Vysílání agenturních zaměstnanců na pracovní cestu představuje téma, kterému byla a je odbornou veřejností věnována značná pozornost. Jde o problematiku stále aktuální, neboť v kontextu vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb se jí dílčím způsobem dotýká také zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony, který nabyl dělenou účinnost dne 30. 7. 2020.
Realizace agenturního zaměstnávání
Podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti se agenturním zaměstnáváním rozumí zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen „uživatel“). Jeho podstatou tedy je „pronájem pracovní síly“ jinému zaměstnavatelskému subjektu, což je doprovázeno značnou flexibilitou pracovněprávního vztahu mezi agenturou práce a agenturním zaměstnancem. Flexibilita představuje samotnou podstatu realizace agenturního zaměstnávání. V souvislosti s tímto článkem se tedy budeme věnovat flexibilitě místa výkonu práce zaměstnance, resp. pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad.
Agenturní zaměstnávání spočívá podle § 307a zákoníku práce v dočasném přidělování zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uživatele, a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. Vzhledem k § 34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je místo výkonu práce povinně ujednané v písemné pracovní smlouvě, avšak u dohody o pracovní činnosti to tak není. Pro úplnost dodejme, že dle § 34a zákoníku práce není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Pokud je místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště ta obec, ve které začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce nejčastěji, a zároveň platí, že pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec.
Kromě uzavření pracovněprávního vztahu, který je zřejmě základem pro další realizaci agenturního zaměstnávání1), je tento institut naplněn dalším právním jednáním, a