termín jednání dostavit) uchazeč uznán dočasně neschopným plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání a dodržoval v době nesplnění povinnosti uchazeče o zaměstnání výše definovaný režim. Lze připustit, že jakkoli stanovený termín měl uchazeč například již na 8.00 hod., lékař může tento den ordinovat až od pozdější doby, nicméně z povahy nemoci je zřejmé, že uchazeč nemohl jít na úřad práce, ale musel navštívit lékaře. Nebude však možné, aby se uchazeč o zaměstnání nedostavil na stanovený termín jednání, a poté začal za několik dnů tvrdit, že mu v tom bránily zdravotní důvody.

Je tedy primárně na uchazeči o zaměstnání, aby v okamžiku, kdy mu jeho zdravotní stav dočasně brání v plnění povinností uchazeče o zaměstnání, zvážil, zda požádá lékaře o vydání potvrzení o tom, že je dočasně neschopný plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a následně bude rovněž plnit povinnosti dočasně neschopného uchazeče, nicméně pokud tak neučiní, zdravotním stavem nebude moci být jeho případné nesplnění povinností omluveno.

Jedná se o opatření vyplynuvší zejména z poznatků z praxe, kdy se zcela běžně stávalo, že uchazeč o zaměstnání byl schopen doložit potvrzení o údajné nemoci i v řádu týdnů zpětně, když v řadě případů bylo možno dovozovat a bylo i prokázáno, že se jednalo o potvrzení vydaná účelově, aniž by uchazeč byl skutečně nemocný. Za stávající úpravy již toto nebude možné, jelikož jak již bylo konstatováno, režim dočasně neschopného uchazeče o zaměstnání lze obtížně potvrdit zpětně (když plnění tohoto režimu lze realizovat jen do budoucna), obdobně jako režim dočasně práce neschopného zaměstnance (byť zákon o nemocenském pojištění připouští určité výjimky, kdy lze o dočasné pracovní neschopnosti rozhodnout zpětně, na rozdíl od zákona o zaměstnanosti).

Tuto část lze tedy uzavřít tak, že nesplnění většiny povinností uchazeče o zaměstnání lze od 1. 10. 2017 omluvit zdravotními důvody pouze v případě, že v okamžiku, kdy má dojít k jejich splnění, je uchazeč uznán dočasně neschopným plnit povinnosti uchazeče a dodržuje režim dočasně neschopného uchazeče.

Kontrola režimu dočasně neschopného uchazeče

V návaznosti na ukotvení režimu dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání došlo k rozšíření kontrolní kompetence úřadu práce, který je oprávněn dodržování tohoto režimu kontrolovat, když uchazeč o zaměstnání je povinen takovou kontrolu umožnit. I v tomto lze spatřovat jistou návaznost na uvedené (a na oznamovací povinnost, která bude zmíněna dále), když na rozdíl od přechozí právní úpravy si nemocný uchazeč o zaměstnání mohl de facto „dělat, co chtěl“, aniž by musel dodržovat léčebný režim, který nikdo nemohl s ohledem na zákonné možnosti kontrolovat, a přesto se mohlo jednat o účinnou omluvu pro nesplnění povinnosti vůči úřadu práce.

Na postup kontroly se nevztahuje kontrolní řád, který je pro tyto účely ust. § 127 odst. 4 zákona o zaměstnanosti explicitně vyloučen, obdobně jako je tomu například v ust. § 76 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění. Pokud by došlo ke zjištění, že režim byl porušen, je povinností úřadu o takovém zjištění sepsat záznam, který se doručuje uchazeči o zaměstnání a poskytovateli zdravotních služeb. Problematickým bodem, který si lze představit, bude patrně situace, kdy uchazeč o zaměstnání nebude na kontrolu, tedy „faktické zazvonění“ reagovat a následně bude poukazovat na skutečnost, že spal, nefungoval zvonek apod. Je zřejmé, že v rámci kontrolní činnosti je nezbytné posuzovat každý individuální případ dle jeho konkrétních okolností, nicméně zřejmě bude moci být vycházeno i z dlouholeté praxe orgánů nemocenského pojištění, které s uvedenými omluvami mají „bohaté“ zkušenosti.

V případě, že by bylo zjištěno, že uchazeč o zaměstnání nedodržel režim dočasně neschopného uchazeče, jedná se o důvod k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání dle ust. § 30 odst. 2 písm. f) a § 31 písm. d) zákona o zaměstnanosti, dle něhož se uchazeč o zaměstnání dopustí maření součinnosti s úřadem práce tím, že bez vážných důvodů neplní povinnosti stanovené v ust. § 21 zákona o zaměstnanosti, konkrétně v jeho odst. 7, dle něhož „uchazeč o zaměstnání, kterému bylo vydáno potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu, je povinen dodržovat režim dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu.“Při vyřazení z tohoto důvodu pak nemůže dojít k opětovnému zařazení dříve než po uplynutí 6 měsíců ode dne, od kterého byl uchazeč z evidence vyřazen.

Vyšetření nebo ošetření

Jak již bylo naznačeno, zdravotní důvod může spočívat nejen v dočasné neschopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, ale rovněž ve vyšetření nebo ošetření. V případě stanoveného termínu jednání lze uvést příklad spočívající v tom, že v den stanoveného termínu dojde k akutnímu ošetření např. v zubní ambulanci, pro které se uchazeč nebude moci na úřad práce dostavit. Ačkoli je možné, že toto akutní ošetření nezpůsobí „zdravotní neschopnost“ uchazeče do dnů budoucích, tedy nevznikne tímto ošetřením dočasná neschopnost několikadenního charakteru, počítá zákon o zaměstnanosti s tím, že i takovéto akutní ošetření bude považováno za vážný důvod spočívající ve zdravotním stavu.

Uvedený příklad však samozřejmě nelze zaměňovat se situací, kdy např. 1. 3. 2018 bude uchazeči o zaměstnání stanoven další termín jednání na úřadu práce na 29. 3. 2018 v 9.00 hod. a on se následně objedná k lékaři na totožný termín na preventivní prohlídku. Vzhledem k tomu, že termín jednání na úřadu práce mu byl stanoven dříve, lze dovozovat, že objednání k lékaři mohl v naprosté většině případů sjednat na kdykoli jindy, kdy má lékař volno, mimo právě termín jednání stanovený úřadem práce (s výjimkami uvedenými výše v poznámce).

Stejně jako v případě dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání bude na jeho žádost vydáván doklad o ošetření nebo vyšetření, pokud mu toto vyšetření nebo ošetření zabrání v plnění jeho povinností uchazeče o zaměstnání, jak stanovuje ust. § 21 odst. 8 zákona o zaměstnanosti. Toto potvrzení musí být vydáno v den tohoto vyšetření nebo ošetření, když důvody jsou obdobné jako v případě dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání.

Oznamovací a dokládací povinnost

Jak k dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání, tak k jeho vyšetření nebo ošetření, které brání v plnění povinností uchazeče o zaměstnání, se váže rovněž oznamovací a dokládací povinnost. V obou případech ust. § 27 odst. 3 zákona o zaměstnanosti stanovuje, že „uchazeč o zaměstnání, který dočasně není schopen plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu anebo není schopen plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, je povinen tyto důvody oznámit krajské pobočce Úřadu práce nejpozději v den, kdy mu bylo vydáno potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu nebo v den uskutečnění vyšetření nebo ošetření a nejpozději do 8 kalendářních dnů ode dne vydání potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu nebo potvrzení o ošetření nebo vyšetření uchazeče o zaměstnání ve zdravotnickém zařízení doložit tyto důvody příslušným potvrzením krajské pobočce Úřadu práce.“

Jinými slovy, k oznámení „nemoci“, vyšetření nebo ošetření musí dojít v den, kdy bylo vydáno potvrzení o dočasné neschopnosti nebo o ošetření či vyšetření, což by měl s ohledem na výše uvedené být den, od kterého byla dočasná neschopnost stanovena nebo v němž došlo k ošetření či vyšetření. Je zřejmé, že pokud zákonodárce zakotvil takovouto povinnost, samotná nemoc, úraz, vyšetření nebo ošetření, které má být oznámeno, nebude moci být obecně uznáno jako vážný důvod pro nesplnění této povinnosti. Z tohoto konstatování lze samozřejmě vyjmout určité situace, kdy zdravotní stav skutečně splnění oznamovací povinnosti znemožní (hospitalizace apod.), z čehož vyplývá, že zdravotní stav bránící ve splnění oznamovací povinnosti bude muset být posuzován individuálně. V následujících 8 kalendářních dnech je pak uchazeč o zaměstnání povinen toto oznámené potvrzení doložit. Nesplnění těchto povinností pak je sankcionováno vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání ve smyslu ust. § 30 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o zaměstnanosti, a to na dobu 3 měsíců ode dne vyřazení.

Právní předpisy citované v článku (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
• zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění