V současné době, kdy je na trhu práce převažující nabídka volných pracovních míst a nedostatek pracovních sil, se zaměstnavatelé snaží získat nové zaměstnance poskytováním nejrůznějších výhod. Současně však hledají cesty, jak udržet stávající zaměstnance, kteří jsou lákáni vyššími mzdami a nejrůznějšími zaměstnaneckými výhodami k jiné společnosti.
Plnění, která jsou zaměstnancům poskytována vedle mzdy za vykonanou práci, se označují jako zaměstnanecké výhody - benefity. Za určitých podmínek se mohou zaměstnanecké výhody poskytovat i budoucím zaměstnancům - studentům formou motivačního příspěvku.
Souhrn poskytovaných zaměstnaneckých výhod se tak stává důležitým kritériem pro hodnocení pozice firmy na trhu práce a je důležitým kritériem při rozhodování uchazeče o zaměstnání. Zaměstnanecké výhody jsou z hlediska nákladů organizace flexibilnější a z pohledu zaměstnance je jejich případné omezení nebo dokonce zrušení vnímáno příznivěji než snížení mzdy.
Některé druhy benefitů jsou při splnění určitých podmínek od daně osvobozeny a nepodléhají odvodu pojistného. Pro zaměstnance je však důležitá i četnost benefitů a doba jejich platnosti.
Formy, které zaměstnavatel použije pro poskytování benefitů, jsou v zásadě dvě:
- jde o jednotný systém poskytování benefitů všem zaměstnancům,
- diferencovaný systém, kdy určitým skupinám zaměstnanců nebo profesím jsou poskytovány různé balíčky benefitů. Tento způsob poskytování benefitů však musí respektovat princip rovnosti a zákazu diskriminace.
Zdroje a možnosti financování zaměstnaneckých výhod jsou dvojího druhu. V podnikatelské sféře může zaměstnavatel výdaje na úhradu zaměstnaneckých výhod hradit ze sociálního fondu, ze zisku po zdanění nebo na vrub výdajů, které nejsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmu, rozpočtová sféra je může hradit z prostředků FKSP, a to v souladu s vyhláškou č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb. Právní předpisy ukládají organizačním složkám státu, státním příspěvkovým organizacím, příspěvkovým organizacím zřízeným územně samosprávnými celky, školským právnickým osobám a státním podnikům povinnost vytvářet FKSP.
Závodní stravování
Mezi nejfrekventovanější benefity, u nichž je posuzování daňově účinných výdajů složitější, patří příspěvek na závodní stravování.
V souladu s § 236 odst. l zákoníku práce je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Tuto povinnost však nemá u zaměstnanců vyslaných na pracovní cestu. Pokud je však dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno vnitřním předpisem poskytování příspěvku na závodní stravování, může být poskytováno též bývalým zaměstnancům, kteří u zaměstnavatele pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu, zaměstnancům po dobu čerpání dovolené a zaměstnancům po dobu dočasné pracovní neschopnosti. Není vyloučeno, aby zaměstnavatel poskytoval příspěvek na závodní stravování i zaměstnancům pracujícím na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Stravování může být zajišťováno buď prostřednictvím vlastního závodního stravování, nebo prostřednictvím jiných subjektů. Za vlastní závodní stravování se považuje i takové, které je zajišťováno jiným subjektem formou služby.
Odlišnosti podnikatelské a rozpočtové sféry týkající se daného benefitu spočívají především v posuzování daňově účinných výdajů dle § 24 ZDP v podnikatelské sféře a v respektování příslušných právních předpisů ve sféře rozpočtové - viz vyhlášky č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích, a č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky.
V souladu s ust. § 6 odst. 9 písm. b) ZDP je naturální hodnota stravování ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů osvobozena od daně z příjmů. Za nepeněžní plnění se považuje i poskytování poukázek na stravování, přičemž není podstatné, jakou část příspěvku může zaměstnavatel zahrnout do daňově účinných výdajů. Daňové osvobození se proto vztahuje i na bývalé zaměstnance (důchodce) a na zaměstnance po dobu čerpání jejich dovolené nebo i po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti, protože zvýhodněné stravování u nich představuje příjem plynoucí v souvislosti s výkonem práce, respektive u důchodců s dřívějším výkonem činnosti.
Jedná-li se o peněžní formu příspěvku na stravování, jde vždy o zdanitelný příjem. Současně dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 a § 25 odst. 1 písm. j) ZDP nelze peněžní příspěvky na stravování zahrnout do daňově účinných výdajů.
Z pohledu zaměstnavatele jsou náklady na zvýhodněné stravování daňově účinnými výdaji:
- při zabezpečování stravování ve vlastním zařízení, jde-li o náklady na provoz (i včetně mezd zaměstnanců) tohoto zařízení kromě hodnoty potravin. Za vlastní závodní stravování se považuje i takové, které je zajišťováno ve vlastním stravovacím zařízení jiným subjektem,
- při zabezpečování stravování prostřednictvím jiných subjektů, a to až do výše 55 % ceny jednoho jídla za směnu, nejvýše však do výše 70 % horního limitu stravného pro zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce, při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin.
Příspěvek na závodní stravování je daňovým výdajem, pokud přítomnost zaměstnance v práci během jeho směny trvá alespoň 3 hodiny. Při směně delší než 11 hodin (včetně povinných přestávek v práci) lze do daňových výdajů zahrnout i další příspěvek.
Příspěvek na stravování nelze uplatnit zaměstnanci, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné při pracovní cestě podle zákoníku práce.
Jiné nebo vyšší výdaje na stravování v průběhu směny nemůže zaměstnavatel do daňově účinných výdajů zahrnout. Z výše uvedeného vyplývá, že naturální příspěvky poskytované bývalým zaměstnancům a zaměstnancům v době dovolené a při dočasné pracovní neschopnosti nelze zahrnout do daňově účinných výdajů.
Přítomnost zaměstnance v průběhu jeho směny v rozsahu alespoň 3 hodiny platí i pro zaměstnance pracující v rámci DPP nebo DPČ. Příspěvek na závodní stravování zaměstnancům, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají sjednanou práci v pracovní době, kterou si sami rozvrhují, tzv. full home-office, nemůže být nikdy daňově účinným výdajem, protože zaměstnanec není vůbec přítomen na pracovišti zaměstnavatele.
Postup u zaměstnavatelů "rozpočtové sféry"
V příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky se poskytuje zaměstnancům závodní stravování podle vyhlášky č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky. U organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací se postupuje podle vyhlášky č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích.
Také u těchto zaměstnavatelů se poskytuje zaměstnancům strava za sníženou úhradu, respektive stravenka v případě, že strávník vykonává pro zaměstnavatele práci alespoň 3 hodiny v daném kalendářním dni v místě výkonu práce uvedeném v pracovní smlouvě. Pro organizace, které jsou organizačními složkami státu a státní příspěvkové organizace, platí ustanovení odstavce 5 a 6 § 3 vyhlášky č. 430/2001 Sb., které stanoví, že za sníženou úhradu se poskytne zaměstnanci jedno hlavní jídlo v kalendářním dni, pokud strávník vykonává práci pro organizaci alespoň 3 hodiny v daném kalendářním dni. Další hlavní jídlo v kalendářním dni může organizace zaměstnancům poskytnout za sníženou úhradu, pokud strávník vykonává práci pro organizaci déle než 11 hodin v úhrnu s přestávkou v práci. Obdobně je to uvedeno i ve vyhlášce č. 84/2005 Sb. v ustanoveních § 3 odst. 4 a 5.
Pro tyto zaměstnavatele jako daňové subjekty platí v plném rozsahu postup uvedený v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, tj. že příspěvek na stravování (strava za sníženou úhradu nebo stravenka) lze zaměstnanci poskytnout, pokud mu nevznikl v průběhu směny nárok na stravné při pracovní cestě podle zákoníku práce. Vznikne-li zaměstnanci v průběhu směny nárok na stravné podle zákoníku práce, nelze poskytnout příspěvek na závodní stravování.
Zaměstnanec má směnu od 7 hodin do 15.30 hodin s přestávkou 30 minut. Po 5 hodinách výkonu práce (tedy ve 12 hodin) je vyslán na služební cestu, která potrvá do dalšího dne do 20 hodin. V rámci jeho směny nevznikne nárok na stravné při služební cestě, protože do konce směny zbývá jen 3,5 hodiny. Nárok na stravné za tento den (v rozsahu 5-12 hodin) vznikne až po ukončení jeho směny. V tomto případě zaměstnavatel rozpočtové sféry poskytne stravu za sníženou úhradu nebo stravenku a též stravné v rozpětí 78 až 93 Kč za první den, za druhý den jen stravné od 186 do 225 Kč (pracovní cesta v tento den trvá 20 hodin).
Zaměstnanec má směnu od 7 hodin do 15.30 hodin s přestávkou 30 minut. Po 3 hodinách výkonu práce (tedy v 10 hodin) je vyslán na služební cestu, která potrvá do dalšího dne do 20 hodin. V rámci jeho směny vznikne nárok na stravné při služební cestě, protože do konce směny zbývá 5,5 hodiny. V tomto případě zaměstnavatel rozpočtové sféry nesmí poskytnout stravu za sníženou úhradu nebo stravenku, ale musí poskytnout jen stravné při služební cestě v rozpětí 119 Kč až 143 Kč, protože služební cesta v tomto prvním dnu potrvá 14 hodin (doba od 10 hodin do 24 hodin). Za další den poskytne stravné v rozpětí 186 Kč až 223 Kč.
Stravenky a jejich výše
Výše hodnoty stravenky není nijak upravena. Zaměstnavatel proto může zakoupit stravenky v různé výši, např. 70 Kč, 90 Kč, 150 Kč nebo i více. Stravenka se považuje za naturální plnění. Aby však byl příspěvek daňově účinným výdajem, může činit na jednu stravenku tyto částky:
při stravence v hodnotě 70 Kč ... 55 % x 70 = 38,50 Kč
při stravence v hodnotě 90 Kč ... 55 % x 90 = 49,50 Kč,
při stravence v hodnotě 105 Kč ... 55 % x 105 = 57,75 Kč,
při stravence v hodnotě 120 Kč ... 55 % x 120 = 66 Kč již dochází k překročení nejvyšší částky příspěvku, který se považuje za daňově účinný výdaj, neboť ten činí v roce 2018 nejvýše 93 x 70 % = 65,10 Kč. Horní hranice stravného při služební cestě 5 až 12 hodin činí 93 Kč.
Při stravence v hodnotě 120 Kč a více je daňově účinným výdajem jen příspěvek ve výši 65,10 Kč. Jedná se o maximální výši příspěvku jako daňově účinného výdaje.
Při poskytnutí dvou stravenek v jednom dni je nutné, aby délka směny s povinnou dobou přestávek trvala více než 11 hodin.
Příspěvek na závodní stravování a pracovní cesta v podnikatelské sféře
Příspěvek na stravování nelze uplatnit jako daňově účinný výdaj, pokud zaměstnanci vznikl v průběhu směny nárok na stravné při pracovní cestě podle zákoníku práce - viz § 176 odst. 1 písm. a). V případě tuzemské pracovní cesty vzniká nárok na stravné, pokud pracovní cesta trvala alespoň 5 hodin.
Zaměstnanec má směnu od 6.00 do 14.30 hodin. Po odpracování 3 hodin, tedy v 9.00 bude vyslán na tuzemskou služební cestu, která potrvá do dalšího dne. V rámci své směny mu "vznikne nárok" na příspěvek na stravování, protože odpracoval alespoň 3 hodiny, ale i nárok na stravné při služební cestě v rozsahu 5-12 hodin. Pokud organizace poskytne příspěvek na stravování, nebude příspěvek daňově účinným výdajem, protože zaměstnanci v průběhu směny vznikl nárok na stravné při pracovní cestě. Na stravné při pracovní cestě má zaměstnanec zákonný nárok, avšak poskytování příspěvku na stravování (tzv. závodní stravování) je pouze zaměstnaneckou výhodou.
Pokud by byl vyslán na pracovní cestu později, a to tak, aby trvání pracovní cesty v rozsahu 5 hodin a více hodin připadlo na dobu pozdější, tedy například byl vyslán až v 10 hodin nebo později, pak by mu nárok na stravné při služební cestě nevznikal v rámci jeho směny, ale až po jejím skončení, a poskytnutý příspěvek na stravování (závodní stravování) by byl daňově účinný výdaj.
Zaměstnavatel si však může stanovit, jak bude poskytovat příspěvek na stravování v případě vyslání zaměstnance na služební cestu, jestliže během směny vznikne zaměstnanci nárok na stravné. Může stanovit, že v takovém případě nebude zaměstnanci poskytovat příspěvek na závodní stravování, ale pouze stravné při pracovní cestě. V případě, že poskytne i stravenku, pak příspěvek na stravenku není daňově účinným výdajem, protože zaměstnanci vznikl nárok na stravné v průběhu své směny.
Pokud však nárok na stravné vznikne až po ukončení směny zaměstnance, poskytne zaměstnavatel jak příspěvek na stravování, tak stravné při pracovní cestě a oba tituly při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek budou daňově účinným výdajem.
Stravné a mimořádná směna
Stravné neboli náhradu zvýšených stravovacích výdajů je povinen poskytovat každý zaměstnavatel v souladu s § 163, respektive s § 176 zákoníku práce, pokud zaměstnance vyšle na pracovní cestu. S ohledem na zákonný nárok stravného nelze nahrazovat stravné příspěvkem na závodní stravování, a to jakoukoliv formou, tedy i například formou stravenky. Mnozí zaměstnavatelé tak porušují závazné právní předpisy tím, že zaměstnanci poskytnou stravenku namísto stravného.
Podle § 152 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci cestovní náhrady, které vzniknou zaměstnanci při
- pracovní cestě,
- cestě mimo pravidelné pracoviště,
- mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
- přeložení,
- dočasném přidělení (§ 43a),
- přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
- výkonu práce v zahraničí.
Pokud zaměstnavatel zaměstnanci nařídí mimořádnou směnu mimo rámec harmonogramu směn a zaměstnanci vzniknou mimořádné výdaje, vzniká zaměstnanci mimo jiné cestovní náhrady (např. náhrada jízdních výdajů) nárok na stravné při pracovní cestě podle ustanovení § 152 písm. c) zákoníku práce. Doplňme, že mimořádná směna je vždy prací přesčas, neboť se jedná o směnu nad rámec harmonogramu směn.
Na stravné má zaměstnanec zákonný nárok a pro zaměstnavatele se jedná vždy o daňově účinný výdaj.
Jestliže zaměstnavatel v daném případě poskytne příspěvek na závodní stravování (třeba formou stravenky), nelze příspěvek na stravování považovat za daňově účinný výdaj, a to ani v případě, že zaměstnavatel protizákonně neposkytne zaměstnanci stravné. Nutno si uvědomit, že pro zahrnutí příspěvku na stravování do daňově účinných výdajů je nutno dodržet všechny podmínky uvedené v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, tj. i tu podmínku, že zaměstnanci nevznikl v průběhu směny nárok na stravné při pracovní cestě podle zákoníku práce.Jak výše uvedeno, nárok na stravné vzniká v případě mimořádné směny podle ustanovení písm. c) § 152 zákoníku práce.
Zaměstnavatel je povinen dle § 84 zákoníku práce vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
Pokud však zaměstnavatel změní zaměstnanci harmonogram směn a tuto směnu (mimořádnou) zahrne do změněného harmonogramu směn, nebude se jednat o mimořádnou směnu, ale o směnu v rámci změněného harmonogramu směn,a nárok na stravné nevznikne.
Soukromá lékařka má na svůj zástup uzavřenou dohodu o provedení práce s jinou lékařkou. Zastupující lékařka má pracovní dobu 6 hodin denně. Lze jí poskytnout stravování ve formě stravenky, když má uzavřenou dohodu o provedení práce?
Odpověď: Dohoda o provedení práce jako forma pracovněprávního vztahu má své omezení v tom, že její rozsah nesmí za kalendářní rok překročit 300 hodin a směna nesmí překročit 12 hodin. Na dobu zástupu chybějícího zaměstnance lze zcela legitimně s jiným zaměstnancem uzavřít dohodu o provedení práce. Z hlediska poskytování stravenky je nutné vzít v úvahu ustanovení § 77 zákoníku práce. Stanoví se, že právní úprava určená pro výkon práce v pracovním poměru se nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud jde o odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku, překážky v práci, skončení pracovního poměru a odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Znamená to, že zaměstnavatel není povinen stanovit rozvrh pracovní doby, pokud zaměstnanec pracuje v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr. Pokud se však tato podmínka sjedná v rámci uzavřené dohody jako tzv. další ujednání smlouvy a stanoví se, že zaměstnanec odpracuje alespoň 3 hodiny ze své směny, bude splněna podmínka uvedená v § 24 odst. 2, písm. j) bod 4 zákona č. 586/1992 Sb., tzn., že příspěvek zaměstnavatele jen do zákonem stanovené výše lze zahrnout do daňově účinných nákladů. Pokud však tato podmínka splněna nebude, stravenku lze také poskytovat, avšak je nutné příslušnou výši (příspěvek zaměstnavatele zaměstnanci) hradit ze zisku nebo účtovat na vrub daňově neúčinných výdajů. Na straně zaměstnance je jakýkoliv příspěvek na stravování ve formě stravenky, která je považována za naturální formu plnění, od daně osvobozen. Pokud by však příspěvek na stravování byl zaměstnanci poskytován ve finanční formě, pak bude nutné odvést z takového příjmu daň. A pokud by součet odměny z DPP a finanční příspěvek na stravování překročil za měsíc částku 10 000 Kč, bylo by nutné odvést i zdravotní a sociální zabezpečení.
Poznamenáváme, že je ještě nutné pro daňovou účinnost příspěvku na závodní stravování splnit i další podmínky, a to: příspěvek nesmí překročit 55 % z ceny stravenky (hodnota jídla) a smí činit nejvýše 65,10 Kč.