Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů a předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou součástí pracovního práva. Mezi nejvýznamnější kontrolní subjekty patří orgány inspekce práce, které jsou oprávněny ukládat zaměstnavatelům sankce (pokuty) za přestupky až do výše 10 000 000 Kč.
Několik poznámek ke kontrole prováděné orgány inspekce práce
JUDr.
Eva
Dandová
Zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek je upraveno zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (ZIP). Zákon upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností. Zákonem o inspekci práce byl zřízen Státní úřad inspekce práce v Opavě a osm oblastních inspektorátů práce. Základní činnost SUIP spočívá v řízení inspektorátů, přičemž se zároveň jedná o nadřízený správní orgán, což je podstatné z hlediska správního řízení, v němž rozhoduje o odvoláních proti všem prvoinstančním rozhodnutím inspektorátů.
Kompetence
orgánů inspekce práce primárně vychází z § 3 ZIP a také z § 125 a § 126 odst. 1 a 3 zák. o zaměstnanosti. Podle § 126 odst. 2 zák. o zaměstnanosti jsou za pracovněprávní předpisy (jejichž dodržování kontrolují SUIP a oblastní inspektoráty práce) pro účely zákona o zaměstnanosti považovány právní předpisy o zaměstnanosti a právní předpisy o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Obecným předpisem pro kontrolní činnost orgánů inspekce práce je zejména kontrolní řád, zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole.
Vzhledem k tomu, že se často setkáváme s dotazy týkajícími se postupu inspektorů práce při provádění vlastní kontroly, zaměříme se v následujících řádcích na kontrolní oprávnění inspektora a na povinnosti inspektora.
Kontrolní oprávnění inspektora
Výčet oprávnění inspektora je obsažen v § 7 ZIP, přičemž je nutno podotknout, že tento výčet byl k 1. 5. 2014 zásadním způsobem zredukován, aby nedocházelo ke zdvojování oprávnění, která jsou obecně zakotvena kontrolním řádu. Zákon o inspekci práce již obsahuje pouze speciální oprávnění vycházející ze specifik kontrol pracovněprávních předpisů, která nejsou obsažena v kontrolním řádu. Zásadně platí pravidlo, a to i v oblasti povinností inspektora, že oprávnění inspektora odpovídá na druhé straně povinnost kontrolované osoby a naopak, že povinnosti inspektora odpovídá oprávnění kontrolované osoby.
K oprávněním inspektora podle zákona o inspekci práce patří:
•
Vykonávat kontrolu podle zákona o inspekci práce, je-li při jejím zahájení přítomen člen statutárního orgánu kontrolované osoby (zpravidla zaměstnavatele), zástupce kontrolované osoby, zaměstnanec kontrolované osoby, spolupracující rodinný příslušník nebo jiná fyzická osoba, která vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby. Na místech, na kterých by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora, může být kontrola vykonávána jen za doprovodu fyzické osoby pověřené k tomu kontrolovanou osobou.
K obdobné problematice se vyjadřoval NSS v rozsudku 8 As 12/2005, kde konstatoval, že
„povinnost kontrolních pracovníků oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly směřuje k možnosti kontrolované osoby bránit svá práva v průběhu kontroly a je-li to možné, být přítomna jejímu průběhu. Z žádného ustanovení zákona o státní kontrole (dnes kontrolního řádu) nevyplývá požadavek, aby kontrolovaná os