Až budeme příště cestovat letadlem na dovolenou nebo např. na pracovní cestu, může se stát, že z kokpitu letadla již nebude letadlo pilotováno zaměstnancem letecké společnosti, nýbrž pilotem coby externím dodavatelem služeb.
Novela zákona o civilním letectví
Dne 19. 5. 2017 byl v Poslanecké sněmovně a posléze v Senátu schválen sněmovní tisk se symptomatickým číslem 747 (číslo evokuje patrně nejznámější dopravní letadlo na světě Boeing 747). Uvedený sněmovní tisk, respektive zákon byl dne 18. 8. 2017 vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 261/2017 Sb. Jedná se o významnou novelu zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o civilním letectví“), která kromě řady jiných změn přináší s účinností od 16. 11. 2017 možnost, aby činnost pilota byla vykonávána i mimo pracovněprávní vztah, tzv. dodavatelsky. Takovéto chápání činnosti pilota bylo přitom ještě donedávna považováno za nepředstavitelné. Konkrétní změna Zákona o civilním letectví spočívá v doplnění § 18 o nový odstavec čtvrtý, který zní: „Činnost výkonného letce může být vykonávána pro leteckého dopravce na základě pracovního poměru nebo na základě smlouvy podle občanského zákoníku; tato smlouva musí být písemná.“
Je třeba uvést, že původní vládní návrh novely Zákona o civilním letectví nepředpokládal, že by mělo být umožněno pilotům létat i mimo režim závislé práce (novela měla primárně za cíl na základě evropské směrnice snížit úroveň hluku na letištích). Změnu umožňující civilním pilotům létat i mimo režim závislé práce přinesla až poslanecká iniciativa, konkrétně pozměňovací návrh poslance Václava Snopka (KSČM), který předmětný návrh na doplnění § 18 předložil v září 2016 v rámci 2. čtení v Poslanecké sněmovně. Poslanecký návrh byl odůvodněn tím, že je reakcí na obecně známou skutečnost, že odvětví obchodní letecké dopravy se dlouhodobě potýká s nedostatkem kvalifikovaných výkonných letců, což je způsobeno jednak růstem odvětví jako celku, a současně i odchodem značného počtu kvalifikovaných výkonných letců z ČR do zahraničí.
Odůvodnění poslaneckého návrhu dále jako analogii ospravedlňující umožnění činnosti pilota mimo pracovněprávní vztah uvádí například činnost advokátů, projektantů apod., které lze dle autora poslaneckého návrhu vykonávat jak v pracovním poměru, tak jako podnikání; a proto není důvod, aby činnost pilota mohla být vykonávána pouze v pracovním poměru, respektive pouze jako závislá práce. Konečně, umožnění činnosti výkonného letce jak v pracovněprávním vztahu, tak i jako osoba samostatně výdělečně činná má podle autora poslaneckého návrhu zajistit lepší flexibilitu při řízení své činnosti jak leteckým dopravcům, tak větší flexibilitu pro výkonné letce při plánování soukromého života a efektivnější využití jejich času.
Související novela živnostenského zákona
V souvislosti s nabytím účinnosti výše uvedené novely Zákona o civilním letectví se ode dne 16. 11. 2017 mění rovněž § 3 odst. 3 písm. v) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a sice tak, že do výčtu činností, které nejsou živností, se doplňuje „činnost výkonných letců“. Pilot tedy nebude moci poskytovat své služby na základě živnostenského oprávnění, nýbrž za oprávnění k podnikání se bude pro daný účel považovat průkaz způsobilosti dle § 19 Zákona o civilním letectví.
Relativizace pojmů švarcsystém a závislá práce
Dosavadní chápání pojmu závislá práce doznává – v důsledku změny umožňující pilotům vykonávat svou činnost mimo režim závislé práce – zásadní trhliny. Jen stěží si lze v praxi představit, že pilot letounu nevykonává svou činnost ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele (leteckého dopravce) a podřízenosti své osoby, že nepilotuje letadlo, případně nevykonává ostatní související činnosti jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů; stejně tak je nepředstavitelné, že by pilot nebyl povinen vykonávat svou činnost osobně. Je rovněž obecně známo, že práce pilota vykazuje i všechny ostatní indicie svědčící o výkonu závislé práce, např. piloti nosí uniformy patřící letecké společnosti (pracovní stejnokroj), vykonávají svou činnost v pracovní době a na pracovišti zaměstnavatele; a především celá jejich činnost je uskutečňována na náklady a odpovědnost zaměstnavatele (leteckého dopravce).
Podle autora poslaneckého návrhu poslance Snopka (KSČM) však charakter činnosti výkonného letce nenaplňuje po materiální stránce všechny pojmové znaky uvedené v § 2 odst. 1 zákoníku práce. Činnost pilota jako taková – i vzhledem k regulacím stanoveným českým, evropským i mezinárodním právem – údajně nesplňuje všechny kumulativní podmínky pro to, aby musela být podřazena pouze pod závislou činnost. „Důvodová zpráva“ poslaneckého návrhu si rovněž vypomáhá odkazem na precedenční rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 2 Afs 16/2011, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, že „činnost profesionálního sportovce není jednoduše podřaditelná pod pojem,závislá práce’ ve smyslu § 2 odst. 3 zákoníku práce z roku 2006. Není proto protiprávní uzavírání i jiných než pracovních smluv mezi sportovci a jejich kluby. Z daňového hlediska může sportovec působit též jako osoba samostatně výdělečně činná.“
Bohužel, v „Důvodové zprávě“ poslaneckého návrhu se opomíjí klíčová část odůvodnění uvedeného rozhodnutí, v němž Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „spornost činnosti profesionálního sportovce je dána skutečností, že oblast profesionálního sportu je právně velmi neujasněná a v praxi ani v doktríně není postaveno najisto, které z možných řešení nejlépe odpovídá znění a smyslu zákonné úpravy. Jednoznačné podřazení činnosti profesionálního sportovce do režimu zákoníku práce by značně ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu a také i pro jednotlivé sportovce by se jevilo jako velmi nevýhodné. Je např. obtížně představitelné, že by profesionální sportovec mohl ukončit vztah ke svému klubu jednostrannou výpovědí (tzn. že by následně mohl přestoupit,zadarmo’ do jiného klubu, ačkoliv předchozí klub jej vychoval, resp.,koupil’) anebo že by na činnost sportovců byla aplikovatelná všechna ustanovení týkající se pracovní doby (včetně přesčasů) či omezení stanovených pro uzavírání pracovních smluv na dobu určitou (§ 39 zákoníku práce) apod.“ Naproti tomu, zde uvedené zcela určitě neplatí pro činnost pilotů, když povaha a podstata jejich činnosti je činnosti profesionálního sportovce velmi vzdálena.
Piloti „dohodáři“?
Novela Zákona o civilním letectví umožňující pilotům vykonávat svou činnost mimo režim závislé práce je na jedné straně extrémně liberální, na druhé straně je rigorózní v tom smyslu, že z různých pracovněprávních vztahů umožňuje výkon práce pilota (výkonného letce) pouze v pracovním poměru, tedy nikoli na základě například dohody o pracovní činnosti. Těžko zde usuzovat na nějaký úmysl zákonodárce, když v odůvodnění poslaneckého návrhu se k tomuto omezení neuvádí ničeho. Nový § 18 odst. 4 Zákona o civilním letectví lze však, vzhledem k jeho smyslu a účelu, jen stěží považovat pro účely pracovněprávních vztahů za normu lex specialis vylučující použití lex generali v podobě zákoníku práce. I když to lze v oblasti pracovněprávních vztahů pilotů (výkonných letců) považovat za výjimečné a zpravidla neodpovídající profesi pilota a rozsahu předpokládané pracovní doby, nelze z nového § 18 odst. 4 Zákona o civilním letectví dovozovat, že je jím implicitně vyloučen výkon práce pilota na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Jaký typ občanskoprávní smlouvy přichází v úvahu
Pro případ, že se letecký dopravce rozhodne využívat nové možnosti umožňující pilotům vykonávat svou činnost mimo režim závislé práce, stanoví novela jen základní parametr, že se tak může dít na základě smlouvy podle občanského zákoníku; tato smlouva musí být písemná. Neuvádí se však, o jaký typ smlouvu podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) by se mělo jednat, případně zda by se mělo jednat o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 2 OZ. Pokud vycházíme z předpokladu, že pilot má dodávat de facto řízené služby – činnost výkonného letce, nabízí se pro účely dané smlouvy podpůrně použít ustanovení o příkazu (§ 2430 a násl. OZ), ovšem s četnými specifickými ujednáními, včetně vyloučení některých ustanovení OZ. Tak např. pokud § 2431 věta druhá OZ umožňuje svěřit provedení příkazu jinému, je v podmínkách civilní letecké dopravy prakticky vyloučeno, aby pilot letadla sám bez předchozí dohody s dispečinkem svěřil provedení letů nebo série letů jinému pilotovi. Obdobně bude zřejmě v občanskoprávních smlouvách s piloty potřeba vyloučit použití § 2433 OZ, které stanoví, že pokud příkazník obdrží od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. V podmínkách civilní letecké dopravy je opět prakticky vyloučeno, aby při výkonu činnosti pilota probíhala nějaká diskuse o správnosti nebo nesprávnosti pokynu leteckého dopravce a ochotě pilota takový pokyn splnit.
Průlomový legislativní precedens
Sdílená ekonomika, průmysl 4.0, digitální revoluce, digitalizace atd. dost možná vyvolají v oblasti pracovněprávních vztahů potřebu legislativně upravit výkon různých dosud těžko představitelných činností, rolí a profesí, které se budou více či méně blížit závislé práci. V každém případě aktuálním legislativním průlomem v podobě umožnění vykonávat dříve typicky závislou práci pilota i mimo režim závislé práce vzniká legislativní precedens s těžko odhadnutelnými důsledky do praxe, judikatury i dalšího vývoje legislativy. Na tom nic nemění skutečnost, že aktuální změna právní úpravy se týká jen relativně velmi úzké skupiny profesionálních pilotů. Do budoucna však může být pro praxi, kontrolní orgány, soudy atd. obtížné přesvědčivě argumentovat, proč je třeba určitou činnost (např. činnost řidiče, strojvedoucího, lékaře ve fakultní nemocnici apod.) podřadit výhradně režimu zákoníku práce, jestliže právě činnost pilotů bude moci podle zákona být vykonávána i mimo pracovněprávní vztah.
Teprve budoucí praxe ukáže, do jaké míry se vůbec bude výkon činnosti pilota na základě občanskoprávní smlouvy využívat, jak se tento model osvědčí a zda skutečně naplní sledovaný cíl zajistit v ČR dostatek kvalifikovaných výkonných letců, zajistit lepší flexibilitu řízení činnosti leteckým dopravcům, resp. větší flexibilitu pro výkonné letce při plánování soukromého života a efektivnější využití jejich času.