Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí

Trocha historie

Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (PK MPSV) se staly součástí našeho právního řádu na základě zákona č. 210/1990 Sb. namísto rušených posudkových komisí krajských národních výborů. Na scénu státních orgánů v sociální oblasti fakticky vstoupily 1. 9. 1990, kdy nabyl zmíněný zákon účinnosti. Od svého počátku byly koncipovány jako orgány lékařské posudkové služby resortu MPSV (LPS) vykonávající posudkovou činnost pro účely vymezeného okruhu odvolacího řízení správního a přezkumného řízení soudního. Bez ohledu na poměrně dramatickou proměnu našeho sociálního systému se za celou dobu jejich fungování změnily jejich kompetence jen zanedbatelně. Významnějších změn nedoznaly ani organizace a složení PK MPSV.

V průběhu let se ale vícekrát měnila právní úprava dopadu obecných předpisů o správním řízení na procesní postupy PK MPSV. Velmi zjednodušeně lze říci, že tento dopad započal na základních zásadách správního řízení, vyvíjel se přes princip přiměřeného užití obecných předpisů o správním řízení a dospěl přes jejich rozsáhlou výluku až k současnému stavu. Ten byl nastolen od 1. 7. 2009, kdy nabyla účinnosti novelizace ZOPSZ, provedená zákonem č. 479/2008 Sb. Podstatou je výrazné podřízení procesních postupů PK MPSV části čtvrté správního řádu o tzv. jiných úkonech správních orgánů, a to s výslovně stanovenými odchylkami. Ve vztahu k PK MPSV stojí za zvláštní zmínku, že na jejich postupy je takto výslovně vyloučen mimo jiné dopad § 134 správního řádu o řízení před kolegiálním orgánem.

Poslední dosavadní změna právní úpravy PK MPSV byla s účinností od 1. 1. 2012 provedena zákonem č. 470/2011 Sb. Na úroveň zákona tím byla přenesena podrobnější procesní úprava, obsažená do té doby pouze v podzákonném právním předpise. Klíčovým ustanovením pro postavení a kompetence PK MPSV tehdy zůstal a doposud zůstává § 4 odst. 2 ZOPSZ. Předmětné ustanovení sice bylo svého času dokonce napadeno ústavní stížností, avšak Ústavní soud je protiústavním neshledal – nález sp. zn. II. ÚS 92/95 ze dne 1. 11. 1995 (N 72/4 SbNU 91). Speciální úprava procesních postupů PK MPSV je od té doby obsažena v § 16a a § 16b ZOPSZ, právní úprava součinnosti PK MPSV s poskytovateli zdravotních služeb v § 16 ZOPSZ.

Jak jsou organizovány

V současné době působí PK MPSV jako součást MPSV na celkem 7 pracovištích (odděleních výkonu posudkové služby – OVPS), a to:

• v Praze (OVPS Praha);
• v Ústí nad Labem (OVPS Ústí nad Labem);
• v Plzni (OVPS Plzeň);
• v Českých Budějovicích (OVPS České Budějovice);
• v Hradci Králové (OVPS Hradec Králové);
• v Ostravě (OVPS Ostrava);
• v Brně (OVPS Brno).

Uvedené organizační rozčlenění, vázané na sídla bývalých krajských měst, v zásadě nevylučuje, aby kterákoli PK MPSV projednávala jakýkoli případ, který spadá do kompetence PK MPSV (viz níže). Důvodem je kromě celostátní územní působnosti MPSV jako ústředního orgánu státní správy také skutečnost, že činnost PK MPSV není právně omezena žádným speciálním kritériem jejich místní příslušnosti. V praxi se ovšem – zejména z důvodu respektování požadavků procesní ekonomie – obracejí zadavatelé posudků (odvolací správní orgány či soudy) na „místně nejbližší“ OVPS, v jehož rámci PK MPSV působí. V ojedinělých případech, kdy je zadavatelem požadován tzv. srovnávací posudek, je zadání směrováno na jiné OVPS než místně nejbližší, na kterém již PK MPSV posudek v téže věci vydala, a to opět po zohlednění procesní ekonomie. Tak např. poté, co posudek vypracuje PK MPSV v Brně a Krajský soud v Brně výjimečně shledá potřebu srovnávacího posudku od PK MPSV jiného OVPS, obrací se v praxi obvykle spíše na OVPS v Ostravě, v Českých Budějovicích nebo v Hradci Králové než na OVPS v některých (pro účastníka soudního řízení) vzdálenějších regionech.

Nejvýznamnějšími zadavateli posudků jsou pro PK MPSV odvolací správní orgány – z nich zejména oddělení odvolání a správní agendy MPSV anebo Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a dále také krajské soudy. Z praktického hlediska je významné, že zadavateli posudků nemohou být sami účastníci řízení. Tedy posuzované osoby, které byly např. posouzeny jiným orgánem LPS pro účely prvoinstančního či námitkového řízení a výsledek posouzení neodpovídá jejich představám. V praxi se ovšem i takové požadavky na posouzení vůči PK MPSV ojediněle objevují.

Z hlediska organizace lze pro lepší představu ještě uvést, že PK MPSV nejsou posudkovými orgány předem daného počtu a složení – míněno tak, že by např. na OVPS, na kterém působí 4 posudkoví lékaři jako předsedové PK MPSV, fungovaly pouze 4 PK MPSV. Vzhledem k zákonem stanoveným požadavkům na složení PK MPSV a zařazování jednotlivých případů k projednání jsou ze strany předsedů za organizační spolupráce tajemníků ustavovány PK MPSV vždy ad hoc k projednání určitého počtu konkrétních případů z určité medicínské oblasti. Členem takto sestavené a minimálně tříčlenné PK MPSV musí být dále alespoň jeden lékař některého klinického oboru. Předseda PK MPSV (lékař) a tajemník (člen PK MPSV) jsou přitom vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v MPSV, konkrétně státní zaměstnanci ve služebním poměru v oboru služby Lékařská posudková služba. Podle přechodných ustanovení zákona o státní službě mohou uvedené činnosti nyní nadále vykonávat na příslušném služebním místě lékaři i tajemníci v pracovním poměru, kteří o přijetí do služebního poměru nepožádali, a to do zániku jejich pracovního poměru uplynutím 30. června 2017 (v současné době je v závěrečné fázi legislativního procesu projednáván návrh na posun uvedeného data, pokud jde o lékaře orgánu sociálního zabezpečení).

Působení odborných lékařů klinických oborů jako dalších členů PK MPSV se odvíjí od navázání jiných forem smluvních vztahů s MPSV (většinou jde o smlouvy o poskytování odborných lékařských služeb, popřípadě o dohody o provedení práce). Každopádně právě tento podíl externí klinické praxe v rámci posudkového procesu je významným prvkem, organizačně i kvalitativně odlišujícím posuzování PK MPSV v opravných řízeních od posuzování na prvním stupni správního řízení či v řízení o námitkách.

Co posuzují

Podle § 4 odst. 2 ZOPSZ posuzují PK MPSV zdravotní stav a pracovní schopnost a vydávají posudky pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ).

K nejvýznamnějším současným agendám PK MPSV při posuzování shora vymezeného okruhu opravných řízení, v pořadí podle jejich četnosti náleží:

• posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči v odvolacím řízení správním – jde o dlouhodobě nejfrekventovanější agendu, a to již poměrně brzy po zavedení příspěvku na péči v roce 2007 (v posledních letech tvoří tyto posudky více než polovinu všech vydaných posudků PK MPSV);
• posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely průkazu osoby se zdravotním postižením v odvolacím řízení správním – jde o agendu, která si během posledních let udržuje z hlediska četnosti mezi posudky PK MPSV druhou příčku;
• posuzování těžkých vad nosného nebo pohybového ústrojí, těžkých sluchových nebo těžkých zrakových postižení anebo těžké nebo hluboké mentální retardace pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku (včetně zdravotních postižení vylučujících jeho poskytnutí) v odvolacím řízení správním – této agendy se v posledních letech týká okolo 10 % všech posudků vydaných PK MPSV;
• posuzování invalidity pro účely důchodového pojištění v přezkumném řízení soudním v rámci správního soudnictví – dlouhá léta šlo pro PK MPSV o nejvýznamnější posudkovou agendu; po zavedení řízení o námitkách v důchodovém pojištění (spojeném při posuzování invalidity s faktickým vytvořením další „posudkové instance“ v rámci ČSSZ) v roce 2010 počet posudků PK MPSV postupně klesl až na současnou méně než desetinu předchozích počtů, a to úměrně zásadnímu poklesu počtu žalob podávaných soudům proti rozhodnutím nositelů pojištění o invalidním důchodu.

Aby PK MPSV mohla posuzovat pro účely soudního řízení podle požadavku soudu, musí jednak jít o posouzení zdravotního stavu, které je požadováno pro účely řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (řízení podle části třetí hlavy II dílu 1 soudního řádu správního), jednak o věc upravenou v ZDuP [kromě invalidity podle § 39 nebo § 42 odst. 1 ZDuP přichází v úvahu i posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dítěte a jeho neschopnosti vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost ve smyslu § 20 odst. 4 písm. c) ZDuP].

Pokud jde o posuzování pro účely odvolacího řízení správního podle požadavku odvolacího orgánu, musí jít jednak o posouzení zdravotního stavu, které je požadováno pro účely odvolacího řízení (řízení podle části druhé hlavy VIII správního řádu), ve kterém odvolací správní orgán na základě odvolání přezkoumává nepravomocné rozhodnutí vydané správním orgánem prvního stupně. Dále musí jít o věc, ve které bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě posudku OSSZ. Smyslem této druhé podmínky je, aby PK MPSV, která při posuzování plní funkci druhoinstančního orgánu LPS, nenahrazovala v odvolacím řízení prvoinstanční posouzení.

Jak v praxi fungují

Právním důvodem pro zahájení posudkového řízení PK MPSV je požadavek zadavatele na podání posudku. Jeho součástí bývá minimálně kopie odvolání nebo žaloby včetně správního rozhodnutí napadeného odvoláním nebo žalobou. Ve většině případů ale předává zadavatel PK MPSV spolu s požadavkem i kompletní správní či soudní spis vedený v opravném řízení.

Po obdržení požadavku zadavatele a po ověření, že jde o věc spadající do kompetence PK MPSV, vyžádá tajemník PK MPSV k danému případu vždy posudkový spis OSSZ. Jde o spis, vedený v posudkových záležitostech posuzované osoby místně příslušnou OSSZ. Tento spis je pro PK MPSV nezbytným podkladem pro její posouzení. Obsahuje všechny potřebné údaje o řízení, které bylo na OSSZ vedeno v posudkové věci, která má být nyní podle požadavku zadavatele v PK MPSV posouzena. Tento spis může obsahovat také případné další podklady v posudkových věcech téže posuzované osoby, které byly na OSSZ projednávány dříve. Poskytuje tak pro PK MPSV vždy informace o tom, jakým způsobem a s jakým výsledkem byl zdravotní stav posuzované osoby na OSSZ posudkově hodnocen a někdy i údaje o předchozím vývoji jejího zdravotního stavu. To je samozřejmě významné, protože v naprosté většině případů je právě nespokojenost posuzované osoby s posudkovým závěrem OSSZ impulsem pro podání odvolání, a tedy i důvodem požadavku odvolacího orgánu jako zadavatele posudku PK MPSV. Určitá odlišnost se týká pouze soudních řízení. V nich je zadavatelem posudku PK MPSV krajský soud v návaznosti na podání žaloby proti rozhodnutí nositele důchodového pojištění, vydaného v řízení o námitkách. Součástí posudkového spisu je v těchto věcech nejen posouzení OSSZ, ale i posouzení ČSSZ, provedené právě pro účely námitkového řízení. Posuzovaná osoba přitom v podané žalobě obvykle brojí proti posudkovým závěrům obou posudkových „instancí“.

Požadavek zadavatele je spolu s vyžádaným posudkovým spisem OSSZ následně předáván příslušnému předsedovi PK MPSV k tzv. prvotní recenzi. Ten při ní na základě vyhodnocení podkladů zejména určí, jaké bude konkrétní složení PK MPSV, zda je, či není potřebná osobní účast posuzované osoby na jednání PK MPSV a zda a v kladném případě jaké další podklady je potřebné k projednání případu obstarat.

Určením složení PK MPSV je v této fázi stanovení odbornosti přísedícího lékaře, který bude členem PK MPSV k projednání daného případu. Je přitom zohledňováno zejména zdravotní postižení posuzované osoby, které lze považovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu za posudkově nejvýznamnější. Z uvedeného důvodu se v praxi hovoří o jednání PK MPSV „neurologické“, „interní“, „psychiatrické“, „ortopedické“ apod. V případě některých polymorbidit bývají k projednání případu někdy sestavovány PK MPSV se dvěma a ojediněle i s několika přísedícími lékaři různých klinických oborů.

Pokud jde o určení, zda je, či není potřebná na jednání PK MPSV osobní účast posuzované osoby, spojují se při něm aspekty právní, posudkově medicínské a ekonomické s hledisky neuropsychické zátěže, etiky posudkového lékaře i s náhledy veřejnosti na celkovou prestiž PK MPSV. Nejde proto o jednoduchou záležitost. Dokládá to mj. i skutečnost, že vedle početně převažujících stížností posuzovaných osob na to, že je nikdo z posuzujících lékařů osobně neviděl, se vyskytují naopak i stížnosti na to, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu byli přizváním k jednání PK MPSV nepřiměřeně zatěžováni a jejich zdravotní stav musel být z doložené podkladové dokumentace zcela evidentní. Z platné právní úpravy jednoznačnou povinnost osobního kontaktu PK MPSV s účastníkem řízení dovodit nelze. Na druhé straně mají s touto otázkou úzkou souvislost zákonné povinnosti každého správního orgánu, a to postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, postupovat v úzké součinnosti s účastníky, umožnit jim uplatňovat jejich zákonná práva a oprávněné zájmy a vycházet jim podle možnosti vstříc.

Převedeno do praktické roviny, základními hledisky jsou v tomto směru pro předsedu PK MPSV např. posudková jednoznačnost případu (shromážděné písemné podklady se jeví pro projednání věci jako dostatečné), případné velmi těžké zdravotní postižení posuzované osoby (spojené s předpokladem, že případným vyžadováním její účasti na jednání PK MPSV by došlo k jejímu nepřiměřenému zatěžování), dále okolnost, zda posuzovaná osoba sama o účast na jednání PK MPSV požádala (v takovém případě, nebrání-li tomu výjimečně zvlášť zřetele hodné důvody, ji k jednání přizve) apod.

Významné přitom je, že posuzovaným osobám, které nejsou k jednání PK MPSV přizvány formou pozvánky k jednání, musí být zaslána informace ve věci posuzování zdravotního stavu PK MPSV. V ní je posuzované osobě podáno zejména základní vysvětlení, proč PK MPSV může ve věci jednat bez její osobní účasti, dále upozornění na možnost zaslat k jednání PK MPSV podklady, které posuzovaná osoba považuje ve své věci za významné (např. aktuální lékařské nálezy, které má u sebe a které mohou dokládat případnou změnu jejího zdravotního stavu) a konečně je v této informaci poskytnuto i základní poučení o dalším postupu po vypracování posudku PK MPSV.

Pokud jde o další podklady potřebné k projednání případu, v praxi PK MPSV se jedná např. o zdravotnickou dokumentaci, vedenou ošetřujícím lékařem posuzované osoby a někdy i o vyšetření posuzované osoby u určeného poskytovatele zdravotních služeb. Potřebu těchto podkladů zjistí předseda PK MPSV obvykle při přípravě projednání případu, tedy již v rámci prvotní recenze. Pokud jde o vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb, jeho potřeba nezřídka vyvstane až při vlastním projednávání případu v PK MPSV, a to obvykle za přispění náhledu přísedícího odborného lékaře. K zajištění zdravotnické dokumentace je ze strany předsedy PK MPSV zasílána ošetřujícímu lékaři žádost o její zapůjčení. Ošetřující lékař je povinen této žádosti vyhovět, a to i bez souhlasu pacienta a bezplatně – na základě předloženého vyúčtování mu vzniká pouze nárok na náhradu poštovného za její zaslání.

K zajištění odborného vyšetření je určenému poskytovateli zdravotních služeb zasílána žádanka o vyšetření zdravotního stavu v ambulantní péči, anebo pokud je výjimečně k náležité objektivizaci zdravotního stavu posuzované osoby nezbytná tzv. diagnostická hospitalizace, žádanka o vyšetření zdravotního stavu v ústavní péči. Posuzovaná osoba je k tomuto vyšetření ze strany PK MPSV písemně vyzvána a je povinna se mu podrobit u určeného poskytovatele zdravotních služeb. Pro tyto případy tedy neplatí možnost volby poskytovatele a zdravotnického zařízení pacientem, stanovená zdravotnickými právními předpisy.

Dalším podkladem pro hodnocení zdravotního stavu a jeho některých důsledků může být v praxi také výsledek vyšetření posuzované osoby, provedeného lékaři PK MPSV přímo při jednání PK MPSV. Zcela výjimečně může jít i o vyšetření posuzované osoby v místě jejího pobytu během návštěvy dvou členů PK MPSV.

K předběžnému vyhodnocování posudkově medicínských okolností případu členy PK MPSV může dojít z dostupných písemných podkladů ještě předtím, než je posuzovaná osoba vyzvána ke vstupu do jednací místnosti. Po získání dalších údajů, sdělených při jednání PK MPSV přímo posuzovanou osobou anebo vycházejících z jejího vyšetření při jednání PK MPSV se koná (obvykle opět v nepřítomnosti posuzované osoby) porada členů PK MPSV. Poté je přistoupeno k hlasování, o němž je vyhotovován samostatný protokol o hlasování.

PK MPSV je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou PK, tajemník a další lékař. PK MPSV se usnáší většinou hlasů; při rovnosti hlasů (může nastat, pokud je PK MPSV čtyřčlenná) rozhoduje hlas jejího předsedy.

Následně může být posuzovaná osoba ústně informována o výsledku posouzení (nejde o povinnost PK MPSV stanovenou právním předpisem), je vyzvána k podpisu protokolu o jednání (nemá souvislost s tím, zda s přijatým posudkovým závěrem souhlasí či nikoli) a obvykle je také informována o dalším postupu v řízení.

Samotný posudek PK MPSV je podle přijatého posudkového závěru v podrobnostech dopracován obvykle v bezprostřední časové návaznosti na ukončení jednání a následně je jeho stejnopis odeslán zadavateli posudku. Jde-li o posudek o invaliditě, musí být jeho stejnopis zaslán navíc také posuzované osobě, a to do 7 dnů, pokud jí nebyl předán již na závěr jednání PK MPSV.

Jak v odvolacím řízení správním, tak v přezkumném řízení soudním má posudek PK MPSV charakter předepsaného důkazu a představuje tak ve všech agendách pro zadavatele významný podklad pro rozhodnutí. Účastníku řízení je proto dávána možnost se s tímto posudkem seznámit, vznést k němu připomínky a námitky a navrhovat případně jeho doplnění. Pokud účastník řízení uplatní vůči posudku PK MPSV námitky anebo např. předloží další lékařské nálezy, s jejichž obsahem se odvolací orgán, resp. soud nemůže vzhledem k jejich odborně medicínskému charakteru sám vypořádat, obrací se zadavatel obvykle na tutéž PK MPSV s požadavkem na doplnění původního posudku. Při specifickému charakteru některých připomínek či při opakování námitek žádá zadavatel někdy jinou PK MPSV o podání tzv. srovnávacího posudku.

Náležitosti posudku

Ve většině posudkových agend jsou náležitosti posudku PK MPSV stanoveny pouze metodicky. Jedinou agendou, v níž jsou náležitosti posudku všech orgánů LPS stanoveny právním předpisem, je invalidita. Posudek o invaliditě musí podle vyhlášky o posuzování invalidity obsahovat:

• označení orgánu sociálního zabezpečení, který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce, jméno, popřípadě jména, příjmení a titul příslušného lékaře a jeho podpis a razítko tohoto orgánu;
• jméno, popřípadě jména a příjmení pojištěnce, rodné číslo pojištěnce, popřípadě není-li přiděleno, datum narození pojištěnce, adresu místa trvalého pobytu pojištěnce, popřípadě jde-li o cizince, adresu místa pobytu na území ČR a nemá-li ji, adresu bydliště v cizině;
• účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce;
• výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce;
• skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce;
• výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením
  • zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
  • procentní míry poklesu pracovní schopnosti,
  • stupně invalidity,
  • dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity,
  • schopnosti využití zachované pracovní schopnosti u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %,
  • zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek,
  • doby platnosti posudku pro účely prokázání, že fyzická osoba, která byla uznána invalidní, je osobou se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti, pokud tato osoba není poživatelem invalidního důchodu;
• odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.

Závěr

V současné době jsou obvykle udávány tři hlavní důvody pro další existenci PK MPSV jako komisionálního posudkového orgánu v opravných řízeních. Prvním je dosavadní absence klasického dvouinstančního správního řízení ve věcech důchodového pojištění spolu s dlouholetou tradicí posudků sborových orgánů LPS v rámci soudního přezkumu v důchodových věcech. Druhým důvodem je skutečnost, že MPSV působí jako odvolací orgán v nepojistných sociálních dávkách, takže posudková a rozhodovací činnost v odvolacím řízení fakticky probíhá v rámci jednoho orgánu státní správy. Třetím důvodem je dosavadní garance MPSV za odbornou úroveň a jednotnost posuzování v opravných řízeních na území celé ČR.

Perspektiva PK MPSV tak bude v budoucnu záviset zřejmě jak na dalším směřování organizace LPS, tak i na vývoji procesních modelů uplatňovaných v našem sociálním systému.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• ZOPSZ – zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
• ZDuP – zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
• zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
• zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
• zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě
• vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity)
• zákon č. 210/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky o sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu
• zákon č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
• zákon č. 470/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony