Pracovním prostředím rozumíme soubor všech atributů, které se dotýkají práce vykonávané člověkem. Zejména se jedná o prostorové a konstrukční uspořádání pracoviště, veškeré jeho vybavení a v neposlední řadě též faktory pracovních podmínek. Všemi těmito atributy jsou lidé při práci ovlivňováni a je povinností zaměstnavatele zajistit, aby působení těchto faktorů nemělo negativní vliv na jejich zdraví.
Omezení dopadů pracovního prostředí na zdraví zaměstnanců dosahuje zaměstnavatel aplikací zásad prevence rizik, což mu ostatně ukládají i právní a ostatní předpisy. V dnešní době je v zájmu zaměstnavatele zabývat se také otázkami pracovní pohody. K tomu slouží ergonomie práce. Úkolem ergonomie coby vědního oboru řešícího interakci člověka uvnitř pracovního systému je zejména racionalizovat pracovní podmínky tak, aby byl optimalizován poměr požadavků na pracovní výkon a možnosti lidí práci řádně a bezpečně vykonávat. Tím lze dosahovat vyšší efektivity, pracovní výkonnosti a spolehlivosti lidského činitele na straně jedné, a minimalizovat možná ohrožení zdraví zaměstnanců účinky ergonomických rizik na straně druhé. Zvláštní pozornost je přitom kladena na rizika související se zaujímáním nevhodných pracovních poloh, přetěžování zaměstnanců, provádění práce nevhodnými pracovními postupy nebo situacím vedoucím k psychické zátěži. Jelikož je tato problematika značně široká, zaměříme se v tomto článku jen na základní aspekty, které musí zaměstnavatel zohlednit při zajišťování odpovídajícího pracovního prostředí a dodržování požadavků na vhodnou ergonomii pracovišť.
Vytváření vhodného pracovního prostředí
Stěžejním zájmem každého zaměstnavatele je, aby jeho zaměstnanci prováděli jím uloženou práci co nejefektivněji a nejspolehlivěji. Pro zajištění tohoto zájmu však musí zaměstnavatel svým zaměstnancům zajistit odpovídající pracovní prostředí, resp. pracovní podmínky, a to především z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP). Minimální standardy BOZP, které je zaměstnavatel povinen zajistit, vyplývají z právních a ostatních předpisů. Jedná se např. o předpisy hygienické a technické, předpisy o požární ochraně, technické normy atd., a to v případech, kdy upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.
Stěžejním právním předpisem v oblasti BOZP je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Ten zaměstnavateli ukládá, aby vytvářel bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. K tomu je dále povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a pravidelně kontrolovat úroveň BOZP (např. kontrolovat dodržování zavedených opatření). Tato ustanovení jsou sice velice všeobecná, ale bohužel v případě prokazování pochybení zaměstnavatele, např. ve spojitosti se vznikem pracovního úrazu, se jedná o nejčastěji citované stati.
Pro řádné naplnění povinností v oblasti BOZP je zaměstnavatel nucen dodržovat také požadavky ostatních právních předpisů. Jedná se jak o prováděcí předpisy zákoníku práce, tak zejména o zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který zaměstnavateli ukládá povinnost zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště. V této souvislosti zákon konkrétněji stanoví například, aby:
- prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané,
- pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou,
- pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání poskytovatele zdravotnické záchranné služby atd.
Oba výše uvedené zákony pojednávají o požadavcích na zajištění vhodného pracovního prostředí z pohledu prevence rizik v obecné rovině. Podrobnější požadavky pak lze nalézt v prováděcích předpisech a technických normách. S ohledem na překryv legislativy pracovněprávní a zdravotní lze na oblast pracovního prostředí v zásadě nahlížet z obou těchto rovin. Ostatně tento pohled je uplatněn také inspekčními orgány, kdy dohled nad plněním požadavků pracovněprávních předpisů a předpisů k bezpečnosti technických zařízení provádí inspekce práce a dohled nad hygienou práce orgány ochrany veřejného zdraví.
Po technické stránce jsou podrobné požadavky na zajištění vhodného pracovního prostředí stanoveny v nařízení vlády č. 101/2005 Sb., dále rovněž v nařízení vlády č. 378/2001 Sb. a v nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Prvně jmenovaný předpis ve své příloze uvádí mj. požadavky kladené na jednotlivé prvky pracovišť, jako jsou elektrické instalace, únikové cesty a východy, podlahy, dveře, dopravní komunikace, venkovní pracoviště, dále požadavky na skladování a manipulaci s materiálem apod.
NV č. 378/2001 Sb. stanoví požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, včetně požadavků na jejich ovládací prvky. Je potřeba mít na vědomí, že mnoho pracovních úrazů vzniká právě v souvislosti s používáním strojních a technických zařízení. Proto je nutné věnovat požadavkům vyplývajícím z tohoto předpisu náležitou pozornost.
Poslední z uvedených nařízení vlády, č. 362/2005 Sb., se věnuje problematice bezpečnosti při práci ve výšce a nad volnou hloubkou. Zaměstnavatelé, u nichž se práce ve výškách nevykonávají, jeho obsah opomíjejí, což je velká chyba. Požadavky tohoto NV se totiž mimo jiné vztahují také na práci ve zvýšené poloze prováděné ze žebříků. A jak je v praxi obvyklé, klasické hliníkové schůdky se vyskytují téměř u každého zaměstnavatele.
Z hygienického pohledu se platná legislativa primárně zaměřuje na tzv. faktory pracovních podmínek, mezi které řadíme zejména faktory fyzikální, chemické, biologické a sociální. Působení těchto faktorů na člověka během pracovního procesu musí zaměstnavatel důsledně vyhodnocovat a sledovat, zda nejsou překračovány stanovené hygienické limity (přípustné expoziční limity). V případě jejich trvalého či opakovaného překračování pak může, na základě aktuálních vědeckých znalostí, docházet k negativním účinkům na zdraví člověka. V takových případech hovoříme o rizikových pracích (v rámci kategorizace prací jsou zařazeny do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie). Mezi sledované rizikové faktory patří prach, chemické látky a směsi, hluk, vibrace, neionizující záření a elektromagnetická pole, fyzická zátěž, pracovní polohy, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu. Povinnosti zaměstnavatele na úseku předcházení účinků rizikových faktorů stanoví NV č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V něm jsou pro jednotlivé faktory uvedeny postupy pro posouzení expozice a vyhodnocení zdravotních rizik a také základní opatření pro ochranu zdraví zaměstnanců před jejich účinky.
Ergonomie pracovního prostředí
Účelem ergonomie je především snaha o přizpůsobení práce člověku, a nikoliv člověka práci, jak tomu bývalo v minulosti. Tato skutečnost pro zaměstnavatele samozřejmě znamená řadu povinností, jež přesahují základní rámec, na který jsou zvyklí z oblasti BOZP. Na rozdíl od jiných států jsou české právní předpisy v oblasti ergonomie značně skrovné. Zaměstnavatelům tak nezbývá než sáhnout po technických normách, případně využít metodiky a doporučení Evropské agentury pro BOZP (EU-OSHA), britského úřadu pro bezpečnost a zdraví (HSE) nebo amerického národního institutu ochrany zdraví (NIOSH).
Při navrhování pracovních systémů je žádoucí dodržovat ustanovení ČSN EN ISO 6385. Tato norma řeší hlavní interakce mezi člověkem a složkami pracovního systému, jako jsou úkoly, vybavení, pracovní prostor a pracovní prostředí. Uplatněna může být nejen architekty při projektování nových pracovišť, ale také při re-designu či optimalizaci pracovišť již existujících.
Z pohledu bezpečnosti strojních zařízení používaných v rámci pracovního systému je klíčová norma ČSN EN ISO 12 100, která stanoví základní požadavky na posuzování rizik ve fázi konstrukce a výroby strojů, ale rovněž na jejich snižování při používání strojů cílovými uživateli. V souvislosti s bezpečností používaných strojních zařízení existuje řada dalších norem. Zmínit lze normy řady ČSN EN 547 (zaměřují se na bezpečnost strojních zařízení s ohledem na tělesné rozměry uživatelů), normy řady ČSN EN 1005 (zaměřují se na bezpečnost strojních zařízení s ohledem na fyzickou výkonnost člověka), dále ČSN EN 614-2+A1 (zaměřuje se na ergonomické zásady navrhování strojů) nebo ČSN EN 894-1+A1 (zaměřuje se na ergonomické požadavky pro navrhování sdělovačů a ovladačů). V rámci hygienických požadavků na pracoviště existuje také řada norem, které stanovují konkrétní požadavky na prvky pracovního prostředí. K nejčastěji používaným patří normy rady ČSN EN 12464, řešící požadavky na osvětlení pro vnitřní i venkovní pracovní prostory z hlediska zrakové pohody a zrakového výkonu osob.
Na většině pracovišť jsou dnes používány zobrazovací jednotky (pracovní stanice, dispečerská pracoviště, řídicí centra apod.). Bohužel, dík neznalostem základních principů ergonomického navrhování pracovišť jak na straně architektů, tak i na straně investorů (resp. manažerů) jsme v ČR často svědky velmi tristního stavu uspořádání těchto pracovních míst. Přitom existuje norma ČSN EN ISO 9241-5, která stanoví podrobné požadavky na uspořádání pracovního místa a na pracovní plochu. Pro uspořádání řídicích center nebo jim obdobných pracovišť (např. open space) pak lze úspěšně využít kupříkladu normu ČSN EN ISO 11064-2.
V posledních letech se do popředí zájmu dostává také problematika zvýšené mentální a senzorické zátěže pracovníků, která je často zaměňována s pojmem stres. Optimální pracovní zátěž vhodně rozložená v průběhu pracovní směny stresogenně nepůsobí. Naproti tomu značné kolísání zátěže, náhlost výskytu problémů, vysoká míra odpovědnosti, časový tlak či jednání s lidmi vyvolávají značný stres. Jak se stále významněji ukazuje, tento činitel utváří spokojenost zaměstnanců s jejich prací patrně nejvíce. Vysoká míra stresu se negativně promítá do pracovní výkonnosti, firemního klimatu a v neposlední řadě i do nemocnosti a pracovní úrazovosti zaměstnanců. Ergonomické zásady ve vztahu k mentální pracovní zátěži řeší normy řady ČSN EN ISO 10075, které mohou v praxi posloužit jako účinný nástroj pro předcházení nejhoršímu možnému důsledku - mentálnímu nasycení zaměstnanců. Tím se rozumí takový stav nervového narušení, ostrého emočního odmítnutí jednotvárného, opakujícího se úkolu nebo situace, které na základě předchozích zkušeností vedou u lidí k pocitům bezvýchodnosti.
Závěr
Jak bylo ukázáno, problematika zajištění vhodného pracovního prostředí z pohledu BOZP je velice rozsáhlá a složitá. Již minimální standard v podobě požadavků právních předpisů zahrnuje desítky předpisů, které musí zaměstnavatel striktně dodržovat (v opačném případě může být vystaven sankci od inspekčních orgánů). Pakliže má zaměstnavatel zájem o zajištění vyšší úrovně prevence rizik (zejména těch ergonomických), nezbývá mu než zaměřit svou pozornost na technické normy, metodiky a různá doporučení, popřípadě se obrátit na erudované odborníky. Lze jen uvítat, že o aplikaci ergonomie do praxe se snaží stále více firem, i když se prozatím jedná spíše o pobočky velkých zahraničních korporací (především americké a francouzské). V jejich podnikové kultuře ale hraje bezpečnost práce jednu z klíčových rolí, a proto nepřekvapí, že jejich manažeři uplatňují filozofii "safety first" i v rámci zlepšování pracovního prostředí.
Je velkým omylem domnívat se, že pracovní pohoda je pouze otázkou drahé pracovní židle, nového nábytku, zářivých barev nebo odpočinkových koutků. Dnes už ergonomie primárně není o fyzickém pohodlí, nýbrž o pohodě emoční. Většina lidí touží prožít plnohodnotný pracovní život, který je bude naplňovat, a nikoli jim být pouze zdrojem obživy. Chce-li mít zaměstnavatel spokojené, motivované a dobře pracující zaměstnance, a mají-li jeho manažeři dostatečnou vůli a odhodlání toho dosáhnout, pak dodržení požadavků právních a ostatních předpisů není překážkou, nýbrž výzvou, jak tento lidsky přívětivý pracovní svět skutečně vytvořit.