Zaměstnavatel, který vysílá své zaměstnance k výkonu práce do zahraničí, musí počítat s celou řadou povinností, které mu ukládají tuzemské i zahraniční právní předpisy a mezinárodní smlouvy. V dnešním příspěvku se zaměříme na problematiku poskytování služeb v rámci EU prostřednictvím vyslaných zaměstnanců, a to ve vazbě na poskytování cestovních náhrad a také na odvody daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.
Zaměstnanci vyslaní za účelem poskytování služeb v EU
Dne 30. července 2020 vstoupila v platnost novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „zákoník práce“ nebo „ZP“), do kterého byly mimo jiné zapracovány i změny vyplývající ze směrnice Evropského Parlamentu a Rady EU č. 2018/957, jíž se mění direktiva 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále též „Směrnice EU“). Směrnice EU aktualizovala a sjednotila práva zaměstnanců vysílaných za účelem poskytování služeb v rámci EU. V jednotlivých členských státech totiž platí rozdílná úprava pracovního práva (jiná úprava platí ve státě, z jehož území je zaměstnanec vysílán, a jiná ve státě, do kterého je vyslán a kde vykonává práci). Zjednodušeně lze uvést, že Směrnice EU zajišťuje, aby vyslaní zaměstnanci měli minimálně stejné podmínky, jako mají zaměstnanci zaměstnavatele na území členského státu, kde služby dočasně poskytují (např. ve vazbě na délku pracovní doby, dobu odpočinku, délku dovolené, BOZP, diskriminaci, cestovní náhrady, ubytování apod.).
Směrnice EU stanoví, že za vyslaného zaměstnance se považuje zaměstnanec, který po omezenou dobu vykonává práci (služby) ve prospěch subjektu (příjemce služeb) na území jiného členského státu, než ve kterém obvykle pracuje (ze kterého byl vyslán). Jedná se o:
- Vyslání pracovníků do členského státu na základě smlouvy mezi podnikem, který pracovníky vysílá, a stranou, pro kterou jsou služby určeny.
- Vysílání pracovníků mezi podniky ve skupině (např. z české dceřiné společnosti do německé mateřské společnosti a naopak).
- Pronajmutí zaměstnance jinému zaměstnavateli nebo tzv. agenturní zaměstnávání.
Ve všech výše uvedených případech je zachov