V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?
Unikátní pracovněprávní seriál „Vysílání zaměstnanců v rámci EU“ si klade za cíl být pomocnou rukou především pro české zaměstnavatele vysílající své pracovníky do jiných členských států Evropské unie – jsou to totiž právě vysílající zaměstnavatelé, kteří jsou povinni si vnitrostátní úpravu dané přijímající (hostitelské) země osvojit a řídit se jí ve všech aspektech výkonu práce zaměstnance vyslaného do zahraničí.
Realizace celého projektu je zaštítěna mezinárodní aliancí Ius Laboris, jejímž je advokátní kancelář Randl Partners exkluzivním členem za Českou republiku. Jednotlivé národní úpravy byly popsány členskými advokátními kancelářemi Ius Laboris v rámci mezinárodního projektu „Imigration and Global Mobility“. V každém dílu seriálu naleznete právní úpravu přeshraničního vysílání pracovníků ze dvou vybraných jurisdikcí členů EU, na následujících řádcích představujeme národní pravidla stanovená ve Finsku a Řecku.
Finsko
Autorkou anglického originálu je Suvi Knaapila z advokátní kanceláře DITTMAR & INDRENIUS.
Finsko implementovalo novou úpravu stanovenou Směrnicí s účinností od 29. října 2020, a to novelou finského zákona o vysílání pracovníků (447/2016, dále jen „vysílací zákon“).
I. Tvrdé jádro
Vysílací zákon nově rozšiřuje tzv. tvrdé jádro pracovních podmínek vztahujících se na zaměstnance vyslané k výkonu práce do Finska. Mimo jiné stanoví:
- Detailnější ustanovení týkající se odměny a příspěvků vztahujících se k práci vykonávané vyslaným zaměstnancem;
- Pravidla pro určení povahy zvláštních příplatků (zda jsou součástí odměny, nebo slouží jako náhrada skutečně vynaložených výdajů);
- Omezení práva zaměstnavatele započíst své pohledávky na mzdu vyslaného zaměstnance;
- Požadavek na poskytnutí ubytování stejné kvality pro domácí i vyslané zaměstnance;
- Další pracovní podmínky a závazky vyplývající z relevantních kolektivních smluv v případě vyslání delšího než 12 měsíců;
- Povinnost zaměstnavatele k náhradě cestovních výdajů a výdajů za ubytování a stravování vyslaného zaměstnance v případě cestování z jeho pravidelného místa výkonu práce ve Finsku a v odůvodněných případech t