Zákonné povinnosti účastníků právních vztahů v oblasti BOZP - 3. část

III. Část – odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik

Odborná i laická veřejnost se již od 1. ledna 2007 setkává s novým pojmenováním fyzické osoby, která vykonává pro zaměstnavatele funkci odborného poradce v otázkách prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) a s novým obsahem její činnosti. Od uvedeného dne nabyl platnosti a účinnosti zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) (dále jen „zákon“). Základní zásady tohoto zákona a jeho jednotlivá ustanovení převádí (transponují) do národního práva principy a požadavky nového způsobu zajišťování BOZP na pracovištích (staveništích), které obsahují zejména dvě směrnice Evropského společenství.

Jedná se o rámcovou směrnici Rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (dále jen „rámcová směrnice“), která byla přijata v roce 1989, a která byla zásadním předělem pro zvyšování úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nejen v České republice, ale i v ostatních členských státech Evropské unie. Rámcová směrnice zaručuje minimální požadavky na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků po celé Evropě, ačkoli členské státy EU si mohou ponechat v platnosti národní právní předpisy, které jsou přísnější než tato směrnice. Druhou směrnicí je směrnice Rady 92/57/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích, která je osmou samostatnou směrnicí ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS. Tato směrnice se vztahuje k novému právnímu institutu koordinátora BOZP na staveništích a k požadavkům na činnost, kterou v oblasti BOZP vykonává. Ve vztahu k odborné způsobilosti fyzických osob v oblasti BOZP nastavila rámcová směrnice kromě jiného i požadavky k zavedení srovnatelné odborné úrovně fyzických osob, které jako odborní poradci vykonávají řadu činností v oblasti BOZP pro zaměstnavatele ve všech členských státech EU. Podle rámcové směrnice jsou zaměstnavatelé povinni přijmout náležitá preventivní opatření, aby práce byla bezpečnější a zdravější. Směrnice zavádí zásadu hodnocení rizik a definuje jeho hlavní prvky (např. identifikace rizik, účast pracovníků, zavádění vhodných opatření s prioritou odstraňování rizik u zdroje, zpracování a aktualizování příslušné dokumentace a periodické přehodnocování rizik na pracovišti). Z rámcové směrnice vyplývá kromě jiného povinnost členských států EU prosadit v národním právu novou filosofii zabezpečování BOZP na pracovištích (staveništích) cestou „prevence rizik“, ale současně zdůrazňuje důležitost nových forem řízení, kdy se řešení otázek v oblasti BOZP musí stát nedílnou součástí všech úrovní řízení a procesů řízení u zaměstnavatele. Evropská filosofie prevence rizik byla do národního práva členských států prosazována postupně. V České republice se jednalo nejdříve o novelizaci stávajícího zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (zákonem č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony a zákonem č. 155/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Rozhodující změnou v národním právu však bylo schválení nového zákoníku práce, tj. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zákoník práce v ustanovení § 102 upravuje právní institut prevence rizik a kogentními ustanoveními v oblasti BOZP základní práva a povinností účastníků pracovněprávních vztahů.

§ 102

(1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.

(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

(3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu.

(4) Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci.

(5) Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí

1. omezování vzniku rizik,
2. odstraňování rizik u zdroje jejich původu,
3. přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví,
4. nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy,
5. nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky,
6. omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu,
7. plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí,
8. přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany,
9. provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení,
10. udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Z důvodu odlišení „starého“ a „nového“ systému zajišťování BOZP byly záměrně do zákona zavedeny nové právní pojmy, které se, jak se předpokládalo, nesetkaly s příznivou odezvou u odborné veřejnosti, která byla zvyklá na „bezpečáky“. Místo dosavadního bezpečnostního technika, u kterého nebyly jeho znalosti a dovednosti standardizovány a ověřovány, byl zaveden zákonem pojem osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti BOZP (dále jen „OZO v prevenci rizik“) a nový právní institut koordinátora BOZP na staveništi (dále jen „koordinátor“).

V zákonu č. 309/2006 Sb. byl poprvé v národním právu upraven národní standard požadavků na odborně způsobilé osoby v oblasti BOZP, tj. na vzdělání a odbornou praxi. V ustanovení § 22 odst. 2 zákona bylo přechodným ustanovením stanoveno, že dosavadní odborná způsobilost „bezpečnostních techniků“ se považuje za splněnou nejdéle po dobu 5 let ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2007. Toto ustanovení zákona se nesetkalo s příznivou odezvou především u samotných bezpečnostních techniků, kteří tuto činnost již dlouhou dobu vykonávali a zvýšené zákonné předpoklady odborné způsobilosti v oblasti BOZP, zejména na vzdělání uchazečů o zkoušku, byly předmětem jejich kritiky, protože tento předpoklad nesplňovali a upřednostňovali svoji dlouholetou praxi v oboru BOZP.

Dokladem této skutečnosti je kromě jiného i vymezení pojmu „právní předpisy v oblasti BOZP“ podle ustanovení § 349 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. „Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.“

K obdobné situaci jako v roce 2007 se zvýšením požadavků na OZO v prevenci rizik došlo při poslední novele zákona u odborné způsobilosti koordinátora (v roce 2016), kdy se změnily zákonné předpoklady odborné způsobilosti koordinátora (na vzdělání technického zaměření a na odbornou praxi při přípravě a provádění staveb) s ohledem na zvýšené požadavky na tyto odborně způsobilé osoby v praxi.

Právní postavení odborně způsobilých osob v prevenci rizik a koordinátora

Obě odborné způsobilosti mají řadu shodných rysů, především:

• předpoklady obou odborných způsobilostí jsou upraveny zákonem č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
• proces získávání odborné způsobilosti zkouškou u akreditovaných subjektů je upraveno zákonem a nařízením vlády č. 592/2006 Sb., ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb.,
• právní postavení odborně způsobilých fyzických osob je shodné, tj. nemají výkonnou pravomoc, ale mají postavení odborného poradce v oblasti BOZP, a to se všemi důsledky nejen podle veřejného práva (zákona o inspekci práce), ale podle občanského práva a trestního zákoníku,
• neplnění povinností, které jsou uloženy odborně způsobilým osobám z veřejného práva v oblasti BOZP, jsou sankcionovány jako přestupky nebo správní delikty podle ustanovení § 17 anebo ustanovení § 30 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Právní postavení OZO v prevenci rizik

Od nabytí platnosti a účinnosti zákona, t j. od 1. 1. 2007, uplynulo více jak 10 let. Na základě zkušeností a poznatků především orgánů inspekce práce se potvrdilo, že se nový zákoník práce a zákon, které jsou založeny na nové filosofii zajišťování BOZP, a to prevenci rizik, již vžily. Jejich dodržování a provádění v praxi je však stále podceňováno. OZO v prevenci rizik nemají mnoho povinností vyplývajících pro ně z veřejného práva. Jsou odpovědni zaměstnavateli (objednateli služeb v oblasti BOZP) za to, že vykonávají svoji činnosti osobně, s největší odbornou péčí a s vědomím, že mohou být v případě, že v důsledku jimi nesprávně vykonávané činnosti OZO a vzniku pracovního úrazu či nemoci z povolání nebo hmotné škody být odpovědni nejen podle veřejného práva (zákona o inspekci práce), ale i podle občanského nebo trestního zákoníku.

OZO v prevenci rizik se jako fyzická osoba dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že podle § 17 odst. 1 zákona o inspekci práce:

zc) nesplní některou z povinností odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik podle § 10 odst. 4 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; za tento přestupek podle odstavce 1 zc) lze uložit pokutu až do výše 300 000 Kč,

zd) v rozporu s § 10 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vykonává činnost odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik nebo činnost koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi bez příslušného oprávnění; za tento přestupek podle odstavce 1 zd) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.

Poznámka k § 17 odst. 1 písm. zc) zákona č. 309/2006 Sb., ve znění zákona č. 88/2016 Sb.
Odborně způsobilá fyzická osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik podle § 10 odst. 4

1. vede písemně chronologický seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, který opatřuje svým jménem a vlastnoručním podpisem,
2. opatřuje zpracované dokumenty související s výkonem své činnosti, jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, svým jménem a vlastnoručním podpisem a
3. oznamuje Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) změny údajů uváděných v evidenci odborně způsobilých fyzických osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátorů (dále jen „evidence odborně způsobilých osob“) do 15 dnů od jejich vzniku.

§ 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Škoda způsobená informací nebo radou

Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

§ 143
Usmrcení z nedbalosti

(1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony.

(4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 3 smrt nejméně dvou osob.

§ 147
Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti

(1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

(3) Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.

§ 148
Ublížení na zdraví z nedbalosti

(1) Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

Úloha zaměstnavatele a OZO v prevenci rizik

Podle ustanovení § 9 je zaměstnavatel povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance (dále jen „zajišťování úkolů v prevenci rizik“) s ohledem na nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve všech oblastech činnosti zaměstnavatele, na základní znalosti a dovednosti zaměstnanců, na počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci. Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek uvedených v § 9 odst. 3 písm. a) a b) zákona sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu). Nemá-li zaměstnavatel takového zaměstnance, je povinen zajistit úkoly v prevenci rizik jinou odborně způsobilou osobou. Odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilými osobami k zajišťování úkolů v prevenci rizik.

Zaměstnává-li zaměstnavatel podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona

1. nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti (rozumí se tím znalosti a dovednosti obdobného rozsahu jako u OZO v prevenci rizik),
2. 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami,
3. více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

Pro správný výkon činnosti OZO v prevenci rizik musí zaměstnavatel odborně způsobilé fyzické osobě vytvořit vhodné podmínky, které upravuje ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) až písm. f) zákona č. 309/2006 Sb.

Zaměstnavatel je povinen

1. poskytnout odborně způsobilé osobě k zajišťování úkolů v prevenci rizik zejména potřebné prostředky a dobu potřebnou k výkonu její činnosti, zvláště ve vztahu k zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou7), mladistvým zaměstnancům8), těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, nebo zaměstnankyním-matkám dítěte do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnancům agentury práce9) dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli,
2. zajistit dostatečný počet odborně způsobilých osob,
3. poskytnout odborně způsobilé osobě dokumentaci a informace, a to
   1. o všech skutečnostech a okolnostech, o nichž je mu známo, že mají nebo by mohly mít vliv na bezpečnost zaměstnanců nebo vést k poškození jejich zdraví,
   2. podané zaměstnancům jiného zaměstnavatele, které obdrželi před zahájením práce na pracovištích zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
4. zajistit v případech uvedených v odstavci 3 písm. b) a c) účast odborně způsobilé fyzické osoby při pravidelném hodnocení stavu a úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
5. zajistit součinnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik s ostatními zaměstnanci zaměstnavatele, s odborovou organizací, s radou zaměstnanců, se zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud byli u zaměstnavatele zvoleni, a s odborně způsobilou fyzickou osobou k zajišťování úkolů v prevenci rizik jiného zaměstnavatele, jehož zaměstnanci plní své úkoly na pracovišti zaměstnavatele, a
6. zajistit součinnost odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik s osobami podle § 12 a s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, se kterým má zaměstnavatel uzavřenou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb.

Zaměstnavatel je dále povinen poskytnout odborně způsobilé osobě podle ustanovení § 9 odst. 6 písemnosti týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání a potřebnou součinnost

1. při předcházení ohrožení života a zdraví s ohledem na povahu rizika na jeho pracovištích,
2. k přijetí ochranných opatření, jde-li o práce se zvýšeným ohrožením zdraví zaměstnanců,
3. při výběru a volbě ochranných zařízení.

Plní-li na jednom pracovišti zaměstnavatele úkoly v prevenci rizik více než 2 odborně způsobilé osoby, zaměstnavatel podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona zaměstnavatel písemně určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel pro efektivní výkon činnosti OZO v prevenci rizik musí této osobě vytvořit podmínky pro řízení BOZP ve společnosti, tj. aby OZO v prevenci rizik byl skutečným manažerem BOZP a neplnil jen pokyny zaměstnavatele. OZO v prevenci rizik je poradním orgánem zaměstnavatele a vedoucích zaměstnanců na jednotlivých stupních řízení, ale měl by mít možnost i s ohledem na nové povinnosti zaměstnavatele v novele zákona ve vztahu k OZO v prevenci rizik, vyjadřovat se k BOZP a poskytovat zaměstnavateli svá odborná stanoviska, za které však bude mít plnou odpovědnost podle zvláštních zákonů.

OZO v prevenci rizik

OZO při zajišťování úkolů v prevenci rizik postupuje při výkonu své činnosti, pro kterou má platné osvědčení, v součinnosti s ostatními odborně způsobilými fyzickými osobami vykonávajícími svoji působnost podle zvláštních právních předpisů, s odborovou organizací a zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Měl by to být odborník, který má nejen znalosti platných právních předpisů z oblasti BOZP, z oblasti požární ochrany, ochrany zdraví při práci, životního prostředí a např. také z nakládání s chemickými látkami a chemickými směsmi, ale měl by mít tyto znalosti aplikovat do praxe. Jeho hlavním úkolem je vytvořit systém řízení BOZP, který bude kontrolovat a navrhovat jeho větší efektivnost, a to na jednotlivých stupních řízení. Dále mít schopnosti vyhledávat rizika a navrhovat vhodná opatření k jejich eliminaci nebo snížení jejich důsledků v praxi. Musí to být profesionál, a proto musí jít o osobu, která je i komunikativní, a která se průběžně vzdělává nejen v oboru OZO, kromě jiného i v informačních technologiích. Jak je zřejmé, tak standardizované požadavky na znalosti a dovednosti OZO v nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb., jsou velké. Proto by, podle mého názoru, bylo žádoucí, aby byly právním předpisem standardizovány i odměny za jejich činnost, tak jako se o tom uvažuje u některých odborných kvalifikací podle zvláštních zákonů.