Nový svátek v roce 2016

Právní úprava

• § 91, § 115 odst. 3, § 135 odst. 1, § 219 odst. 2 a § 348 odst. 1 písm. d) zákoníku práce
• zákon o státních svátcích

Svátek jako doba odpočinku a vymezení svátků

V rámci definice základních pojmů vymezuje ustanovení § 78 odst. 1 písm. b) zákoníku práce též dobu odpočinku. Tou je doba, která není dobou pracovní, a spadají pod ní mj. dny pracovního klidu. Vedle nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu zařazuje zákoník práce mezi dny pracovního klidu také svátky.

Výčet svátků obsahuje zákon o státních svátcích. Tento zákon rozlišuje mezi státními svátky a svátky ostatními. Z pracovněprávního hlediska ale mezi nimi není žádný rozdíl.

Státními svátky jsou následující dny:

• 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu
• 8. květen – Den vítězství
• 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
• 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa
• 28. září – Den české státnosti
• 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu a
• 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii.

Za ostatní svátky označuje zákon dny:

• 1. leden – Nový rok (1. leden je tak státním i ostatním svátkem)
• Velký pátek
• Velikonoční pondělí
• 1. květen – Svátek práce
• 24. prosinec – Štědrý den
• 25. prosinec – 1. svátek vánoční a
• 26. prosinec – 2. svátek vánoční.

Práce ve svátek

Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně. Dle ustanovení § 91 odst. 3 a 4 zákoníku práce může jít pouze o takové nutné práce, které nemohou být provedeny v pracovních dnech. Mezi ně zákoník práce zahrnuje:

• naléhavé opravné práce,
• nakládací a vykládací práce,
• inventurní a závěrkové práce,
• práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
• práce při živelných událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
• práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
• práce v dopravě a
• práce při krmení a ošetřování zvířat.

Pokud jde o svátek, může zaměstnavatel vedle výše jmenovaných prací nařídit zaměstnanci ještě

• práce v nepřetržitém provozu a
• práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

Zákoník práce omezuje pouze nařízenou práci. Je samozřejmě možné se se zaměstnancem dohodnout, že bude vykonávat práci v den pracovního klidu, aniž by šlo o některý z výše uvedených případů.

Svátek a pracovní doba

Zákoník práce nezná, a tedy ani nepoužívá pojem „fond pracovní doby“, délku pracovní doby stanoví v týdnech. Zmiňuje se pouze o tzv. stanovené týdenní pracovní době, která podle pracovních režimů činí 40 hodin, 38,75 hodiny nebo 37,5 hodiny.

Důležité pro pochopení vztahu svátku a pracovní doby přitom je, že stanovená týdenní pracovní doba se v týdnu, na který připadne svátek, nekrátí. Pokud proto zaměstnanci v důsledku svátku odpadne směna a zaměstnanec v tento den nepracuje, posuzuje se tato doba jako výkon práce a ve skutečnosti se zahrnuje do odpracované doby. Vyplývá to z ustanovení § 348 odst. 1 písm. d) zákoníku práce.

Připadne-li naopak svátek na den pracovního volna zaměstnance, tedy na den, kdy podle rozpisu směn nepracuje, nemá to žádný vliv na jeho týdenní pracovní dobu.

V praxi tak může dojít k následujícím případům.

1. Zaměstnanci připadne svátek na dobu jeho pracovního volna (např. na dobu jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu). V tomto případě zaměstnanec musí odpracovat plnou pracovní dobu připadající na příslušný kalendářní měsíc, protože mu v důsledku svátku žádná část z pracovní doby neodpadla. Zaměstnanec by stejně nepracoval, i kdyby svátek nebyl.
2. Zaměstnanci připadne svátek na den, na který má rozepsánu pracovní směnu. Nemusí-li zaměstnanec v tento den pracovat, protože to např. umožňuje v důsledku svátku omezený provoz daného pracoviště, pak se pracovní doba, která mu v důsledku svátku odpadne, posuzuje jako výkon práce. To znamená, že takto odpadlá pracovní doba se považuje pro účely splnění stanovené pracovní doby za odpracovanou a započítává se tedy do pracovní doby. Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší podle ustanovení § 115 odst. 3 zákoníku práce náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku, resp. se mu podle ustanovení § 135 odst. 1 zákoníku práce plat nekrátí (k odměňování za práci ve svátek viz dále).

Výše uvedení zaměstnanci fakticky odpracují v příslušném kalendářním měsíci z pracovní doby méně o hodiny odpadlé v důsledku svátku. Týká se to především zaměstnanců pracujících v jednosměnném pětidenním provozu, pokud svátek připadne na všední den, ve kterém by jinak pracovali. Může se týkat v omezeném počtu i některých zaměstnanců ve směnném provozu, pokud jim v důsledku omezení provozu ve svátek odpadla směna, kterou měli podle rozpisu směn odpracovat.

Pokud ale zaměstnanec v tento den musí pracovat, jde o výkon práce v rámci stanovené pracovní doby.

Svátek u zaměstnanců v nočních směnách

U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná dle ustanovení § 91 odst. 6 zákoníku práce den pracovního klidu (a tedy i svátek) hodinou odpovídající nástupu směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. K tomu zákoník práce dodává, že zmíněné pravidlo je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohod a pro zjišťování průměrného výdělku.

Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba rozlišovat mezi začátkem svátku a jeho uplatněním pro účely odměňování. V prvním případě je to předepsané pravidlo a zaměstnavatel je musí dodržet při nařizování práce na tento den. Ve druhém případě je zaměstnavateli dáno na zvážení, jestli ho bude aplikovat i pro účel odměňování.

Odměňování práce ve svátek

Pro stanovení práv zaměstnance v souvislosti se svátkem je rozhodné, zda mu na den, který je svátkem, měla dle rozvrhu týdenní pracovní doby (rozpisu směn) připadnout pracovní směna, či nikoliv. Zaměstnavatel je povinen provádět rozpis týdenní pracovní doby do směn na stanovenou pracovní dobu – zjednodušeně řečeno, na stanovený počet pracovních dní a hodin včetně svátků.

K rozdílům v odpracované době dochází především u zaměstnanců vykonávajících práci na pracovištích, na nichž se ve svátek nepracuje (většinou jednosměnné provozy s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou od pondělí do pátku), a těch, kde je nutno zajistit provoz i ve svátek (většinou ve směnných provozech se sedmidenním provozním režimem). To, zdali zaměstnanec ve svátek pracuje (protože jde o jeho řádnou směnu), nebo sice nepracuje, ale pracovat měl (svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, ale jeho práce není potřeba), má dopad i do oblasti odměňování.

Jestliže svátek připadne na den, kdy má zaměstnanec dle rozpisu směn nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo mezi dvěma směnami, a tento zaměstnanec nepracuje, nemá svátek vliv na jeho pracovní dobu ani na výši jeho mzdy či platu.

Mzda a náhrada mzdy za svátek

Dle ustanovení § 115 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci za dobu práce ve svátek dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zákoník práce přitom ve druhém odstavci zmíněného ustanovení připouští, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Z výše uvedeného vyplývá:

• přednostně má zaměstnanec za práci ve svátek právo na náhradní volno, nikoliv příplatek, jako je tomu např. u práce přesčas,
• toto náhradní volno by měl zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek (pokud byla práce ve svátek konána např. v měsíci květnu, tedy do konce srpna), ale může se se zaměstnancem dohodnout i na jiné (kratší, či delší) době,
• za dobu čerpání náhradního volna přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku,
• místo náhradního volna může být zaměstnanci na základě dohody se zaměstnavatelem poskytnut k dosažené mzdě příplatek, a to nejméně ve výši průměrného výdělku.

Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší dle ustanovení § 115 odst. 3 zákoníku práce náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku.

Dříve se vedly spory o tom, jak postupovat u zaměstnanců, kteří jsou odměňováni mzdou za měsíc. V praxi se vychází z toho, že měsíční mzda je zaměstnanci poskytována za naplnění celé pracovní doby podle jejího rozvrhu v daném kalendářním měsíci – zaměstnanci odměňovanému za měsíc žádná mzda v důsledku svátku neušla, a proto se mu nekrátí. Zákoník práce koneckonců s touto variantou i nadále počítá, a to v ustanoveních § 192 odst. 1 ohledně vymezení dnů, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci v období prvních 14 kalendářních dnů jeho dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhradu mzdy a § 348 odst. 1 písm. d), kde se vyjadřuje v tom smyslu, že jako výkon práce se posuzuje doba, kdy „zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nebo plat nekrátí“.

Plat a náhradní volno za svátek

Právní úpravu odměňování za práci ve svátek obsahuje pro zaměstnance odměňované platem ustanovení § 135 zákoníku práce. Dle tohoto ustanovení zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí. Pokud zaměstnanec práci ve svátek konal, přísluší mu za ni náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.

Stejně jako ve sféře mzdové se i v platové oblasti může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna.

Příplatky vedle sebe

Může se stát, že svátek připadne např. na sobotu nebo neděli a zaměstnanec bude v tento den vykonávat práci (ať už to bude jeho pravidelná směna, nebo výjimečná práce přesčas). Zákoník práce stanoví povinnost zaměstnavateli poskytnout zaměstnanci za práci v sobotu a v neděli příplatek.

Ve výše uvedeném případě tak zaměstnavatel poskytne zaměstnanci příplatek za práci v sobotu nebo neděli a vedle něho náhradní volno za práci ve svátek (popř. po dohodě se zaměstnancem příplatek namísto tohoto volna). Pokud by šlo současně o práci přesčas, musí být připočten ještě příplatek za tuto práci. Jednotlivé příplatky tak zaměstnanci náleží vedle sebe.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• ZP – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon o státních svátcích – zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu