Vzor: Dohoda o konání práce přesčas

Vztah k právním předpisům

• § 78 odst. 1 písm. i), § 93, § 114, § 127 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Související právní předpisy:

• § 1a, § 2, § 6, § 7, § 38, § 79, § 90, § 96, § 99, § 111 odst. 1, § 241, § 245, § 300, § 317 písm. c), § 351 - 362 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
• zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů

Pojmové znaky

Pracovní doba, práce přesčas.

Základní pojmy

Pracovní doba

Jedná se o dobu, kdy je zaměstnanec povinen práci pro zaměstnavatele vykonávat, případně kdy je zaměstnanec k výkonu práce na pracovišti připraven. Doba převlékání, stejně jako přestávka v práci na jídlo a oddech se do pracovní doby nezapočítává. V praxi však bývá časté, že zaměstnavatelé převlékání do pracovních oděvů či očistu po práci uznávají za výkon práce. Je možné též upravit vnitřním předpisem příchody zaměstnanců na pracoviště s určitým časovým předstihem například z důvodu nasazení ochranných nástrojů, ochranného oblečení apod. Tyto příchody by však měly být upraveny pro konkrétní pracoviště s ohledem na vzdálenost například od vstupní brány, kde má zaměstnavatel evidenci docházky. Pracovní dobou tedy není jakákoli přítomnost zaměstnance na pracovišti.

Práce přesčas

Aby bylo možno považovat vykonanou práci jako práci přesčas, musí být splněny následující podmínky, a sice, že jde o výkon práce na příkaz nebo se souhlasem zaměstnavatele (tedy nejde o jakékoli svévolné zdržování zaměstnance na pracovišti) a další podmínkou je, že se musí jednat o práci konanou mimo rámec rozvrhu pracovních směn a nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Podle judikatury je možno považovat za nařízení práce přesčas i situaci, kdy zaměstnavatel nařídí zaměstnanci takové množství práce, které zaměstnanec není schopen objektivně zvládnout v pracovní době. Dále je možno považovat za souhlas zaměstnavatele s výkonem práce přesčas i to, pokud zaměstnanec koná práci mimo rámec rozvrhu směn a nad stanovenou týdenní pracovní dobu s vědomím zaměstnavatele, který od něj takovou práci přebírá. Postačí též vědomost vedoucího zaměstnance. Práce přesčas může být vykonávána pouze výjimečně a z vážných provozních důvodů.

Limity práce přesčas

Práce přesčas může být zaměstnavatelem nařízena jen z vážných provozních důvodů a výjimečně. Nařízená práce přesčas (není vyžadován souhlas zaměstnance) nesmí u zaměstnavatele přesáhnout více než osm hodin v jednotlivých týdnech (nikoli v průměru) a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento limit je možné konat práci přesčas jen tehdy, pokud se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl (tedy nelze na zaměstnanci vynucovat jednostranně). Celkový rozsah práce přesčas (nařízená + dohodnutá) nesmí překročit v průměru více než osm hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích (maximálně tedy 26 x 8 = 208). Kolektivní smlouvou může být toto období prodlouženo až na 52 týdnů po sobě jdoucích (maximálně tedy 52 x 8 = 416). Do počtu nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo poskytnuto zaměstnanci náhradní volno.

Náležitosti

• Označení smluvních stran, určení v jakém období a v jakém rozsahu má být práce přesčas konána, případně specifikace důvodu umožňujícího konat práci přesčas (aby byla prokazatelná výjimečnost a vážné provozní důvody jakožto předpoklad pro možnost konání práce přesčas).

Specifika

Autorem nevyplněno.

Forma

Není stanovena písemná forma, je tedy možno dohodnout se též ústně či konkludentně. Autory je však doporučována písemná forma, a to především z důvodu, aby bylo prokazatelné, že v případě překročení rozsahu pro jednostranné nařízení práce přesčas byla práce přesčas konána na základě dohody se zaměstnancem.

Poznámky

Při nařizování i sjednávání práce přesčas je třeba respektovat minimální délku nepřetržitého odpočinku mezi směnami a nepřetržitého odpočinku v týdnu.

Přesčasová práce podléhá častým kontrolám ze strany inspektorátu práce.

I v případě, kdy jde o dohodnutou práci přesčas, musí být splněny podmínky, a sice výjimečnost a vážné provozní důvody.

Judikatura a literatura

Doporučená judikatura:

• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2009, sp. zn. 21 Cdo 1985/2008.
• Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29.12.1963, sp. zn. 5 Co 72/1963.
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu SR, sp. zn. 5 Cz 1/89 (Rc 42/1991).
• Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21.5.1998, sp. zn. 5 A 130/97.
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2010, sp. zn. 21 Cdo 2878/2009.
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.5.2010, sp. zn. 21 Cdo 5172/2008.
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2007, sp. zn. 21 Cdo 2346/2006.

Doporučená literatura:

• Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015. 1610 s
• SLÁDEK, Václav. Pracovní doba v novém zákoníku práce. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 257 s. ISBN 978-80-7357-387-4.
• MACHAČ, Martin; SPIROVÁ, Irena; ZOUFALÁ, Kristýna, KRISTÝN, Martin; OBŠASNÍK, Lukáš. Vyznejte se v pracovním právu: nezbytná příručka každého zaměstnance. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2014, 144 s. ISBN 978-80-265-0266-1.
• GALVAS, Milan a kolektiv. Pracovní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. s. 358. ISBN 978-80-210-5852-1.
• Ad rem: čtvrtletník vzdělávací agentury TSM. Vyškov: TSM, 2014-, ISSN 2336-5099. Vychází 4x ročně.
• SLÁDEK, Václav. Pracovní doba v praxi: problémy - otázky - odpovědi. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 196 s. Právo pro praxi. ISBN 80-247-0730-6.
• GALVAS, Milan, Zdeňka GREGOROVÁ, Jan HORECKÝ, Jana KOMENDOVÁ a Jaroslav STRÁNSKÝ. Pracovní právo. 2., doplněné a přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015, 825 stran. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. č. 521. ISBN 978-80-210-8021-8.
• DOLEŽÍLEK, Jiří, Margerita VYSOKAJOVÁ, Bohuslav KAHLE, Nataša RANDLOVÁ a Petr HŮRKA. Zákoník práce: komentář. 4. vyd. In: ASPI [právní informační systém]. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. K § 93. ISBN 978-80-7478-033-2