Článek se věnuje problematice ochrany dýchacích cest, hodnocení rizik a pandemickým opatřením a jejich právních dopadů do pracovněprávních vztahů.
Po nesmělých začátcích loňského roku, kdy si epidemiologové snažili zachovat chladnou hlavu s tím, že rouška (chceme-li zdravotnická obličejová maska) nás spasí před covid-19 epidemií, než se nemoc přežene světem, společnost došla k závěru, že prozatímní ochrana dýchacích cest v této formě již není pro ochranu veřejného zdraví dost1).
Zdravotnické obličejové masky a látkové roušky představovaly pragmatické řešení pro použití při prvotní ochraně obyvatelstva před dopady pandemie. Tyto však není možné vnímat z hlediska své účinnosti jako dlouhodobé řešení. Nynějším celospolečenským středobodem ochrany dýchacích cest je respirátor, který patří mezi osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen „OOPP“).
Z tříd rozlišovaných evropskou normou EN 149+A1, FFP1 až 3, je nyní s ohledem na mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví nejrozšířenější ochranou obyvatelstva třída FFP2 (nutno však uznat že mezi FFP2 a 3 již není tak zásadní rozdíl v účinnosti v porovnání s FFP1). Jinak tomu není ani v rámci pracovněprávních vztahů obecně. Samozřejmě, že jiná pravidla a doporučení platí pro takové pracovní prostředí, kde je infekčnost mnohem vyšší. Například Ministerstvo zdravotnictví navádí zdravotnická zařízení, aby dodržovala doporučení Světové zdravotnické organizace s pravidly, kdy se stanoví podle typu pracoviště a míře rizika, který typ ochrany využívat a v mnoha případech doporučuje používání FFP3 s ohledem na míru účinnosti respirátoru.
Používání OOPP ve vztahu v pandemických opatřením
Obecně platí, že poskytování OOPP je nedílnou součástí povinností zaměstnavatele. V souladu s § 101 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „BOZP“) zaměstnanců s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu sjednané práce. Dále je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Do této sféry patří i opatření k předcházení nákaze koronavirem. Na základě vyhodnocených rizik volí zaměstnavatel opatření k ochraně svých zaměstnanců.
Zde však nastává určité schisma dnešní doby. Zatímco dosud se OOPP přidělovaly pouze na základě procesu hodnocení rizik a přijímání opatření na úseku BOZP dle individuálních rizik a podmínek na d