Pracovní poměr jako jeden ze základních pracovněprávních vztahů může skončit pouze při naplnění určitých zákonných předpokladů. Vůdčím principem pracovněprávních vztahů je tzv. zvláštní ochrana postavení zaměstnance, která se nejvýrazněji projevuje ve skutečnosti, že zaměstnanec může pracovní poměr ukončit na základě výpovědi z jakéhokoli důvodu (i bez jeho uvedení) a naopak zaměstnavatel tak může učinit pouze z důvodů předpokládaných zákonem.
Způsoby skončení pracovního poměru
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („zákoník práce“), rozlišuje skončení pracovního poměru na základě právního jednání a na základě právní události, jednotlivé způsoby skončení pracovního poměru jsou pak uvedeny v ust. § 48 zákoníku práce.
Na základě právního jednání lze pracovní poměr rozvázat:
- dohodou zaměstnance a zaměstnavatele;
- výpovědí;
- okamžitým zrušením; nebo
- zrušením ve zkušební době.
Na základě právní události pracovní poměr končí:
- uplynutím sjednané doby u pracovního poměru na dobu určitou;
- smrtí zaměstnance;
- smrtí zaměstnavatele, který je fyzickou osobou1).
V případě cizince či osoby bez státní příslušnosti dochází ke skončení pracovního poměru také:
- dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu;
- dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky; a
- uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.
Níže se budeme věnovat zejména skončení pracovního poměru na základě právních jednání, a to nejprve obecně a poté se zaměříme na specifika skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, jelikož na něj jsou, s ohledem na zásadu ochrany postavení zaměstnance, kladeny vyšší nároky než na zaměstnance.
Dohoda o rozvázání pracovního poměru
Jediným dvoustranným právním jednáním, kterým dochází ke skončení pracovního poměru, je dohoda zaměstnance a zaměstnavatele, kterou zákoník práce upravuje v ust. § 49. Jedná se o zřejmý projev principu autonomie vůle jakožto jedné ze základních zásad soukromého práva.
Dohoda o rozvázání pracovního poměru vyžaduje písemnou formu a v případě, že je dohoda o rozvázání pracovního poměru učiněna na jedné listině, musí každá ze stran dohody obdržet jedno její