Vyslání zaměstnance na pracovní cestu je v dnešní době běžnou záležitostí a s mnoha pracovními místy jsou takové cesty spjaty. Z hlediska posouzení pracovní doby na pracovní cestě je nutné důsledně rozlišovat dobu výkonu práce, dobu naopak nepovažovanou za výkon práce a dobu práce přesčas.
Vymezení pojmu pracovní cesta
Zákoník práce v ust. § 42 vymezuje pracovní cestu jako časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel tedy může za podmínek stanovených zákoníkem práce vyslat zaměstnance na pracovní cestu k vykonávání práce mimo sjednané místo výkonu práce a tím dočasně změnit obsah pracovního poměru změnou místa výkonu práce. O pracovní cestu se bude jednat, budou-li kumulativně splněny všechny níže uvedené podmínky:
- zaměstnanec je vyslán na časově omezenou dobu,
- k výkonu práce,
- do jiného místa, než které je jeho místem výkonu práce sjednaným v pracovní smlouvě,
- je dán souhlas zaměstnance s vysláním na pracovní cestu.
Zákoník práce žádným způsobem neomezuje délku pracovní cesty, resp. nestanoví maximální dobu, kterou může zaměstnanec strávit na pracovní cestě. Právní předpisy ani nevymezují maximální počet dní v roce, po které mohou být zaměstnanci na pracovní cestě, jako je tomu např. u maximálního počtu přesčasových hodin, které lze nařídit bez souhlasu zaměstnance, a rovněž ani nestanoví maximální délku jedné pracovní cesty. Zákoník práce limituje dobu pracovní cesty pouze tím, že se vždy musí jednat o dobu časově omezenou a dobu nezbytné potřeby. Dobu nezbytné potřeby zákoník práce blíže nespecifikuje a bude tak nutné ji vždy posoudit v každém jednotlivém případě. Trvání pracovní cesty po dobu nezbytné potřeby lze vysvětlovat jako dobu potřebnou ke splnění úkolu, pro který byl zaměstnanec na pracovní cestu vyslán. Pokud je úkol splněn, pracovní cesta končí a obsah pracovního poměru se znovu mění tak, že se obnovuje povinnost zaměstnance konat práci v místě sjednaném v pracovní smlouvě. Vždy je nutné stanovit konkrétní délku pracovní cesty před jejím započetím, neboť pracovní cesta musí být časově omezená. Délku pracovní cesty je možné prodloužit, vždy však opět o konkrétní časové období a současně opět pouze o dobu nezbytné potřeby.
Vymezení počátku a konce pracovní cesty má vliv i na další skutečnosti:
- náhradu stravného - výše stravného je odvislá od doby, kterou zaměstnanec stráví