Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců českými zaměstnavateli není v posledních letech jevem nijak mimořádným. Z hlediska postupu zaměstnavatele však musíme důsledně rozlišovat, odkud zaměstnanci pocházejí.
Z pohledu zdravotního pojištění se totiž postup liší, pokud jde o:
- osoby ze států Evropské unie, případně Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ze Švýcarska anebo
- osoby z ostatních, tzv. „třetích“, zemí.
Tato skutečnost má přímé dopady na českého zaměstnavatele jak z hlediska placení pojistného, tak při plnění ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění. U osob ze států uvedených pod písmenem a), na které se vztahuje působnost nařízení uvedených v následujícím odstavci, budu v dalším textu uvádět zkratku „stát EU“.
Dne 1. května 2010 vstoupilo v platnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího Nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení). Záměrem nové úpravy bylo zvýšit míru právní jistoty v oblasti sociálního zabezpečení a rovněž zpřehlednit pravidla fungování vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tato Nařízení platí nejen ve státech Evropské unie, ale podle nich se postupuje i vůči osobám a institucím z Norska, Islandu, Lichtenštejnska a ze Švýcarska a za určitých podmínek dokonce i vůči osobám ze „třetích“ zemí (například pokud by byl třeba občan Běloruska zaměstnán na Slovensku a poté návazně v ČR).
Právo na výběr zdravotní pojišťovny
Zakládá-li pracovněprávní vztah osoby bez trvalého pobytu na území ČR účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné podle zákona. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Každý zahraniční zaměstnanec obdrží od zvolené zdravotní pojišťovny bezplatně průkaz pojištěnce, a to prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto průkazu.
Vyměřovací základ
Podmínky započitatelnosti jednotlivých příjmů do vyměřovacího základu se posuzují zejména ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jsou-li zúčtovány příjmy v cizí měně, přepočítává se vyměřovací základ pro odvod pojistného z cizí měny na českou měnu podle podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů. I v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů musí být z hlediska dosaženého příjmu respektován u zaměstnance například minimální vyměřovací základ.
Nástup zaměstnance do zaměstnání
Při řešení otázky přihlašování zahraničních zaměstnanců doporučuji vycházet z poučení k formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ (k nahlédnutí i ke stažení například na internetové adrese www.vzp.cz), kde je konkrétně definováno použití příslušných kódů při plnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem.
Zaměstnanci ze státu EU - kód „E“
Kód „E“ použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu, občana státu EU. Do místa vyčleněného pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví (M, Z) a datum narození. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky (manželka, děti - viz dále), upozorní jej zaměstnavatel na povinnost jejich přihlášení ke zdravotnímu pojištění.
Další nástup do zaměstnání - kód „A“
Funkce kódu „A“ spočívá především v jeho použití v případech, kdy se tímto kódem zaměstnavatel přihlašuje u zdravotní pojišťovny k platbě pojistného za své zaměstnance - občany státu EU. Kódu „A“ se používá při druhém a dalším nástupu do zaměstnání u zaměstnance ze státu EU. Pouze pro první přihlášení takového zaměstnance se použije kód „E“, vygeneruje se číslo pojištěnce, při každém dalším přihlášení se pak používá kódu „A“. Další oznámení již provádí zaměstnavatel pod přiděleným číslem pojištěnce - tuto skutečnost by si měl „pohlídat“.
Cizinci ze „třetích“ zemí
Kódu „C“ se používá při prvním přihlášení zaměstnance - cizince ze země mimo státy EU, který nemá trvalý pobyt na území ČR.
Odhlášení zaměstnance
Pokud zaměstnanec přihlášený pod kódy „P“ „A“ „E“ nebo „C“ ukončí zaměstnání, použije zaměstnavatel pro tento účel standardně „univerzálního“ kódu „O“. Tímto kódem se oznamuje zdravotní pojišťovně ukončení zaměstnání, ukončení pojištění v České republice, případně přestup pojištěnce k jiné zdravotní pojišťovně.
Nezaopatření rodinní příslušníci
Se zaměstnanci jsou ve všech systémech sociálního zabezpečení státu EU, ve kterém je pojištěn živitel, pojištěni i jejich nezaopatření rodinní příslušníci. Osoby považované za rodinné příslušníky určují předpisy státu bydliště. Pokud tyto předpisy neobsahují definici rodinného příslušníka, vychází se z definice uvedené v článku 1 Nařízení č. 883/2004. V České republice se za rodinného příslušníka považují manžel(ka), nezletilé dítě, zletilé nezaopatřené dítě a registrovaný partner.
Základním předpokladem pro uplatnění odvozeného nároku je nezaopatřenost. Nezaopatřeným rodinným příslušníkem je osoba stanovená nebo uznaná za rodinného příslušníka (člena domácnosti) právními předpisy členského státu bydliště. Osoba je považována za nezaopatřenou v případě, kdy:
- sama nevykonává výdělečnou činnost,
- nepobírá důchod,
- nepobírá peněžité dávky vyplývající z předcházející činnosti (nemocenské, podpora v nezaměstnanosti).
Nemoc jako sociální událost
Může se stát, že zaměstnanec českého zaměstnavatele bydlící ve státě EU a podléhající režimu výše uvedených koordinačních nařízení ukončí zaměstnání v České republice a onemocní. Ať onemocní ještě během zaměstnání nebo po jeho skončení, vyplývají pro tuto osobu z titulu příslušnosti k pojištění v ČR určité nároky, a to za dále uvedených podmínek i v době, kdy zaměstnání již nevykonává.
Z pohledu českých právních předpisů o nemocenském pojištění je z hlediska nároku na nemocenské dávky z českého systému sociálního zabezpečení rozhodující vznik sociální události - onemocnění. Při pobírání nemocenských dávek v souvislosti se skončením zaměstnání se vychází z těchto principů:
- nárok na pobírání dávek vznikl před ukončením zaměstnání. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na dávku nemocenského pojištění podle českých právních předpisů, poskytne se tato dávka za celou dobu nemoci (sociální události). Nárok na tuto dávku přechází i do doby po skončení zaměstnání, maximálně však do výše celkového nároku;
- pobírání dávek po skončení zaměstnání. V situacích, kdy bývalému českému pojištěnci s bydlištěm v některém ze států EU vznikne v ochranné lhůtě z pojištění v ČR nárok na peněžité dávky v nemoci a mateřství, přizná příslušná česká instituce tyto dávky za předpokladu, že budou splněny i ostatní stanovené podmínky. Tento postup platí za předpokladu, že dotyčná osoba nezahájila ve státě bydliště výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění a ani nezačala pobírat dávky v nezaměstnanosti.
Pojištění pracovníka ze státu EU v České republice po skončení pracovního poměru nadále také trvá, pokud:
- je evidován na úřadě práce s nárokem na českou podporu v nezaměstnanosti,
- čerpá peněžitou pomoc v mateřství,
- je po skončení výdělečné činnosti nezaopatřeným rodinným příslušníkem českého pojištěnce.
Pokud onemocní v průběhu zaměstnání občan ze „třetí“ země, tedy mimo státy EU, končí dnem skončení pracovního poměru i jeho účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění bez ohledu na dobu trvání nemoci.
Ukrajinský zaměstnanec pracoval na základě pracovní smlouvy na dobu určitou, která skončila dnem 31. 10. 2016. Dne 21. 10. onemocněl a nemoc pokračovala i v měsíci listopadu.
Zaměstnavatel odhlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem „O“ dnem skončení pracovního poměru, tedy k datu 31. 10. 2016, současně se vrací průkaz pojištěnce. Počínaje dnem 1. 11. 2016 nemá tento bývalý ukrajinský zaměstnanec na základě již skončeného zaměstnání nárok na rozsah hrazených služeb podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Základní povinnosti
Při stanovení vyměřovacího základu a výpočtu výše pojistného se i u zahraničních zaměstnanců řídí čeští zaměstnavatelé legislativou platnou v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Pojistné se za takové zaměstnance poukazuje v Kč v rámci hromadné platby na příslušný účet zaměstnancem svobodně zvolené české zdravotní pojišťovny. Pojistné za příslušný kalendářní měsíc je splatné v období od 1. dne do 20. dne následujícího kalendářního měsíce, kdy je rozhodující datum připsání platby na příslušný účet zdravotní pojišťovny. Pokud není pojistné odvedeno včas nebo ve správné výši, vzniká zaměstnavateli nedoplatek na pojistném včetně penále. V souvislosti s placením pojistného se na zaměstnavatele vztahuje povinnost odevzdávat pravidelně každý měsíc (rovněž v období od 1. dne do 20. dne následujícího kalendářního měsíce) formulář Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. Do celkového počtu zaměstnanců se tak započítávají i osoby ze států EU i ze „třetích“ zemí, jejichž zaměstnání zakládá účast na zdravotním pojištění - například se jedná o zaměstnání na základě pracovní smlouvy (bez ohledu na výši příjmu), o dohodu o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč nebo o příjmy ze členství ve statutárním orgánu českého zaměstnavatele.
Čestné prohlášení
Českému zaměstnavateli doporučuji, aby si nechal od osoby ze státu EU, kterou hodlá zaměstnávat, vystavit dále uvedené Čestné prohlášení, ve kterém tato osoba potvrdí, že současně není zaměstnána v jiném státě EU. Pokud by byla osoba současně zaměstnána v některém ze států EU (a nebyla by tak pojištěna v České republice), podléhala by z hlediska příslušnosti k pojištění všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu, což by českému zaměstnavateli prokázala prostřednictvím formuláře A1.
Prohlašuji, že moje zaměstnání u zaměstnavatele ........ je mým jediným zaměstnáním ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009. Pokud dojde ke změně v příslušnosti k právním předpisům podle těchto nařízení, oznámím zaměstnavateli novou skutečnost do osmi dnů ode dne této změny.
V .................... dne ..................... .................... podpis
V této souvislosti upozorňuji, že osoba je povinna informovat příslušnou instituci ve státě výkonu výdělečné činnosti i v místě bydliště o jakékoli změně situace, významné z hlediska příslušnosti, resp. nároku podle Nařízení. Za nesplnění této povinnosti může být udělena sankce podle národních právních předpisů.
Zaměstnanecká karta
Zákonem č. 101/2014 Sb., kterým byl s účinností od 24. června 2014 novelizován zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se do českého právního řádu zavedl pojem zaměstnanecká karta. To znamená, že pobyt cizince (tedy osoby mimo státy EU) na území České republiky delší než tři měsíce již není řešen prostřednictvím víza k pobytu nad 90 dnů, ale výhradně prostřednictvím zaměstnanecké karty. Tato karta je vydávána v podobě jednotného povolení opravňujícího k pobytu i k zaměstnání, jak požaduje směrnice 2011/98/EU.
Právní předpisy citované v rubrice ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)