Zaměstnancovo právo na dovolenou vzniklé za kalendářní rok 2021 (a nadcházející roky) je nově vyjádřeno jako „X“ hodin dovolené, jejichž konkrétní počet se odvíjí od toho, kolik v tomto roce zaměstnanec odpracoval celých násobků své stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby (dále jen „TPD“) a kolik činí jeho výměra dovolené za kalendářní rok (4, popřípadě více týdnů). Nadále přitom platí, že do odpracované doby pro účely dovolené se vedle skutečného výkonu práce v rámci rozvržených směn rovněž započítávají tzv. náhradní doby, kdy zaměstnanec fakticky nepracuje (např. doba čerpání dovolené, tzv. placené svátky, některé překážky v práci apod.).
Odpracuje-li zaměstnanec v příslušném kalendářním roce 52 celých násobků své TPD (nepřestupný kalendářní rok má 52,143 týdnů), vznikne mu právo na plnou výměru dovolené za kalendářní rok. Poněvadž se právo na dovolenou již nevyjadřuje jako „X“ pracovních dnů dovolené, nýbrž „X“ hodin dovolené, výměra dovolené se nenásobí průměrným počtem směn v týdnu, jako tomu bylo podle úpravy účinné do 31. 12. 2020, nýbrž TPD zaměstnance. Je to logické, neboť zaměstnanec se stanovenou TPD v délce 40 hodin týdně zpravidla „potřebuje“ 40 hodin dovolené, aby mohl po celý týden čerpat dovolenou; zaměstnanec s kratší TPD v délce 30 hodin týdně pak 30 hodin dovolené. Činí-li tedy výměra dovolené za kalendářní rok 4 týdny, při 40hodinové TPD tomu odpovídá 160 hodin dovolené (40 × 4), při TPD v délce 37,5 hodin týdně 150 hodin dovolené (37,5 × 4) atd.
Odpracuje-li zaměstnanec za kalendářní rok méně než 52 celých násobků své TPD, poněvadž jeho pracovní poměr trval jen po část roku, a odpracoval tak pochopitelně i méně hodin, nebo zameškal velké množství hodin pro některé překážky v práci (dočasná pracovní neschopnost atd.), vzniká mu právo na tomu odpovídající poměrnou část z dovolené za kalendářní rok (odpracuje-li např. 10 celých násobků své TPD, vznikne mu právo na 1