Svatba je jinou důležitou osobní překážkou v práci na straně zaměstnance, kterou podrobněji upravuje nařízení vlády č. 590/2006 Sb.
Základní informace
Zaměstnanec, který se žení (zaměstnankyně, která se vdává) má právo na pracovní volno v rozsahu 2 dnů, z toho 1 den je určen k samotné účasti na svatebním obřadu. Pokud obřad připadá na den pracovního klidu, zaměstnanec má nárok pouze na 1 den pracovního volna (tento den nemusí bezprostředně předcházet dnu obřadu).
Náhrada mzdy nebo platu přísluší zaměstnanci vždy pouze za 1 den, a to ve výši průměrného výdělku zaměstnance.
Svatba se koná v sobotu. Nevěsta na tento den nemá naplánovanou směnu, je tedy dnem jejího nepřetržitého odpočinku v týdnu, a tudíž dnem pracovního klidu. Nevěsta má právo pouze na jeden den volna s poskytnutím náhrady mzdy, který si může čerpat například v pátek před obřadem, následující pondělí, ale i kterýkoli jiný den dle své volby.
Svatba se koná v sobotu. Ženich má na tento den plánovanou směnu. Má proto právo na volno v sobotu a další den volna dle své volby. Náhradu mzdy dostane za jeden z těchto dnů, druhý den bude neplacený.
Na pracovní volno k účasti na svatbě za stejných podmínek má právo i zaměstnanec pracující z domova, který si sám rozvrhuje pracovní dobu ve smyslu § 317 zákoníku práce.
Tato pravidla platí pro občanský i církevní sňatek. Při uzavření registrovaného partnerství však nárok na pracovní volno ze zákona nevzniká, s výjimkou zaměstnanců ve služebním poměru, kteří mají nárok na jeden den volna, za který jim přísluší plat.
Zaměstnavatel může např. vnitřním předpisem nebo dohodou se zaměstnancem rozšířit okruh nebo rozsah poskytovaného pracovního volna. Širší volno bývá často sjednáváno také v kolektivních smlouvách.
Překážka v práci na straně zaměstnance spočívající v pracovním volnu z důvodu vlastní svatby se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení.