Není žádným tajemstvím, že také pracovněprávní spory mohou trvat dlouhá léta. A jejich délka není zapříčiněna jen složitostí celého případu, ale mnohdy též přístupem některých soudů. Tím spíše, pokud jde o tak důležitou věc, jakou je správné zhodnocení intenzity porušení povinností vyplývajících zaměstnanci z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (porušení „pracovní kázně“) a s tím spojená platnost rozvazovacího právního jednání (výpovědi z pracovního poměru nebo jeho okamžitého zrušení).
Přesvědčit se o tom můžete při čtení jednoho z aktuálních rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajících se této problematiky. Jde o jeho rozsudek ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1777/2021. Pokud vám bude popis případu připadat povědomý, není divu. Jde v pořadí o druhé rozhodnutí dovolacího soudu ve stejné záležitosti. Na to první jsme vás už na stránkách tohoto časopisu upozornili.
Popis případu
Zaměstnavatel doručil zaměstnanci (obchodnímu zástupci) písemnost, dle které s ním okamžitě ruší pracovní poměr pro porušení „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Důvod k takovému postupu spatřoval zaměstnavatel mj. v tom, že si zaměstnanec bez souhlasu zaměstnavatele v pracovní době vyřizoval soukromé záležitosti, čímž vznikla neomluvená absence ve dvou dnech a vždy v trvání 1,5 hodiny.
Zaměstnanec se soudní žalobou domáhal určení, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Okresní soud jeho žalobu zamítl, nicméně krajský soud jí naopak vyhověl. Stručně řečeno dovodil, že ačkoliv zaměstnanec nejprve zastíral své porušení nepravdivým tvrzením, a až posléze připustil své vytýkané jednán