Pokud analyzujeme právní úpravu nemocenského a zdravotního pojištění, pak registrujeme jak společné znaky, tak určité odlišnosti. Budeme-li hledat ve zdravotním pojištění určitou návaznost na nemocenské pojištění, pak kromě výše příjmů (rozhodných částek) u dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce, resp. u více těchto dohod u jednoho zaměstnavatele, nemůžeme pominout jednu z kategorií osob, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát.
Touto do jisté míry specifickou skupinou jsou podle § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů osoby s trvalým pobytem na území České republiky, které:
- nejsou zaměstnanci ani
- osobami samostatně výdělečně činnými a ani
- osobami, za které platí pojistné stát,
a jsou příjemci dávek nemocenského pojištění. Zde zákonná úprava zdravotního pojištění návazně odkazuje na ustanovení § 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Nicméně příjemcem dávek českého systému nemocenského pojištění se za určitých podmínek může stát i osoba bez trvalého pobytu na území ČR, jak je dále uvedeno.
Ochranná lhůta - základní principy v oblasti nemocenského pojištění
Ochranná lhůta jako prvek systému nemocenského pojištění je doba po skončení pojištění, během které je zaměstnanec (pojištěnec) chráněn pro případ vzniku dočasné pracovní neschopnosti, karantény nebo pro případ nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Jde tedy o dobu, v níž je pojištěnec chráněn před vznikem dalšího pojištění, což znamená, že k té